Jancas.s komentáře u knih

Na můj vkus trochu úlet a přitažené za vlasy. Pro mě je "mrazivé" a "děsivé" to, co si dokážu představit reálně.

1 28.04.2021

Po delší době skvělé počtení. Líbí se mi, jak zdánlivě banální detaily zrodí v hlavě naprosto ucelený příběh, od ktereho se člověk nemůže odtrhnout, doplněno bohužel negativními pocity a náladou, která se táhne s osobností Sisi knihou jako červená nit. Hrálo to na všechny struny - a taky mě to mimochodem naprosto navnadilo nastudovat si víc o houbách, jelikož jsem víceméně zmíněný "přizdisráč" :))

15 18.04.2021

(SPOILER) KONEČNĚ dočteno (a to jen proto, že knížky nerada vzdávám). Bohužel nemám z knihy prakticky žádný dojem - děj nula, romantika leda v nějaké basic verzi, protože jsme se neustále pohybovali na škále "jsem z tebe vlhká"-"dej mi pokoj", erotično jen lehce, týpek tajemný jak hrad v Karpatech, pořád dokola narážky na téma jsem malá-jsi velký, konec samozřejmě happy end, předvídatelný snad po první kapitole...Tohle už bych podruhé absolvovat nechtěla.

5 17.04.2021

Asi budu přísná, ale nemůžu jinak.
Font písma nebyla úplně šťastná volba, v kombinaci s tmavším podkladem ještě horší. Poznámky psané rukou mi tam vadily, odpoutávaly pozornost už od tak nicneříkajícího obsahu, stejně jako ty číčoviny všude kolem. Jako dokážu si představit že je super nápad si toto sepsat do šuplete, nalepit si tam kdeco, a mít to jako svou osobní vzpomínku na nějaké životní období, ale poslat to ven jako knihu? wtf.
Co do obsahu, nula. Pro mě jakožto pro čtenáře žádná výpovědní hodnota, nic, co by pobavilo, inspirovalo, zaujalo, cokoliv. Vůbec jsem neměla potřebu se k tomuto vracet a místo čtení jsem později spíše "knihu" proletěla očima, ono to totiž v konečném důsledku bohatě stačí. Byť se v popisu knihy objevují spojení typu "neobyčejné životy", "nenormální rodina", a dokonce nás má cosi překvapit, tak bohužel, očekávání střídá zklamání a tento typ "literatury" bych raději nechala viset ve virtuální realitě.

4 30.12.2020

Zápisník radosti není samozřejmě kniha v pravém slova smyslu - obsahuje 356 stran a každý den si do něj člověk zaznamenává, co mu udělalo největší radost. Já jej dostala minulé Vánoce a tím pádem finišuju, největší radost mám z toho, že si člověk uvědomí fakt, že je každý den něčím pozitivní, ať jde o sebemenší maličkost :) Koupím si i na další rok.

29.12.2020

Bohužel nedočteno - z osobních důvodů ve mně čtení knížky vyvolávalo negativní pocity a neměla jsem motivaci se ke knize vracet, takže jsem raději odložila. Ale určitě si své příznivce najde, tohle je můj problém.

Já mám tu holku čím dál radši asi! :) Je to mé druhé dočtené dílo, po Lososu v kaluži a musím říct, že o stupínek lepší - bavily mě ty všechny roviny, bavila mě autentičnost chvil a situací, bavilo mě jak se autorka dokáže vcítit i do jiných postav, než do mladé, chvílemi ztracené holky, která mnohdy často přemýšlí o věcech, tvářící se zdánlivě prkotiny a přitom jsou tak nějak vším. Jé, jak jsem ji občas rozuměla. Nechtěla jsem ať knížka skončí a ten konec měl svým milým způsobem přesah.

6 20.10.2020

Tyjo, dočteno na jeden zátah, a je mi z toho fakt smutno :(

10 25.09.2020

Každý příběh mi navodil takový ten příjemný pocit husí kůže, strach smíšený s nadšením, autorů s podobnou duší je tady bohužel málo.
Bylo to moje poprvé a ne naposled. Mám radost.

