Jelitovna komentáře u knih
Nejenže je inteligentní, je také cílevědomá, až ctižádostivá. (Kdo nemá cíl, nemá důvod se stabilizovat a nebude brát léky, cílevědomost je výhoda. Ctižádostivost je ale zbytečně stresující.) V minulosti potřebovala elektrošoky a nyní bere tři druhy antipsychotik, jedny antidepresiva a sem tam nějaký další prášek na zahnání úzkosti, aby nebyla permanentně zavřená v psychiatrické léčebně. Je troufalostí a nepochopitelným neporozuměním napsat, že si Michaela vymýšlí problémy.
Nemůžu říct, že by mě bavilo číst o studiu (ke kterému mám odpor už od první třídy) a tloušťce (která z mého šatníku jen za dobu koróny vyřadila čtyři velké tašky oblečení), zajímalo mě to ostatní.
- když si čte, slyší slova z knížky, když spí, slyší záznam snu, slyší své myšlenky a jen vzácné a krátké chvíle jsou bez myšlenek; ptá se, co s neustálým tokem myšlenek v hlavě? (Nedovedu si představit, co je na tom nenormálního, ale zřejmě jde o výraznější ozvučení, než u běžně fungujícího mozku?);
- pomáhá jí, když dělá něco fyzicky, manuální práci;
- neprojevuje emoce, neumí plakat;
- když má úzkost (bušení srdce, pocení, špatně se jí dýchá), bojí se, že neodezní;
- zažila splynutí s celým vesmírem, byl to nádherný pocit lásky, osvícení, čistoty, extáze a pochopitelně to chce zažít znovu;
- ponechala si i před doktorem "13. komnatu";
Na jednu stranu hledá klid, na druhou neustále touží po nějakém vzrušení a výjimečnosti. (Jak normální, což?)
Prý schizofrenika můžete vyléčit jedině konfrontací s realitou.
Olda se ptal: "Pamatuješ, jak nám odpadla škola, protože bylo hrozně moc sněhu? Nešlo by to udělat znovu?"
Tak tohle ti, Oldo, Bůh splnil, a šlo to i bez sněhu.
Rok vydání 1972 částečně ovlivnil výběr podfuků. Nicméně jedna kauza mě zaujala natolik, že ji zmíním.
"Očkovací látku proti encefalitidě, neschválenou úředními zdravotnickými orgány, nevyzkoušenou a prakticky neúčinnou, prodávali nemocnicím, ústavům a lékárnám dva podnikavci z japonského ústavu očkovacích sér v Ičikavě v prefektuře Čiba.
Za čtvrt roku prodali tito podvodníci na 20 000 ampulí s bezcennou vakcínou za 43 milióny jenů (asi 860 tisíc devizových korun). Ampule byly označeny nálepkami určenými pro vyzkoušený a schválený druh očkovací látky. Vakcínou bylo očkováno 380 000 lidí ve 20 japonských prefekturách.
Oba podvodníci jsou za mřížemi."
Píší, že Phúlan patřila k těm, které svým životem mají právo stát se legendou, a že se pro všechny ženy stala symbolem vzpoury a boje. Ale u nás o ní skoro nikdo neslyšel, ani obdivovatelé Indie; jen pár lidí její příběh četlo. Sice se tomu divím, zároveň musím přiznat, že přečíst knihu podruhé byla skutečná výzva. Snad celou první polovinu jsem zase byla v křeči, tak strašný její život byl, taková hrubost a bezmoc, na níž se podílela tamější Většina. (Psát v minulém čase asi není na místě, pokud jde o tu Většinu, protože když měla loni jet známá na delší dobu do Indie, poradil jí její přítel, aby užívala antikoncepci. Kdyby ji někdo znásilnil, aby neotěhotněla.) Překvapivé pro mě bylo přátelství banditky s hadem. A teď už její slova pro ty, co jsou přesvědčeni, že žena je méně než muž (a nebo dokonce nižší bytost než kráva), a kteří svým postojem spoluutvářejí kvalitu života ve společnosti.
