jerisno
komentáře u knih

Tuto knihu jsem četl někdy v polovině 80. let a přivedla mě k ní znalost jiného díla Patricka Whitea - "Sukně z listí", které se mi velmi líbilo (a vlastnil jsem ho dokonce i ve slovenštině, jako "Strapce lístia").
Se "Stromem člověka" jsem však měl zpočátku velké problémy. Vlastnil jsem edici (Úsvit), kde byly stránky z velice tenkého, asi ekologicky šetrnějšího papíru (podobně jako edice GaMA - Galerie moderních autorů) a já měl dojem, že se tou knihou nikdy neprokoušu, protože přečtené listy opticky vůbec nepřibývaly. Než jsem si zvykl na autorův pomalejší a vláčnější styl vyprávění, byl jsem někde za stou stránkou a knihu pomalu odpískával. Potom se však něco zlomilo a příběh farmářské rodiny v australské divočině mě neskutečně přitáhl a já se nemohl dočkat okamžiku, kdy knížku opět otevřu a budu, spolu s hrdiny příběhu, sledovat jejich nelehký, ale zárověň i krásný život v nespoutané divočině. Dodnes ji považuji za jednu z nejzajímavějších knih, které jsem měl tu čest přečíst. Ale "Sukně z listí" u mně stojí přece jenom o štráfek výše.


V době tuzemského hudebního polotemna, působil tento Vlčkův počin jako malý zázrak. Velký dík patřil i Jazzové sekci a její edici Jazzpetit. S bratrem jsme byli jejími členy a tak jsme měli tento slovník doslova z první ruky (každý své vydání). I když byly jednotlivé díly vydávány vždy po roce, stal se Rock 2000 okamžitě naší hudební "Biblí" a bylo jen málo dnů, kdy jsme v knihách zaujatě nelistovali.
Občas jsme výtisk půjčili dál (neradi), někdy se dala objevit faktická chybka, nebo překlep, ale kdo by to tehdy řešil. Pro nás (a další hudební fandy) to byl tehdy jediný dostupný zdroj informací v češtině (včetně personálního složení skupin, jejich diskografií i přepisu správné výslovnosti cizích jmen a názvů).
Letos uplyne 40 let od vydání prvního dílu. Mám je stále doma, lehce rozpadlé a očtené, ale vždy s nostalgií opečovávané. Zásadní vydavatelský počin.


Se zahanbením na sebe vyzradím, že ke koupi této velmi zajímavé knihy mě nevedla znalost autorky (slyšel jsem o ní poprvé), ani povědomí, že jde o úvodní díl jakési pliocénní ságy, ale jen a pouze barevná a velmi přitažlivá obálka se dvěma lepými děvami. Když se, po několika dnech, mé oko dostatečně potěšilo, dostavil se spásný a nečekaný nápad si knihu také přečíst. Byl jsem lapen, překvapen a nadmíru potěšen. Hodně originální námět, spojený s cestami časem, poutavě a velmi čtivě napsaný. Později se mi do rukou dostal druhý díl "Zlatý náhrdelník", kterým jsem byl už mírně zklamán, rozhodně nedosahuje kvalit dílu prvního. Teprve po čase jsem zjistil, že se chystá i díl třetí "Nezrozený král", ale na ten v mé knihovně už nezbylo místo. Nic to však neubírá na vysokých kvalitách této úvodní části. Mám v plánu se k celé sérii ještě jednou vrátit (důchod ?) a tentokrát ji "zkousnout" kompletně.


Podotýkám, že válečné romány jsem nikdy moc nevyhledával, nevyhledávám a vyhledávat nebudu, ale tahle kniha rozhodně stojí za přečtení. Popis událostí, jak to s Paříží mohlo dopadnout, ale naštěstí nedopadlo. Psáno z pohledu několika hlavních postav, přesto se v ději ani v osobách neztratíte. Za pozornost stojí i černobílé filmové zpracování (jak je uvedeno v příspěvku níže). Vlastním vydání z edice GaMA, kterou jsem měl velmi rád, pro její grafickou "čistotu" a vytříbenost. Velmi doporučuji.

