Jass komentáře u knih

lehký SPOILER No ty bláho, že autorka tohohle žánru má na to zabít postavu... to mě překvapilo - jako jasně, že ne jednoho z hlavních protogonistů, ale... ani to nebyl nikdo na kom by mi vůbec nezáleželo, naopak to byl někdo koho jsem si pomalu ale jistě začala oblibovat... Jinak... no klasika jako u předchozích dílů, vtipné, oddychové, příšerná (a hlavně nepraktická) obálka... co víc si přát...
Jinak Dean učící tu malou holku (zapomněla jsem jak se jmenovala...) bruslit... no to je prostě cute - jo, je to trochu prvoplánový, ale... trenér Dean se mi líbil.

4 22.02.2020

S Murakamim se stále poněkud míjím. Tenhle příběh mě... nevím, neoslovil? Grafické zpracování je moc pěkné, přečtené je to hned, ale... asi budu muset zkusit nějakou jeho delší knihu abych si na něj mohla vytvořit definitivnější názor...

4 22.02.2020

(SPOILER) Tenhle díl mě naprosto rozložil... Jako... No, dobře, nejdřív bez spoilerů. K Apollónovi se přidají další nám známé postavy a ukáže se, že ne všechno je tak sluníčkové jak by se mohlo zdát - plusové body za to, protože jakkoli je mi to líto, v životě prostě ne všechno vychází a tihle dva to měli vážně těžké... Bavilo mě to číst a všechno... stejně jako u minulého dílu nejsem schopná nějak odůvodněně vyvrátit všechnu tu kritiku (protože si houby pamatuju), ale mě to bavilo.
A teď už konečně se SPOILERY, protože...
To jako vážně... Wow, teda, od Riordana jsem tohle nečekala... Jako... už v dřívějších sériích někoho zabil, takže by mě to asi nemělo překvapovat, ale víte co je na tom nejhorší? Jason nikdy nepatřil mezi moje nejoblíbenější postavy... prostě mi přišel takový moc... jako Ken a klasicky dokonalý? No, nevím, prostě jsem vždycky měla radši Lea, nebo Percyho, nebo Nica a... Teď se cítím tak zatraceně provinile, že jsem ho neměla radši, protože umřel... no, má tohle logiku? Každopádně jsem to totálně obulela a... no, i když mi bude moc chybět, tak doufám, že se žádné oživování konat nebude... protože, to by tomu naprosto ubralo...

4 22.02.2020

Timaios více než dialog připomíná vědeckou přednášku... fascinující vědeckou přednášku, nicméně mám dojem, že zastaralý a nepříliš povedený překlad požitek z četby značně kazí. Než se začnete rozčilovat... ano, Novotný je formát, ale tady zkrátka šlápnul trochu vedle. Do předkřesťanského dialogu dal křesťanskou terminologii a celému dialogu tím dodal diametrálně odlišné konotace. Bůh stvořitel a všehomír sem skutečně nepatří. Nicméně jiná zvolená slova - jako živok sem pasují perfektně. (Nicméně nový překlad je prý na cestě!) Co dodat, kosmologie mě fascinuje, takže tenhle dialog považuji za jeden z nejpovedenějších dialogů. Poznámkový aparát mě trošku zklamal, protože skoro vždycky, když jsem se na něco chtěla podívat, tak jsem vysvětlení nenašla, na druhou stranu poznámky - pro mě - zcela zbytečné tam byly... Libé pocity ale převažují...

Edit: S uživatelem Andráse de la nesouhlasím a stojím si za tím, co jsem tu napsala. Pokud by vás zajímaly mé důvody, v žádném případě se neostýchejte mě kontaktovat. O Timaiu se vždy ráda pobavím a není pro mě žádný problém přeposlat vám zprávu, kterou jsem poslala i jemu (žel na ni neodpověděl ač jsem doufala v plodný rozhovor...).

