jarmik komentáře u knih

Poté, co jsem tu bichli přelouskal, tak musím říct, že p. Kovtun mi znovu zkonstruoval pojem čsl. Republiky po všech těch kritikách, co se na ni snášejí.

2 26.09.2013

Románem \"Jak chutná moc\" (1967) se p. Mňačko zapsal už kvůli tomu názvu. Představuju si, že když člověk coby spisovatel vymyslí takto jedinečný název pro román, tak napsat tu knihu je už pak maličkost.

2 26.09.2013

Knihu vřele doporučuji, z mého pohledu je to výjimečná publikace nejméně za několik posledních let. Nejsilnější je v pasážích, kde jemně vede ke kladení otázek po tom, co v nás vzbuzuje různá architektura a do jakých - řekl bych trochu až děsivých - temných hloubek vlastního charakteru můžeme takto zkoušet nahlédnout.

2 26.09.2013

Nejlepší česká hra všech dob. S náskokem!

1 16.09.2020

Četba jako duševní cvičení.

1 26.07.2020

Obecně není pro cizince moc zajímavé, když se národy zabývají samy sebou a hledají vlastní výjimečnosti. V této knize se tak činí velice kultivovaně a s mírou. Uvědomil jsem si možná poprvé plastičtěji, že vznik německého nacionalismu skutečně představuje určitý typ, který souvisel s historickými podmínkami. Když si vezmeme, že romantika a národní uvědomění začaly už koncem 18. století, tak tu máme prakticky stoleté období, kdy tu byl národ s početným vzdělaným měšťanstvem, které se zabývalo kulturními a politickými otázkami, přede všemi pak otázkou, jaké by to bylo pěkné mít jednotné Německo. Ale v praxi žili v docela velkém počtu malých států, jejichž vládci si s veřejným míněním moc starostí nedělali. Obrovským impulsem byla pak prohra s Napoleonem - konfrontace s francouzským nacionalismem a vlastní slabostí, vybuzení pocitu národní sounáležitosti, následná výhra nad Napoleonem a konečná frustrace z toho, že vše zůstává při starém.

Asi je pochopitelné i selským rozumem, že v takových podmínkách kvetly náhražky za politický život: přepjaté vyžívání se ve vlastní ukřivděnosti a pocitu nenaplněné nadřazenosti. Většina pojednávaných mýtů má pak vyvrcholení v jejich osudu za nacistického režimu.

1 18.03.2018

Stručný historický a sociologický esej s mnoha anekdotickými příklady; těžiště příkladů je v dějinách habsburské říše, ale zdaleka se neomezují jen na střední Evropu. Zajímavá fakta autor uvádí z celého světa.

Možná více než teoretický přínos jsem ocenil nepřímou konfrontaci jeho teorie s českým národním dějinným narativem od autora, který se k Čechám hlásil a dobře je znal, přitom kořeny jeho rodiny (německy hovořící Židé) ho staví do určité míry mimo ta nejsilnější národní hnutí středoevropského prostoru jeho doby.

1 14.01.2018

Celkově si myslím, že autor hledal v Irsku inspiraci pro odpověď na otázku, jak se vyrovnat s německým životním pocitem po prohrané válce. V celé knize líčí velice těžký život Irů, jejich chudobu, kvůli které opouštějí Irové po desetiletí masově svou vlast. V důsledku toho nacházel p. Böll mnoho vesnic a usedlostí opuštěných a inzertní rubriky v novinách byly plné nemovitostí na prodej, o které nikdo nestál. Popisuje, co znamená tento typ emigrace konkrétně: z početných irských rodin musí vždy určitý počet dětí po dokončení základní školy sbalit kufr a jsou vyslány na dlouhou samostatnou cestu do Anglie, Ameriky či Austrálie, za nějakým strýčkem, který byl ochoten jim alespoň nějak v počátku pomoci.

V závěru kulminuje deník obdivem k životní filozofii Irů, kteří si v každé situaci říkají, že by to mohlo horší. Irové přitom využívají humor a fantazii k tomu, aby si představili, co všechno ještě horšího by mohlo nastat. P. Böll staví takový postoj do kontrastu s tím, co uvádí jako běžnou německou reakci na jakoukoliv potíž: Němec si hned pomyslí, že horší už to být nemůže. Naproti tomu irská filozofie je taková, že kdo si zlomí nohu, má být rád, že si nezlomil obratel.

1 15.11.2017

Velice jsem přivítal, že p. Suk se téměř úplně vyhnul otázkám soukromého života p. Havla a pokusům o psychologické rozbory, ledaže tyto záležitosti měly přesah do jeho veřejného působení (například v diskusi s exilovou Nadací Charty 77 na téma, zda milostné aféry některých disidentů neškodí jejich společné věci). Takový postup mi připadá jednak čestný a jednak prospěšný hodnotě knihy.

Dost jsem se obával toho, že velká část je věnována podrobné kronice převratu na konci roku 1989. Ale nakonec i pasáže o sametovém převratu byly snesitelné. Je však pravdou, že s výhodou znalosti dalších tří dekád čtenář docela trpí, když si čte, jak vzbouřenci byli zmatení, drželi se šíleně při zdi a vymýšleli nesmyslné kompromisy s končícím komunistickým režimem.

