JeKa
komentáře u knih
Šikmý kostel
Karin Lednická
První díl jsem si na základě velkého množství recenzí koupila na zkoušku a není lepší recenze, než že jsem si ještě před dočtením rychle běžela pro pokračování. Karvinsko a jeho historie pro mě byly dosud velkou neznámou, o to víc jsem hltala každou stránku. Hlavní hrdinové působí reálně - žádné černobílé super kladné či záporné postavy - prostě jen prostí lidé s běžnými touhami, sny i osudy, kteří se za všech okolností snaží přežít a najít si v životě něco hezkého, i když se s nima osud zrovna nemazlí.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Druhý díl rodinné ságy jsem četla ihned po tom prvním a i tak jsem musela ocenit, že autorka umně zakomponovává do děje upomínky pro čtenáře s větším odstupem. Čtení to rozhodně není radostné a alespoň ve mně vzbuzovalo opravdu silné emoce - vztek, zoufalství, smutek...ale i radost či naděje. Perfektně vystižená doba, kde žádné rozhodnutí není dobré a přesto jej musíme učinit.
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
Tak tahle knížka mě uhranula. Detailnost vykreslení doby je fascinující. Vulgárnost jazyka je tak akorát přesně na té hranici mezi šokantností a bravurním vykreslením postav a jejich způsobu života. Obrovský klobouk dolů před překladatelem. Po dlouhé době to pro mě byla opravdová literární lahůdka srovnatelná s největšími literárními klasikami, které jsem kdy měla možnost číst. Příběh Sugar ve mně určitě dlouho zůstane.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Třetího dílu jsem se nemohla dočkat a rozhodně nezklamal. Až je mi líto, že nemůžeme osudy této rodiny sledovat až do současnosti. Nicméně, rozhodně to nebylo lehké čtení. Po hrůzách války se člověku až svírá srdce, když si uvědomí, co všechno ještě hrdiny čeká. Ta beznaděj a smutek je prodchnutá celým příběhem a přesto je vyvážená touhou jít dál a přežít. Inspirující a zneklidňující zároveň.
Malevil
Robert Merle
Skvělé kultovní sci-fi, co je v dnešní době zase víc aktuální, než bychom chtěli.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Kolem téhle knihy jsem dlouho chodila, než jsem se jí rozhodla vzít do ruky a přečíst. Odrazoval mě především ten velký mediální zájem, který ne vždy bývá zasloužený, případně v souladu s mým literárním vkusem. O to víc jsem byla překvapená, že právě tahle knížka pro mě byla pomyslnou jehlou v kupce sena, od které jsem se nemohla odtrhnout a musela jsem jí číst, kde jen se dalo. Chválím velmi neotřelý námět i věrohodnost popisované mravenčí výzkumné práce, zajímavé zpracování (včetně využití archivních dokumentů, které samy o sobě děj posouvají), čtivé podání. Za mě jedna s hvězdičkou!
Největší z Pierotů
František Kožík
Melancholický příběh o skromnosti, lidskosti a umění. Fascinace gestem a výrazem, když doba zapovídá pravdu vyslovit. Příběh o člověku, který stereotypním postavám commedie del'arte dokázal vdechnout duši. Strhující osud bytosti, která dokázala být každým a přesto byla jedinečná...
Další z knih, která ve mně po dočtení zanechala pocit prázdnoty...prázdna po někom blízkém. Pane Kožíku, pane Debureau, tleskám!
Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
Knížka, u které mi po dlouhé době tekly slzy smíchy (a to i v tramvaji!). Historky, o kterých se můžete bavit s přáteli a znova a znova se jim smát...a přesto: není to vlastně k pláči? Výborná! Zkuste se ale shodnout, která historka je nejlepší. To je oříšek! :) Já osobně mám ráda tu, jak se používají protiplynové rohožky. Musím ale říct, že filmové zpracování mě hořce zklamalo.
Tulák po hvězdách
Jack London
Už je to dávno, co jsem tuhle knihu naposled držela v rukou, ale tehdy jsem jí byla naprosto fascinovaná...ten pocit jako vzpomínka vydržel dodnes...
Praga Piccola
Miloš Urban
Naprosto souhlasím s většinou komentářů. Také jsem při čtení měla sto chutí jít se do Libně podívat, své okolí jsem neustále otravovala zajímavými postřehy z knihy a značku Praga si asi půjdu zevrubně prohlédnout do muzea. Takhle má vypadat román, který čtenáře pohltí!
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Tenhle cestopis je specifický tím, že na rozdíl od ostatních Ziburových knih má víc postav než jen vypravěče. Zatímco jindy se setkáváme se zajímavými figurkami jen zběžně, náhodně a jednorázově, pravidla pouti umožňují bližší poznání osudů náhodně potkaných osob a hlavně jejich průběžný návrat do děje. Cestopis tak jde v odhalování lidských povah a osudů víc do hloubky a i myšlenky autora jsou takové niternější, zralejší. Rozhodně opět zážitek.