4 14.01.2019

Ač jsem se s touto knihou v době svého studia setkala několikrát, nikdy jsem nepocítila touhu si ji přečíst. Přesto, když jsem ji uviděla v nádražní knihovničce, jsem ji po krátkém zaváhání strčila do kabelky s myšlenkou, že jí vždycky můžu vrátit... Ani jsem nečekala, že ji hned otevřu, ale cestou jsem dočetla knížku, kterou jsem měla s sebou a tak jsem sáhla po téhle... A téměř okamžitě jsem se zamilovala. Tohle je jedna z knih, která do mého života přišla přesně v ten pravý čas - skoro nevím, co víc k tomu říct... Přijde mi neuvěřitelné, jak někdo tak podobný může být tak odlišný. Dává to smysl? Asi moc ne... Simone mi na jednu stranu byla neuvěřitelně sympatická a na tu druhou mě pekelně rozčilovala. Nedočkavě jsem očekávala Sartra, aby se pak jen mihl na konci. Milovala jsem Zazu... a na počátku ji i trochu nenáviděla, protože mi připomínala moji dávnou kamarádku. Milovala jsem Panenku a plakala jsem nad Simoniným vztahem k rodičům. Je neuvěřitelné, kolik věcí zůstává stejných a kolik diametrálně odlišných. Přiznávám, že některé pasáže mě značně šokovaly. Především ale lituji, že nevyšlo pokračování memoárů, naštěstí jsem frankofonní, tak to snad nějak přelouskám...
No a samozřejmě jsem zapomněla zmínit skvostný jazyk, jakým je to psané, to je zkrátka gurmánský zážitek.

4 21.11.2018

Na zadek jsem se z toho úplně neposadila... Nevím, zkrátka mi to nesedlo. Líbil se mi výběr výrazových prostředků, česky řečeno volba slov, ale zkrátka jsem nebyla schopná udržet myšlenku, neustále jsem odbíhala k něčemu jinému a skutečně mě zaujalo jen pár básní. Asi to bude tím, že na mě byly většinou moc dlouhé, dávám přednost kratším a výstižným s optimální délkou sonetu... proto za mě asi nejlepší "Almara"... Jinak pěkný výbor, asi bych udělala lépe, kdybych poznámkový aparát přečetla před četbou a už věděla po čem se dívat...

4 10.10.2018

Mohutně si vyčítám, že jsem si v knihovně vzala jen první dva díly... No, vážně, co to bylo za neprozřetelný záchvat skromnosti?! A nezajímá mě, že bych měla taky číst něco do školy... Druhý díl je zkrátka stejně návykový jako ten první. Veškerá chvála, kterou jsem napsala k tomu prvnímu se dá aplikovat i tady.

4 04.10.2018

Bílí havrani jako by zčista jasna spadli z nebe. V knihovně jsem je vzala do ruky jen náhodou, kvůli podnětnému názvu a následně kvůli mistrovské obálce. Když jsem knihu otočila, ze zadu byl kratičký odstaveček z knížky. Po jeho dočtení jsem věděla, že jsem ztracená.
Přiznávám, že mě trochu překvapuje pozitivní hodnocení, protože tohle je knížka psaná ve starém stylu. Pomalu. Pečlivě. Neuspěchaně. Každá věta je položená s pečlivostí zkušeného umělce. To co se zdá nedůležité získává vzápětí rozhodující význam.
Tato řemeslná dokonalost má pochopitelně i stinné stránky. Příběh nestačí číst jednou. Začátek vás uvrhne do zmatení a je velice snadné se vzdát. Jsou to ale poctivě položené základy a příběhu to jen prospívá. Navíc je příběh protkán veršovánkami, které jsou... brilantním doplněním příběhu.
Asi v třetině příběhu jsem začala uvažovat, proč jen se příběh jmenuje Bílí havrani... odpověď mě nechala bez dechu, několikavrstvé zpracování příběhu mě dostalo. Navíc přesto, že příběh v určitém ohledu sleduje hrdiny spíše z odstupu a zdálo by se, že nemáme šanci si je oblíbit (počáteční iluze...) čím víc se dozvídáme, tím víc je to zkrátka... úžasné a bolestivé. Přiznávám, že druhou polovinu knihy jsem na každé... desáté stránce začala slzet a nemohla přestat. A to nejen nad "klaďasy". Čím se dostáváte hloub do příběhu, tím víc zjišťujete, že žádný skutečný záporák není, jen člověk co propadl slabosti...
SPOILER
Jediné, co mi trochu vadí, je jednoduchost zakončení. Nakonec se všechny nitky pospojovaly tak jak měly a... to je trochu moc optimistické... Na druhou stranu za ně jsem ráda.