1 15.09.2017

Hlavní hrdina je dost nesympatický. A tématem této současné české beletrie je to první klišé, které vás napadne: psaní současné české beletrie a protagonistou je mladý český spisovatel. Přesto se mi kniha líbila. Už proto, že je zcela současná, takže věrně zobrazuje určitou vrstvu reality, jak ji prožíváme; včetně okamžité dostupnosti všech filmů, fascinace druhou světovou válkou (zejména nevysychajícím proudem stále dokonalejších TV dokumentů o válce) a včetně samozřejmosti, s níž se mnozí průběžně sebeprezentujeme na sociálních sítích.

Kniha je celkově krásná, každému ji vřele doporučuji. Škoda, že neznáme přesný příběh jejího vydání, patrně by byl též zajímavý. V každém případě si dnes těžko představíme, že podobná publikace by vyšla v nákladu 130 000 výtisků, jako tomu bylo v r. 1971.

1 18.03.2017

Knihu doporučuji. Vedle výborného čtení pro fanoušky dr. Kafky sborník myslím (hlavně ve stati o znalosti češtiny jeho a jeho spolužáků) poskytuje na malém prostoru další plastický obrázek poslední fáze monarchie, který mi běžný dějepis v této podobě zatím nezprostředkoval.

1 09.03.2017

Kniha Ar-Men je krásný čtenářský zážitek, určitě ji doporučuji. Knížka je tenká - má 117 stránek řídkého textu, který je členěn do krátkých kapitol dle jednotlivých dnů. Jde o deníkové zápisky autora, který se v rámci hledání sama sebe zapsal kolem r. 1960 do práce na nejnáročnějším mořském majáku na skále u bretaňských ostrovů v Atlantiku. Zápisky pokrývají jednu zimu, od listopadu do počátku května.

Nedovedu styl Ar-Menu nějak stručně charakterizovat. Předně vypravěč popisuje, co přesně dělal v rámci pracovních povinností při provozu majáku; dále pak sepisuje úvahy o životě, které jsou poezií v próze.

1 26.02.2017

Přes dílčí výhrady je pro mě hlavním důvodem, proč číst Cestu k charakteru, hlavně to, že p. Brooks píše o tématu, kterým se zabývám. A neméně je mi blízký i jeho způsob myšlení a podání problému. Když jsem knihu otevřel, cítil jsem se jedním rázem jako doma.

Kde dneska dostanete na každé stránce nálož sentencí jako třeba: --Život je v podstatě morální událost, nikoliv hédonistická. --

1 02.02.2017

Velkolepé dílo. Autor popisuje podrobně vybrané jednotlivé lokality, kde proběhl archeologický výzkum. Pro laika - jako já - jsou pak nejpoutavější ty pasáže, když dílčí poznatky p. Klápště rozvádí do obecných souvislostí: kde jsou kořeny našeho životního prostředí, na čem se zakládá náš blahobyt a jakou roli v jeho vytvoření hrála podnikavost a právní řád. Zvláštní přínos pro mě byl též v evropské perspektivě, kterou kniha poskytuje.

1 30.10.2016

Vypravěč potkává na své cestě lidi, pro které kniha není především zdrojem potěšení, jakým je pro nás, prosté spotřebitele. Profesionální literární provoz s sebou přináší mnohé problémy, které se příliš neliší od jiných odvětví hospodářství.

1 26.10.2016

Útlá kniha obsahuje na prvních padesáti stranách stručný popis dějin českých pohlednic a následně vývoj pošty (potažmo i veřejné dopravy, kterou zpočátku zajišťovali poštmistři) v České Kamenici během doby pohlednicové.

1 24.08.2016

Nevybavuji si jiné tak smutné a hořké humoristické povídky. Pojednávají většinou o vztazích mezi manželi středního věku. Zpočátku jsem si myslel, že se ponesou na vlídné notě vzájemného porozumění mezi manžely a sdíleného běžného šílenství. Velice rychle se však tón povídek vyvíjí k tomu, že dlouholeté manželství je utrpením: sice jemným, nenápadným a rafinovaným, avšak utrpením. Mužové se odhodlávají svrhnout nadvládu svých nesnesitelně panovačných manželek a utíkají za štěstím se sekretářkami apod.

Kniha již od doby prvního vydání trochu zastarala, avšak dodnes účinkuje kouzlo moralizujících úvah o vinĕ konformních účastníků systému, v nichž je asi hodnota té knížky, která trvá. Ty vĕty jsou jednoduché, není jich v textu moc, nejsou nijak extra strukturované, nechávají stranou praktické zamyšlení, jak se tĕm pastem vyhnout, ale nĕjak přeci jen není marné si je přečíst. Třeba: "... ne každý musí vidĕt své obĕti. V takové soustavĕ jsou důležitĕjší než koneční vykonavatelé ti, kdo jsou vzdáleni od místa činu, oni plánovatelé, podepisovatelé a schvalovatelé. U nich chybĕl i vnĕjší popud, který by mohl probouzet zasutý soucit, svĕdomí, morální zábrany, zásady obecné lidskosti." I když možná v tomhle i nĕjaký ten kousek návodu je.

1 16.07.2016

Slabá detektivka se zmatenou zápletkou a nepřehledným množstvím postav. Doporučit ji mohu jen karlovarským patriotům, kteří si užijí mnoha detailů z karlovarského místopisu (za to dávám jednu hvězdičku navíc, jinak si více než 2 nezaslouží).

1 19.05.2016