Janadvorackova komentáře u knih

Kniha má atmosféru. Autorka se snaží popsat takřka každý detail.
Prostředí ostrova je pro příběh jako stvořené.
Styl vyprávění je ale docela utahaný, což kazí celkový dojem.
Postavy jsou ale dobře propracované a tajemství minulosti odhalováno postupně. K autorce se ještě vrátím.

19 07.08.2019

Sešmoulit dohromady Smrtící epidemii, Blade runnera, A.I., Popelku a špetku mangy, rozhodně nebyl dobrý nápad.
Asi tak.
Navíc nejsem cílovka, ale to by při čtení teoreticky nemělo vadit. Vysvětlení tedy vidím v tom, že příběh obsahuje víc nelogičností, než kolik fanoušek fantastiky snese.
Proto běžná, fantastikou nepolíbená veřejnost, považuje tuhle literaturu za "blbou," protože si myslí, že všechna podobná tvorba vypadá právě takhle naivně.

Náctiletým holkám se to líbit bude. A také spíš fanouškům fantasy, než sci-fi. A také těm, kteří nemají moc načteno a budou proto obsažené myšlenky považovat za těžce originální.

Audio načteno pěkně, včetně doprovodných efektů, to ano - jediný důvod, proč jsem to doposlechla.

4 04.08.2019

Krátké, ale nezaujalo. Snaha byla, vrátila jsem se ke knize dvakrát. Bohužel až moc popisů na úkor děje. Jako bych si prohlížela atlas mimozemských forem života a neměla k tomu co říct.
Nerada odkládám fantastiku, ale holt vesmír je velký a čeká v něm spousta zajímavějších věcí. Naštěstí autor je umí napsat, takže to nevzdávám s ním, jen s tímhle příběhem.

7 03.08.2019

Příběh návratu astronautů na domovskou planetu se zvrhl nečekaným směrem.
Proto jsou tyhle starší scifárny zajímavé - obsahují běžné, ovšem z jistého úhlu pohledu originální náměty.

Čtenář si nesmí všímat archaismů a různých jiných ismů :), dávky nelogičnosti a naivity. Ale ve výsledku mi to zase až tak špatné nepřišlo. Sice jsem si nikoho neoblíbila, neměla jsem pocit, že bych chtěla číst pokračování, ale příběh mě bavil a nutil dumat :).

10 03.08.2019

Nebylo to vůbec špatné.
Poslouchala jsem audio.
Jen místy jsem byla zmatená z přeskakování rovin, protože kniha je čtena pomalu a tak jako ukolébává :).

19 29.07.2019

Nejde o příběh konkrétního člověka, ale hlavní postava v sobě spojuje charaktery a osudy mnoha bezejmenných lidí žijících v té době.
Hlavního hrdinu zavřou a jsme svědky jeho každodenních rutin, vězeňských návyků a pochodů svědomí. Jeho výslechů, konfrontací a konce.
Padne hromada zajímavých myšlenek, vesměs pravdivých, v kontextu mnohdy působících jako zbožná přání.

Delší dobu jsem nevěděla, co si o něm myslet. Nebyl ani kladný, ani záporný, ne stoprocentně. V průběhu čtení se tak jako kolébal z jedné strany na druhou.

Spíš si říkáte, jak byste se chovali. A jestli třeba myslíte, že vždy čestně, kladně a hrdinsky, tak vás možná atmosféra příběhu z té představy vyvede.
Nevím, jestli dnešní člověk by pro čest zemřel. Nebo pro ideály. Nebo pro souseda, bráchu a vlast. Nejsem si jista. Po přečtení několika knih o "době temna," zdaleka ne středověku, bych řekla, že důležité bude vždy prostě přežít. A to i bez ohledu na to, kdo kvůli tomu zemře.

14 28.07.2019

Chce to brát s humorem. Pak to působí, jak má.
První čtvrtina je výborná, kolikrát jsem se fakt rozesmála. Vůbec jeho první den v nové době byl neskutečně záživný. Říkáte si "dobře ti tak, hajzle," ale zároveň i to, že stát se to komukoli jinému, budete hrdinu i litovat (u Adolfa toho nějak nejsme schopni, to se ví :)). O to komičtěji jeho úděl působí, protože... dobře mu tak.

