Jekysek komentáře u knih

Meč osudu se mi líbil více, než Poslední přání. Od lehkého, krátkého stylu prvního díla přešel Sapkowski k delším, souvislejším povídkám, kde se odhaluje Geraltova minulost, osobnost a vztah k Yennefer.
Druhý díl je oproti předchozímu těžší, což ale příběhu jen svědčí, dodává na čtivosti a vážnosti. Postava Ciri mě moc potěšila, provázanost s Přáním, byla jsem na ni opravdu zvědavá.
Marigold... je zkrátka Marigold, ten potřeštěný umělec, kterého si zamilujete.
I když ne tolik, jako Bílého vlka. Protože ten, i přes (nebo právě pro) svoje pochyby, syrovost, hrubost, zásady a chladnou logiku je tím, kvůli komu čtete. A tak to má být.
Luxusní záležitost!

4 15.04.2016

Mě osobně kniha v mnoha věcech ohromně sedla, ale... spousta nápadů mi přišla až příliš naivní. Možná že je to prostředím, autor žije v dost odlišné společnosti, nějak si nedokážu přestavit, že bych dokázala bez obav tady dávat všem najevo city. Většina lidí by to asi nepochopila.
Ale takové věci, jako neodsuzovat, nedělat si domněnky (na to jsem mistr), nebo odpouštět, ne kvůli tomu člověku, ale sobě, to je přesně to, co se potřebuji naučit.
Určitě se z knihy dá spousta věcí vzít, nebo minimálně se nad nimi zamyslet.

2 11.04.2016

Dámy a pánové, připravte se, že budete přejíždět stanice. Zapomenete se ve Sjednoceném království a to že máte vystoupit, pustíte z hlavy.
Anthony je zkrátka Pan spisovatel.
Po prvním díle jsem se druhého nemohla dočkat, a rozhodně jsem nebyla zklamaná! To, jakým způsobem změnil způsob vyprávění (více postav, dějových linek, míst) mi naprosto sedlo. Už to nebyl jen příběh Vélina, ale proplétající se osudy mnoha postav. Vyjasňuje se mnoho otazníků z předchozího dílu, politické hry se naplno rozjíždějí, intriky jsou všude.
Potěšilo mne, že jsem mohla zjistit, co se stalo s Frentisem, jemu věnované kapitoly se mi líbily asi nejvíce. Nicméně, Al Sorna, Reva a Lyrna měli také co vyprávět. Různé národy (Lonakové a Sordajové především) a jejich uvažování, různý náhled na "zpěváky" a podobně obdařené lidi, více magie, bitev, a (Ryan se oproti Písni rozjel) víc živočišných scén.
Děj rychle ubíhal, každý den jsem zoufale sledovala, jak mi stránky po stovkách utíkají. Zkrátka jestli něco mohlo první díl překonat, tak je to ten druhý =)
Jestli bude příští dílo zase stoupat, nebudou mi stačit hvězdy na hodnocení. Od Zaklínače po dlouhé době nejlepší fantasy série.

4 10.04.2016

Od Davida jsem četla oba díly Dalajlamovy kočky, takže jsem šla najisto.
A autor opět nezklamal. Má skvělý styl psaní, hodně zapojuje vlastní zkušenosti, mistrně je proplétá s příběhy jiných lidí (ať už lamů, obyčejných lidí, nebo známých osobností) a vytváří tak moc příjemnou atmosféru, díky které se vám východní filosofie jde sama pod kůži.
Vše je jednoduše popsané - od druhů učení, přes výběr učitele, po postup při meditaci.
Kniha je psána nesmírně lidsky, a i když nejsem sama buddhistou, mnoho principů a zásad do svého života nepochybně zařadím.
Pokud začínáte s buddhismem, Michie je ten, kdo vás jemně povede.

29.03.2016

Asi se mnou spousta lidí nebude souhlasit, ale z celé série to byl pro mne nejslabší díl.
Pád alfů a jejich říše, pár slabých zmínek o Trojčatech, možná to je tím, že jsem nečetla Trpaslíky a jsem vytržená z kontextu.
Nebo za to může Aiphatòn. Tenhle charakter je prostě případ. Jinak se mi ho nedaří nazvat. Alf nadruhou, chcete-li. Popravdě, co dělal, jak jednal, nějak mě nedokázal upoutat.
Kdo mě držel u příběhu byl Carmondaj, můj mistr slovem i obrazem. Jemu jsem fandila, v některých chvílích zadržovala dech (tak to u Legend má být) a sledovala jeho osudy.
Každopádně z pohledu celé tetralogie důstojné zakončení, jsem moc ráda, že jsem se k této sérii dostala.