"Já jediná vím, jaká muka jsem vytrpěla. Já sama vím, jaké to je, být zároveň živá i mrtvá. Ve věku, kdy ostatní dívky trpělivě čekají na své manžele, až se vrátí domů, poslušně sedí před ohništěm, melou mouku a pečou čapátí, já pochodovala džunglí. Mé srdce ztvrdlo na kámen. Jako kámen jsem byla vržena do života, nic jsem necítila a neměla výčitky svědomí. Už jsem nebyla ženou.
Se srdcem z kamene se nemohu provdat za žádného muže, protože to byl právě muž, který ze mě udělal to, čím jsem se stala."
Protože předpokládám, že takhle starou lepenou knížku (orig. 1973), která se mi po jednom přečtení a několikerém prolistování úplně rozpadla, už dneska nikdo číst nebude, napíšu komentář delší.
Autor musel na vlastní kůži poznat životní podmínky v Honkongu, Thajsku a na Filipínách, nastudovat materiály o mnoha nemocech a poznatky sepsat tak, abychom pochopili, proč musela vzniknout SZO (Světová zdravotnická organizace).
Vypráví o tyfu, moru a choleře, které spolu s úplavicí měly daleko větší vliv na průběh válečných tažení než řada slavných velitelů, dále o chřipce, žloutence, lepře (malomocenství), vlasovcích (parazitická hlístice), schistosomiáze (motolice), leishmanióze (černá nemoc přenášená bodnutím hmyzu); o situaci v Neapoli, kde roku 1957 očkovaní američtí turisté onemocněli černými (pravými) neštovicemi (lehký průběh) a kvůli opožděné diagnóze kontaktů jiní dva lidé zemřeli; také o tom, že válka a s ní související masové přesuny obyvatelstva podporují šíření malárie (u níž současné odhady SZO uvádí, že v roce 2015 se jí nakazilo asi 212 miliónů osob, z čehož přibližně 429 tisíc infekci podlehlo.), a že narkomani, kteří si ve válce ve Vietnamu navykli na heroin, se po návratu do USA stali dárci krve, aby si vydělali na drogu, pročež pak těžce nemocní v několika případech dostali transfúzi se smrtelným přídavkem malárie…
Seznámil mě s příběhem H. Dunanta, zakladatele Červeného kříže, s krysami velikosti jezevčíka, velmi užitečnými, protože hubí šváby, a upozornil, že podle Švýcarů byl farmaceutický průmysl největším zaměstnavatelem lidí s vysokoškolským diplomem. Zmiňuje se o mnoha dalších tématech, např. šarlatánech, DDT, polském prof. Koprowskim, s nímž se osobně setkal, čínské medicíně, ale o co čtenáře nemůžu připravit, je krátká ukázka z relaxační části.
- Pacient je poslán do ambulatoria na injekci. Na stěně vidí velkou šipku, která směřuje k malé tabulce, umístěné téměř nad podlahou. Když se k ní nakloní, čte: Právě jsi zaujal správnou polohu pro injekci.
- Žena ze zapadlé vesnice přicházela každým rokem do porodnice rodit. Když se po desátém porodu chystala domů, zeptala se jí porodní asistentka: „Tak co, milá paní, za rok se určitě zase uvidíme?“
„Asi ne, právě jsme s mužem přišli na to, z čeho se to bere.“
Přestože na začátku Wolanowski říká, že boj proti nemocem nelze oddělit od boje proti hladu, protože vysílený organismus podvyživených lidí snadno podléhá každé infekci, na závěrečných stránkách cituje úryvky interview s laureáty Nobelovy ceny v oboru lékařství, které znamenají poněkud kyselou tečku – čím větší úspěchy v boji proti epidemiím, tím více lidí na světě, tím větší počet podvyživených lidí a chorob.
