Janadvorackova
komentáře u knih
Poutník z Mohameda - Alláhův hněv
František Kotleta (p)
Vždyť tyhle příběhy by dokázaly překrásně a definitivně sjednotit všechny národy -:))).
Mají sympatické hrdiny, srozumitelnou zápletku, spoustu výborných hlášek. A Daniel je prostě... čumáček -:))).
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Životní trampoty čtyř stárnoucích pánů byly velmi úsměvné :).
Výzva zaujala, ale vím, že bych byla srab.
Sova
Samuel Bjørk (p)
Bojím se o autorovo duševní zdraví. Takové divné psychouše si vymýšlí. Nebo... že by si nevymýšlel?
Rituální vražda mladé holky vypadá strašně záhadně, ale jako ostatně u většiny těchto ponurých příběhů se časem ukáže, že v bezpečí není vůbec nikdo.
Příběh celkově je slabší, než první díl série. A Mia a její myšlenky na smrt mi už mírně vadila. Navíc to vypadá, že policajti jen chlastaj, berou prášky, ale když jim někdo zavolá, jsou vmžiku v pohotovosti, připraveni na tři sta procent. A jak jim to pálí :).
Věčně zpívají lesy
Trygve Gulbranssen
Člověk se do toho musí ponořit. Začátek - o prokletí medvědím, (dost lidí po setkání s medvědem o něm pak už jaksi nemohla vyprávět, neboť šelmy se s lidmi moc nemazlily v krásných lesích severních :)) - mě bavil jen málo, ale když jsem prostředí a lidi konečně rozlišila :) a poznala, měla jsem chuť číst dál.
Rodová sága - lidé přicházejí a odcházejí po generace dál a dál, a nikdy tomu nebude jinak.
Škoda jen, uvítala bych víc popisů kraje. Jako dokážu si to představit, i když jsem tamní přírodu viděla jen zprostředkovaně, ale když je něco takového součástí příběhu, je to lepší.
Jdu na další díl.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Kate je starší, nepije, kluk jí roste, a když si jdou jednou takhle spolu zaplavat, tedy potápět se, najdou mrtvolu - pod vodou. Potkat mrtvolu pod vodou, sežeru tu dýchací část masky a připojím se k ní... To nechcete.
A když vyplavou, zdá se, že se rozjede nějaké to vyšetřování. Jenomže zatímco někdo má mrtvoly ve skříni, jiný si je schovává takhle všude možně. Zdá se navíc, že to policii ani moc nezajímá... hlavně když se objeví znepokojující množství starších zmizení a svědectví, která zapadla.
Některé situace byly k zamyšlení. Zajímalo by mě, poté, co podouch unesl děvče, jestli bych se také dokázala takhle pěkně zorientovat jako ona - ve tmě a tak rychle... nevím, ale zkoušet to nechci.
Jako jednohubka neurazí.
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
(SPOILER) Mám ráda pohledy na válku i z "druhé strany," přestože Franka k ní patřila pouze původem, ne smýšlením.
A odkazy na skutečné události té doby z dobrodružného románu vždycky vytvoří něco většího.
Nebo je to jen můj dojem, protože si podvědomě přejeme definovat dobro a zlo a jsme rádi, když členění nestojí nic v cestě.
Ale řekněme si to na rovinu: jdete lesem spáchat sebevraždu a narazíte na zraněného muže. Jen si to představte. Je noc, zima, máte depku, je válka a ve sněhu chlápek se zraněním, vy jste sami, pistoli v kapse.
Jako... která je ta snazší cesta :)?
Ta holka byla prostě dobrá.
Pentagram
Jo Nesbø
Napínavé, jako většina knih autora.
Harry je takový hrozný santus, přesto mi není odporný, jak by asi alkoholik mnohdy byl.
A vraha jsem netipla, tyjo. Něco se děje :).
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
"Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu pořád ještě je." To je hluboká myšlenka a velká pravda.