První polovina je dobrá. Vůbec to začleňování Hitlera do způsobu dnešního života a jeho zjišťování informací, různé ústupky, které byl ochoten udělat (tomu jsem nevěřila), no. Ale jako vtip to působilo celkem obstojně (seznámení se stánkařem a výstup v čistírně :)).

Druhá půlka tak jako vyčpělá, ale stejně celek originální. Nenadchne, neurazí.
Co ale zapůsobí, je audio verze v podání Miroslava Táborského.

18 28.07.2019

Nedokážu tuhle knihu patřičně ocenit. Strašlivě mě ruší styl a do něj našroubovaná matematická vyjádření - pro všechno.

Ano, chápu, že svět toho románu je jiný. Dovedu pochopit, proč autor zvolil, jak to říct, matematickou stavbu.
Chvílemi jsem měla dojem, že ten svět je i kreslený. Opravdu jsem viděla krásně vykroužené růžové "O" úsměvu všech žen, které hrdina potkal. Pastelovými barvami natřený povrch a šedou a černou to, co společnost chtěla ukrýt. Tvary a barvy, zvuky a vůně měly svoje matematické vyjádření, svoje hrany a důvod, proč za nimi už nic není. Ten svět má svoje hranice, svoje tvary, svůj vzorec, podle něhož funguje - tohle všechno jsem v tom dokázala vidět a chápala, proč je styl takový, jaký je.
Jen mě příšerně deptalo to neskutečné omílání dokola už x krát omletého, v čemž se ztrácel skutečný příběh, který pod tím vším leží.
Základ pro 1984, nepochybuji, ale ona pozdější kniha je stokrát lepší, protože se bez zbytečného košatění prostě s ničím nemazlí.

Také jsem měla po nějaké době plné zuby hrdinova neustálého fňukání nad city, jímž buď nechtěl, nebo nemohl rozumět. Ale spíš nechtěl.

15 25.07.2019

Přísahám, že jsem tuhle obálku už x krát viděla a nechápu, jak to, že to nemám v knihovně.
Poslouchala jsem výborně načtené audio.
Krom zmiňovaného 1984 jsem se nemohla ubránit s podobnostmi s růzmými filmy - Loganův útěk, Ostrov, tamten, co mi jeho název právě vypadl...

Prostě je to skvělý příběh. Sci-fi, přesto reálný.
To se mi na nich líbí. Mají hloubku, myšlenku, poselství, přirozenou akci, hromadu citů a bezcitnosti. Ukazují lidi v jejich přirozenosti a na nic si nehrají.

9 23.07.2019

Připadám si trochu jako úchyl, jo. Takové morče vůbec netuší, jak to mají lidé, kdežto teď, když půjdu kolem morčete, "budu vědět" a ono s tím nic neudělá -:))).
Kočka také neví, jenomže ty naše mršky se s tím vůbec netají a klidně špulí zadky na parepetu kuchyňského okna - za bílého dne - když tam vaříme, jíme a jsme -:))).
Tedy... tahle knížka mi k tomu vůbec nepomohla, ale když jsme před lety letoucími měli malé králíčky a bylo jich osm a všichni byli bílí, měla jsem problém poznat, kdo je kdo. A poznalo se to až poté, když jsem koukala, kdo na koho skočí.
Třídění pak bylo snadné. A měli po...

Knížka je docela útlá, zato plná zajímavých informací podaných úplně normálně, sympaticky čitelnou formou. Člověk by neřekl, že je v živočišné říši přirozené i to, co my považujeme za nepřirozené v té lidské.

12 23.07.2019

Ale nééé!
Představovala jsem si něco ve stylu "Věci."
Vědátoři najdou zmrzlou mrtvolu a začne hukot. Těšila jsem se na něco ve stylu hororu kombinovaného s Akty X - atmosférou.
Tak jsem se na arktické čtení patřičně připravila. Slupla jsem polárkáč, odmrazila lednici, osprchovala se studenou vodou a zhlédla Věc. A pak jsem dostala nesmyslnou akci, nesmrtelné hrdiny, kupu hloupostí, mexických indiánů, milování v poušti, pádů vrtulníků, splašených koní, honiček, stříleček, rukojmí, částicových urychlovačů, hrozby vyloupnutých očí, vytržených zubů, mimozemšťanů a... A teďka to doposlouchávám, protože chci vědět, kdo byl sakra ten chlápek v ledu. Ale jak mi to tu tak povídá, říkám si, že jsem to odhadla docela obstojně...

