Janadvorackova komentáře u knih

Wow, to čučím.
Autora neznám a tuto knihu jsem vyštrachala zřejmě ze seznamu některého zdejšího uživatele a připsala na seznam k přečtení. Knihu jsem slyšela. Přes 170 stop, tyjo. Zježila se mi srst, když jsem to viděla na playlistu. Ale při poslechu mě jakékoli pochybnosti přešly. Bylo to výborné.

Hrdina má (ne)příjemnou vlastnost "být držka," což je strašně super. Jen v kontextu dob, v nichž žil, se to rovnalo sebevraždě. Ale on na to jaksi... kašlal, abych byla slušná.
Protože, když za jeden život stíháte tolik věcí, na malichernostech nezáleží. Lidé, kteří se dokážou rozčilovat kvůli blbostem, nic neprožili. Asi tak.

Bohužel až pozdě jsem si uvědomila, že některé citáty by bylo hezké si zapsat. Hrdina si též hodně psal. A pak si to nastrkal do tuby v análním otvoru... v kriminále. No co, když to není kam dát? A jsou-li to věci, k nimž lnete, zadek je v tomto případě jediné bezpečné úložiště -:))).
Takže jsem nakonec ráda, že jsem si nic nevypisovala. Zdraví méně škodlivé bude si příběh znovu poslechnout.
Časem.
Třeba až zase budu řešit blbosti.

31 22.01.2020

Pohled z druhé strany a vlastně ne. Jen víc takových.
Sice rozumím tomu, že se po válce Češi takhle chovali, zároveň mi to nedává smysl. Nepřemýšleli, přesto ano. Hledali viníky v národě, ne v jednotlivcích, protože jednotlivec je taková malá měrná jednotka. Raději nenávidět všechny...
Poslouchala jsem audio, které bylo načteno dobře. Jen jsem z toho místy měla pocit chaosu. Ale byl to dojemný a dobře napsaný příběh.

31 28.12.2019

Hezká vzpomínka na dětství.
A když přijde další generace, je třeba oprášit.

Pokud se ve vaší rodině nacházejí "krve chtivá" mrňata - děti, které starší pohádky už nevyděsí, lépe řečeno, nic s nimi neudělají, vemte prcky na veterinu.

31 07.09.2019

Další masakr.
Bára, budoucí výtvarnice, která má komplikovaný vztah s rodinou. Ale otázka je, kdo ty komplikace způsobuje, vytváří, zveličuje, řeší, nebo řešit neumí, nechce.
Dokonale vytvořený vztah jí a její matky mě místy strašlivě vytáčel. Postavy, jako kdyby žily za mou zdí... napsané skvěle, skutečné až hrůza.

Bára má klasické pubertální problémy. Určitě bych si vybavila podobná nedorozumění, která jsem sama zažívala. Ty bláho a to prostě dospělým nevysvětlíte...
Když jste malí a chce s vámi řešit něco nějaký dospělák, nesvěříte se mu. A když jste dospělí a vidíte, že by nějaký mrňous potřeboval pomoc a zeptáte se ho, on vám ochotu pomoci neuvěří.
Jako na houpačce, pořád dokola. Generační prokletí, sakra práce.

Vrány, které pozorují "dívku za oknem" také nejsou úplně blbé, takže poznají i její proměnu...

30 27.04.2024

Parádně vystavěný detektivní příběh.
Vraha jsem tušila až dýl.

30 27.12.2023

Autorka by mohla přidat další svědectví. Údajně jich má ještě pár v rukávu.
Ta v knize zmiňovaná jsou různorodá, díky čemuž nabízejí pohled ze všech stran a společenských vrstev.

Kdysi jsem s ní viděla nějaký rozhovor, tuším, v "Prostoru x...?" Zdál se mi, jak to říct, až moc moderovaný - jako by z obou sran. Neptejte se mě na vysvětlení dojmu... Kniha ale můj první dojem změnila, což je fajn, ne?

