jengibre komentáře u knih
Clavellovi se podařilo popsat prostředí a atmosféru v Čangi tak dokonale, že jsem měla celou dobu pocit, jako bych byla přímo tam. Silný příběh plný touhy po přežití, nenávisti, naděje, odhodlání, přátelství a schopnosti zachovat si důstojnost i v nelidských podmínkách. Postavy jsou výborně psychologicky vykreslené a až do konce netušíte, jak to vlastně dopadne. Kniha mi byla doporučena se slovy "Ať už budeš čekat jakýkoliv konec, můžeš si být jistá, že to skončí úplně jinak". A přesně tak se stalo. Závěr byl překvapivý a vyvolal ve mě pocit hlubokého smutku. Nemám co bych vytkla. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem v životě četla.
Tak tohle byla láska na první „pohled“ :-) Příběh o tom, jak úžasné a neobyčejné věci může dokázat jeden jediný člověk…příběh o muži, jehož život měl opravdový smysl. Po přečtení, i zhlédnutí filmového zpracování jsem v sobě měla tolik pozitivních emocí. Tenká knížka s výjimečným poselstvím, která ve vás zanechá opravdu mnoho. Věřím, že každý z nás může udělat to své, třeba i úplně malinkaté, "něco", díky čemu bude svět o trochu lepším místem.
Naprosto mimořádná básnická sbírka, kterou by si měl alespoň jednou za život povinně přečíst každý. Netřeba více slov.
Strašně bych chtěla věřit tomu, že rodičů jako měla Bára, je opravdu jen málo. Bohužel se mi to moc nedaří.
Mé první setkání s autorem a nemohu jinak, než říci, že mi Monsieur Houellebecq doslova učaroval. Kniha rozhodně není vulgární, jak by někdo mohl tvrdit. Erotických pasáží je zde mnoho (a jsou naprosto skvělé). Ale každý kdo čte pozorně, by neměl mít problém pochopit, že sex jako takový není ústředním tématem. Mimo jiné jsem ocenila také atmosféru, která se vznáší nad celým příběhem. Po celou dobu jako by ve vzduchu visela jakási téměř hmatatelná beznaděj. Víte, že se musí stát něco zlomového a tak čekáte, čekáte a čím dál tím víc se bojíte, co to bude. Alespoň v mém případě tomu tak bylo :-) Určitě časem sáhnu po další knize tohoto autora.
Jedním slovem – okouzlující. Dlouho jsem hledala správná slova, která by přiblížila pocity, které jsem z knihy měla a nakonec jsem našla – čtení na mě působilo jako jedna velká meditace. Přineslo mi relax a duševní obohacení v jednom. Příběh si od začátku získal mé srdce a rozhodně se k němu někdy vrátím. Děkuji a tleskám, pane Michie.
„Mít bdělou mysl znamená pozorně vnímat přítomný okamžik, svobodně a bez posuzování. Nezaobírat se myšlenkami na minulost nebo na budoucnost.“
Dojemný příběh založený na kontrastu čisté lásky a krutosti války. Hezké, citlivé, nespravedlivé. U posledního odstavce jsem se neubránila slzám.
Úžasná kniha. Vůbec jsem nečekala, že bych z ní mohla být tolik nadšená. Příběh o tom, jak silné může být přátelství, jak může chutnat zrada a kam až může sahat něčí oddanost a obětavost. Během čtení se několikrát stalo, že jsem si strašně moc přála nesnášet hlavní postavu. Ale nešlo mi to. Pokaždé jsem pro něho nějakým způsobem našla alespoň špetku pochopení. A to i přes to, že jsem se tomu ze všech sil bránila. Může ale někdo odsoudit dítě za to, že se chová zbaběle? Myslím, že věta „Pro tebe třeba tisíckrát.“ mi zůstane v paměti už napořád.
Neuvěřitelná kniha, která ve mně zanechala velmi hluboký dojem a to i přes to, že zde nebyla jediná sympatická postava. Kladu si otázku, kde se v hlavě Emily Brontëové vzalo tolik zla, které vložila do života jednotlivých postav?
I kdyby Oscar Wilde za celý život nenapsal nic jiného, než tuto knihu, stačilo by to na to, aby to pro mne byl už navždy PAN SPISOVATEL. Geniální, nadčasové, naprosto výjimečné a ojedinělé. V budoucnu se k ní budu vracet znovu a znovu a znovu.
Miluji tuhle knížku. Miluji způsob, kterým Tereza píše. Tak oduševněle. Se srdcem na dlani. A úžasně autenticky. Zážitky, emoce, pocity. Kreativita. A láska. Spousta lásky. Až se mi nejednou hrnuly slzy do očí. Děkuji.