10 22.07.2019

Už to nemělo "TEN" šmrnc.
Pořád spousta akce, jo. Ani nouze o vtipné situace nebyla. Ani o ty nechutné :). Všechno beru.
Jack všechny znal a polovinu z nich naučil střílet. Tu druhou zabil (to se vo něm říká).
Taky byl u toho, když zabili Divokýho Billa Hickoka.
Jeho nejvěrnějším průvodcem není pes, i když ten s ním chvíli krajem táhne taky, ale indiánskej skalpovací nůž, kterej se nebojí vytáhnout :).
Jack přežil bitvu u Little Bighornu a byl na to patřičně hrdý (to je fakt, taky sem tam byla a víno pila... znáte to :)).
No ale zkrátka... nebylo to vono.

8 21.07.2019

Možný SPOILER !!!
To by mě zajímalo, kdyby autorka nespáchala sebevraždu, co by ještě napsala... možná by pár uznávaných klasiků žánru a doby strčila do kapsy.

Zaujala mě "dobrovolná sebeobětovací služba" - instituce, do které vstoupíte a berete jako svoje "zaměstnání" účast na nejrůznějších pokusech a testech, ať už dopadnou jakkoli.
Považujete za čest se podobných věcí účastnit.

Hlavní hrdina vytvoří takové "sérum pravdy," které ovšem z lidí nedostane jenom pravdu, ale úplně všechny skryté touhy a myšlenky, takové ty zasunuté, které byste neřekli nikdy nikomu. Ty, které se bojíte přiznat i sami sobě :).
Pokusná osoba č.135 při testu řekne něco, co by nikdo nečekal. Postupně se odhalují vážně zajímavé, pro nás přirozené, pro společnost příběhu nepřijatelné věci a hlavní hrdina řeší, "co s tím."

Nevadilo mi, že Leo Kall vlastně nebyl vyloženě kladný. Zapadal do příběhu, a aby ten fungoval, musel se chovat tak, jak se choval.

Jsem ráda, že jsem knihu potkala, určitě na ni delší dobu nezapomenu a časem poslechnu znovu.

23 20.07.2019

Autor se zamýšlí nad tím, že kočky mají devět charakterových vlastností - proto název. V každé kapitole, zabývající se jednou z nich, vypráví o svých čičinách.

Původně myslel, že by si pořídil devět koček a pak psal kapitoly podle nich. Jenomže manželka mu to zatrhla, takže si musel vystačit jen s pěti.

Každý, kdo má kočky rád, bude nejspíš spokojen. Jde o takový jiný pohled na kočičí život.
Čičina se v lidském obydlí objevila někdy před čtyřmi tisíci lety. A stejně si po celou dobu zachvovala nadřazenost, pro ni tak přirozenou :). A tajemnost, díky které se podobné knihy budou psát asi pořád.

Někdo tvrdí, že jsou kočky falešné a netečné a tak. Já je mám raději než psy, kolikrát i víc, než lidi. Kočka se totiž přetvařovat neumí. Když chce, abyste ji nechali na pokoji, dá to na vědomí. A neprudí. Dobře, v noci dokáže být slušně otravná, ale to je chyba lidí, že žijí ve dne :).

12 19.07.2019

Úplně jiný druh příběhů, než které normálně čtu.
Autor odvedl výbornou práci.
Uživatelka "Koka" to vyjádřila přesně.

7 18.07.2019

Asi jsem sáhla vedle.
Zpočátku jsem zaznamenala trochu vtipu, ale už výstup s policistou byl trapný a nadsazený. Takhle by se snad choval jedině idiot.
Dobře, říkala jsem si, je to záměr. Jenomže hlavní hrdina byl opravdu vzhledově odpudivý, duševně zaostalý, neschopný vágus, o němž se mi číst nechce.
Vtip si představuji jinak.
Knihu jsem poslouchala, nedoposlechla, normálně jsem to vzdala. Pan JIří Zavřel mě vždycky dokáže vtáhnout do všeho, co čte, ale tady se to nestalo. Pochybuji, že za to může on.

Ani autorův životopis mě neobměkčí. Na druhou stranu chápu lidi, kteří si z nějakého důvodu myslí, že spáchat sebevraždu je řešení. Sice nevím čeho, ale o svobodě volby se diskutovat nedá. Jen je to ve výsledku tak trochu škoda.