4 11.09.2018

Zase jiné seskupení Krchovského básní, tentokrát jako roční cyklus. Přiznávám, že se mi ten nápad líbil - celou dobu jsem přemýšlela, jestli bude poslední básní ta co si myslím, a přiznávám, že mě potěšilo, že jsem se trefila.... (teď se mi to zdá poněkud povrchní :D ). Zaujaly mě především dvě básně, jedna už je níže (A zase jaro... Bagry, pily) a proto přidám tu druhou....

Padají hvězdy do tmy se svým tajemstvím
dávno již zhaslé oslňují pádem svým
jak chápu jejich zvěst! Zvěst padajících hvězd...
jen to, co bylo, mám; to jediné jest

("... fugit hora, hoc, quod loquor, inde est"
"čas letí, a to, co říkám, není už tady")

(Persius, Sat. V, 153)

4 04.09.2018

Něco za něco je jedna z nejlepších her Williama Shakespeara co jsem četla. Na rozdíl od ostatních komedií má totiž značný myšlenkový přesah. Celé ironické vyznění hry je navíc značně depresivní. Rozhodně doporučuji.

4 29.07.2018

Prvně musím říct, že tenhle díl, má krásnou obálku. Za druhé - miluju sirény. Za třetí už mě začíná rozčilovat, jak má Hanka kámoše zkrátka všude... Zvlášť proto, že si teď vůbec nejsem jistá, jestli se Omaula v některém díle ještě objeví (ono asi jo, ale určitě to nebylo nijak moc důležitý...)... Jinak tenhle díl mám moc ráda... kdyby to náhodou z toho kritizujícího komentáře nešlo poznat :D

4 11.07.2018

Za mě zatím jedna z nejlepších knih v tomto žánru co jsem četla. Sice znovu musím podotknout, že ne všechno dává tak docela smysl, ale to k tomu asi patří. Jinak Pandora je zkrátka vtipná a sympatická (i když někdy tvrdohlavá až na pěst) a Gabriel... je zkrátka přesně takový, jakého byste v tomto žánru čekali, ale přesto... si zvládl uchovat nějakou osobnost. Četbu jsem si užila a těším se, až vyzkouším recept na konci.

4 11.07.2018

Konečně se mi podařilo dostat i ke třetímu dílu série, a protože nevyšel v češtině, přijde mi nejlepší vyjádřít svůj obdiv tady...
Dragondrums *****
Pro začátek bych vás chtěla varovat, kdo čeká, že třetí díl se opět plně věnuje Menolly ( ehm... a Sebellovi), a že ve třetím díle se mezi nimi konečně začne něco dít... není úplně mimo, ale taky bude dost zklamaný... Skutečně se mezi nimi začne něco málo dít, ale většina knihy je věnovaná Piemurovi (což je bezesporu skvělý, když se člověk dokáže oprostit od pocitu ošizení, že nedostal, to co čekal...). Piemurův příběh je úžasný, vážně, úžasný, skvělý, famózní... Bohužel mi to stále kazila moje "holčičí stránka", která si neustále ztěžovala, že chtěla víc romantiky... no jo...
(Kdybyste někdo měl problém sehnat anglické pokračovaní - a měli zájem - klidně napište. Po několikaleté frustraci se mi podařilo sehnat e-knihu :D. )

