Janadvorackova komentáře u knih

Styl paní autorky je horší, než mučící techniky všech darebáků, kteří je za Druhé války používali.
Sorry, ale víc k tomu říct nejde.
Chci si to doposlechnout, snažím se. Příběh si nepřízeň nezaslouží.

Později: Doposlechnuto za cenu vlastního života.
Film od Angelíny byl spíš podprůměrný.

9 11.03.2020

Zajímavé rozbory leteckých katastrof. Kdy, kdo, proč, jak...
Nikdy jsem letadlem neletěla a po tomhle knižním zážitku se mi ani nechce :).
Některé kapitoly, tedy pouze události v nich popsané, vám můžou být povědomé z nejrůznějších článků na různých vědecko-technických webech.

9 05.03.2020

Dala bych knize spíš o deset procent méně. V kontextu mnoha podobných knih je tahle o trochu slabší v tom, že se:
- nejedná o rámcový příběh o čičinách, chronologie jen tak naznačena. Velká škoda.
- je prokládán úryvky životů autorů - proti tomu nic, ale:
- mnohdy tyto části kapitol působí trochu nabubřele. Větší škoda.
Ve výsledku na mě kniha působí mile, jako pokec se sousedkou přes plot. Nic nevezme, nic moc nedá.
Kočičí stravovací návyky, respektive to, co jim majitelé dovolili, mě kolikrát donutili kroutit hlavou. Durman a spol., těsto na rohlíčky, bez komentáře. Nedá se tvrdit, že "si to kočky vzaly samy."

Kočičí obrazy autorů (můžu mluvin jen za kalendáře), vyprávějí lepší kočičí příběhy. Fakt se mi líbí.

Kapitolky s "Kokosem" pobavily velmi.

9 24.01.2020

Zajímavá a z hlediska obsahu asi i jedinečná kniha na podobné téma. Nahlížím do ní nepravidelně, najednou se číst nedá. Ne proto, že by to nešlo. Jde zkrátka o jiný druh informací, které se nedají konzumovat jako příběh.

9 19.12.2019

Zajímavé náměty: vývoj robotů, krize víry, cestování časem, vznik atomové bomby... Ale autorův styl psaní se mi jeví krapet těžkopádně. Zpracovává "šťavnatá" :) témata až moc suše.
Příběhy nemají příběh.
Ale jinak asi věděl co a proč chce napsat. Jen to udělal trochu odtažitě.

9 28.10.2019

Audio:
Jako předpověď války, chování lidí, následujících režimů: děsivé a přesné.
Lidé jsou furt stejní. Někdo psal "alegorie." Ano, to sedí.
Ve škole mě kniha nebavila, člověk musí k takovým námětům dospět.
Jsem ráda, že jsem si ji konečně poslechla, ale styl a forma nebyli úplně pro mě.

9 05.10.2019

Začátek úplně dýchá atmosférou dávnověku. Temnými lesy se všemi svými děsíky, které číhají na poutníky, táhnou lidé. Loupeživé bandy, které tam číhají doopravdy, přepadávají a hromady poutníků, kteří courají skrze středoevropský porost a nenapadne je nic jiného, než třeba založit Čechy :), prošlapávají pěšinky, chrastí zbraněmi a vesele obchodují.

Sámo v knize ani moc nevyčnívá. Je takový nemastný, neslaný. Sice bojovník a stratég a frajer, protože měl asi čtyřicet dětí s dvanácti manželkami. Takhle se upevňuje postavení - ženitbou s nějakou knížecí dcerkou, kterou králi tatík sám nabídne -:))).

Příběh se vlastně točí kolem příchodu Sáma, několika bitev, problémů v rozrůstající se zemi, neškodné domácí magie a rodinného života našeho prvního krále :).

Vlastně by mi nevadilo v takové době žít. I autor si představil, jaké to asi bylo, protože o Sámovi se moc neví. Ideální látka pro malý experiment.
Minulost je taková nedostižná potvora, která se táhne daleko za obzor toho, co jsme dnes schopni vidět, nebo pochopit.
Přesně proto jsou historické fikce super.

9 04.10.2019

Když jsem už i předešlou hodnocenou knihu vytáhla ze vzpomínek na školní, zde zatím nehodnocenou četbu, nesmím vynechat ani tuhle.

Od té doby, co čtu, mám ráda spíš dobrodružné věci. Pamatuji, že učitelka rozdělovala knihy na referát a já strašně chtěla něco od Clavella. Měla ve výběru "Krále krysu" a dala ho nějakému spolužákovi (asi že byl kluk, nebo co).
To mě vytočila poprvé.
Pak mi přiřadilo tohle "dílo" a naštvala mě znovu.
Pootřetí, když jsem to četla a topila se ve stylu, který mi vůbec neseděl.

