janinca komentáře u knih
Po Večerníčku a poslechové knize přišla na řadu i ta papírová. Vše stejně milé a okouzlující. Budeme se k ní rádi vracet.
I já smekám klobouk před překladatelkou této neobyčejné knihy.
U první kapitoly jsem se vyděsila, pak nalistovala poznámku překladatelky, čímž se vše vyjasnilo, a já mohla pokračovat s klidným srdcem, že chyba není na mém přijímači.
Díky překladu působí celý příběh i hlavní hrdinka Adunni velmi věrohodně.
Vlastně jsem od knihy příliš nečekala a teď jsem mile překvapená. Přestože se jedná o smyšlený příběh, na uvěřitelnosti mu to neubírá, navrch mi rozšířil historické obzory.
Další příběh královského hřebene si nenechám ujít.
V dětství, respektive v dospívání mě tato kniha neoslovila a já ji nedočetla. S dcerou jsem si ji však ujít nenechala. Předčítala jsem ji před spaním a bylo nutno vysvětlovat. Uznávám, že pro jedenáctileté děti je to náročná četba a domnívám se, že pokud by měla číst dcera sama, také by nedočetla.
Jak praví anotace - “rok ve školce očima rošťácké holčičky Emy”- je naprosto dokonalý popis knihy. Čtení si užila jak školku navštěvující dcerka, tak já sama. Někdy jsme se obě nestačily divit, co ta Ema nevymyslí…
Doporučuji i jako školkovou četbu při poledním odpočinku.
Kniha se mi četla dobře, ale přišlo mi to spíš jako literatura pro mládež. Chování osmileté dívky mi nepřišlo uvěřitelné, a že by si rodiče nevšimli mizejícího jídla a zraněné staré ženy v patře????
Téma zajímavé, ale čekala jsem něco jiného…
Knížku jsem vypůjčila v knihovně na radu kamarádky a musím říct, že nám opravdu padla do noty.
Je to takové milé vyprávění o “obyčejném životě obyvatel jedné vily v Praze”. Neustálé návštěvy všech zúčastněných dětí i jejich rodičů, popíjení kafíčka a bejbyčína a mnoho dalších aktivit, se kterými se u nás na vesnici nesetkáme, naše holky velmi uchvátilo-a to i jedenáctiletou, která si nenechala z večerního předčítání nic ujít.
Detektivní příběh pro děti s ilustracemi naší oblíbené Venduly Hegerové. Se školkovými dětmi jsme si ji moc užili.
Kniha se mi líbila svým zpracováním, téma celkem náročné pro matku stejně staré dcery … Jen ty vulgarismy fakt nerada čtu.
V knihovně mě zaujala svou obálkou, doma u předškolačky vzhled příliš nezabodoval, takže dlouho jen ležela na poličce. Nakonec jsme ji přece jen otevřely a ejhle jak byla zábavná a kouzelná. Sice jsem si nebyla příliš jistá, jestli se stíhá orientovat v postavách -přece jen jména jako Nejsilnější, Nejchytřejší, Hlídané apod. nejsou příliš obvyklá. Ale prý vše jasné.
Takže jsme si ji užily a ještě si rozšířily obzory (postava Medarda musela být vysvětlena stejně jako nemoc Jacka Sparrowa…).
Všechny povídky mě neskutečně vtáhly a já jsem měla pocit jako bych byla součástí jejich děje.
Nějak nechápu, že mě tato kniha tak dlouho míjela. Od A.L. jsem nic podobného nečekala. Velmi se nám líbila a už je na seznamu knih, ke kterým se budeme vracet.
Krásná kniha, která rozvíjí mluvní projev těch nejmenších. Škoda, že naše děti už mají toto období za sebou. Tak ráda bych si ji s nimi prohlížela a četla.
Knihu jsem vybrala v knihovně ke společnému čtení s páťačkou, protože právě ve škole probírají 2.světovou válku.
Kniha nás obě velmi nadchla. Dcera se chce po přečtení stěhovat, protože by určitě také našla starý deník. Jen škoda, že nic podobného s manželem neplánujeme.
Co však určitě plánujeme je - přečíst si další pokračování.
Příběh Hedviky, která není ničím výjimečná-spíš úplně normální- lže, závidí, pere se a je pro ni velmi těžké se omluvit… V takové postavě se musí najít dítě jakéhokoli věku.
Bavilo nás to všechny -holky 5 a 10 let a mě taky!
Toto rozhodně nebyl můj šálek čaje… Po přečtení anotace jsem měla úplně jiná očekávání. Příběhy mi přišly nezáživné, na sílu napsané.
Tuto knihu si dcera vybrala v knihovně sama. Nevím jestli ji zaujala svým vzhledem, nebo jí vypadla z police při vytahování jiné knihy. Nicméně příběh je opravdu milý, laskavý i vtipný. Společně jsme si ji užily!
Naši pětiletou to ohromně bavilo. Náprava tatínka ji zaujala i pobavila. Nejlepší podle ní bylo, že i dospělí někdy “zlobí” a potřebují napravit své chování.
Velmi vtipné a povedené dětské básničky. Některé už umíme zpaměti - z toho plyne, že jsme ji četli několikrát a určitě se k ni budeme dál vracet!