4 08.06.2018

Panebože! Tak tohle byla jízda... Za mě zatím nejvyrovnanější Martinova sbírka, za jediný slabší bod považuji Nezapomenutelnou Melodii, ale to je vcelku odpustitelné, vzhledem k tomu jak je kratičká. Celé to začíná Opičí kúrou, která mě jen utvrdila v mém záporném vztahu k dietám. Vážně, až někdo v mém okolí zase začne vyšilovat, dám mu přečíst tohle... Jehláci jsou malinkato přitažení za vlasy, ale řekla bych, že právě ta přitaženost jim přidává na děsivosti. Chlapa z masovny je trochu riskantní číst, pokud zrovna nemáte dojem, že jste našli lásku svého života a budete žít "happily ever after"... U mě povídka vyústila v dlouhý a upřímný rozhovor s mým plyšovým medvědem... Z Netopýrů mám pořád husí kůži, ale Proměna kůže byla vážně ještě horší, protože.... tohle je asi SPOILER vážně nesnáším horrory se zrcadly, ty jsou pro mě naprosto bezkonkurenčně nejstrašidelnější KONEC SPOILERU
No, zkrátka....
WOW

4 06.05.2018

Knížku jsem četla už podruhé (poprvé ještě před vydáním v amatérském překladu....) a musím říct, že v mojí momentální mizérii to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Navíc jsem si tentokrát zážitek posílila o to, že jsem připojené album poslouchala přímo při četbě a musím říct... to bylo vážně moc. Samozřejmě, že to bylo předvídatelné, ale to k tomuhle žánru prostě patří a popravdě, kvůli tomu ty knížky čtu...
Kdo neposlouchal album, tak ať si pustí alespoň tuhle písničku, protože ta je dokonalá...
https://www.youtube.com/watch?v=I6zUuwq7D_c
P.S. Tohle je jedna z knížek, u které si myslím, že by film mohl být naprosto dokonalý...

4 05.02.2018

Další příjemné setkání s Euripidem, mrzí mě, že u těchto starých autorů je vždy jedno dílo, které je "módní" číst a ta ostatní zůstávají opomíjena. Řada lidí četla Médeiu, ale kdyby měla říct třeba i jen jméno jiné Euripidovy hry, tak si nevzpomene. A to je neuvěřitelná škoda, protože jeho hry jsou jedna perla vedle druhé, patří mezi mé nejmilejší spisovatele...
V této sbírce ani nevím, kterou hru bych vyzdvihla nad ostatní, každá je výjimečná, tak jen stručně.
První je tu srdcervoucí Héraklés, podle mě strašlivější tragédie než Médeia.
Potom lehce propagandističtí Hérakleovci, kteří vás ale také zaručeně nenechají chladnými.
Neskutečně nešťastná Andromaché a zatrpklá Hermioné, jen mám pořád trochu problém se vyrovnat s tím závěrem... Plot twist!
Zatrpklá Hekaba s puklým srdcem, která ztrácí své poslední nejdražší. Pokud si to dáte v sadě s Ílias a Trójankami, bude to pro vás o to příšernější, no vážně, kam se hrabou horory.
Trošku netradiční Ión, který mi připomínal spíš frašku než tragédii a upřímně jsem si ho vychutnala.
Následují neskutečně kruté Bakchantky - nebo spíš Dionýsos.
A celý svazek zakončují žertovně opilí lascivní satyrové v Kyklópovi, mě to upřímně moc vtipné nepřišlo... špatný způsob morbidního humoru a opilosti...

4 26.01.2018

Jsem asi vadná... Je pravda, že Prachettovi knížky se mi zamlouvají čím dál víc a tahle už mě vážně bavila, ale když se nad tím zpětně zamyslím, nezanechala ve mně žádný hlubší otisk... snažím se vybavit jedinou vtipnou scénu... a... nic. Přitom si vzpomínám, že jsem se smála celkem dost. Nicméně Prachettovi nápady jsou i nadále geniální, hluboce před ním smekám a těším se na další setkání, které asi nebude v dohledné době možné uskutečnit kvůli záplavě četby do školy... Tím víc se na něj těším :D