Pamatuji, když nás prababička nepoznávala, nebo když babička vyjmenovala všechna vnoučata, až potom si přiřadila správné jméno. A pak jsme se tomu zasmály, protože dál pokračovala v rozhovoru s vědomím, s kým vlastně mluví.
Sonda do mozku člověka, který odchází, musí a nechce, byla místy nesrozumitelná, ale to bude tím, že každý máme jiné zkušenosti, jiné vztahy, osobní vtipy a narážky, které vzájemně chápeme "třeba jen u nás."
Ale musím bohužel říct, že se mi kniha moc nelíbila.
Máma svého času dva roky pracovala v domově pro lidi s Alzheimerem. A to, co kolikrát vyprávěla, mě dojalo víc, než slova autora, který příběh stvořil s dobrým záměrem - podpora výzkumu problémů mysli, abych tak řekla, ale způsobem, díky němuž podstatné nejspíš vyšumí.
Dokonalá manželka
J. P. Delaney (p)
Divná vize blízké? budoucnosti :)?
Autor to namíchal dobře: "vědomí" manželky v umělém těle, do toho zajímavé prostředí, autistické dítě a nejasné, tomu všemu předcházející události.
Konec mě docela mile překvapil.
Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
Doporučuji spolu s touto knihou:
https://www.databazeknih.cz/knihy/milada-horakova-justicni-vrazda-371928
Každá bere události z trochu jiného pohledu. Jako celek vypovídají všechno.
Zmizení Sáry Lindertové
Kateřina Šardická
I pro starší, nejen pro mládež :). Fantastikou potrefení čtenáři si přijdou na své.
Co na to říct, dobrý příběh, v němž nic moc nedrhne. Má atmosféru a stíny a odhalení dávkuje pozvolna.
Prostě "nechoďte sami do tmy."
Na zbytek přijdete.
Akorát mě zarazilo... při poslechu audia jsem po městě jela busem. Stmívalo se a už se mi nechtělo courat pěšky. Dojela jsem na nádraží a hlášení stanic se zmiňovalo o přestupu na metro... Tyjo, ale my ho tu nemáme... Třeba, kdybych vystoupila, bych se divila -:))).
Ve všem je fajn hledat nějakou tu mystiku.
Den mravenců
Bernard Werber
Mravenčí samička 103 je originální knižní hrdinka :). Válka proti lidem byla podaná skutečně hmyzím způsobem a strašně zajímavě. Snahy těch drobečků se mi líbily, stejně jako propletenost linek a citáty z encyklopedie.
Už čtu trojku :).
Via lucis
Jindra Jarošová
Styl psaní mě nezaujal, ale kvůli tomu hodnocení ještě víc snižovat nebudu. Život a myšlenky téhle paní si zaslouží pozornost.
Kellerová byla na jednu stranu prostě klikařka: postižená ženská žijící částečně ještě v devatenáctém století. Měla ale kolem sebe hodně chápavých a inteligentních lidí, přičemž i ona toho do vínku hromadu dostala.
Kde by byla, narodit se nějakým chudákům, například. Nebo hlupákům, což s finančním zajištěním nemusí jít ruku v ruce. Ústav byl/je mnohdy řešením všeho.
Že se přizpůsobila, mi zvláštní nepřijde. Se slepými a skoro slepými jsem v kontaktu od šesti let, divit se není čemu.
Hluchota navíc je pro nás příšerná představa, ale když už se to stalo, je vlastně dobře, že v ranném dětství a že pak dokázala všechno dohnat a mnohé předhonit :).
Působila na mě tak, že asi moc nemusela, když ji okolí podceňovalo. A o tom to je. Dneska se řekne "postižený," a hned by "všichni" pomáhali. Akorát většinou hrozně blbě, na bázi soucitu. A to je špatně.
Děvčátka, na slovíčko
Jiřina Strmeňová
Další zapomenutá. Četly jsme ji s holkama kde to šlo, hlavně na záchodě a v šatně tělocviku, různě o přestávkách a na intru před spaním. Tlemily jsme se u toho jak telata a před klukama dělaly, bůhví jaké nové tajemství jsme neodhalily :). Jé, úplně se mi to vybavilo. Prima kniha, svého času důležitá.