Klaun si povídá s Bohem
Jiří Suchý
Úvahy pana Suchého o Bohu, víře a náboženských rituálech. Naivní, laické, ale právě proto bytostně lidské vypořádávání se s věcmi, které spousta z nás, ať věřících či nevěřících bezmyšlenkovitě bere jako kulturní danost. Je to vlastně taková nenásilná škola kritického myšlení, která nás učí, že i o věcech, které našemu názoru konvenují, je třeba přemýšlet, ohmatávat si je a pojímat tak, aby byly v souladu s naším vědomím i svědomím.
Francouzova milenka
John Fowles
Naprosto výborná oscilace mezi viktoriánským románem, modernistickým vyprávěcím stylem, psychologickou sondou a sociologickou analýzou. To vše v naprosto čtivém a poutavém kabátě. Rozhodně stojí za přečtení!
Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
Velmi povedené dílo a to hned v několika rovinnách. Epistolární forma umožňuje zajímavou formu perspektivy. Čtenář je na jednu stranu zahlcován zdvořilostními formulkami a patetickými výrazivy, na druhou stranu ale z jiných dopisů "ví" a může tedy tyto floskule s naprostým zaujetím odebírat, až nakonec rozbalí "jádro pudla", poté se však zase může bavit zpětným zabalováním a pozorováním, jak lze všechno zaonačit tak, aby se dosáhlo vlastního cíle.
Kombinace vášnivých rozprav a cynického komentáře v následném či předchozím dopise, je taktéž naprosto bravurní. Snad jen zcizovací efekt je natolik silný, že se čtenář prostě nedokáže vžít do paní prezidentové, neboť jako znalý by se milostnými obezličkami zlákat nenechal (?)
Za naprostou třešničku na dortu pak považuji většinu paratextů - ať už se jedná o ty přesvědčující čtenáře o autentičnosti vyprávěného děje, tak o ty upozorňující na naprostou literární neznalost hlavních protagonistů (přes hojnost literárních a divadelních citátů snad ani u jediného nechybí poznámka pod čarou, že se jedná o citát nepřesný či zcela smyšlený). To nádherně podtrhuje tvář, kterou si hrdinové pro společnost nasazují, ale která je jen velmi dobře vyrobenou maskou.
Rozhodně doporučuji!
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Tahle knížka mi znovu potvrdila, že čím lépe znám Ziburovu destinaci, tím lépe se bavím. Vyprávění je to bytostně české - plné satiry až střelby do vlastních řad (jako rodilý Budějčák jsem si málem poprskala stránku při zmínce o největším čtvercovém kruháku na světě), ale i plné laskavosti, neočekávaně milých setkání a malebné krajiny.
Londýn: příběh nejslavnějšího města na zemi
Edward Rutherfurd (p)
Když se nad tím zamyslím, jsou Rutherfurdovy romány vlastně jeden jako druhý. Vybere si nějaké na historii bohaté město, rozehraje nad jeho dějinami osudy několika rodin z různých vrstev a umě je proplétá a poodhaluje v těch nejzajímavějších momentech minulosti. Dalo by se to označit za manýru, ale ta manýra je dovedena k takové dokonalosti, že ať už čtete Londýn jako první nebo třeba jako poslední z autorových děl, zase jednou se nemůžete odrhnout. Zase jednou studujete historické mapy, googlíte podrobnosti o jednotlivých dobách a naprosto napjatě a s nedočkavostí sledujete osudy jednotlivých postav. A když se pak tím městem třeba v budoucnu procházíte, nedokážete si na některé části románu nevzpomenout s pousmáním. A to město, byť jste v něm třeba poprvé, je vám najednou takové domáčtější. Fascinující.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Tak pravdivé, že vývoj a vyústění děje očekáváte v podstatě od začátku, a přesto se ani na chvíli nemůžete odtrhnout. Nejděsivější na celé alegorii je, že ani vy si nemůžete být jistí, kdy se necháte zblbout pro lákavé ideály...
Císařské fialky
Vladimír Neff
Kdykoliv jdu kolem Komerčky na Příkopech, vzpomenu si, že tady měl obchod Born (ve skutečnosti Neff) a nedokážu se nepousmát. Skvělá kniha, která mě provází celý život (a doufám, že ještě bude).
Zlá krev
Vladimír Neff
Já tuhle ságu prostě zbožňuju, takže nemůžu být objektivní, ale za mě palec nahoru za dokonalé pojetí měšťanských a dělnických vrstev bez přehnaného dobou vzniku podmíněného marxistického balastu.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Vím, že všichni neustále opěvují ten film a ano, je dobrý...ale kniha na mě zapůsobila mnohem, mnohem víc! Ještě teď mám sevřený žaludek, když si na ní vzpomenu...
