jarmik
komentáře u knih
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Krásné dílo, které mohu samozřejmě doporučit. Dle mého názoru nezklame ani vysoká očekávání. Dá se číst s plným soustředěním ve vaně, stejně jako se čte pěkně i po kouskách v dopravním prostředku.
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Románem \"Jak chutná moc\" (1967) se p. Mňačko zapsal už kvůli tomu názvu. Představuju si, že když člověk coby spisovatel vymyslí takto jedinečný název pro román, tak napsat tu knihu je už pak maličkost.
Diskrétní zóna
Tomáš Němeček
Jedná se o klasický biografický rozhovor, který pokrývá důkladně celý život vyšetřovaného. Zcela souhlasím s příznivými ohlasy, že se kniha vydařila. Oproti jiným podobným, které jsem měl možnost číst, tak má výhodu, že vyšetřující je myslím docela jedinečně kvalifikován pro interview (neboli rozhovor) s jednou z postav \"Českého snáře\" a potom politikem a potom ústavním soudcem, který je (nebo přinejmenším dlouhá léta byl) navíc současně nekonvenčním intelektuálem a občas i advokátem. Skoro bych řekl, že nikdo jiný by takto nebyl schopen rozhovor vést.
Co jsme si zbořili: Bilance mizející průmyslové éry
Benjamin Fragner
Knížku určitě doporučuji, je skvělá. Psychologicky velice účinný je ten motiv něčeho ztraceného, respektive právě ztráceného: jak známo, ztráta něčeho člověka bolí hodně (víc než těší zisk stejného) a dokud člověk něco neztratí, tak to necení.
Pravidla směšného chování
Emil Hakl (p)
Pravidla směšného chování jsou vynikající. Nemohl jsem se od té malé útlé knížečky (s krásnou úpravou) odtrhnout; přečteno prakticky za den. Myslím, že pan Hakl píše opravdu dobře.
Duchové Šumavy
Martin Sichinger
Stylem nejsou Duchové Šumavy úplně můj obvyklý šálek kávy, nakonec bych tuto knihu přesto doporučil. Zvlášť tedy navrhuji ke zvážení šumavskou dvojkombinaci s filmem Král Šumavy.
Architektura štěstí
Alain De Botton
Knihu vřele doporučuji, z mého pohledu je to výjimečná publikace nejméně za několik posledních let. Nejsilnější je v pasážích, kde jemně vede ke kladení otázek po tom, co v nás vzbuzuje různá architektura a do jakých - řekl bych trochu až děsivých - temných hloubek vlastního charakteru můžeme takto zkoušet nahlédnout.