jendoslav komentáře u knih
Andělí vejce je opět typický Stančík, oproti Mlýnu na mumie možná trochu krotší a umírněnější, ale přesto pořád jeho legrácky, narážky, gurmánské vsuvky a slovní hříčky nemají v Česku konkurenci. Za pozornost taky stojí, kolik postav Stančík nechá umřít a s jakou cynickou lehkostí tak činí. Často nelze než se bizarním úmrtím smát... Škoda jen na můj vkus uspěchaného závěru - měl jsem z něj dojem, jako by už vyprávění příběhu Augusta Hnáta autora přestalo bavit a snažil se je mít co nejrychleji za sebou. Takže ve výsledku 4*, neboť dokonalý čtenářský požitek z Mlýnu na mumie se úplně zopakovat nepovedlo, i když chyběl jen kousek.
PS. Že někdo ve Stančíkově relativně nevinném rýpnutí směrem k migrační krizi a multikulti vidí xenofobní agitaci a dokonce ho srovnává s vypitou dementní hlavou Aleše Brichty, nad tím zůstává rozum stát.
Vyloženě průměrná detektivka, kde mě iritovalo hned několik věcí. Po formální stránce to byly hlavně toporné a nepřirozené dialogy. Co se děje týče, autorka vůbec nezvládla vybudovat jakékoliv napětí. Vyšetřování celou dobu stojí na místě, policie nenajde jedinou stopu a pachatele odhalí v podstatě náhodou. Valná část děje tak stojí na soukromí postav, především silně psychicky labilní Fekete Anny. Jakýs takýs spád dostane kniha na posledních 100 stranách, dopracovat se k nim je ovšem boj, během nějž člověka rozuzlení skoro přestane zajímat (a pak ho stejně zklame). Navíc mě vyloženě vytáčelo, že si vyšetřovatelé sice neustále stěžují na příliš mnoho práce, zároveň se ale nikam neženou, nedělá jim problém si v prvních dnech po vraždě zajít v klídku do restaurace na oběd, aby nemuseli jíst blafy z kantýny, dát si k jídlu skleničku vína a pak se ve čtyři vypařit domů. Uprchlická vedlejší dějová linie sice je zajímavá, ale možná si ji autorka měla schovat na jiný díl samostatně, je tu jaksi navíc.
Dost děsivý popis podnikatelských metod i parazitování na státu a dotacích pravděpodobného budoucího českého premiéra... Škoda, že jeho voliči si tuhle knížku nepřečtou, možná by jim to mohlo otevřít oči. Jenže oni asi raději pohádky o tom, jak estébák sní, když náhodou spí. Hvězda dolů za příliš časté neověřitelné anonymní zdroje a druhá za zřejmou nostalgii autorů po socialismu (což u novinářů Deníku Referendum pravda není překvapením).
Dobře, tak ještě jednu kapitolu, opravdu poslední, a pak půjdu konečně spát. A najednou je záložka o 150 stran dál, zbývá posledních 50, to už přece nemá smysl nechávat na zítřek... Takhle nějak funguje třetí, zatím jistě nejlepší díl série s Kim Stone. Kromě šikovně budovaného napětí příběh přidává i pohled na proměnu chování lidí vystavených extrémnímu tlaku (souboj o život uneseného dítěte), i když samozřejmě nelze čekat nějakou hlubokou psychologickou sondu - pořád je to "jen" detektivka. Pár výhrad k závěru: nelogické chování postav a ne úplně uvěřitelné motivy pachatelů. Ale i tak nadprůměrná žánrová záležitost.
Pohled izraelského Araba na život v židovském státě v roli "méněcenného" občana poukazuje na dilema a vykořeněnost této menšiny - kam vlastně patří? Mezi Palestince ne, mezi Židy také ne, oba národy jí pohrdají kvůli údajné kolaboraci s druhou stranou... Popis totální blokády arabské vesnice izraelskou armádou vykresluje dusnou atmosféru tísnivé nejistoty a strachu, kdy se z blízkých sousedů kvůli nedostatku jídla a vody stávají necivilizovaní predátoři. Depresivní, ovšem zároveň nesmírně poučná novela.
Začátek poněkud pomalejší, pak se ale příběh rozjede a spíš zvědavost než napětí vám nedá, než poslední třetinu přečíst na jeden zátah. Pozitiva: civilní vyšetřovatel bez problémů s alkoholem a nadpřirozených schopností, kvalitně popsaná policejní práce, uvěřitelný příběh a překvapivé, byť ne šokující odhalení. Negativa: především nesnesitelně nadužívaný trpný rod - působí to občas jako vyprávění policejního mluvčího.
Velká spokojenost! Námětem a částečně i zpracováním to trochu připomíná Petera Maye - policista se vrací do svého rodiště, tam vyšetřuje vraždu a přitom se (i s pomocí vsunutého vyprávění z minulosti) postupně odhalují složité vztahy mezi obyvateli "buranské" vesnice i jeden tragický příběh... Naopak prostředí nemůže být rozdílnější - namísto věčného deště a bouřek na Hebridách naopak zdrcující vedra a sucho vnitrozemské Austrálie; ovšem atmosféra je podobně dusná. Oproti Mayovi chybí strhující dramatický závěr, při čtení ovšem pohání dopředu zvědavost a v závěru nechybí překvapení. Těším se na další knihu od J. Harper.
