Janule164 komentáře u knih

Po delší době kniha s mužskou hlavní postavou. Nebyl zrovna vzor ctností, ale fandila jsem mu. Bylo to takové chlapské. Jazykově skvěle vystižené, přirozené, uvěřitelné. Bavilo.

9 21.05.2023

Synovi (6 let) se kniha celkem líbila. Já už tak nadšená nejsem.
Chování a hlavně vyjadřování dětí je nepřirozené. Pětiletý kluk mluví stejně rozumně jako starší sourozenci, a dokonce i jako dospělí. Příhoda s nalezeným psem, kterého přivede domů stejný malý kluk, když se vrací ze svých toulek venku, mi připadá taky přitažená za vlasy. Je normální, aby pětileté děti běhaly celé odpoledne samy kdesi venku a navíc si dovedly domů cizího velkého a hladového psa? Závěr s citacemi z Bible je taky podivný.
Nicméně samo vyprávění o prázdninách u dědy včelaře je celkem zajímavé. Líbily se mi i ilustrace.

20.03.2023

Kniha, na kterou jsem dlouho čekala. Od autorky mám přečteno vše, patří k mým oblíbeným. Asi proto bylo očekávání tak velké (laťku si nastavila hodně vysoko). A proto tentokrát jen čtyři hvězdy.
Je to skvělý román, který vás nutí číst pořád dál a občas i nakouknout trochu dopředu, což normálně nedělám, ale tady mě přemohla zvědavost! Výborně vybrané téma - už jen za jeho zpracování si zaslouží ocenit. Mám ráda i střídání vypravěčů, pohledy z různých perspektiv, koláž příběhů, vzpomínek, dokumentů.
Jediné, co mi vadilo, byly až příliš velké “náhody” v ději a ve vztazích mezi postavami. Některé momenty už byly opravdu moc a ubíraly příběhu na uvěřitelnosti.
Přesto doporučuji, rozhodně to je čtenářský zážitek. Ale lehké čtení to není.

10 05.09.2022

Skvělé prázdninové čtení! Chtěla jsem zkusit pro mě novou autorku a nelituji.
Vyprávění postavené na dialozích a myšlenkových pochodech jednotlivých vypravěčů. Bavilo mě sledovat, jak stejnou situaci vnímají různí lidé. Jen škoda, že slovo nedostali i ti ostatní, o kterých se mluví. Postavy opravdu jak vystřižené z dědiny. A ten jazyk! Sice to není přesně od nás, jsme kousek vedle, ale ano, velmi podobně se u nás mluví. Přečteno jedním dechem.

11 13.07.2022

Tři dějové linie (Mané, Viktorovo dětství a mládí, večer po třídním srazu v současnosti) se střídají zcela bez upozornění, v dalším odstavci jsme prostě někde jinde. To mě na tom právě bavilo - nečekané přechody, ale také nečekané paralely - co se stane Manému, stane se v jiné podobě i Viktorovi o staletí později, případně naopak. V závěru se všechny linie propojí, ale ne najednou, spíše jako když vložíte do mozaiky poslední kamínek. A najednou vidíte celek.
Mě osobně víc zajímal příběh Maného a situace židů v Portugalsku, jejich útěk. Ale bez příběhu Viktora by to nebylo ono. Zase jeden autor současné německojazyčné literatury, kterého jsem pro sebe objevila.

06.07.2022

(SPOILER) Klasický román, zaujal mě až na podruhé.
Vypravěčsky velmi dobré dílo - paní Deanová vypráví opravdu živě, dokážu si představit, že sedím u krbu a celý večer poslouchám, zatímco ona plete nebo zašívá. Příběh pana Lockwooda je velmi jednoduchý, ale hezky rámuje vlastní děj.
Mistrná psychologie postav, zvlášť jejich negativní vlastnosti (a že jich tam je!) jsou skvěle vykresleny. Sledujeme vliv prostředí, výchovy, dobových konvencí, narušených vztahů, ale i alkoholismu, týrání, nenávisti na duši hlavní postavy, která se zatvrdí tak, že to vše oplácí další generaci v mnohem větší míře. Ale happy-end přece bude! Jediné mně sympatické postavy byly paní Deanová a mladá Katka (ačkoli ta jen někdy, taky byla pěkně rozmazlená).
Zpočátku jsem se trochu ztrácela v postavách, opakují se zde jména Kateřina a Linton, příbuzenské vztahy mezi obyvateli Drozdova a Větrné hůrky jsou pěkně zamotané. Pomohlo mi jednoduché zakreslení jejich vztahů, pak už nic nebránilo v tom, abych si příběh vychutnala.
Určitě stojí za přečtení.