P. Medawar, Británie: „Ano, jistě, je to paradoxní, že lékařský pokrok vyvolává ještě závažnější problémy.“
P. Alto, USA: … omezit přírůstek obyvatelstva, aby byly vytvořeny reálné předpoklady k jeho výživě…
Prof. A. Lwoff, Paříž, cituje slova jednoho z největších protivníků Jennera (který začal s vakcinací kravskými neštovicemi): „Neštovice jsou důležitým činitelem v regulování počtu obyvatelstva, zvláště v chudých rodinách a v rodinách s mnoha dětmi.“
(Jako správnej opožděnec jsem konečně zjistila, že bez servítku se vážně překládá - na "bez ubrousku" si ale asi nezvyknu.)
Přečetla jsem ji po dvaceti letech potřetí a teprve nyní snad můžu říct, že textu víceméně rozumím. Co tedy skoro padesát let mrtvý Minařík považuje za spásu? Změnu subjektivních podmínek prožívání, zjišťování a uvědomování. Návod, jak té změny dosáhnout, je ve stručnosti obsahem této knihy.
Vytrhuji z kontextu:
"V nejvnitřnějším smyslu je člověk psychickou existencí, která podniká jednu akci za druhou jen na základě toho, že trpí pocitem osamocení a prázdnoty. Pokouší se odstranit je tak či onak, ale ve skutečnosti to činí jenom řadou přání, tj. psychickými vzdutími. Proto přání znamenají psychický nepokoj a tím i akce, které uvádějí životní potenci do vlnového pohybu a vyvolávají reakce podobající se vlnobití, které se v tomto případě tříští právě o tělo. Na této úrovni se bytost vyjadřuje jako biologický faktor, který se dostává do pohybu chemickými reakcemi a jejich produkty.
Po překročení biologických hranic se bytost může jevit pouze jako pole stále se měnícího elektromagnetického napětí, které je podmíněno chemickými procesy, probíhajícími na nižší úrovni. Jinak je však možno tyto síly snadno ovlivňovat vztahy vědomí k něčemu. Mohlo by se říci, že v bytosti jsou energie reagující na všechny duševní popudy. Tato skutečnost nám napovídá, že bytost není něco hotového, čeho fyzikální vlastnosti jsou pevně stanoveny, nýbrž něco, co je na základě přítomnosti valenčních energií neustále ovlivňováno, a proto je způsobilé pro změny hodnot daných zrozením."
"... nový světový nepořádek...
... Utajení jednání o únosech snižuje výkupné, ale musí se provádět správným způsobem a brát ohled na rodiny unesených. Držením rodin v šachu, bez informací, se vlády kryjí před veřejnou kontrolou a mohou v utajení jednat o rukojmích jako o lidském nákladu, upřednostňovat politické motivy a na jejch základě rukojmí, mrtvá či živá, patřičně finančně oceňovat.
... Třebaže utajené vyjednávání o únosech je vydáváno za taktiku, jež má zabránit únoscům vyšroubovávat výkupné k horní hranici únosnosti, skutečným cílem vlád je minimalizovat vlastní odpovědnost při jednáních. Když například dojde na placení výkupného, každá vláda popře, že ho platí. Avšak únosci velmi dobře vědí, kdo platí a kdo ne.
...Evropané jednoduše nezvládají největší exodus od druhé světové války a zároveň byznys, který ročně vynese spleti místních zločineckých gangů více než 1 miliardu eur. Za hranicemi Evropské unie zásobují malé zločinecké a džihádisticko-zločinecké skupiny evropské obchodníky jejich denním lidským nákladem. Tyto gangy vydělávají zhruba tolik peněz jako jejich evropvské protějšky. Jak jsme viděli, v minulém desetiletí byly mnohé z těchto organizací financovány z výkupného za zahraniční rukojmí, tj. z peněz evropských daňových poplatníků. Na pozadí sílící politické destabilizace na okrajích Evropy proměnil kapitál získaný z výkupného za necelou dekádu obchod s migranty v mnohamiliardový mezinárodní byznys. Výší zisků nyní konkuruje obchodu s drogami. Je to politický bumerang, který se velkou rychlostí řítí proti Evropě!
... uprchlíci a migranti musejí být ubytováni, oblečeni, živeni a přepravováni. Toto je vskutku významné "legitimní" odvětví průmyslu, financované opět z kapes daňových poplatníků.