25.03.2016

Kniha kterou můžu směle přidat na svůj seznam "Proč jsem na to sakra nepřišla dřív?"
Moje první zkušenost se Zaklínačem, kniha se četla se sama, příběhy měly náboj, líbí se mi, jak se proplétaly.
Sapkowskiho styl mi sedl, stejně jako hlavní hrdina. On to vlastně není ani tak hrdina. Je to prostě chlap, co umí s mečem a magií a tím, že dělá, co mu jde, si vydělává na život.
Humor? Suprový. Souboje? I těch si užijete. Troška toho sexu nesmí chybět, stejně jako Geraltův přístup "kašlu na autority". Sarkasmus, netradiční pojetí známých "pohádek", fantastické bytosti...
Zkrátka úžasný mix všeho, co by fantasy mělo mít. Rozhodně se těším na další díly!

6 13.03.2016

Lepší než druhý díl. Něco docela nového.
Zpočátku trochu uvedení do situace po zániku Dsônu, představení rodiny, poměrů v Sòmranu, politiky. Potom už (jak jsem od Heitze zvyklá) rychlý sled událostí a honem s trojčaty do podsvětí.
Phondrasôn se mi moc líbil. Místo, které se zdá být pro alfy jako stvořené - stíny, zákon přežití, temná stvoření. Ale i přesto je to jen vyhnanství, místo, na které se uchylují jen psanci a šílenci.
Nebudu nijak rozepisovat jednotlivé části knihy, osudy rozdělených a znovunalezených sourozenců, jejich podivných přátel, jen bych chtěla zase vyzdvihnout to, jak umí autor překvapit. To že Tirîgon byl tím, kvůli komu se ocitli v Phondrasônu a kvůli komu jsou rodiče mrtví, bylo docela ostré.
Shrnu to - další skvělý, zapletený, syrový příběh, při němž se vám před očima míhají čepele.

06.03.2016

Dlouho mi trvalo, než jsem se k téhle knize dokopala... K jejímu přečtení mě dohnal nedostatek čehokoli jiného, jinak by byla pořád neotevřená v poličce.
A to by byla škoda.

Moje tuším druhá hororová knížka, a splnila přesně to, co jsem očekávala. Psychologické drnkání na nervy, temný dusivý dům, postavy které si nehrají na hrdiny.
Hill House mě nadchnul, to co se v něm odehrává se mi také zamlouvalo. Řekla bych, že by na mě příběh tak nepůsobil, kdybych se tolik neztotožnila s Nell. Ano, sice to je narušená sebestředná dětinská osobnost, ale některé její stránky mi odpovídají. A to, jak reagovala, bylo naprosto v rozporu s tím, co bych dělala já, Tak nějak mě fascinuje. Proč se -vysvětlete mi to někdo- pořád všichni smějí? To bylo to, co mě doopravdy děsilo. Ne nadpřirozeno, ale neobvyklé reakce.
Každopádně čekala jsem něco jiného, gothic horror asi není nic moc pro mě :D

3 28.02.2016

První díl se mi asi líbil více. Už proto, že jsem si prostě oba nostàroje zamilovala a zde na ně kvůli dalším postavám nebylo tolik prostoru. Nicméně někteří noví hrdinové, jako třeba Carmondaj, si u mě vydobyli také své místo.
Stále stejně krásně syrový příběh, brutální, umělecký, jako vždy elegantní alfové, zajímaví mágové, překvapivá arconta.
SPOILER - Heitz si moc rád hraje na osud. Když se něco daří, objeví se pohroma, která všechno smete. Vzpoura otroků? Dávno zapomenutí nepřátelé Dorón Ashont? A pak je tu zánik Dsónu - tím mě naprosto dostal.
Každopádně se moc těším na další díl, sice očekávám, že bude bez mých oblíbenců Sinthorase a Caphalhora ale takhle rasa... Je prostě něco, co mě fascinuje. Dokud nedočtu celou sérii, nebudu si moci říkat fanoušek fantasy :D