30 11.11.2021

Když začala naše pandemie, čekala jsem, že "to bude vypadat nějak takhle" - totiž tak jako v knize. Hlídky a kontrolní stanoviště, víc rabování, výpadky elektřiny, sousedi na hlídce :), nevyvezené popelnice a krysy v ulicích :). Né, to už je moc.

V knížce se píše o pandemii, ale nějak jsem z toho vydedukovala, že celý svět zákeřná chřipečka nezasáhla...
Příběh klasický - detektivní hodnotím průměrně.
Na slovo "rouška" jsem alergická, ale hrozně -:))).
Konec, tedy úplný konec... chtěla jsem napsat "to zabil," ale zdá se, že tak zákeřná u této knihy být nemůžu.

PS :): Na "naší pandemii" bylo fajn "to ticho venku." Fakt jsem si to užívala.
A teď se vrátí normální realita, která ale už normální nebude.
Tak hezké čtení.

30 21.04.2021

Téda, autorka se dost rozjela, až je mi tím sympatičtější, než její sestra Charlotte. Od Any jsem ještě nic nečetla. Ale ze zvědavosti to určitě udělám.

Příběh plný temnoty a intrik, hrdinové šílení a nesympatičtí. Ale vlastně tím pádem zajímaví :).

30 30.11.2019

První čtvrtina příběhu je taková poměrně nezáživná. Chvíli trvá, než si zvyknete na politiku, lidi, prostředí, způsob myšlení a takovou pomalost zpočátku poklidného života.
Slunce svítí, olivy rostou, šneci se líně plazí. Na cestě kuna, co jí děvče považuje za zvláštní kočičku (odteď pro mě budou všechny kočičky zvláštní :)). Doktor a jeho dcera.
Pak:
Na obzoru okupanti… změna perspektivy. Hromada cizích lidí, strach, pak zase ne.
Náklaďák s děvkami, přátelství.
„Tady byl táta za války.“
Později zákaz vycházení, nedostatek jídla, šnečí polévka (z popisu mi bylo blbě, holt neznám hlad), vystouplé kosti a vlasy prokvetlé šedinami, časem.
Kněz s vidinou konce. Ohně a puch spálených kostí.
Rodiny, které dostanou prach, jenž spíš jejich blízkým nepatří... ironie, prachu byly celé náklaďáky, dal se rozdávat spíš než chleba.
Anděl na padáku, přestože pozorovatel význam druhého slova nezná.

První čtvrtinu vydržte, pak to vážně stojí za to. Několikrát jsem se i rozesmála, jak se mnohdy absurdní situace, vtipné momenty, nebo jejich kombinace, vynořovaly z útrob autorovy představivosti.
Potěšilo mě také, že nejde vyloženě o nějakou prvoplánovou romanťárnu. Na mě celek působil spíš opravdově, než naivně ve stylu "holka se zamiluje do vojáčka, ale ten musí jít."

Asi takhle:
Když si prohlížíte staré černobílé fotky, co vidíte?
Šedo-černé rozesmáté/vážné/zasněné... obličeje, zastavené v okamžiku, kdy někdo zmáčkl spoušť. Lidé na nich budou už napořád strnulí a stejní. Mám jich plnou krabici a polovinu lidí na nich ani neznám. A co víc, už mi nikdy nikdo neřekne, kdo ti lidé byli. A o tom, že byli skuteční, mám důkaz – koukám na něj. Přesně takhle působí tento příběh. Jako Pelagiino album a její pohnutí, když ho po x letech znovu prohlížela a vybavila si vzpomínky související s jednotlivými fotkami.

Ale zkuste si představit, že byste dokázali sledovat další vteřiny poté, co vznikl snímek:
- krok stranou
- někomu vítr načechrá vlasy
- moře vyplivne dvě, tři vlny, zmizí stopy v písku, nad hlavami lidí přeletí racek
- nádech, úder srdce a slunce hřeje
- člověk, který byl předtím v záběhu, uskočí. Stisknout spoušť o vteřinu později, měl by šanci, že se na něj za x desetiletí zapomene.
- kočka odskočí z vyhřátého kamene a vrhne svůj stín o půl metru dál
Ale to my už nevidíme. Není to smutné?
A představte si, že těm, co mají nějakou představivost, tohle vrtá hlavou. Stará místa, mrtví lidé, fiktivní světy a neskutečné příběhy, které se klidně mohly stát, protože někdo zmáčkl spoušť o vteřinu dřív.