Je neuvěřitelné, co dokáže člověk druhému člověku způsobit. A ještě více neuvěřitelné je to, co dokáže lidská bytost vydržet a přežít. Silný příběh u kterého mrazí. Osudy jednotlivých postav se mi vryly do paměti a ještě dlouhou dobu na ně budu vzpomínat. Slzy, které mi během čtení několikrát tekly, by se nedaly spočítat. Děkuji za tato svědectví. Je třeba, aby se tyto knihy četly. Na toto období se nesmí zapomenout.
Úžasné čtení, které mi v závěru zlomilo srdce a to i přes to, že jsem dopředu věděla, jak to skončí. Smutné, hořké, ironické, plné úzkosti, … Uchvátila mne dokonale vykreslená psychologie hlavní postavy a sugestivně melancholická atmosféra, která provází celý příběh. Málokdy se stane, že ve mně kniha zanechá natolik silnou emocionální stopu, že nevybledne ani po několika letech, které již od přečtení uplynuly. Pro mne naprosto geniální a výjimečné dílo. Jedna z nejlepších knih s touto tematikou.
Dostalo se mi něco úplně jiného, než na co jsem v této tématice zvyklá. V knihách o holocaustu se obvykle setkáváme s příběhem konkrétních lidí, obětí, kde nechybí emoce. Zde je vše popsané z druhé strany. Jde o čísla a popis procesu zabíjení, s hlavním cílem - dovést tento proces k „dokonalosti“. O lidech se mluví jako o jednotkách a nejdůležitější je splnit rozkaz, ať už je jakýkoliv. To vše mechanicky, bez jakéhokoliv projevu emocí, bez přijmutí zodpovědnosti za své činy a bez pocitu viny. Mrazivé, znepokojivé a těžko pochopitelné. Přesto výborně napsané a obohacující.
Krátký, ale velice silný příběh. Ponurá atmosféra, která báseň provází, je doslova hmatatelná. Smutek je cítit z každičkého slova. Do dnes si pamatuji, jak nám Maryčku předčítal učitel češtiny na střední škole o hodině literatury a pro mě to tenkrát byla láska na první poslech. Rozhodně jedna z nejlepších českých básní.
(Těm co neznají, doporučuji vyhledat si hudební zpracování této básně, která jsou také zajímavá a stojí za poslech :-)
Páni! Nikdy bych nečekala, že mě tvorba Boženy Němcové dokáže takto chytit za srdce. Divou Báru, kterou jsem od ní dosud četla jako jedinou, zbožňuji od mala (nejprve především díky filmovému zpracování). Ale Karla je snad ještě o fous lepší. Dostala jsem se k ní kvůli Čtenářské výzvě 2018 a myslela jsem, že to bude mé poslední setkání s autorkou. Teď se zdá, že nebude.
Od první stránky jsem byla naprosto nadšená a to až po strany 113 – 119. S jejich přečtením přišlo zklamání, šok a ztráta jakéhokoliv zájmu o další čtení. Naštěstí mi tehdy někdo řekl, že „teď to teprve začne“. Kdyby se tak nestalo, nejspíš bych knížku zavřela a už se k ní nikdy nevrátila. Ale díky těmto čtyřem slovům jsem se rozhodla pokračovat a mohla jsem tak hltat každé další slovo až do konce. Po přečtení mě mrzelo, že nemám po ruce druhý díl, abych mohla ihned pokračovat.
Krásný a napínavý román s propracovaným dějem a dobře vykreslenými postavami. Užívala jsem si obě dějové linky, ale příběh Sophie odehrávající se v roce 1916 se mi dostal pod kůži o trošku víc. Nečekala jsem takto vážné a hluboké téma. Podle mne mnohem lepší kniha, než tolik protěžovaná „Než jsem tě poznala“.
Na rozdíl od „V lese visí anděl“ přišlo s knihou zklamání. Děj byl předvídatelný a postavy, se kterými jsem v prvním díle vyloženě sympatizovala, se mi zprotivily. Mezi vyšetřovateli nebyl snad nikdo, kdo by nebyl závislý na lécích, alkoholu nebo nějak psychicky narušený. Nejvíc ze všech mě iritovala Mia a její neustálé fňukání, jak nechce žít a přála by si ležet v hrobě vedle své sestry Sigrid. Doufala jsem, že na konci knihy jí autor její přání splní, ale to pochopitelně nebylo možné, jelikož by nemohlo vyjít pokračování (které si se vší pravděpodobností už nepřečtu).
Alchymista je pro mě jakási pohádka pro dospělé plná hezkých myšlenek, které sice nejsou nijak převratné, ale přesto čtenáře obohatí.
„Když člověk opravdu něco chce, celý vesmír se spojí, aby svůj sen dokázal uskutečnit.“