... Švýcarská společnost ORS Service AG vydělala v roce 2014 celých 99 miliónů dolarů dodáváním potravin uprchlíkům ve Švýcarsku, Rakousku a Německu. Od mnoha těchto společností není možné získat informace o jejich ziscích za rok 2015, protože ziskové podniky v oboru uprchlíků se začaly chovat krajně tajnůstkářsky.
... Rok před brexitem se začala pevnost Evropa rozkládat zevnitř, pod tlakem milionů lidí opustivších své domy, obětí pošetilé zahraniční politiky, již Evropa provozuje od počátku tisíciletí. Politiky, řízené zpoza Atlantiku, z Washingtonu, nikoliv z Bruselu."
Jak už věková hranice "pro děti od pěti let" napovídá, je kniha určená pro hlasité čtení dospělými dětem. A nejen to, styl vyžaduje ochotu příběhy přímo procítěně přednášet. Pro představu, co vás čeká, asi stačí dva tři odstavečky z pohádky "O koníkovi kouzelníkovi":
"Počkat!" zvolal teď kouzelník. "Už tě mám, ty ptáčku, ty lapko, ty zlodějíčku, mlsoune mlsounovatý, ty pralinkový poberto. Vidím ti do tvého černého svědomí, vidím ti až do žaludku. Přiznej se, ty chmatáku! Jestli se nepřiznáš, proměním tě v pralinku a slupnu tě jako malinu!"
Malý nenápadný človíček, to nic, ten za groš kudla, takto Vincenc Laskomka, pralinkový poberta a chmaták, se přiznal.
Pokorně svěsil hlavu, stál tu jako hromádka neštěstí, jako zmoklá slepice, stál tu, jako by neuměl do pěti napočítat...
Pan strážmistr Lapkochňap, který napjatě sledoval kouzelnické představení, si konečně oddechl. Dostal svého zlodějíčka, který mu dlouho pil krev, který mu unikal jako pára, jako kouř a jako dým. Když si ho odváděl, lidé nadšeně tleskali, jásali, dupali a provolávali kouzelníkovi slávu."
Dítěti se knížka líbila na čtyři hvězdičky.
Některé okolnosti v knize popsané si málokdo uvědomuje, např. že: "Sporné rovněž je, jakou mají mnohé studie výpovědní hodnotu pro ženskou polovinu lidstva. Značná část dnes povolených medikamentů byla testována výlučně na mužích mladšího nebo středního věku. Mlčky se předpokládalo, že bude možné přenést výsledky na všechny lidi. Jenže ženské tělo reaguje na mnoho léčiv jinak než mužské, a tím spíše ve vyšším věku. Například medikamenty z náprstníkového extraktu (digitalis) mužům se slabým srdcem většinou prospívají; dožívají se díky preparátu zpravidla vyššího věku. U žen naproti tomu způsobují pilulky digitalis ve stejné dávce zvýšenou úmrtnost, protože mohou vyvolávat u žen smrtelné srdeční arytmie."
Cit.: "Praktickým lékařům a řadovým odborníkům adresuji upozornění, že volání některých "vyšších" odborníků po důkazech, které je posledním argumentem v jejich odporu, je bezpředmětné. Přírodní zákonitosti se nedokazují, ale jen popisují, a platnost teorie, která je od nich odvozená, se potvrzuje v praxi. Teorie o vzniku civilizačních chorob je již potvrzovaná každodenní praxí několik let a zatím se nenašlo nic, co by ji vyvracelo. O její platnosti se může kdykoli přesvědčit každý lékař.
Není nic složitého si vyzkoušet některá doporučení sám na sobě, nebo je ověřit na zdraví svých blízkých do té míry, aby je pak jako lékař mohl v plném rozsahu využívat ku prospěchu svých pacientům. Tím myslím ověřit si, že v závislosti na dostatečném poklesu hladiny Hcy dochází na většinovém principu k normalizaci krevního tlaku, krevních lipidů včetně vzestupu HDL a zastavení rozvíjející se cukrovky II. typu. ...