Nesbo se vším všudy: překombinovaná zápletka i pokulhávající, málo uvěřitelné rozuzlení a motiv pachatele, sadistický vrah s nadlidskými schopnostmi, občas trochu průhledné falešné návnady, Hole bojující s chutí na chlast, který svými nekonvenčními postupy napáchá spoustu "vedlejších" škod... Přestože v sérii jsou bezesporu lepší díly, i tady ovšem Nesbo šikovně buduje napětí, takže má knížka strhující spád a těžko se odkládá. V rámci žánru pořád vysoký nadstandard.
Kam se hrabe Pivní bible, tohle je opravdu vynikající! Česká odpověď na zahraniční pivní "kuchařky" pro domovarníky je důkladná, jde do hloubky, popisuje vaření od A do Z... Pro každého domovarníka povinná četba.
Nevím, jestli jsem se už Kallentoftových detektivek "přejedl", nebo mi jen vadila někdy až nesnesitelně útlocitná politická korektnost, ale tentokrát jsem trochu zklamaný... Čtyři hvězdy dávám spíš z nostalgie, protože asi stejně nakonec neodolám ani příštímu dílu...
Vynikající nápad, originální zápletka, skvělá práce s jazykem, spousta ironie a cynického humoru, ale přece - v některých pasážích bych Simona Urbana zabil za to, jak příběh rozmělňoval nekonečně dlouhými odstavci Wegenerových vzpomínek, úvah, zpytování svědomí nebo až snových stavů. Totálně brzdily spád příběhu a několikrát jsem měl sto chutí knížku nechat nedočtenou. Kvůli závěru se ovšem vyplatilo tahle hluchá místa překonat, protože rozuzlení opravdu stojí za to - a proto dávám nakonec 4*. Škoda, že neměl Urban přísnějšího redaktora, po zkrácení by detektivka z alternativního východního Německa měla díky skvostně vybudované depresivní až paranoidní atmosféře i nápaditému příběhu našlápnuto na plný počet.
V porovnání s Mlýnem na mumie o poznání slabší, byť i tady Stančík hýří nápady, které by jiným vystačily na několik knih. Celkově to ale působí nedotaženě...
Jednoduchý přímočarý příběh o tom, kterak se příliš "měkký" nájemný vrah na útěku zamiluje... Zcela jiný Nesbo, ovšem vypravěčské schopnosti ani v této novele nezapře. Pochybuju, že mi příběh uvízne v hlavě na delší dobu, nicméně jako jednohubka na víkend skvělé.
Úplně jinak postavená kniha, s prvním dílem tedy těžko srovnávat. Tentokrát známe "padoucha" v podstatě od začátku a jen můžeme se zvědavostí odhadovat, jak se bude vyvíjet konfrontace zvrácené psychiatričky s vyšetřovatelkou Kim a jejími démony z dětství a mládí. Přesto se daří držet napětí a spád, opět nadstandardní detektivka.
Přímočará anglická detektivka, odsýpá v solidním tempu, nechybí napětí a závěr je příjemně překvapivý. V čele policejního týmu v této sérii stojí asociální vyšetřovatelka Kim Stone sršící sarkastickými poznámkami a vypadá to na zajímavou postavu... S rezervou pro další díly za 4*, v rámci žánru příjemné osvěžení.
Skvělá detektivka! I když to vlastně, podobně jako u Slepé skvrny, úplně detektivka není, spíš psychologický román s detektivní zápletkou. Ve Žháři policie hraje úplně okrajovou úlohu, pátrání se ujmou novinář a sestra jedné z postav. Asi je lepší víc neprozrazovat předem, protože děj je opravdu těžko předvidatelný a o to lepší je číst, aniž by člověk tušil, kam ho zanese.
Nadstandardně kvalitní severská detektivka s netypickým přístupem, kdy samotná policejní práce je tak trochu na vedlejší koleji a daleko větší prostor dostává psychologie ostatních postav, především z okolí oběti. Po dlouhé době mě navíc dokázal závěr opravdu překvapit velmi nečekaným rozuzlením.
Užitečná pomůcka pro domovarníky, probírá všechno - od základních surovin, vybavení "varny", přes postupy vaření z extraktů i základních surovin, až po několik receptur pro inspiraci.
V tomto díle už Nesbo své klasické postupy trochu přehání, prospělo by tomu navíc výrazné zkrácení. S uvěřitelností některých dobrodružství už je to dost na hraně (i za ní). Nicméně ani v tomto dílu nelze upřít Nesbovi řemeslnou zručnost, s níž si umí čtenáře omotat a vodit ho pak 700 stran za nos.
Životopis šéfa Osvětimi Rudolfa Hösse ("převlečeného" v knize za Rudolfa Langa) je fascinující četba, snaží se popsat osobnost i motivace člověka, který vynalézal zlepšováky k vraždění lidí (plynové komory) a který vraždění desítek tisíc "jednotek" bere jako pracovní úkol, jehož je třeba se zhostit se vší svědomitostí. Obávám se, že lidí jako on běhají v dnešním korporátním světě přehršle.