K této pohádkové knize mám zvláštní vztah. Jako malý jsem ji nečetl (ještě nebyla napsána) a tak jsem se s ní seznámil až při četbě svým dětem. Četl jsem ji postupně všem třem a u nejmladší dcery jsem toho měl už plné brejle, protože medvídek Kulíšek byl takový dobrotivý "moula", vždycky se nakonec nechal chytit a já jsem nezadržitelně propadal větší a větší beznaději ...
Naštěstí to mám za sebou, vnučka je ještě na předčítání moc malá a já mám (prozatím) klidné spaní.
Ale děti na tento příběh nedaly dopustit, tak to musím respektovat !

Sympaticky tenká a čtenářsky přínosná publikace pro (nejen) hudební fandy.
Tak jako autor, i já jsem měl vždy radši dámské hlasy, než ty pánské. Dívčí zpěv dovede být křehký, jemný, procítěný, konejšivý, ale i divoký, spalující, drsný, nespoutaný.
Pětapadesát albových profilů v této knížce je čistě subjektivní autorův výběr a je to tak dobře. Mnoho jmen mám doma, některá znám z doslechu a s několika (hlavně těmi později narozenými) jsem se seznámil poprvé. Jednotlivé profily vybraných alb přečtete za několik minut a přesto se dozvíte to podstatné. Velmi potěšující jsou seznamy skladeb na vybraných deskách, zúčastnění muzikanti, vydavatelské firmy, popisovaný hudební žánr i tipy, čím v poslechu pokračovat.
Tak jako asi každému, i mně zde chybí pár zásadních jmen, ale publikace má podtitul římská jedna a tak je naděje, že by mohla někdy vyjít i její mladší sestřička.
Na závěr mi autor i případní čtenáři jistě odpustí zástup několika zpěvulí, které by se tam mohly objevit :
Suzi Quatro, Joan Jett, Kate Bush, Sinéad O´Connor, Björk, Suzanne Vega, Laurie Anderson, Tanita Tikaram, Toni Childs, Enya, Sade, Melissa Etheridge, Tracy Chapman, Lila Rose (ANML), Alison Shaw (Cranes), Elizabeth Frazer (Cocteau Twins), Lisa Gerrard (Dead Can Dance), Kristin Hersh (Throwing Muses), Amalie Bruun (Myrkur), Michelle Nocon (Bathsheba), Pryti Gatge (Pryti), Natalie Merchant (10.000 Maniacs), Julianne Regan (All About Eve), Nana Bryndís Hilmarsdóttir (Of Monsters and Men), Kora (Maanam), Iva Bittová (Dunaj a jiné), Marka Rybin (Gaia Mesiah, Skyline), Alex Marculewicz (Deep Sweden, Singsing), Lenny ...
Autorovi velmi děkuji, že si s tímto sborníkem dal práci a těším se na případné pokračování. Kvůli několika chybějícím jménům jsem to viděl tak na čtyři a půl, ale nádherná barevná obálka zvedla mé hodnocení na zasloužených pět.


S touto encyklopedií (oběma díly) jsem byl v té době snad častěji, než s vlastní manželkou ... né, kecám (žena sem občas zabrousí), ale velká konkurence to byla !
Alternativní, nezávislá, indie, nebo jenom "jiná" hudba, než byl oficiální hudební proud, mě velmi přitahovala a to už od doby, kdy se Punk začal drobit na své další, mnohdy zajímavější, odnože (Post Punk, New Wave, No Wave, Shoegaze, Hard Core, EBM, New Industrial, Noise Music ... a Bůh ví, jak se všechny ty žánry a subžánry jmenovaly). Informace zde nabyté, jsem si ještě doplňoval četbou v časopise alternativní kultury "UNI Jazz".
V obou dílech jsem vyhledával zajímavá jména, většinou mně neznámá a posléze si zaopatřoval jejich hudební nosiče. Během let a nekonečným listováním se lepené vazby poroučely a knihy se začaly téměř rozpadat. Teď už do nich nahlédnu jen občas, hlavně když si potřebuji něco ověřit.
Ve své době neocenitelná pomůcka a zdroj zásadních informací každého fanouška těchto menšinových, hudebních žánrů.