13 16.07.2019

Další výtažek z knihovny. Publikace převážně obrázková. A nebojte, nejsou v tom šediváci s ostrými nástroji v dlouhých prstech :). Spíš jde o to, že UFO je vše, co si nedokážeme vysvětlit, když čučíme na nebe (někdy ani to, co vidíme v zrcadle :)). A v této knize je pár takových případů prvního zmíněno. Asi tak.

8 14.07.2019

Autorovy knihy jsem četla v devadesátých letech, která byla plná taneční hudby, únosů mimozemšťany a záhad všeho druhu.
Všecko mělo svůj šmrnc :). Jenom si vzpomeňte, jak to bylo super.

9 14.07.2019

Občas prolistuji, když hledám jméno do nějaké povídky, je opravdu z čeho vybírat.
Někdy se u toho zaseknu :). Koukala jsem do knihy, když se pátralo po jménech pro rozrůstající se rodinu, ale nakonec to dopadlo zcela jinak :), což je možná nakonec dobře.
Autorku čtu ráda. Její příběhy jsou krásnou sondou do naší možné minulosti, k čemuž prostě nevyhnutelně patří i kalendář.

7 14.07.2019

Tohle je vážně znepokojivý příběh, ovšem právě proto doporučuji.
Skupina lékařů se při experimentu nedopatřením a nenápadně nakazí virem. Ten způsobuje pokles pozornosti, zapomnětlivost, nervozitu a spoustu dalších věcí. Jenomže doktorům trvá nějakou dobu, než si všechno spoojí. Jejich původním záměrem bylo vytvořit lék na chorobu, jíž trpí malé děvče. Nešlo tedy na první pohled o něco vyloženě nebezpečného.

Nástup změny je pomalý a nenápadný, popsaný ale tak dobře, až vás to rozhodí.
Uvědomuje si člověk zhoršení svého duševního stavu? Pokles inteligence? Hlavní hrdina je lékař a se svou rodinou jsou sehraní, svoje děti podporuje v rozvoji a věnuje jim pozornost. I proto byla ta změna jako rána pěstí.
Děti začnou lajdačit, u dospělých nastoupí podrážděnost a nezájem o dříve sdílené zájmy. Dokonce i laboratorní opice začne blbnout :).

Připomnělo mi to příběh ze života:
V práci jsem měla paní s IQ 85. Měla invalidní důchod, a když jsme ji ještě neznali, ptali jsme se, co jí je, byť to na pohled bylo trochu jasné. Odpovídala, že "není moc chytrá." Povídalo se s ní o jednoduchých věcech dobře, i jsme se zasmály. Viděla věci jednoduše, skoro až v závidění hodném kontextu :).
Zajímalo mě, jestli jí to, že není moc chytrá, někdo řekl, jestli ji to naučili říkat, nebo jestli si nějak sama uvědomuje, že spoustě věcem nerozumí. Bohužel na tohle odpovědět neuměla, trvala na tom, že "to má v papírech." Byla po úrazu hlavy, nenarodila se tak a při poslechu téhle knihy jsem na ni myslela. Bohužel zemřela poměrně nedávno, nebylo jí ani padesát. Byla nemocná ještě i fyzicky, na což se přišlo pozdě. A protože neměla řádného poručníka, nebo nějaký dohled, nikdo to nepoznal. Paradoxně ani lékaři.
Je smutné, že ani lidem s IQ testem v ruce, (ten jí dělali při žádnosti o důchod) a prokázanými sníženými schopnostmi se o sebe starat, není státem nabídnuta pomoc (ona bydlela na ubytovně, měla problém s hygienou a finanční gramotností), jak se ukázalo.
Jednou jsem ji potkala ve městě rozrušenou a ubrečenou. Mysela jsem, že ji někdo ublížil, okradl, nebo tak něco. Ne, ji rozrušilo, že nedovede vyplnit složenku a musí zaplatit nájem. Řeknete si, že je to docela vtipné, ale z jejího pohledu šlo fakt o překážku, kterou nebyla schopna zdolat.

Nevím, jestli ta kníha měla tak působit, ale je mi fakt smutno.
A když si tématiku někde vyhledáte, zjistíe, že IQ se už nějakých třicet let v populaci pomalu snižuje. Jako v příběhu, nastupuje to nenápadně :), ovšem my si za to můžeme sami, protože to hodně souvisí s výchovou a způsobem získávání vědomostí a dovedností.
Zajímavé téma.

11 14.07.2019