jana14 komentáře u knih
I když recenze na tuto knihu byly poněkud rozporuplné, mě se líbila moc. Možná i proto, že už mě začínají unavovat psycho-thrillery ve kterých je sadistický sériový vrah obdařen až nadpřirozenými schopnostmi a též geniální, často vědecky nadaný vyšetřovatel ho nakonec v divoké štvanici dopadne. A to nemluvím o tom, že vyšetřovatel-ka je vlastně skoro vždy též vyšinutá osobnost postižená temnou minulostí, mizernými rodinnými vztahy, duševní poruchou nebo alkoholem a drogami...Toto je příběh, který by se s určitými rezervami mohl skutečně stát. Příběh obyčejných lidí, obyčejných rodin s jejich temným a ještě temnějším tajemstvím. A do toho náhodná svědkyně, která má hrozné výčitky svědomí, protože neudělala víc, ale i ji trápí vlastní rodinné problémy.....
(SPOILER) Velmi efektní úvod (kdysi ..před) a následovně hlavní motivace vraha mi dost připomněly jednu slavnou knihu od velmi slavného norského spisovatele tohoto žánru (nechci spoilerovat), ale nevadí, bylo to napínavé, kruté, zvrhlé atd. atd. Dobře jsem si početla. Kromě toho předpokládám, že to snad bude jenom začátek celé série. I když policistka Thulinová mi byla velmi nesympatická, tak ještě uvidíme.
TADY SPOILER, JEN PRO TY, CO ČETLI NEBO JE JIM TO JEDNO:
Nepochopila jsem původní vinu R.vychované v pěstounsé péči. Něco se stalo ve škole a ona něco vyprávěla doma a proto pěstouni rozhodli, že dvojčata (chlapec a děvče) u nich nemohou zůstat a oni se následně ocitli na tom hrozném místě se zrůdnými pěstouny..OK, ale jméno zmíněné dívky provádějící exhibici ve škole bylo jiné než jméno ženského dvojčete. Asi jsem něco přehlédla. Děkuji za názor.
Přiznám se, že autorův kdysi ikonický thriller PURPUROVÉ ŘEKY vč. filmového a TV zpracování mě před lety úplně minul . Námětu autorova nového historického thrilleru - SNOUBENKY SMRTI - jsem ovšem neodolala. Sériové vraždy manželek nejvyšších nacistických pohlavárů v předválečném Berlíně, nesourodá trojice vyšetřovatelů, skvěle popsaná atmosféra nástupu bestiální krutosti a nelidskosti jako normy ...Kniha a hlavně autorův neopakovatelný styl mě tak zaujaly, že jsem si následně doplnila již zmíněné ikonické PURPUROVÉ ŘEKY + Poslední lov. Určitě se podívám i po daloších knihách.... DOPORUČUJI.
Překvapila mě řada nepříliš nadšených ohlasů na Arturův ostrov nejen zde, ale i v některých dalších čtenářských diskusích. Snad obálka vyvolala jiná očekávání? Jako by se v prostředí krásného ostrova nemohla odehrávat temná dramata. Pravda je, že kdyby na Procidě žil se svou rodinou pan Durrell, měli bychom asi úplně jinou knihu...
Pro mne je to naopak jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla. A přitom tak dlouho čekal na překlad. Jak ráda bych si ho přečetla v mládí,kdy mě každá dobrá kniha mnohem víc zasáhla a obohatila.... Autorčin lyrický, pomalu plynoucí styl a její pohled na ostrov mě plně vyhovoval. S Arturem jsem prožívala jeho nelehké, osamělé dospívání a věčné čekání na otcovy návraty a lásku. Úvodní anotace začátek knihy plně vystihuje, ale největší drama čtenáře teprve čeká. Artur bude muset prozřít a dospět.
Až po dočtení jsem zjistila, že se k odkazu autorky hlásí dnes populární Elena Ferrante. Přitom jsem si při četbě na Ferrante několikrát vzpomněla.
Velmi dobré vylíčení situace v poválečněm Německu. Líbí se mi, že autor vůbec neidealizuje americké vojáky v okupační armádě. Chybí zde vlastně jednoznačně kladný hrdina. Temná doba, temno v lidech, smutný milostný příběh...
Po přečtení Černého léta mi to nedalo a přes mnohé záporné komentáře jsem se pustila do pokračovaní. Snad z nostalgie. Vůbec jsem nelitovala. Knihu hodnotím kladně. Mám ráda příběhy o spisovatelích a návrat do Elm Hevenu na starou farmu mi připadal dostatečně mrazivý. Zdá se, že zlo jen tak nezmizí.