"Hrdina byl kurevník," pravila jsem, když jsem začala odříkávat svůj referát. Ve třídě to zašumělo.
Definovala jsem všech sedm vztahů, jimiž si projel, protože on si jimi ani neprošel, když furt jezdil vlakem :).
"Nudila jsem se k uzoufání a jediný důvod, proč jsem to dočetla, byla představa popisu sexu," dodala jsem na konec a dostala dvojku. Upřímně nevím, jestli autor v příběhu soulož popsal. Možná jen nastínil, protože kdyby mě to tehdá šokovalo, vzpomenu si.

Uznávám s odstupem času, že jsem dílo, ani autorův popis hrdinova života nijak extra nerozebírala, protože až takhle zoufalí muži mě spíš odpuzují, ale je fakt, že jsem také uvedla, že hrdina je nemorální dobytek, jehož bych za otce nechtěla. Zdálo se, že můj pohled na věc v kontextu mých nácti let tehdy stačil.
A asi je na každém, co si z "těžké životní situace" nebohého hrdiny odnese. Jen mám pokaždé dojem, že když autor - muž napíše příběh podobného hrdiny, měla bych ho politovat. A rychle zmizet.

9 21.09.2019

Jako by to psal někdo jiný, než předchozí dvě knihy.
Chvílemi měl příběh dobrou atmosféru, ale většinou ne.

9 11.09.2019

Dětem číst před spaním a dospěláci můžou sami :).
Pokračování "Dárce" mě dost překvapilo.
Děj je zasazen do nějaké neurčitě vzdálené budoucnosti, do vesnice kdesi daleko. Společnost si uchovává nějaké rituály, ovládá ji jakési zřízení a život a smrt mají svá pravidla.

Vyrobit modrou barvu, když většina rostlin poskytuje všechno, jen ne tu, je oříšek.
Příběh Kiry se točí kolem její schopnosti dělat, jak jsem si to pojmenovala, "výšivky s příběhem."
A společnosti, ve které žije jde zase o to, aby vytvořila "příběh jejich budoucnosti."
Barvy blednou a Kira opravuje roucho zpěváka, který tenhle celý příběh zná a pravidelně jej společnosti připomíná.
Ale jako v každé "dokonalosti," i tady existují tajemství a kostlivci ve skříni, které je potřeba nepřipomínat.

Trochu mě mrzí, že "hlavní mrcha" neměla víc prostoru, včetně prostoru pro veřejnou konfrontaci.
Vše proběhlo lehce, ale srozumitelně a velmi čtivě.

A pokud jste - jako já - ujetí do bylinkových odvarů a výluhů, proléváte ledviny vším, z čeho by Kira mohla vyrobit barvičku, v diskusi je odkaz na modrou :).

9 06.09.2019

Nezajímám se ani tak o technické specifikace lodí a ponorek už vůbec ne, nebo různé konstrukční vychytávky plavidel xté a yté generace, nebo výzbroj. Jenom si pamatuji zprávy o Kursku.
Kolik večerů jsme ve zprávách slyšeli, jak se někde, všem bylo asi celkem jedno kde (bylo léto, měli jsme jiné "starosti," jenom se nedělejme), ponorka potopila. Jak se odtamtud ozývá klepání a nějaké kusé informace, které se podařilo odněkud vyšťourat. Britové, USA a Norové měli domněnky a Rusové zatloukali jak vzteklí.
Nakonec jsme vyslechli prohlášení, že všichni zemřeli a řekli jsme si asi něco ve smyslu "to je hrozné, strašné, příšerné." A život šel dál.

Kniha je věnována také sedmdesáti dětem, které přišly o své otce.

No a tahle kniha, aniž bych tušila, že existuje, mi odpověděla na otázky, které jsem před devatenácti lety měla a hned zapomněla. A i na ty, které jsem si nikdy nepoložila, (třeba o plíživé přítomnosti smrti v chladné vodě a tmě. Jak nezaútočí hned, kdepak, ale s námořníky tráví hned několik dní a pěkně se s nimi seznamuje)...
Je dost zvláštní, jak vás kdysi v tv viděná zpráva za deset, dvacet let profackuje.

Kniha je srozumitelně napsaná a chronologicky vede čtenáře od nastínění tehdejší situace (USA, Rusko, další státy), přes seznámení s jednotlivými aktéry "příběhu," ke konci.