4 08.07.2020

Tu si určitě koupím, musím mít doma :) Stihla jsem totiž exkurzi jen po hřbitově a je to kniha plná zajímavostí, takže ideální pro milovníky historie a Olmíku, je to srdcovka ❤️

1 10.03.2020

Tak tuhle knížku bych mohla číst donekonečna, respektive by to bylo mým zbožným přáním :) Co se mi líbilo - není to klasický příběh plný zvratů s očekávaným happyendem. Je to výsek kusu života holky, co občas neví kudy kam (kdo z nás to nezná). Moravština dávala příběhu punc domáckosti, co se týče linky s tatou, pro mě citlivá záležitost ("Láska se nedá zapomnět"..). Ale i přesto jsem se zasmála, hlavně co se týče těch drobných paradoxů a často autentických situací, které se táhly celou knížkou (i když si normálně trávu na koštu zelí asi nekoupíte :D). Mám radost.

10 15.01.2020

Tak to bylo dle mého gusta :)! Napjatá jsem byla od začátku knížky, mám ráda námět strašidelných starých domů, až jsem hlavní hrdince (až do určité chvíle) to její dědictví záviděla. Knížka byla příjemně mrazivá, rozuzlení a konec sympatický pro milovníky "nadpřirozena", moc hezké dílko :).

3 10.01.2020

Úvahy, stesky, zamyšlení, ale jako celek to na dobrou knihu prostě není. Stalo se mi, že jsem četla kapitolu, měla jsem pocit, že ještě čtu tu předešlou (témata se opakují), ale najednou skončila a já si za boha nemohla vybavit, o čem byla. Plus ten styl psaní...myšlenky se mají rozvíjet, aby po nich oči klouzaly, ale... Místo toho. Tečky. Krátké věty. Jako. Údery.

1 03.01.2020

Pravda je taková, že když vezme člověk do ruky knihu s názvem "Zapomenutí sérioví vrazi", očekává příběhy...ano, sériových vrahů. Těch byla v knize menšina - rovnou mírou se dělí s masovými vrahy, vrahy s jednou obětí a co více - v knize jsou i příběhy, které končí pouhým zraněním, takže tady jsme úplně mimo mísu. Proto jedna *.

1 17.10.2019

Příběh byl zajímavý, mám ráda prolínání tajemné rodinné historie, líbilo se mi přeskakovat do různých období, pomalu rozmotávat příběh... a když už čekám pádný konec a vysvětlení všech záhad na základě racionálního vysvětlení (psychická porucha, bludy, atd.), tak se dočkám jakéhosi Twilightu nebo co. Potenciál to mělo pěkný, konec to zkazil.

2 11.09.2019

Nejsem žádný cíťa, ale v každé povídce byl cítit kus sajrajtu, který se tak úplně dobře nečet. Ne z hlediska obsahu, ale formy.

1 22.08.2019

Znám...

3 23.05.2019

Pár hlášek super :D Úplně jsem slyšela Pavláska v určitých pasážích. Nicméně čtenářsky nenáročné, přečtené za odpoledne :)

1 09.01.2019

Zcela uprimne - cekala jsem vice. O dost. Zacatek vypadal fakt slibne - trochu sileny rozvod, schuzky z netu a pak jen romantika, nuda, idealek, lehka zapletka, pak zase romantika. Cekala jsem, ani nevim proc, vice ironie, nadsazky, trapasu, a vono nic. Skoda.

17.12.2018

O knize jsem věděla apriori jen to, že se autor absolutně distancuje od tvrzení, zda je příběh pravdivý, či ne. Je v postavení jakéhosi prostředníka, který nám pouze zprostředkovává příběh prožitý někým jiným. Já jsem do knihy spadla hned po prvních stránkách. Možná jsem naivní, ale já uvěřila hned. Vyprávění na mě působí zcela autenticky, ač čtu většinou večer před spaním, ke knize jsem utíkala v každé volné chvíli. Dojem ještě umocnil fakt, že se ráda toulám po lesích, takže jsem se dokázala do příběhu téměř vžít :) a pro mě malá třešinka na závěr - ten "psycho" konec jsem dočetla zrovna uprostřed lesa, a když jsem se chtěla vrátit zpátky dolů, do civilizace, vybil se mi telefon ještě s polovinou baterky, kde jsem měla mapu, značená turistická stezka byla nahusto přehrazena vyvrácenými stromy a nad hlavou mi začalo bouřit. Samozřejmě v tom spojitost není, ale iluze strachu byla ještě víc dokonalá :)

14 31.07.2018