Ještě doplním: březen 2022 - je fakt, že pasáže s milenkou mi přišly zbytečně zdlouhavé a až na jisté momenty v závěru vlastně zbytečné.
Další skvělá kniha od Ljudmily Ulické. Tentokrát pro mne o to náročnější, že jsem četla ve slovenštině. Ale stála za to. Další smutný rodinný příběh na pozadí hrůzných dějin komunismu a SSSR, prolínání minulosti a současnosti...Krásné je, že část děje se dozvíme z korespondence (jednostranné), což působí velmi reálně a věrohodně. Stydím se, když čtu o tak všestranně nadaném muži, kterého režim systematicky ničil a on přesto neztrácel naději. Obdivuji ty, kteří bojovali za svobodu uměleckého vyjádření. Určitě doporučuji.
Literatura faktu. Pokračování Historie skoro detektivní. Námětem jsou opět naše dějiny, literatura, kultura... Tuto knihu jsem si přečetla o pár let později, ale opět mě velmi zaujala. Těm, kteří se zajímají o českou historii, literaturu a kulturu mohu doporučit. Nemusíme všemu věřit, nemusíme vždy souhlasit, ale za přečtení a zamyšlení rozhodně stojí...
Velmi dobrá kniha obsahující slovanské báje a pověsti, pro mne stejně zajímavé, jako ságy severské. Je hrozná škoda, že se takové knihy nejen znovu nevydávají, nepropagují, ale vyřazují z knihoven. A přitom mnoho mladých lidí se o tuto tematiku velmi zajímá i v souvislosti s fantasy a pod. Jenomže jak můžete třeba na fb doporučovat knihu, která není k sehnání ani v knihovně? Oceňuji autory a dědice, kteří dají např. souhlas k tomu, aby byla kniha nabídnuta jako e-knihy tady na databázi i když se na ni budou ještě mnoho let vztahovat autorská práva. Tak neupadnou v zapomnění a najdou si nové čtenáře. To je ale složitá věc, ke které se nemám právo vyjadřovat.
Moje od dětství oblíbená kniha. Střízlivě a přitom poutavě popsaná historie. Krásné reprodukce dobových obrazů.
I tomuto druhému dílu Spartaka od paní Jarmily Loukotkové nemohu dát méně než pět hvězd. Nejen za tu vzpomínku...
Po objevení románu "Po nás potopa" jsem dál "šmejdila" v rozsáhlé knihovně mé babičky a hle...vytáhla další knihu J. Tomana: Don Juan. Nemyslím, že v tom raně pubertálním věku jsem mohla knihu plně pochopit, ale ta vášeň, láska...ten démonický a přitom tak trpící Don Juan.... Proč vlastně my ženy často cítíme, a to i ve věku "nevinnosti", takovou slabost pro záporné, ale okouzlující a trpící "hrdiny"?
Četla jsem i po letech a Tomanův Don Juan je v románu skutečná historická postava, šlechtic ze 17. století, poněkud zdeformovaný na duši příliš bigotní katolickou výchovou. Bouří se proti předsudkům své doby, proti Inkvizici. Z principu nechce ubližovat, ale přesto ubližuje při hledání té jediné skutečné lásky....
Podle mne nádherná kniha. Dostala se mi do rukou úplnou náhodou, když se moje známá stěhovala a vyřadila krabici knih. Nemá už místo. A já v té krabici objevila POKLAD. .Stepanova je podle anotací mladou pokračovatelkou ruského klasického románu. Což o to, důležité je se začíst do knížky. A kniha mě přivedla do krušných dob po ˛VŘSR, kdy se najednou v Moskvě na prahu dveří známého matematika Ćaldonova objeví zavšivený geniální mladík jménem Lazar. Stane se součástí jeho malé rodiny a pak už děj běží na pozadí dějin SSSR, velké vlastenecké války, odehrávají se osudové lásky. Matematiky, fyziky a vědy se nebojte, tvoří jenom pozadí příběhu, ale geniální vědecké nadání Lazara je důvodem jeho společenského vzestupu. I sám Stalin mu osobně gratuluje v den jeho narozenin. Pro mě je zajímavé, že takový člověk, který měl obrovský význam pro svůj stát, mohl vlastně vše, stejně jako feudál. Třeba mohl mít i krásnou mladičkou dívku, která ho nemilovala. Ale nebojte se, červená knihovna to opravdu není. Je to hlavně o době, lidech ...no a přiznávám, hlavně o Lazarových ženách.