4 16.12.2017

Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k přečtení téhle knihy, která mi v knihovně ležela dobré dva roky. Mezitím už ji stihla přečíst i moje sestra a zničit při tom ten krásný papírový přebal (a ještě vůbec nechápala, proč jsem kvůli tomu tak naštvaná...). Ale teď už k samotné knize. Kvůli filmu (2015) jsem měla docela vysoká očekávání, protože ten film se mi vážně líbil, takže jsem byla příjemně překvapená, že se film tolik držel knižní předlohy, pravda, některé scény byly pozměněné, ale to bylo hádám proto, že dnešní optikou je převratnost těch scén zcela setřena a tak bylo potřeba ve filmu poněkud přitvrdit. Jediné co mě mrzelo je pozměněný konec, ne že by něco bylo naprosto jinak, ale to vyznění je prostě trochu jiné a to zamrzí.
Jinak mě překvapuje, jak si tu všichni stěžují na zdlouhavé popisy... já nic takového pořádně nezaznamenala... jako asi tam byly, ale naprosto mi nevadily. Nádherně navozovaly tu správnou atmosféru.
Za nejlépe napsanou (a svoji oblíbenou) postavu považuji Boldwooda, možná je to tím, že mám slabost pro blázny, ale jeho postava byla prostě dokonale propracovaná a... no, musí vám ho být líto... a Oaka stejně tak... A Batshebu byste občas něčím praštili po hlavě, ale i ji jsem si oblíbila.

4 12.09.2017

Knížka mi naprosto nedala, co jsem očekávala... Těšila jsem se totiž na krásné Nikkarinovy ilustrace a on dělal jen obálku! Neslýchané! Když odhlédnu od tohoto příšerného zklamání :D, byla knížka naprosto úžasná. vůbec jsem neočekávala, že by to mohlo být tak skvělé. Začínám z toho mít chuť renovovat kuchyňskou linku, koupat se v horké vysokoprocentní čokoládě o tančení šotyše na záchodě ani nemluvím... Molvidsson je jedna z nejvtipnějších postav jaké jsem "potkala", dvojka Páťa a Sven mi způsobovala záchvaty smíchu a i Johan byl vcelku sympatický. Jen ty ilustrace mě vážně mrzí...

4 04.09.2017

Musím říct, že takhle dlouho jsem žádnou knihu snad nikdy nečetla. Částečně na tom sice mělo podíl to, že teď skoro nemám na čtení čas, ale stejně... Čtyři měsíce... Ze začátku jsem si knihu skutečně užívala, protože je napsána naprosto excelentním jazykem (za to ta čtvrtá hvězdička...), díky kterému jsem zapomínala, kde právě jsem a místo toho cestovala vlakem napříč zasněženým Ruskem. Problém byl, že čím déle jsem četla tím víc mi všechny postavy lezly na nervy. Na konci už jsem neměla ráda naprosto nikoho. Líbila se mi podrobná prokreslenost celého příběhu a proto mě trochu mrzelo ukončení, které sice ukončila Levinův, Kittin a Vroského příběh, ale vůbec se nevracel k Alexeji Alexandroviči, který mi ve výsledku začal připadat skoro nejzajímavější (ne, že bych ho měla ráda, ale na rozdíl od ostatních byl prostě jen hrozný trouba...). Musím přiznat, že jsem poněkud rozčarovaná, forma byla dokonalá obsah už mě tak neuspokojil.
edit 18.4.: Viděla jsem film(2012) a musím říct, že mě neskutečně pobavilo, jak moje emoce z něj byly téměř identické s knihou, začátek byl skvělý, některé moje oblíbené scény sice chyběly, ale ty zbylé jako by byly zhuštěné a utvářely přesně ten dojem, který to mělo mít. Bohužel potom přišla ta slabší část, kdy to dost radikálně proškrtali (což se není co divit) a najednou byl konec... Kitty s Annou byly perfektní, přesně tak jsem si je představovala. Mužské charaktery se mi ve výsledku také líbili, ale musím říct, že moje původní představa byla radikálně jiná (Vronský a blonďák?).

4 17.04.2017