JenKateřina komentáře u knih
Přečteno jedním dechem!
Kniha která mě nutila k zamyšlení nad mým vlastním životem. Zanechala ve mě velké pocity a určitě se k ní za nějaký čas vrátím a přečtu si ji znovu.
Knížka mě moc bavila. Za mě to byla spíše oddechovka, ale našla jsem si v ní i prostor na zamyšlení a několikrát jsem se u čtení usmívala. Autorka mě vtáhla do děje a díky to u jsem často soucítila s hlavní hrdinkou.
Poprvé za svůj život jsem sáhla po detektivce a jsem moc ráda, že to byl zrovna Kaštánek. Za mě skvělý příběh, který mě nutil číst stále dál a hlavně příběh, nad kterým jsem přemýšlela i když jsem zrovna nečetla.
Nevím jestli to je jen tím, že nejsem na detektivky zvyklá, ale až do samého odhalení na konci knihy jsem neměla tušení jak kniha dopadne a to mě na tom bavilo snad uplně nejvíc. Moc doporučuju!
15 roků lásky je první a zatím jediná kniha co jsem od Patrika Hartla četla a určitě mě navnadila na jeho další tvorbu. Už ze začátku čtení jsem byla nadšená, že kniha má 500 stran, protože ten příběh mě šíleně bavil. Na konci jsem chtěla aby kniha ještě pokračovala...
Knížka je čtivá a oddechová. Celý děj mě vtáhl a nepustil dokud jsem knihu nedočetla.
Kniha mě velmi bavila. Hana mě sice zasáhla více, toto mi přišlo více odpočinkové, ale zajímavé vyprávění. Prolíná se tu velké množství charakterů, který každý zasáhl do děje. Všechny tyto postavy a zajímavé osobnosti se spojí v jednom napínavém příběhu hlavně díky skvělému vyprávění autorky.
Moje druhá kniha od této autorky. První byla Rozhovory s přáteli, která mě velmi nadchla a čekala jsem podobné nadšení i u této knihy. Bohužel jsem byla zklamaná. Vyprávění samo o sobě není špatné, kniha je čtivá a občas na zamyšlení, ale chybí mi nějaká hlubší zápletka nebo nějaké vyvrcholení děje.
Kniha mě docela zklamala. Vzhledem k tomu že je to pokračování Dětí ze stanice ZOO, čekala jsem víc. Není to tak čtivé jako právě Děti. Každopádně koho zaujal příběh Christiane určitě stojí za přečtení.
Moc krásná kniha. Úplně hladí po duši řekla bych. Plno pasáží mám v knize podrženo.
Moje druhá od autora. První byla Černý kocour a musím říct že za mě se mi víc líbil právě Černý kocour.
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na styl jakým je kniha napsaná, občas zdlouhavé nezáživné pasáže. Některé povídky se mi líbily více jiné méně. Každopádně není nutno zmiňovat že Edgar Allan Poe byl mistr ve svém oboru a i tato kniha to ztvrzuje.
Bludy z nudy řadím mezi mé oblíbené knihy. Přečetla jsem jí už nejmíň pětkrát za tu krátkou dobu co jí doma mám.
Často diskutované téma napsáno tak nějak jinak.
Hlavního hrdinu nemáte chuť litovat, spíš pořádně proplesknout za to jak se chová. Na druhou stranu, co je takový mladý chlapec s porovnáním s životem a jeho nástrahami.
Autor líčí věci tak jak jsou, bez zbytečné "omáčky" a protahování děje. Objevuje se zde plno hezkých myšlenek a vět které mám v knize podržené.
Přečteno jedním dechem.
Jako první jsem od McEwana četla Betonovou zahradu a hledala jsem podobný styl knihy a sáhla jsem právě po této. Autor nezklamal. Povídky na témata která jsou ve společnosti tak trochu tabu jsou napsány s úžasnou atmosférou. Tak nějak vás "znechutí" možná svým způsobem "pohorší". Občas jsem musela knihu po přečtení povídky zavřít a říct si: "Co jsem to sakra právě přečetla?!". Kniha mi nedala spát, nutí vás se zamyslet.
Skvělé, doporučuji.
Četla jsem už dvakrát.. pokaždé jsem byla po přečtení v šoku, v zaskočení a tak nějak neměla slov. Proč jsem se k této knize vůbec vracela? Čím mě tak učarovala? Řekla bych tím, jak dopodrobna je popsaný každý detail v životech této podivné rodiny, celou dobu máte pocit že tam jste s nimi a celý příběh se vás také týká.
Podle mě tato kniha právě má plnit tento účel. Šokovat. Za mě skvělá kniha