První dva výbuchy hned zpočátku zabily přes devadesát členů posádky.
Popis výbuchů hlavic je takovým krystalicky čistým a jasným "zážitkem." Představte si co, kde - objem prostoru ohraničený hlubinou, v jaké hloubce, čas, palce (tloušťka) pláště, počet osob... A fakt, že jde o atomovou ponorku, to pomůže.
Trvalo to asi dvě minuty.

Ti, co přežili měli i ve sto metrové hloubce reálnou šanci se zachránit vlastnimi silami, (tedy jen chvíli po nehodě, pak už to nejde. Vysvětlení kniha obsahuje), stejně jako množství dalších zajímavých poznatků.
Doporučuji.

9 04.09.2019

Společnost, která pečlivě kontroluje porodnost, aby nepoznala hlad. Rodina znamená otce a matku a jedno dítě ženského a druhé mužského pohlaví.

Rodiny, které biologicky rodinami nejsou, protože o dítě si "můžou zažádat," neznají odpověď na otázku "máš mě rád?," nebo slovo "láska." Aby ne, když dospělí zobou "pilulky na neklid" a děti rodí vybrané, systémem určené slečny (jak je to s přístupem mužů, to jsem se nedozvěděla). Pravděpodobně darují sperma natěšeným rodičkám, které si užívají tři roky pohodlí, aby zajistily narození vybraného počtu potomků. Vztah mezi otcem a matkou v rodině též popsán není. Neznají cit, přesto dokážou vytvořit rodinu, to je zajímavé.

V tom není nic vulgárního. Když je skupině dětí dvanáct let, (říká se tomu "oslava dvanáctek), dostanou zařazení do dalšího života. Některá děvčata jdou rodit děti, jiná se starají o staré lidi, někdo pečuje o zemědělství, stane se inženýrem, nebo lékařem. Vlohy dětí pro to či ono se sledují a systém vybere správně.
Kdy už jsme tohle slyšeli?

A máme tu bezchybnou společnost, která děti učí omlouvat se a přijímat omluvu, přesto ale dětem dovolí "hrát si na válku," aniž by věděly, na co si to vlastně hrají.
Vzpomínky na válku neexistují, protože tahle společnost se "nějak" naučila vymazat minulost.

Existuje jeden člověk - dárce paměti, který si sem tam vezme učedníka, vlastně je mu přidělen při "oslavě dvanáctek," jemuž předá všechny hnusné vzpomínky na války, hlad a zlost, na umírající koně a ztracené děti, vojáky volající mámu, fyzickou bolest, na pocit hanby a bezpráví. A na zimu.
Tak v téhle společnosti vyrostl hlavní hrdina, který se stal příjemcem paměti - všech těch zapovězených věcí. Včetně těch dobrých. A také včetně svědomí?
Jenomže co se stane, když má nový příjemce veškeré dostupné paměti lidstva - na minulost, pro kterou ani to slovo ve společnosti nemá význam, protože něco jako minulost neexistuje nějaké otázky? Co se stane, když je víc otázek, než odpovědí? Víc bolesti než potěšení. Víc neklidu?
Nebo když padnou některá tabu o dosavadním fungování společnosti a kluk prozře, dost hnusně. A pak musí jednat?
Stane se to, že autorka to vyřeší také "dost hnusně." Rychle a hnusně, sem tam divně nelogicky. Bráním se konec přijmout.
Z konce neplyne nic. Jen pořádný důvod pro to vymazat slovo "minulosti," i tu samotnou, ponechat si naivitu a omlouvat se a přijímat omluvu.
Měla bych dát knize sto procent.

Ten námět je úžasný, ale protože jsem rejpal šťouravý - to je skoro nový živočišný druh, chybí mi tam hromada vysvětlení a dovysvětlení.
Svědomí starého dárce paměti, který není zase až tak starý, jak vypadá, musí být zvláštně zastřené, když se nechce snažit o změnu, která je jasná.
No jo, jenomže paradoxně člověk, který zná odpovědi na všechny otázky, si nedokáže odpovědět na tu jedinou - zvládla by společnost konfrontaci s minulosti? Říká ano i ne. A mně není jasný přenos vzpomínek mezi dárcem a příjemcem - potřebuji prostě "vědět," jak to dělali. Jak to funguje.
Chci vědět, co se naučil z té hromady knih.
A jak vypadá blednutí vzpomínky, kterou předá někomu jinému.
Umírám hlady.

Stejnojmenný film jsem viděla dávno, ale moc mě nenadchnul.

