jaroiva komentáře u knih
pořídila jsem kvůli novele O kupci a alchymistově bráně a ta mi připadá taky nejlepší, dále se mi líbí Vánoční čarodějnice, ostatní jsou spíš standardní průměr.
Lovce tamaryšků jsem četla už v Čerpadle 6.
Kvůli Chiangovi bych teď sáhla spíš po nové sbírce Výdych, kam je alchym. brána zařazena.
Nijak zvlášť mě to nebavilo ani nijak zvlášť nerozčilovalo. Nějak mi to bylo celkem jedno. S hlavní hrdinkou jsem se neztotožnila.
Líbí se mi tu vyprávění v ich-formě.
Na pozadí tématu boje o dědictví po matce se dozvídáme podrobnosti o hlavní "hrdince" a postupně se dozvídáme, proč je tak nepříjemně "emancipovaná".
Tento díl mě tak nebavil jako některé jiné ze série. Ale nebyl ani nejhorší. Takový střed.
Prostě pohádka. Měla jsem náladu na něco pohodovějšího... i když... pohádky umějí být i drasťárny... ale tahle ani ne
Nedoposlechla jsem ani zkrácenou verzi četby na pokračování, protože mě to nebavilo, ale ani nehodnotím.
Depresivní. Válka tam prostě visí ve vzduchu, i když třeba není přímo zmíněná.
Nejsou to samozřejmě Petrolejové lampy nebo Helimadoe, ale i oproti Muži sedmi sester se mi tato knížka líbila míň, prostě nepříjemně těžká atmosféra války a syfilidy.
Oproti předešlým dvěma dílům se mi tyhle povídky líbily míň. A hvězdičku strhávám i za dva rádoby vtipné dodatky, přidané kromě povídek.
I když některé povídky byly trochu slabší, jako celek mě to prostě bavilo, takže mi to vychází na takových 90% a hvězdičku nemůžu strhnout.
Na dobu kolem halloweenského běsnění je to ideální žánr.
Tak trochu výstup z mé obvyklé komfortní zóny knižních žánrů. Takže na to, že tohle úplně ráda nemám, se mi to dost líbilo. Ale i tak zůstanu nadále raději u svých oblíbených žánrů a do dalšího dílu se pouštět nebudu.
Bylo mi doporučeno jako humor, ale cítila jsem těžkou melancholii... Možná jsem ze spíše tragikomického vyznění víc vnímala tu tragičnost.
Začátek a prostředek se mi líbil, ale ke konci to sláblo.
A závěr mě už nebavil.
EDIT - je červen 2020 a už vůbec nevím, o čem to bylo... bylo zbytečné to číst
Knížka mě od začátku hodně chytla, postupně mě přestávala bavit a závěr mě už dočista zklamal. Musí se nechat, že jsou to dobré nápady, celkově dobře promyšlené. Ve výsledku pro mě takový lepší střed.
Proškrtat tak půlku textu a asi by se mi to líbilo nejvíc z dosavadního putování k věži.
Takhle si říkám, jestli by mi bývalo nestačilo přečíst si shrnutí na začátku dalšího dílu... asi i stačilo.
Ano, je to takových 7 statečných v Kingově kabátku.
Pobavilo. I když po jazykové stránce jsem trpěla. Např. nechápu, proč má autor chtít používat přechodníky, když to neumí.
Nějak mě to nechytilo, ani v rámci žánru, hůř jsem udržovala pozornost a to normálně ani takovou brakovou literaturu nezavrhuji. Čekala jsem starou dobrou krimi, ale je to už podle mě zastaralé.
No jo, je to blbost. Ale chtěla jsem se o tom přesvědčit sama, tak jsem to vydržela až do konce :)
A ono je to blbé až do samého konce :D
Odhaduju, že knížka je tak o 200 stránek delší, než by bylo potřeba. Jako krátký fejeton by to možná šlo.
No, líbilo se mi to, ale oproti prvnímu dílu už to bylo pro mě spíš slabší. Do třetího se nejspíš v dohledné době pouštět nebudu.
Jestli nečtete postupně, doporučuji spíš Vykladačku smrti.
V rámci motivační literatury bych hodnotila jako dobrý standard. Samozřejmě v případě, že chcete měnit sebe a ne ty druhé.
Některé myšlenky/poučky jsou skutečně dobré k zamyšlení a k zanesení do vlastního života.
Za všechny rady bych citovala jednu:
"Neúspěch není konečný stav, pokud jste to sami nevzdali."
Myslela jsem, že to bude spíš sranda, ale je to víc k zamyšlení, než se zdálo. A jako bonus jsem konečně objevila čitelnou knížku, která mi chyběla do posledního nesplněného tématu letošní čtenářské výzvy.
Zezačátku mě to moc neoslovilo, narozdíl od jiných knih psaných v první osobě jsem se nedokázala vžít do vypravěče. Střední část mě chvíli bavila, ale celkem mi připadá, že by stačilo, kdyby Nabokov zůstal jen u povídky. Už mi to pak přišlo zdlouhavé.