Zajímavý i když subjektivní přehled významných hudebních děl populární hudby od roku 1956 (Elvis Presley) do roku 2015 (Gorillaz). Nebudu vypisovat v čem se s autorem neshoduji, co by mohlo být jinak, nebo kde se (snad) mýlí. Já oceňuji příjemné grafické zpracování jednotlivých hesel, jejich stručné zařazení v kontextu celé populární hudby i závěrečné odkazy na desky a umělce podobného charakteru. Líbí se mi kapesní, malé provedení i závěrečný přehled základních hudebních stylů a nezbytný rejstřík pojmů.
Ze 101 alb pana Klusáka jich mám, nebo jsem měl asi 60 a i u těch, která nevlastním, nebo se s nimi žánrově, či časově míjím, oceňuji, že ve své době patřila mezi ty, ne-li největší, tak určitě významná díla světového popu a rocku.
Příjemná kapesní pomůcka pro hudební fandy.


Tuto útlou publikaci jsem si cíleně nezakoupil (ani jsem to neplánoval), ale dostal jako dárek. Říká se "darovanému koni na zuby nekoukej", ale je to první kniha v mém čtenářském životě, kterou jsem nedočetl. S takhle chaotickou a nepřehlednou úpravou jsem se již dlouho nepotkal.
Sám autor působí na portrétu mírně neuspořádaně a pravděpodobně se to promítlo do této skládanky. Jednotlivé profily kapel a umělců jsou nepřehledné, je zde mnoho odboček, výhybek a slepých kolejí.
Zatímco punková a hard core hudba se poslouchat rozhodně dá, jejich verbální projevy, zaznamenané způsobem Alexe Švamberka, se číst moc nedají. Vše je v jedné lini : drogy, neuspokojivé sociální prostředí, problémová minulost, spásný zájem o hudbu, zakládání kapel, uvědomění si nebezpečnosti návykových látek, opětovné problémy, ztráty spoluhráčů a přátel, neujasněná a nejistá budoucnost, zkrátka "No Future". Před 40 lety bych to pochopil, ale těm chlapíkům, či děvčatům již není patnáct, nebo dvacet. Dostal jsem se, s velkým přemáháním, asi do půlky, dále to nešlo. Přitom hudební články pana Švamberka, se kterými jsem se setkával na stránkách různých hudebních časopisů, jsem konzumoval bez potíží. Zde, v koncentrované podobě, je to horší. Možná moje chyba.
Zatímco popisovaní umělci žádnou budoucnost nevidí, tato kniha ji má jasnou : Bazar, či antikvariát.


Jelikož jsem věděl, že jde o přepsané filmové scénáře, měl jsem z četby docela obavy. Byl jsem ale mile překvapen, kniha se čte velmi dobře. Paralelně jsem sledoval i jednotlivé díly filmového zpracování (zásadně po přečtení) a i zde (na rozdíl od většiny komentujících na čsfd) jsem spokojen. Po přečtení mrzí jen určitá nelogičnost filmových Pelíšků (jiná jména, rodinné poměry, příbuzní, bydliště a pod.). Nelze tedy brát, jako doslovný "pelíškovský" prequel. Jako samostatná kniha ale "Zahradnictví" působí velmi dobře.


Přiznám se, že za ty peníze jsem čekal víc. Spíše obrázková revue, než zdroj nových, či zajímavých informací. Fotky jsou ovšem pěkné. Dříve vydané monografie jsou mnohem více serioznější. Překlad občas kostrbatý a místy i lehce zmatený. Bohužel průměr.


Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy přečetl (a to nejsem příznivcem právě tohoto žánru). Velice vtipná i dojímavá. Četl jsem ji opakovaně, jako žádnou jinou a vždy se dosyta pobavil.
Komu uteklo vydání v roce 1973 z Melantrichu, má možnost si sehnat novou edici (2017, nakl. Prostor) v původním "Melantrichovském" překladu a s novou, brožovanou obálkou. Neváhejte !