Foťáku, pušky? Není to jedno. Oboje zastavuje čas.

30 02.09.2019

Někdy si nemůžu pomoci a prostě se začnu nahlas smát. Knihu poslouchám, takže se tlemím u mytí nádobí, když jdu vysypat koš, po cestě do obchodu :).
Je to fakt neskutečně odpočinkové čtivo, ze kterého je ale znát, že odpočinkový rozhodně nebyl život zvěrolékaře :) - v té době. Jenomže on si z ničeho prostě nic nedělá, nic nehrotí. A má výdrž - jako když po dvou litrech domácího vína jede porodit telátko. Když musí poslouchat pindy sousedů, protože za výherce soutěže o domácího mazlíka vyhlásil zlatou rybku syna tamního pána. Ale on prostě netušil, kdo ten kluk je -:))).

Akorát mi příběhy splývají. Nevím, ve kterém díle byla epizodka s krávou, která na sebe nenechala sáhnout, atd :). Nejspíš to ale nevadí.

30 07.03.2019

Společnost 19. století nebyla jiná, než ta naše. Jenom museli lépe skrývat to, co mi dnes ukazujeme veřejně - hříchy.
My je vystavujeme na sociálních sítích. Kdyby tohle Wilde věděl, zestárl by jako Dorian, než by knihu dopsal :).

Knihu jsem slyšela formou rozhlasové hry. Byla skvělá, všechny ty myšlenky a názory, našeptávači a darebáci :).
Ke konci byl z hlavního hrdiny už trochu ufňukánek. Holt minulost ho dohnala, to se děje běžně. Jen ti, co si myslí opak, si zaslouží prožít muka pekelná :). Myslet si, že se můžete ke druhým chovat hnusně a nezaplatit za to? Na to zapomeňte.

Zajímavá byla úvaha o tom, že se člověk nemůže změnit. Že když se choval jako darebák, bude takový vždycky.
No, ono to jde, pokud se to nedělá násilně - změna kvůli změně. Prostě upřímně. Jen málokdo je ale toho schopen. Ani já si iluze nedělám.
Třeba odpouštět moc nedovedu, furt se hrabu v minulosti. Škrabe mi na záda a funí za krk. Jenom se neotočit. A nebo když jo, být připravena na to, co na mě skočí.

30 18.11.2018

U čarodějnic se v průběhu procesu hledala i "ďáblova znamení," jimiž byla znaménka a různé kožní nesrovnalosti. Hledat to na mně, nemuseli by mě ani svlékat. Různých pih by se našlo, no jéje :)!

Člověk lapený v pasti tohoto druhu lidské blbosti byl vážně v háji a zbytek společnosti se bál podobného nařčení, věřil v nesmysly, nebo je to prostě nezajímalo, tak nezasahoval.
Knihu jsem poslouchala v práci, kde mimochodem blbost v podobném duchu kvete taky. Konkrétně jsem si užila konfrontaci s jednou takovou, které by hranice neskutečně slušela.
Pak jsem došla k závěru, že lidská zloba a hloupost (i v rámci relativně vzdělané společnosti), se bere z neznalosti a neschopnosti porazit své vlastní, existující démony.
Krom toho, že to byla výborná kniha, doporučuji ji i jako jistý druh duševní rehabilitace. Ať si blbost kvete, nakonec to se zastavit nedá. Ale ať si uvědomíme, kdy je čas nechat hlupáky na pokoji a kdy se vyplatí ozvat se proti nespravedlnosti jakéhokoli druhu.

30 05.05.2017

Zdá se to jako běžný nemocniční příběh. Doktor má z minulosti průser a v přítomnosti si ho vyžírá. Do toho běžné rodinné trable.
Akorát že autorka i z normální události dokáže spáchat hrozný nářez.