9 28.08.2019

K jeho povídkám se dostávám tak nějak náhodně. Ale vždycky mě překvapí mírou imaginace, kterou by mnozí dnešní autoři mohli Lovecraftovi jen tiše závidět.
Také závidím, tak čtu :).

9 25.08.2019

Přísahám, že jsem tuhle obálku už x krát viděla a nechápu, jak to, že to nemám v knihovně.
Poslouchala jsem výborně načtené audio.
Krom zmiňovaného 1984 jsem se nemohla ubránit s podobnostmi s růzmými filmy - Loganův útěk, Ostrov, tamten, co mi jeho název právě vypadl...

Prostě je to skvělý příběh. Sci-fi, přesto reálný.
To se mi na nich líbí. Mají hloubku, myšlenku, poselství, přirozenou akci, hromadu citů a bezcitnosti. Ukazují lidi v jejich přirozenosti a na nic si nehrají.

9 23.07.2019

Autorovy knihy jsem četla v devadesátých letech, která byla plná taneční hudby, únosů mimozemšťany a záhad všeho druhu.
Všecko mělo svůj šmrnc :). Jenom si vzpomeňte, jak to bylo super.

9 14.07.2019

Knihu odkládám a pak se k ní těžko vracím. Netvrdím, že jsem ji odložila na furt, ale pokud tohle knize dělám, je to asi z důvodu, že mě nebaví.
Nebudu lhát. Je jasné, jak to skončí, má to divný styl a špatně se to čte. Dialogy jsou obsahově bohaté a zajímavé, ale prohryzávat se tím mi dělá problém.

9 25.06.2019

Absurdní doba, vtipně psaná kniha.
Je vidět, jak se teďka "máme dobře." Můžeme si říkat, co chceme, můžeme snižovat vážnost prezidenta republiky - jako údajně pan Škutina.
Jé, pardon, on to dělá sám za sebe, takže dobrý, za to už nikoho nezavřou -:))).
Vlastně ta dnešní doba je té minulé v mnohém podobná...

9 20.04.2019

Nemůžu s dobrým svědomím tvrdit, že to byla výborná kniha. Byla by, kdyby jí autor ubral čtvrtinu rozsahu.

Příběh je hrozně obsáhlý, (zahrnuje zhruba půl života hlavního hrdiny), je zajímavý a je hodně barvitý, (odehrává se v odlišných zemích s odlišnými zvyky a vírou).
Líbil se mi začátek v Anglii, to jsem knize - jako vždy - věnovala sto procent pozornosti. Potom se to začalo měnit. Hrdina roste a cestuje na východ, protože se chce stát lékařem. Vidí, že znalosti, které může získat doma, nestačí k tomu, čeho chce dosáhnout. Časem se musí přizpůsobit kultuře, naučit se jazyk a předstírat, že není křesťan. Jenomže to je vzhledem k rozsahu hrozně málo.

Zamlouvala se mi cesta pouští a jinakost, kterou slibovala, část s kočkou. A boj s morem, plus hrdinova snaha začít studovat, jak se pak dostal do vězení. V tu chvíli jsem si říkala: "jo, konečně něco," ale ono ne. Příběh prostě plynul, nic zvláštního se nedělo.

Děj se hrozně vleče - asi jako život v poušti. Řekla bych, že šlo o záměr, ale já z toho na větvi nejsem.
Knihu jsem nedoposlechla. Někde kolem cesty do Indie mě to přestalo bavit, bohužel.

Film je jiný, slibuje nějakou tu akci, ale připadala mi poměrně zbytečná, nebo spíš tak jako by na špatném místě v ději.

Od autora jsem četla ještě část "Tribunálu smrti." Tato kniha mě nebavila, bohužel jsem nezaznamenala příběh, který by mě zaujal.

9 16.04.2019

Asi bych byla raději, kdyby se sbírka jmenovala "Může se to stát všem kolem vás, hlavně mrchám z práce, které nenávidíte."
Aby se vlastně cokoli popisovaného v povídkách stalo mně, po tom fakt netoužím :), ale ráda budu sledovat, jak trpí okolí.

Zaznamenala jsem tři texty, které se mi nelíbily.
Deset ano.
Slušný poměr, slušný počin celkově.

9 27.03.2019

Je to takové hutné čtení, chce to pozornost. Linky se prolínají a ze začátku se často přeskakuje na časové ose.
Celkově spíš smutný příběh, jako všechny ze života.

Autorka mě překvapila prací s detaily. Zaměřuje se na maličkosti všedního dne. Říkáte si "no jo, tohle je přeci úplně běžná věc," ale úplně běžně si jí vědomě nevšímáte.

9 16.01.2019