28.02.2016

Říkala jsem si, že z Lesa mytág už vím, o co půjde... První polovinu možná, ale ta druhá byla stejně těžká jako když jsem prvně četla Les.
Vyprávění o Tallis se mi moc líbilo, to jak nahlíží na svět -jak ten obyčejný, tak hloubení- její snaha pochopit, učit se, pomoci, poznávat...
Jakmile holčina vstoupila do Lavondyss, nezbývalo mi, než přečíst na jeden nádech. Protože takový už Ryhopský les je, jakmile vám dovolí vstoupit, jen tak neodejdete. Mnoho věcí bylo tak zvláštních, že jsem si je těžko dokázala představit. Neskutečně mě fascinovalo to, jak lidská mysl ovlivňovala celý les, v této knize to bylo hmatatelnější než v prvním díle. To jak se Tallis stala součástí mýtů, Lavondyss, setkala se s bratrem...
Holdstock a jeho styl psaní mě neuvěřitelně fascinují, občas jsem se sice zastavila a musela si to přerovnat v hlavě, ale je to prostě jízda. Už kvůli tomu, že to co popisuje, všichni známe. I když si to neuvědomujeme. Staré legendy, lidské podvědomí, instinkty, sny... To co v sobě po nespočetné generace nosíme, ale až Lavondyss nám dovolí objevit.

3 28.02.2016

Nápad se mi líbil, zachráněný koník, s potenciálem, dívka, která si jde za svými sny...
Ale příběh se mi zdál dost jednoduchý, hrozně předvídatelný, chybělo mi nějaké hlubší pozadí na kterém by se odehrával (i když to mám asi nároky z fantasy...)
Oddechovka fajn, nic moc na přemýšlení. Pro koňáky lehké počtení :)

31.01.2016

Zpočátku fajn, slibný nápad, zajímavá hlavní postava, prostředí...
Ale pak to přišlo. Proč jsou ve většině knížek milostné problémy? Jistě, Stockhamova nabídka je dobrým katalyzátorem na další události, ale že zrovna v té době se Em zalíbí Kane? Ale no tak...
Takže, jdeme dál. Postavy nejsou moc rozepsané, na druhou stranu v takovéhle společnosti asi na zájmy a sny není moc prostoru.
Em se mi líbila, jako holčina která má zajímavou rodinnou historii, poskvrněná, chce objevovat svět za zdmi... A to je asi všechno. Nic víc na ní není. Čekala jsem, že se dozvím něco víc, ale ne. I když je vlastně ještě dítě, tak jí to odpustím.
Zkrátka - očekávání, propagace, úžasná obálka, to všechno nasadilo laťku, na kterou kniha samotná nedosáhla.

1 31.01.2016

Moje první kniha od Heitze - a rozhodně nebyla poslední!
Zpočátku jsem měla problém se vžít do světa, různé rasy které neznám z jiných knih mi daly zabrat, ale záporáky jsem si zamilovala hned.
Líbí se mi, že alfové vědí, jak o nich smýšlí další rasy, jsou namyšlení, sebevědomí a pak často dostanou tvrdou lekci v podobě nových nepřátel, kteří jim srazí hřebínek.
Jsou brutální, libují si v krvi, obklopují se uměním z kusů těl, milují mučení a pohled na oběti. Přesto mají (někteří...) rodiny, lásky a city. Caphalor se stal okamžitě mým oblíbencem, a poté (SPOILER) co ztratí ženu a dceru, navíc tím totálně zvráceným způsobem (KONEC SPOILERU) jsem si ho zamilovala ještě víc. Sinthoras... byl od začátku prostě svůj. Čím víc se ale zjemňoval, tím méně jsem mu věnovala pozornosti.
Raleeza a její příhody skvěle čtenáři přiblíží život v alfské společnosti.
Shrnu to... co si budeme nalhávat, holky mají vždycky slabost pro parchanty no ne? :P

31.01.2016

Zpočátku jsem se bála, ze je to kniha stavící na Eragonovi - myšlenkové spojení s démonem, chudý kluk z konce světa, magie...
Ale to jsem se pletla. Poutavý příběh zdánlivě obyčejného mladíka, kterému setkání s vojákem a jedna kniha změní život.
Líbil se mi jak popis života v Kožové a později výuky ve škole, tak akční pasáže, od rvaček po vyvolání Ignatia. Politické pohnutky jsou zde také, příběh má hlubší pozadí, odehrávající se válku s orky, problémy s rasami... Vytahování dětí urozených je náznakem toho, s kým bude mít Fletcher co do činění v dalším díle.
Taranovo vyprávění mi naprosto sedlo, moc se těším na pokračování.

