Janek komentáře u knih
Výborný úvod a pak... stránku od stránky lepší a lepší! "Zapomenutí" hrdinové, cyklický čas, putování na hranici mezi bděním a sněním, úvahy o duchu a těle, o životě a smrti...Na tuhle knížku nelze zapomenout.
Myslím, že Haddonův Podivný případ se psem přibližuje svět dětí s autismem mnohem výrazněji než Paměti imaginárního kamaráda, je to dáno perspektivou vypravěče. Nemohu si pomoci, ale Paměti imaginárního kamaráda podle mého názoru mnohem více vypovídají o křesťanství, konkrétně o Kristově oběti. Tato linie byla pro mě při čtení stále zajímavější: motiv oběti. Vím, že mohu zachránit život, ale sám možná zemřu. A také jedna scéna s Maxem - když (hle!) je Max nucen porušit pravidla, udělat něco, co bývá obvykle považováno za špatné - a právě tím si zachrání život. Ano - motiv oběti a vztahu k něčemu, co nelze dokázat, je v tomto (pohádkovém) románu velmi výrazný. Ubírám jednu hvězdičku pro přílišnou rozvláčnost. Jinak ovšem skvělé čtení, doporučuji Vaší pozornosti.
Asi jsem se na knížku moc těšila, nakonec jsem byla trochu zklamaná.
Sama jsem idealistka, nemůžu si pomoci, i Masaryk se mi zdá více idealistou než realistou...
Budu asi výjimka, ale po včerejším zhlédnutí filmu musím změnit své hodnocení knihy, kterou jsem v tu dobu už měla dočtenou. Scénárista je génius - skvěle dokázal vystihnout atmosféru knihy, ale není zbytečně tak rozvláčný, šel přímo k věci. Z textu na mě dýchal jiný typ humoru, který je na plátno zřejmě nepřevoditelný, ale občas se mi zdálo, že by román mohl být mnohem kratší. U filmu to bylo naopak: dvě hodiny utekly jako nic, mělo to spád. Je ale pravda, že pokud bych neznala předlohu, film mě asi moc neosloví. V knize se podle mého názoru psalo zbytečně moc o politice, scénárista se toho zdárně vyvaroval. Doporučuji knihu i film.
Nadhled a nadsázka. I bibličtí hrdinové mají své chyby. Stojí za přečtení, stejně jako Davidův příběh v podání svatopisců.
Provokace par excellence. Jsem ohromena a doporučuji.
Bezprostředně po přečtení Ledererovy knihy http://www.databazeknih.cz/knihy/jan-palach-zprava-o-zivote-cinu-a-smrti-ceskeho-studenta-128340 jsem beletristickým zpracováním příběhu velmi zklamaná. Literární kvality textu pokulhávají, námět v sobě má obrovský potenciál k dalším zpracováním, ale nemohu si pomoci: tohle si Jana Palach nezaslouží.
Výborná kniha o obdivuhodném člověku, na kterého bysme neměli zapomenout.
Ne, o téhle knize nemůžu říct, že se mi líbila. Možná jsem její údajné genialitě ještě nedorostla. V každém případě je to kniha, na kterou dlouho nezapomenu. Mlha, bezčasí, bahno a déšť...
...Kačenka se ho zeptala, jestli se taky nepůjde podívat na vrchnost, ale pan doktor Macháček řekl: "Kdepak, milostivá, já jsem patolog, já je uvidím později.. Teď si tady radši s vámi dám kafíčko a cigárko."
Kristýna chtěla vědět, co je to patolog, ale pan doktror zakřičel: "Kristýna, Helenka, vlevo vbok, pochodem vchod, odchod!" a vystrčil nás ze dveří. Já taky nevím, co je to patolog, ale myslím, že to znamená něco jako trpělivej...
Už jsem viděla Báru Hrzánovou v akci, tak jsem se bála, že text sám o sobě už nebude stát za čtení. Ale stojí!
Člověk se nesmí bát, že se ve Vianově světě ztratí, teprve pak bude odměněn. Např.: "Jak odpadky padaly, zvedala se mračna prachu; měl to rád, protože to činilo slunce viditelným."
Skvělý překlad, skvělé čtení, i když dějovější Pěna dní se mi líbila víc.
Jedna z nejlepších knih o duchovním snažení, kterou jsem kdy přečetla. Psána s humorem a nadhledem, přístupná pro věřící i hledající. Moc doporučuji.
Především ve druhé části knihy jsem byla trochu zmatena, není vždy snadné identifikovat, kdo zrovna vypráví. Přesto knihu velmi doporučuji - klasický Barnes, provokatér, který - když si ho zamilujete - asi nikdy nezklame.
Autorovi patří můj obdiv za práci s jazykem, za skvělá přirovnání, za neotřelé metafory... Nicméně po dočtení převládá spíše zklamání, že v záplavě slov se ztratilo sdělení, díky němuž bych mohla o celém textu dále přemýšlet. Zdá se mi, jako by v textu (k mé lítosti) bylo i mnoho laciných tezí, které bohužel nakonec nic nespojilo.
Podle mého názoru nejlepší a nejsmutnější Šabachovo dílko. Doporučuji!
Věřím v Boha a hlásím se ke katolické víře, Bůh této knihy se mi ale zdá příliš sladký a bezproblémový. Nevadí mi, že je taťka černoch, nevadí mi, že je to žena. Vadí mi, že je to příliš ukecaný Bůh. Takovéto pojetí Boha zdálo se mi spíše komické než motivující.
Nápad dobrý, provedení chabé, řekla bych. Text je na mnoha místech uměle prodlužován zbytečnými a dost zmatečnými odbočkami. Iris by mohla dostat mnohem víc prostoru.