jendoslav
komentáře u knih

Zajímavá prvotina s vyšetřovatelem, kterého není snadné si oblíbit, a zápletkou vrcholící scénou jak vystřiženou z klasických anglických "whodunnit" detektivek. Zpětným pohledem po přečtení celé série stojí za pozornost hlavně vývoj samotného autora od prvotiny k propracovanějšímu Zrnku pravdy až k poslednímu dílu Hněv, který jako by vypadl ze severské detektivní školy.


Nesedlo mi to, čekal jsem asi něco jiného... Třetí hvězdu dávám za scénu s hrncem, ta byla opravdu výživná.


Velice důstojný závěr série, která mi bude moc chybět. Za mě nejlepší díl.


Neskutečná slátanina o chamtivých bankéřích, navíc s nepochopitelně násilně naroubovanou homosexuální zápletkou... Toto rádobykritické nastavení zrcadla moderní společnosti mě málem unudilo k smrti. Nebrat.


Mimořádně silný příběh, strhující, jen autorovy vsuvky mě otravovaly. Každopádně četba je to tak kvalitní, že mi vlastně bylo jedno, jestli mohl Bernard opravdu všechno stihnout, anebo je to tak trochu malý baron Prášil.


Ano, je to překombinované, některé zvraty jsou jen na efekt, děj je občas těžko uvěřitelný... Ale Sněhulák je v podstatě typický Nesbo, taková esence jeho stylu, takže i když mám v rámci série jiné favority na "nejlepší holeovku", přece jen 5* dám. Čtivost a návykovost vysoká.


Nadějný začátek, ovšem pak se kniha čím dál víc zamotává a sklouzává od detektivky ke politicko-špionážnímu románu. Navíc je neskutečně ukecaná, a to i na poměry grafomana Perssona. Dočíst do konce byla výzva - série Příběh zločinu je jednoznačně mnohem přístupnější (hlavně díky dominující postavě komisaře Bäckströma).


V rámci seveřanů nudný podprůměr, další díly série rozhodně ne.


Theorin je vynikající vypravěč, netlačí příliš na pilu s akčností, pomalu buduje příběh a vykreslení atmosféry Ölandu je fantastické. Skvělá zápletka, působivé propojení současné a historické linie vyprávění. Plný počet.


Asi jediné pozitivum je nezvykle "civilní" a nerozháraný vyšetřovatel, obzvláště na severské poměry. Jinak je to příšerně ukecané, doslovně popisné, navíc s rozuzlením, které vyloženě zklamalo.


Mozaika osudů několika obyvatel jedné londýnské ulice v době kolem velké finanční krize. Ačkoliv se zde najdou klasické stereotypní postavy - chamtivý bankéř ze City a jeho ještě chamtivější manželka, levný polský dělník beroucí práci místním, muslimští přistěhovalci provozující malý krámek, sexy maďarská au-pair nebo africký fotbalista s angažmá v nejmenovaném londýnském velkoklubu - jednotlivé příběhy jdou do hloubky a ukazují, že nic není tak jednoduché, ani zdánlivé šablonovité stereotypy. Zároveň nejde ani o multikulturní agitku, spíš o kritický vhled do života lidí napříč společenskými vrstvami a národnostmi se všemi jejich problémy. Příjemné čtení.


Trochu jiný May - v podstatě hudební road movie s kriminální zápletkou, opět střídající dvě časové roviny, současnost a 50 let starou minulost. Opět čtivé, May je prostě Pan Vypravěč, ale úrovně nejlepších jeho "ostrovních" knih Útěk přece jen nedosahuje.


Knih s tématikou Osvětimi jsem četl víc, a tak mě v případě této nejvíc nešokovalo ani tak dění v samotném táboře, jako spíš to kolem - především fakt, že zprávě o Osvětimi nikdo nechtěl věřit a už vůbec s tím něco dělat. Byla by dnes lhostejnost k takovým zvěrstvům stejná? Obávám se, že ano.


Svědek, který zažil to vůbec nejstrašlivější, co se i v rámci pekla koncentračních táborů vůbec zažít dalo. Pořád se sám sebe ptám, jestli je vlastně štěstí, nebo spíš smůla sonderkommando přežít, protože takové zážitky asi z nočních můr jen tak nezmizí...


Jedna z nejlepších knih na dané téma. Je až jakýmsi zvráceným způsobem fascinující, co všechno je schopen člověk provést jinému člověku. Možná by tohle měla být ve školách povinná četba.


Autoři drží vysoko nasazený standard série, i když zápletka je možná trochu přitažená za vlasy. Ale v rámci žánru nic vybočujícího. Napínavé, čtivé, no a Sebastian je prostě Sebastian. Jediné negativum vidím v tom, že otevřený konec navnadil ještě víc než minule na pokračování, které ale vyjde nejdřív někdy za rok...


Nechápu to pohoršování se některých nad označením "bestseller". Zjevně se to skvěle prodává, takže není o čem diskutovat, prostě to JE bestseller... V podstatě je ale kniha jen důkazem síly marketingu, protože bez něj, měla-li by se spoléhat pouze na "word-of-mouth", by se kolem ní taková mánie rozpoutala asi těžko. Ale ano, přečíst se to dá, i když jde jen o slabý průměr...

Peter May tam, kde je nejsilnější: na Hebridách, v příběhu střídajícím dvě dějové linie (a ich-er formu) a končící dramatem za divoké bouře. Ano, May se trochu opakuje (ne-li přímo vykrádá), některé pasáže jsou méně uvěřitelné, postava inteligentní, ale asociální Karen moc originality nepobrala (zjevně nejsem jediný, kdo si vybavil Lisbeth)... Jenže mám pro Maye a jeho vypravěčský talent slabost, takže jsem opět posledních 150 stran dočítal na jeden zátah hluboko v noci, abych se pak ráno při vstávání proklínal, takže jasných 5*.


Víno bez sudu se rozteče, sud bez vína rozeschne. Těžko hledám hodnotící slova pro tuhle geniální knížku, takže nezbývá než použít univerzální moudro. Každopádně Stančík provádí doslova jazykozpytecké orgie, chrlí gejzíry úchvatných nápadů a vtípků, předvádí okouzlující hru se slovy, nenápadně vsouvá zajímavé úvahy i skutečné historické události nebo postavy, dokonale vykresluje atmosféru Prahy 19. století... Čtení Mlýnu na mumie byl požitek pro literární gurmány. A to tím spíš, že samotný fantaskní pseudodetektivní příběh mě vlastně ani moc nezajímal, stačilo, jak knížka pěkně plyne. Takže jsem ani nebyl zklamaný z odfláknutého konce, který jiní kritizují.
PS. Písmenková polévka z hebrejské abecedy mě málem položila...


Smíšené pocity. Na jednu stranu Miloszewski vypiloval vypravěčský styl téměř k dokonalosti - je to čtivé až návykové, sarkastické komentáře na (vlastní) účet Poláků osvěžující a trefné, postava Szackého perfektně dotažená... Jenže zápletka a vyústění jsou těžko uvěřitelné a příliš nuceně šokující.