29 27.04.2024

Zajímavý rozhovor. Ještě že ty prezidentské volby tak dobře dopadly.
Navíc mi přijde "vtipné," jak se v naprosto pošahané době najde konečně někdo, kdo působí normálně, a že se ve státě shromáždí množství natolik inteligentních lidí, aby si to uvědomili.

Na druhou stranu kontrast s různými lidmi "opačného ražení" mi už tak vtipný nepřijde. A že jich je...

29 16.05.2023

Jediným problémem této knihy je, že si ji nikdy nepřečtou lidé, kteří by si ji přečíst měli - takoví ti zabedněnci, kteří například v dnešní době překypují nenávistí, podléhají dezinformacím, věří informacím v řetězových mailech a... takoví podobní...

29 07.01.2023

Eeee :).
To je moje reakce na tohle.
Jakože fakt geniálně jednoduché a jednoduše geniální :).

29 08.08.2022

Asi nejlepší díl série.

29 14.07.2022

Neděste se kombinace žánrů, neboť horor, fantasy a erotika jdou většinou a v tomto konkrétním případě určitě dost dobře dohromady.

Novela volně vychází z krátké povídky "Stereogram," která vyšla ve sbírce "Vostrá krása." Autorka, pod vlivem pobytu na vlastní opečovávané zahradě, rozšířila povídku do podoby "V rozkvětu."

Aniž byste to tušili, stereogramy znáte všichni. Jenom nevíte, že "se to tak jmenuje." Ne, nejde o zaříkávadlo, i když to na první dobrou zní poměrně magicky. Jak jsem psala, neděste se kombinace žánrů, všechno bude. Hororové ingredience nemusejí vždy nutně zahrnovat tmu a vyhřezlé vnitřnosti. Děsivější jsou věci, které byste nečekali. Místa, kam se dostanete, aniž byste tušili jak. Fantastické, ve smyslu žánru a obsahu je vlastně celé dílko od začátku do konce. A erotické prvky, autorčině tvorbě vlastní, jsou zastoupeny měrou vrchovatou, nikoli ale vulgární.

Nebo takhle… představivost si musíte ukočírovat sami -:))). Mám od přečtení ze zahrádek respekt. Hlavně se nemůžu zbavit několika znepokojivých představ...

Soňa - hrdinka příběhu, zpočátku docela znuděná holka na jednom večírku, vyhraje v tombole knihu. Myslela jsem, že ji snad ani neotevře. Nevypadala úplně na milovnici knih…
Jenomže ji otevřela…

29 13.06.2022

Od příběhu jsem nic nečekala, autora jsem neznala, lákavý byl jen detektivní námět. Kolik dění je za smrtí jednoho bezdomovce, to by jeden nevěřil.

29 08.06.2021

Co udělá autor ze severu, když je mu zima?
Napíše detektivku, respektive umístí mrtvolu do Austrálie, kde zrovna tou dobou zima není. A pošle norského vyšetřovatele se škraloupkem na minulosti čmuchat na jih.
Detektiv se zčuchne s domorodcem (opravdu domorodým domorodcem, jehož předci kočují kontinentem čtyřicet tisíc let a hýčkají si duchovní život a v současnosti i hromadu závislostí), toho času též v uniformě a spolu odhalují vrahounského padoucha. Hezkou blonďatou děvčicu totiž někdo znásilnil, uškrtil a hodil ze skály, naštěstí v tomhle pořadí. A protože slečna byla také ze severu, a ještě nějaká dávná televizní hvězdička, jde jaksi o případ mezinárodní.

No... tohle je autorova třetí kniha, kterou poslouchám. A je jiná, než dvě předchozí. Tak se jako vleče, mrška jedna. Ale vleče se příjemně, ne že by se nic nedělo. Ono se toho děje moc postupně. Ke konci máte pocit, že autor je vlastně docela frajer. On totiž napsal docela obyčejnou detektivku, ale vy nemůžete najít moc námitek proti čemukoli z obsahu. Trochu vás to zneklidňuje, neboť máte se čtením bohaté zkušenosti a do všeho kecáte dost rádi...

Říkám si, jestli jde o záměr, styl, nebo co. Ale líbí se mi to.

29 18.01.2020