jeduna komentáře u knih

není vražednější kombinace než zamilovaná ženská a nerozhodný zbabělý přizdisráč a jsem velmi ráda, že si toho někdo taky všiml. celé je to absolutně lidské a uvěřitelné, což u našich autorů velmi často postrádám.

13 25.10.2018

"Co se nám kdysi zdálo životně důležité, je ve skutečnosti bezvýznamné." Pořádná jízda z kopce, kde jsem několikrát vypadla v zatáčce a párkrát zajela do tunelu, ale dole v cíli mě čekal takovej adrenalin, že jsem pocítila neodolatelnou touhu sjet to celý znova. Na nicotnost našeho pozemskýho pachtění není náš mozek prostě stavěnej.

11 19.04.2020

autor pise tim stylem, ze si u toho pripadam jak decko, kterymu je potreba vsechno 10x vysvetlit. Ben s sebou ma vybaveni do hor, protoze leze po horach, aby bylo jasno. to je pravdepodobne zminovano proto, abychom si laskave uvedomili, ze ho nebude vahat taky pouzit! navic dobre strili z luku, je strasne krasnej, doktor, sportovec, nebezbecne bohatej a hlavne pozor, je to romantik! proboha nectu remake Stmivani? aniz bych zde cetla jediny komentar, byl mi ten supertajny konec znam asi po 30 stranach. jeste ze je to kratka kniha a nemusela jsem trpet prilis dlouho.

11 03.12.2017

chci zas bejt malá a žít někde na severu v údolí pod horama, chci aby k nám chodil pan Poleňák a chci mít psa Větvíka, co asi neni pes. a chci spát ve stanu v dešti a chodit malovat šutry a kamarádit se se skřítkama, trollama a obrama. prostě chci!

11 11.05.2016

všechny ty buchty, pardon bábovky, mě neskutečne iritovaly. jedna posledlá chlapem, druhá dětma, třetí prachama. at ty co zrovna nebyly něčím posledlý se chovaly jako když maj místo mozku kypřící prášek. občas proloženo vtipem, kterýmu jsem se nezasmála anebo přirovnáním, který jsme používali naposled na základce. ale dočetla jsem to do konce, takže dejme tomu jednu za snahu

8 19.08.2016

Z knih M. Miller mi vždycky zůstane tak krásnej hořskosladkej pocit někde hluboko, že si hodlám přečíst (i poslechnout!) každou další, která u nás v budoucnu kdy vyjde. Možná to není nic zázračnýho, ale je to přesně to, co v knihách hledám. "Už nikdy nebudu kráčet po stříbrných svazích pohoří Dikti!"

Cítím povinnost tuto knihu náležitě znehodnotit, aby nebohý čtenář, který má třebas rád východní Afriku, nesedl na lep, jako já. Tohle není červená knihovna, tohle je knihovna rudá jak Zemanovy trenýrky! Taky chodíte zvracet vždycky poté, co se dozvíte, jaké se na světě děje bezpráví? Hlavní hrdinka ano a možná to i vysvětluje to, že se jí začínají ježit chloupky (na krku!) pokaždé, když její vyvolený mrkne modrým okem, jeho kadeř zavlaje ve větru nebo se jeho svaly zalesknou v zapadajícím africkém slunci. To (zapadající slunce) musí být jistě krásné, ona to však nevnímá, neboť je příliš oslněna jeho moudrými citáty pronesenými hlasem tak sexy, že by i Sahara zvlhla, být to o trochu víc na severu. Ten zbytek je jen background k tomu, aby superkráska mohla příjít se superborcem ve svých 24 letech o panenství, což ale celou knihu pod různými pseudozáminkami oddalují. Tady se stalo bezpráví na mé peněžence, jdu zvracet.

7 21.09.2018

pamatujete na zmrzku Colombina? já se vždycky těšila na ten čokoládovej konec dole. jasně, jíst zmrzku neni špatný samo o sobě, ale když zjistíte, že čokolády dole je minimum, nebo ještě hůř, že jí tam úplně zapomněli dát, tak to zklamání je fakt velký

7 17.10.2016

tímto se velice omlouvám Stmívání, poněvadž to jsem byla schopná alespoň dočíst. ovšem na tohle je můj čas opravdu drahý. kdyby to prodávali jako paperback se zlatym písmem a romantickym obrázkem na přebalu v edici sladké snění, neřekla bych ani popel. ale takhle? popel! popel! popel! a ještě jednou popel!