Nejnovější románová fikce Leoše Šeda je v pořadí čtvrtou knihou, kterou jsem od něho přečetl. S předchozími tituly jsem byl velmi spokojen a tak jsem se s chutí pustil i do této novinky. Její úderný název je odvozen od plánovaného pojmenování metropole nové velkoněmecké říše.
Jde o fantaskní verzi dějin, ve které se fašistické Německo ocitne na straně vítězů (spolu s Itálií a Japonskem) a jediným skutečně poraženým v II. Světové válce je Sovětský svaz. Británie uzavře s Němci (v roce 1941) mírovou smlouvu a nepřímo podpoří jejich útok na SSSR (pod slibem likvidace komunismu), západní fronta se neotevře, Francie se stane bezvýznamnou a USA (po angažmá v Tichomoří a severní Africe), se stáhnou za oceán. Samotné nové Německo vykazuje silně totalitní prvky, založené na fašistické ideologii, nenávisti k židovství a nesmiřitelném boji s „dekadentní“ a morálně upadající Amerikou.
To, co zde uvádím není žádný spoiler, vše se dozvíte na prvních stránkách knihy, hlavní děj románu se odvíjí jinými cestičkami.
Příběh čtyř dávných spolužáků je vyprávěn jedním z nich a prokládán útržky z oficiálních dějin nové německé říše. Všichni hlavní hrdinové jsou na vysokých a vážených postech (šéfredaktor vládního denníku, ředitel prestižní kliniky, vysoký důstojník stále obávaného gestapa a diplomat - vypravěč). Po letech se setkávají na oslavách 100. výročí založení NSDAP, kolem kterých se hlavní dějová linka i točí.
Leoš Šedo píše zajímavě a čtivě, ale některé jeho fabulace jsou trochu přitažené za vlasy. A to jsem z celoživotní četby Sci-fi, uvyklý na různé skopičiny. Jsou to ale JEHO alternativní dějiny, tak proč ne (i když prostá záměna některých skutečných dějinných reálií SSSR a Německa, je trochu průhledná a dějově hodně zjednodušující). Autorem popisovaný osud prchajícího Stalina a hlavně nabalzamovaného Lenina, jsem mu však nezbaštil. To bylo i na mě trochu moc.
Není to špatná kniha, v ději občas lehce rozvláčná a v závěru logicky méně pravděpodobná, ale vzhledem k atraktivitě námětu určitě čtivá.
Z jeho dosavadních knih, se kterými jsem se doposud setkal, však pro mě asi trochu méně akceptovatelná.
Tři a půl hvězdičky za zpracování a za nápad, o půl hvězdy víc za graficky výraznou obálku.


K této příjemné knížce jsme s nejmladší dcerou (pro kterou byla kniha zakoupena a byla jí čtena) přistoupili podobně, jako přispěvatelé níže, tedy každý den jeden kratičký příběh před spaním. Což bylo tak akorát, aby se dítě patřičně zklidnilo a čtecí rodič neusnul dříve, než objekt uspávání. Ne každý den se to podařilo, ale po roce a "něco" byly příběhy komplet zvládnuty. Teď kniha čeká na vnučku, až patřičně doroste a porozumí.
Užitečně strávený rok.


Kniha, na kterou jsem měl opravdu dlouho políčeno a kterou jsem nakonec i ulovil. Přesto doufám, že někdy vyjde ještě dotisk (Indies Records ... spíte ? ), aby se předešlo kšeftování a handlování, za ceny od 2000 - 10000 kč za výtisk, což považuji za nehoráznost.
Pro hudební fandy příjemné čtení, spojené s velkou mírou nostalgie po těch černých, dlouhohrajících, vinylových artefaktech s dírkou uprostřed.


Bylo to asi koncem roku 1984. Přijel jsem na vánoční dovolenou za rodiči a starším bratrem do svého rodiště. V té době jsem se o malířství lehce zajímal, občas i sám něco amatérsky načmáral, ale jen tak pro sebe.
Bratr tehdy našel pod stromečkem právě tuto výpravnou knihu (dárek od jeho dívky, mé pozdější švagrové). Pořád někde lítali, měli jiné zájmy a já, vida opuštěnou knihu, jsem ji zkusmo otevřel. Do konce dovolené jsem už nic jiného nestihl. Pozorně jsem si prohlížel stránku za stránkou, obraz za obrazem a zároveň poctivě pročítal upozorňující a metodické popisky, jak který obraz studovat, zkoumat, čeho si všimnout, co nepřehlédnout. Obrazy jsem začal vidět z úplně jiných úhlů a pohledů a nemohl jsem se nabažit.
Hned po vánocích jsem si dokoupil své vlastní vydání a ještě dlouhou dobu jsem takto knihu "studoval". I dnes ji občas otvírám a stále v ní nacházím příjemné uspokojení.
Důstojná vizitka naší národní galerie.