Pro mě nejlepší kniha M. Cole. Považuji ji za opravdu kvalitní a mrazivou studii sériového vraha. Takový obyčejný, nenápadný, zakomplexovaný mužíček a jak se nám vybarvil. Autorka bravurně popisuje všední, až skoro ubohý život Georgeho, jeho prázdné manželství s panovačnou ženou, jeho nezajímavou práci ve které je přehlížen kolegy a zejména ženami. A k tomu stíny minulosti. Je to zpočátku všechno tak maloměšťácké, všední, tak ze života...ale pak stačí málo a zrodí se nemilosrdný vrah. Případ vyšetřuje inspektorka Kate Burrowsová a ke všemu se nám tam zaplete ještě londýnský mafián Kelly, kterému G. zavraždil dceru. Není spoilerem, že tito dva se velmi sblíží. A tady je pro mne trochu kámen úrazu celé knihy. Udivuje mě jak autorka, která v líčení vraha, jeho života a zločinů působí až naturalisticky, v milostné části sklouzává do trochu otřelých romantických klišé. Kdyby toho bylo jenom pomálu, ale té milostné zápletce je věnováno příliš mnoho času, stejně jako dalšímu soukromému životu Kate, její dceři a staré matce. Ale asi záleží na vkusu. Protože samotný příběh o maniakovi G. považuji za vynikající i v konkurenci novějších thrillerů, dávám přesto 5 hvězd.
Čekala jsem trochu něco jiného, ale příběh čtyř kamarádů, kteří putují Amerikou padesátých let za štěstím, mě zaujal i pobavil. Autor prostě umí psát a vtáhnout čtenáře do příběhu. Skvěle vykreslené postavy, které si musíte oblíbit. Konec mě hodně překvapil.
Nový román od Dity Táborské, autorky knížek Malinka a Běsa, nás tentokrát zavede až na Tchaj-wan . V dramatickém příběhu jedné místní rodiny se seznámíme s odlišnou mentalitou, životním stylem, zvyklostmi i gastronomií. Pro Tchajwance je nesmírně důležité neztratit tvář a rodinná soudržnost je vždy na prvním místě. Hodně pracují a individualismus se nenosí. Vyprávěním se prolínají i střípky tchajwanských dějin , které často i po letech zasahují nešťastně do rodinného života. Důležitou roli zde sehraje i česká studentka, podíváme se do vězení.
Kultury mohou být různé , ale lidé jsou nakonec v podstatě stejní - milují, nenávidí, odpouštějí, žárlí, hledají lásku a štěstí pro sebe i své děti... Autorka žije a pracuje již několik let na Tchaj-wanu a má mezi místními řadu přátel. Věřim, že nám je přiblížila nejen věrohodně, ale pro mne velmi zajímavě a čtivě. Doporučuji.
Pro mne dost drsný thriller o nenápadném sériovém vrahovi s prvky černého humoru. Bohužel, druhá část knihy byla dle mého názoru už hodně přitažená za vlasy a dojem z knihy trochu zkazila.
Na knihu Poslední film Zuzany Bergové jsme narazila náhodně v seznamu e-knih zdarma. Pana Jandourka jsem zatím znala jako sociologa, autora memoárů a rozhovorů. Je pravda, že jsem zaslechla něco o Kobyle...
Nedávno jsem si zopakovala seriál Bohéma a tak mě zaujalo téma fiktivní prvorepublikové herečky, která prožila protektorát a zavržení v poválečných letech. Byla jsem opravdu mile překvapena. Dostala jsem mnohem víc, než jsem čekala. Detektivní i thrillerovou zápletku, sériové vraždy + řadu společenských témat z historie - udavačství, odboj, kolaborace, ospravedlnitelnost vraždy a k tomu jednoho hodně zvláštního kněze-spisovatele.
Výborně jsem se bavila a docela i nasmála. Autorův styl psaní mi vyhovuje, některé postelové dialogy připomínaly Škvoreckého. Za sebe doporučuji a určitě se poohlédnu i po knize Když do pekla, tak na pořádné kobyle.
Krásné, poutavé, nostalgické čtení. Co více? Pan spisovatel je skvělý vypravěč a i když ti herci neměli lehký život, je povídání plné pohody.
Románům z nemocničního prostředí jsem se vždy raději vyhýbala. Tento je vyjímka. Adolf Branald je můj milovaný spisovatel a v této knihze s pečlivostí sobě vlastní velmi dobře vystihl atmosféru a prostředí v tehdejším zdravotnictví. Nezapomenutelný je i film Pozor, vizita.