1 30.12.2015

Skvělá knížka, která mě po prvních stránkach chytila a nepustila.
Vélin je skvěle rozepsaná postava, jeho uvažování si naprosto sedlo s tím mým, nestává se často, abych se dokázala s charakterem ztotožnit. Každopádně Vélin, v mnoha disciplínách slabší, ale přesto neobyčejný mladík mi učaroval.
Vedlejší postavy jsou také skvělé, hned od začátku jsem si oblíbila Kennise - jsem zvědavá, co se z něj v Pánovi věže vyklube (věřím, že tenhle charakter nevyzní do prázdna na konci prvního dílu). Ostatní chlapci ze řádu jsou taktéž moc dobře napsáni, stejně jako mistři.
Víra a bohové divokých, kacířů, věcný souboj, který se odehrává snad všude, mi přišel více než trefný.
Nepřišlo mi, že by byl někde děj vleklý, naopak, velmi dobře rozepisuje důležité situace, nebo zdánlivě nedůležité okamžiky, které mají fatální vliv na budoucí události, a mnoho scén neskutečně odsýpá.
A vlk který Vélina doprovází... netřeba mluvit, já a moje vlčí obsese hovoří jasně ano, skvělý nápad. Stejně jako Píseň sama, cosi jako silný instinkt, intuice; zpěváci.
Nemohu se dočkat až začnu číst druhý díl! =)

2 27.11.2015

Moje první kniha od Trudi, takže nemohu porovnávat s jinými.
Každopádně, první polovina se mi četla lépe, než ta druhá. Postavy byly dobře vykreslené, jen časté přeskakování mezi nimi mě rušilo - zrovna jsem se do někoho "vžila" a už se příběh přesunul jinam.
Oblíbila jsem si především Jayana a lorda Dakona.
Příběh se mi ale pod kůži nevryl tak, jak jsem od fantasy zvyklá. Normálně se nemohu dočkat, až najdu chvilku a začtu se, třeba i ve škole při hodině; k téhle knize jsem ale šla jen, když jsem prostě neměla co jiného dělat. Čekala jsem víc.
Celkově - nenadchne, ani neurazí.

14.11.2015

Kniha která se vám vetře do podvědomí a nutí objevovat stále víc, jít hlouběji a hlouběji - přesně jako samotný Les.
Ne zcela obvyklá fantasy, na kterou jsem narazila spíš díky krásné obálce. Nicméně, po třech stránkách jsem se nemohla vrátit zpět do reality.
Hlavní postavou není ani tak Steven, jako samotný Ryhopský les. Nicméně charaktery jsou celkem dobře rozepsané, Christianovo "šílenství" mělo něco do sebe.
Kniha je tajemná, živočišná, prosycená vůní lesa a příběhů z lidského podvědomí. Zajímavá stvoření a hrdinové které si lidé vytvářeli během dávných časů... Kdybych znala lépe Anglickou mytologii, určitě bych si Les užila ještě víc. =)

6 20.10.2015

Do Hry o trůny jsem se ještě nechtěla pouštět, tak jsem si koupila takovou menší "ochutnávku".
Martinův způsob psaní se mi moc líbil, ačkoli jsem si každou chvíli říkala "a co je sakra tahle postava zač?".
Pravdou je, ze postav, rodů, erbů a politiky je vážně spousta. Ale to dílu nijak neubírá na kvalitě.
Chcete sera Duncana Vysokého? Nebo raději prostého Dunka z Blešího zadku? V Rytíři se spojuje obojí. Dunk mi byl hodně sympatický, chlap s krví bastarda a chováním rytíře; loajální, odvážný... I Egg byl moc dobře napsaný, vlastně opak Dunka - krví šlechtic, chováním drzý klučina z ulice, který si občas "zamachruje" svým rodem.
Super kniha, od které jsem se těžko odtrhávala. =)

1 14.10.2015

Moc pěkně popsané návody, se spoustou fotek, líbil se mi i způsob popisování obtížnosti (hvězdičkami).
Jednoduché, srozumitelné, a pro fotografy kteří nechtějí moc utrácet jako stvořené =)

14.10.2015

Původně jsem byla rozhodnuta nepodlehnout "Greenománii", ale tuhle knihu jsem dostala k narozeninám. A tak, napůl ze vděčnosti, napůl ze zvědavosti jsem se dala do čtení.
Začátek se mi líbil nejvíce, seznamování s postavami a poté noční akce s Margo - to mě vážně bavilo.
Po jejím zmizení mě u příběhu držely vlastně jen stopy, které zanechala. Quentinovy vztahy s přáteli, rodiči, škola, párty, a tak dál ,šlo mimo mě. Nejspíš to bude tím, že jsem zvyklá na fantasy a románky young adult mě zkrátka neberou.
Každopádně jsem ráda, že jsem se k něčemu od Greena dostala...

07.10.2015