Je to vtipné, je to čtivé , je to pohádkové, je to futuristické, je to kybernetické, je to ilustrované, je to snové, je to skvělé.
Je to Lem!


Tento nenápadný a celkem tenký román, jsem zakoupil v roce 1980 na pardubickém vlakovém nádraží, které jsem často využíval při cestách na studia (mimochodem - v těch letech se pyšnilo oceněním jedné z nejhezčích nádražních hal v republice).
Příběh mapuje život mladého muže, který zpětně rekapituluje své dětství a dospívání v neúplné, rozvedené rodině. I když jsem tento životní stav nikdy nezažil, styl vyprávění pana Bezoušky mi byl velmi blízký a sympatický a myšlenkově jsem se s hlavním hrdinou úspěšně ztotožňoval. Bezouška navíc prokládal děj odkazy na tehdejší uměleckou scénu, včetně rockové hudby (The Beatles, Rolling Stones, The Doors, Led Zeppelin) a tím si mě asi získal definitivně. Knihu jsem považoval za jeden z nejzajímavějších příběhů s tématem života a problémů tehdejší mladé generace.
Postupem času se knížka někam zatoulala (asi při nějakém stěhování "vzala do zaječích"), ale stále jsem ji měl v paměti. Přesně po 40 letech jsem na ni narazil v jednom antikvariátu a protože byla v perfektním stavu, zakoupil jsem ji znovu a s očekáváním opět přečetl. Ale kouzlo minulosti už nezafungovalo. Ta doba byla pryč a i když jde pořád o slušný příběh, moje tehdejší vnímání bylo ovlivněno mnoha okolnostmi, které dnes již neplatí, nebo nejsou tak dominantní.
Výtisk jsem vrátil zpět do čtenářského oběhu. Přesto určitě za přečtení stojí.
Tehdy bych dal pět, nyní tři, celkem tedy čtyři hvězdičky !
Autor Martin Bezouška je i úspěšný scénárista a dramaturg, podepsaný pod několika televizními, nebo filmovými projekty (za všechny např. mysteriózní "Maharal - Tajemství talismanu", nebo krimi série "Místo zločinu Ostrava", popř. "Místo zločinu Plzeň").


Skvělý a lidsky hluboký příběh. Fascinoval mě jazyk původních obyvatel této drsné krajiny. Na pohled tvrdý, neohebný, ale přesto až magicky krásný a přitažlivý.
Kniha mě přinutila si o Walesu něco přečíst i z jiných pramenů a kdysi způsobila, že jsem si tuto zemi zařadil mezi tři krajiny, které bych chtěl někdy navštívit (psal se rok 1980 a o nějakém cestování nemohla být ani řeč). Třeba by realita byla jiná a byl bych zklamán, nebo naopak ještě více potěšen. Teď už to je ale jedno. Zatímco další dva státy jsem si splnil (Francii a Španělsko), do Walesu se už nepodívám. Nevadí, budu si ho i nadále připomínat tímto drsným a přesto nadmíru lidským příběhem.
Váháte-li, tak neváhejte !

Technický obor, který mě živil téměř celý můj aktivní, pracovní život a s kterým se, za necelý rok, rozloučím. Tato kniha byla jen jednou z mnoha základních teoretických pomůcek, nutných k alespoň částečnému zvládnutí průmyslových měření i celého procesu provádění technické diagnostiky v praxi. Čemu mě tento obor naučil ? Samostatnosti, systematičnosti, důslednosti, přesnosti a nezbytné rozhodnosti. O co mě připravil ? O spoustu času, kerý jsem mu věnoval navíc, ale kterého vůbec nelituji. Těch 33 let nebylo vůbec špatných a to i díky této publikaci, jakož i mnoha dalším, novějším a modernějším, neboť technická diagnostika je obor, kde se musíte celý život dovzdělávat a nasávat novější technické poznatky, modernější měřící metody a dokonalejší sledovací i vyhodnocovací programy a procesy.