Pravidla moštárny
John Irving
Kniha, která nejde přečíst, nebo poslechnout na jeden zátah.
Množství detailů je až neuvěřitelné, ale ty se ztrácejí ve zbytečně nataženém příběhu. Trochu to unavuje, otravuje a ruší. Někdy jo.
Některé dialogy mi přišly až za vlasy přitažené, dělaly z lidí blbce. Ale u jiných, detailně popsaných situací, jako když šli dva sirotci na nádraží oznámit smrt, jsem se fakt zasmála.
Většina postav sympatická v tom smyslu, že byste je v jednu chvíli propleskli a pak jim odpustili i vraždu :).
Jen Melony (nevím, jestli to píšu správně), tu bych vyškrtla.
Morální výhrady k tomu nemám, lékařsky zajímavé popisy potratu mě spíš zaujaly. Připomněly mi jedno video, které jsem kdysi na tohle téma viděla.
Stejnojmenný film se mi docela líbil, i když zdaleka neobsáhnul děj knihy, určitě nastínil její nejdůležitější poselství, která kniha tak věcně rozvinula.
Motýlek
Henri Charrière
Kdysi jsem viděla film. Kniha je neméně zajímavá, dobrodružná a smutná, protože pokud to neudělal, fakt trpěl.
Zvěrolékař mezi nebem a zemí
James Herriot (p)
Skvělá zábava. Příběhy z veterinární praxe jsou prokládány, nebo spíš uváděny děním v době autorova pilotního výcviku.
Tahle kniha se mi zdá tím pádem o hodně bohatší, tak trochu z jiného úhlu, přesto pořád na stejné sympatické téma.
Ale na můj vkus je tam málo kočiček -:))).
To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
Zjišťuji, že ty zvěrolékaře čtu nějak divně na přeskáčku :), ale to neva.
Příběhy prostě ze života - někdy brutálně vtipné chováním zvířat. Někdy strašlivě oslizlé, smrduté a hnilobné, což vůbec neznamená, že nejsou vtipné :).
A někdy smutné, tady spíš vinou neschopných zvířecích majitelů, (třeba ta protivná zazobaná pejskařka, co psa překrmovala sladkým a na všechna varování reagovala stylem "jé, já vím, ale on to má tak rád, on si nemůže pomoci"), kráva. Mě normálně vytočila :). Tyhle lidi fakt jedině snad prohlásit za nesvéprávné. Přecpávat psy a kočky věcmi, které pro ně nejsou přirozené, za to bych zavírala.
Pan spisovatel dokáže potěšit i takovou praktickou věcí, jako popisem postupu, jak ještě v krávě otočit tele. Ne, že bych to někdy chtěla zkoušet :), ale hrozně mu závidím tu krajinu, každodenní překvapení, dokonce i tu práci, ve které není potřeba si na nic hrát, nikomu, krom zvířat, lézt do zadku :) a... no prostě ten kontrast s mizérií života ve městech je úžasný a uklidňující.
Já, robot
Isaac Asimov
Já, trubka, jsem to zapomněla ohodnotit, přitom jsem tuhle knihu minimálně dvakrát četla a jednou slyšela. Furt super. Nemůžu si pomoci, řadím si ji soukromě mezi jednu z nej. sbírek povídek, zde krásně propojených zajímavým tématem - vývojem umělých forem života a vztahu člověka k nim. A naopak. A právě ta vzájemná propojenost dělá příběh přitažlivým, děsivým, nadčasovým, osudovým... doplňte si :).
Terror
Dan Simmons
V poslední době knihy hodně poslouchám. A tohle byla vážně výborná volba. Příběh mě zaujal, dojal a dostal. Ještě pár dní poté jsem porůznu přemýšlela o osudech některých lidí a prolezla si ukázku muzejní sbírky věcí, které se po nich našly. Fakt depresivní, ale houževnatost objevitelů a autorův zápal, mě fascinují.