E.H. chodí po městě, nemá ani na tramvaj a do notýsku si píše kudy šel, co tam viděl a co si celkově o tom světě myslí. No a když je notes plnej, jde psát knihu. Ale proč? Pro koho vlastně? Dětem? To už tu bylo. Takže to tentokrát všechno řiká svý umělohmotný holce, která toho o světě moc neví a tak jí to nejdřív připadá zábavný, ale pak už ne. A s Umou umdlévám i já. A to je všechno. Ale protože taky chodim do hospod a na procházky a Hakl se mi svym způsobem líbí, budu ho asi Uminutě číst dál.

6 28.02.2017

stalo se mi to zase. když May popisuje krásy krajiny skotských Vnějších Hebrid a nelehký život jejich obyvatel, mám chuť hodit bágl na záda a stihnout ještě večerní let do Edinburghu. jakmile ale přijde na vykreslování charakteru hlavních postav a jejich milostné problémy, bágl házim do kouta a zhasínám lampičku. boha jeho jak mohl ten Sime pracovat jako policajt? kdyby mu pachatel sám nepřišel v závěru naproti, vyšteřil by leda tak kulový a dodnes se nimral ve svym uraženym egu.

6 07.02.2017

pamatuju si jak jsem tuhle knihu četla ještě jako náctiletá, doma v posteli pod peřinou. dlouho, dlouho do noci. hezky nonstop. skvělá!

5 11.09.2013

ten život je někdy ale pěkná kurva

5 03.09.2013

Ano tohle bude TA kniha, kterou jsem četla TENKRÁT v létě. Její detaily vyblednou, ale pocit přetrvá. Za ten Islandský závěr velký lajk, myslím že s tou zemí nikdy nebudu mít vyřízené všechny účty.

4 24.06.2022

to už je konec? fuck!

4 02.09.2015

"Jednoho krásného dne čistě dravčí, kořistnický svět sám sebe pozře. Ano, ďábel si bude odnášet ty nejposlednější, dokud se z prvních nestanou poslední. A v případě jednotlivce sobectví zohyzďuje duši, v případě lidského druhu znamená sobectví vyhubení" Kniha, ze které by se citáty daly házet lopatou. autor bez zbytečnýho patosu vystihuje přesně to, co mě na dnešním světě sere ze všeho nejvíc. honba za penězi, ubohost, malost a neochota lidí převzít za sebe a svoje činy odpovědnost. a když se pak otočím stránku a zjistím, že paní Hotchkissová čelí "silné pleuritidě," když sama toho času ležím se silnou pleuritidou v posteli, smějte se jak chcete, ale jako by se mě v tu chvíli dotklo chapadýlko osudu :)

vemte si tuhle knížku, batoh, spacák, čelovku a litr... no radši dva... červenýho a odjeďte do nějaký mořský zátoky poslouchat noční šumění moře. a budete přímo tam, uvnitř tý knihy, na vnějších hebridách, byť ve skutečnosti třeba někde uplně jinde (s ohledem na počasí ideálně na baleárech :) já byla! super!

4 24.11.2014

"ucítím, až jeho popel bude dopadat na můj?" nezapomenutelná cesta vstříc známému osudu, kde se za nesmrtelnost platí vlastním životem. geniální, dojemné, nádherné. kdo nebrečí neni člověk.

4 18.03.2014

jednu hvězdu Markétě, teda pardon Stefánii Majerový za to, že donutila některý pubertální holčičky otevřít a dočíst jejich první knihu. jinak to bylo čirý utrpení. jako že klidně budu úplně nezajímavá blbá trubka, hlavně když sbalim modeloidního, charismatickýho, silnýho a empatickýho superchlapa, co procítěně hraje sonáty na klavír a má skvělý fáro? really? good luck!

4 16.08.2013

(SPOILER) Klára je zastaralý typ robota, který nejdřív velmi trpělivě čeká na svého člověka, pak mu ještě trpělivěji slouží, aby zjistila, že všemocné Slunce možná umí ukázat svou vlídnou tvář, ale o lidech se to říct zrovna nedá.

3 14.08.2023