Vlastně je to dobré, ale nic pro mě. Nechci číst něco, co mi připadá nechutné (třeba Černý kocour nebo Skokan), nemám na to žaludek.

21.11.2021

Zpočátku jsem se nemohla začíst, připadalo mi, že na podobný romantický příběh už nemám ten správný věk. Pak mě ale začala bavit ironie hlavní postavy a nakonec jsem si příběh užívala do pozdních nočních hodin :-)
Jednotlivé postavy jsou perfektně vykreslené, především jejich povahy. Bavilo mě sledovat hloupost a pokrytectví venkovských paniček, stejně jako skromné a neokázalé vystupování těch skutečně urozených postav (a vůbec to nemuselo souviset s jejich společenským postavením nebo finanční situací).

5 16.10.2021

Přečteno po zhlédnutí filmové série o Boženě Němcové, abych se dozvěděla něco víc. A jsem spokojená. Je to odborný text, ale podaný čtivou formou, takže není nutné ho “studovat”, dá se číst i u snídaně.

16.10.2021

Objeveno náhodou v knihovně po babičce. Útlá knížka lyrických příběhů z renesanční Itálie. Děje tam moc není, ale atmosféra na vás opravdu dýchne. Cítíte opojení krásou, touhu zachytit ji, vytvořit životní dílo. Zařazuji do své knihovny a vrátím se.

1 17.07.2021

Moje nejmilejší...
Přečteno už poněkolikáté. A vždycky mě pohltí. Vždycky pochopím něco nového, nové souvislosti. Příběh se skládá jako mozaika. Příště určitě objevím zase nový střípek.
Osudy většiny postav jsou drsné, syrové, přesto mám pocit tepla, když Želary čtu. Vrátím se. Ráda.

5 13.10.2020

Nádherná báseň!
Příběh Syna z pohledu Matky.
Všichni ten příběh známe, od stvoření, přes Betlém, Golgotu, až po návrat k Otci. Ale tady stojí v popředí Maria, Matka, její srdce, duše, láska, bolest.
Krásná, silná poezie. Doporučuji!

6 27.08.2020

Od poloviny dobré. Až začala Apokalypsa, začalo mě to bavit.

3 23.06.2020

Krásná kniha!

11.06.2020

Dlouho jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdičkami. Tuhle knihu mám na svém "jednou-si-přečtu-seznamu" už od prváku na střední. Konečně jsem se do ní pustila kvůli výzvě. A asi jsem očekávala něco jiného. Dlouho jsem se nemohla začíst, ale nechtěla jsem to vzdát. Vždyť pro spoustu lidí je tak skvělá!
Trvalo mi 250 stran, než mě to začalo opravdu bavit. Sinuhetovo putování po různých zemích mě nenadchlo. Ale když se vrátil do Egypta, příběh si mě postupně získal.
Dočteno po dlouhých dvou měsících, kdy jsem četla téměř denně. A nakonec tedy 4 hvězdy :)

Oprášila jsem ji po letech pro syna a při čtení mi slova sama naskakovala... Kouzelné!

1 29.03.2020

Druhý díl je dynamičtější než první, proto o hvězdu víc. Silný příběh, místy až neuvěřitelný. Přesto myslím, že stačí číst jednou, znovu už ne.

1 07.03.2020

Čteme každý večer před spaním už dva týdny a tříletého syna pořád baví. A mě neotravuje (což se při neustále opakovaném čtení dětských knih vždycky nestává).

1 06.03.2020

Krátké hry na různá témata. Pro mě nejzajímavější Hvězdná poselství. Aktuální i dnes (o tom, že hodně záleží na tom, jak danou situaci podáme).

02.03.2020

Zajímavý příběh, jedno dobrodružství za druhým, moc se mi líbila pasáž o životě u indiánů. Škoda, ze je kniha psaná tak suchým stylem. Byl by to výborný román, takhle jsou to spíš deníkové záznamy nebo vzpomínky. Přesto budu pokračovat i druhým dílem, zajímá mě, co všechno Motýlek ještě prožije.

2 01.03.2020