Zdravotnictví neléčí kauzálně. Většina léčebných zákroků je zaměřena na druhotně vyvolané poruchy při hyHcy, ale ne na hyHcy samotnou. To je léčebný postup, kterým se choroby nelze zbavit. Tristní je zjištění, že i současný klinický výzkum se zaměřuje převážně až do problematiky druhotně vyvolaných poruch. To totiž způsobí, že navazující hledání a vývoj léků bude rovněž znovu zaměřen pouze na ovlivnění těchto poruch a ne na příčinu samotnou.
Popsané počínání zesiluje podezření, že se alespoň část lékařů snaží udržet při životě současný stav, ve kterém se vyšetřuje a léčí, ale bez efektivní snahy pacienta vyléčit. Je to stav, v němž jakoby se lékaři snažili udržet pacienty trvale ve stavu nemoci, protože jen tento stav umožňuje do nekonečna vyšetřovat a léčit a účtovat tuto činnost pojišťovnám. Většina lékařů si pravděpodobně ani není vědomá toho, že je tomu tak.
Takové počínání je bezpochyby v rozporu s principy lékařské etiky. Také je hlavní příčinou deficitu finančních prostředků ve VZP. Je absurdní, nebo spíše nemorální, chtít, aby na manko způsobené nekauzálním léčením ještě dopláceli pacienti zvýšenou spoluúčastí na úhradách takto zbytečně vznikajících léčebných nákladů. Naštěstí lze předpokládat, že jakmile si lékaři tento stav uvědomí, bude se od něho většina z nich distancovat."
Autorka vypráví, jak radila rodičům, aby každý den zkusili 15 minut věnovat svému malému dítěti třeba tím, že si k němu sednou na zem a budou se na něj dívat. Po týdnu se vždycky ukázalo, že se oněch 15 minut nepovedlo rodičům ani jednou realizovat, vždycky jim do toho něco vlezlo. Laura Gutman pak shrnuje některé ze svých zkušeností v jedné větě: ""Hrozné“ děti jsou totiž potomky rodičů, kteří svůj pohled odvracejí jinam."
Cit.: "... dálkovému přenosu elektřiny skrze okolní médium. Nedovedu si představit žádný technický pokrok, který má tendenci sjednotit různorodé prvky lidstva více než právě tento. Totéž platí i o úspoře a efektivním využití lidské energie. Právě tento vynález je tím nejlepším prostředkem ke zvýšení síly urychlující masu lidstva. Pouhý morální vliv takovéhoto radikálního zlomu při využívání energie by byl ohromný. Na druhé straně, pokud dojde k tomu, že na všech místech zeměkoule bude vyráběno omezené množství energie z okolního prostředí pomocí samofungujících spalovacích motorů či jiným způsobem, stav lidstva se příliš nezmění. Zvýší se produktivita výroby, ale lidé či národy si zůstanou cizí, jako tomu je dosud."
A 70 let po Teslově smrti platí toto DOSUD stále.
Již výběr fontu napovídá, že tato zpjaáva je ruskému prezidentovi přehnaně příznivě nakloněna. Výborně napsaná propaganda (takhle se to dělá!) nebo v té době ještě omluvitelná naivita autorky? Zatím se nemohu rozhodnout.
Kniha je spíše pro členy Církve sjednocení, o níž jsem donedávna nevěděla a která, jak jsem právě zjistila, má v ČR minimálně padesátiletou historii a přibližně 65 členů. Munovo učení neznám, knihu hodnotím jako zprávu autora.
Četla jsem některé Pludkovy knihy v mládí a líbily se mi tenkrát, byly na tehdejší dobu něčím nevšední, třeba Nepřítel z Atlantidy. Z toho důvodu a ze zvědavosti jsem si přinesla z budky i tuhle novelu. A? Nedokázala mě ničím zaujmout, přestože několikrát zmiňuje Lao-c’ a určitou formu meditace.
Ve skutečnosti se nejedná o fantasy. Jde pravděpodobně o příběh týkající se I. M. Danilova, o němž také vypráví Anastasia Novych ve svých zápiscích "Sensei ze Šambaly".
Autor píše se "spravedlivým rozhořčením." Dočetla jsem do půlky a dál už se nedonutím.