JessieEx komentáře u knih
Krásná knížka, syn ji samozřejmě úplně miluje. Přečetli jsme za jeden večer. Mně ale moc nesedl styl vyprávění. Sice zaručeně rozvíjí dětskou fantazii, ale zároveň si myslím, že dítě kolem tří let si ještě hodně z toho nedomyslí...
Nicméně ilustracím nelze nic vytknout :)
Číst obě autorčiny knížky hned po sobě nebyl nejlepší nápad. Stylem psaní jsou si totiž velmi podobné - bohužel. Ač se jedná o můj oblíbený žánr, tohle mi nesedlo.
Děj se vleče a i když se vám podaří začíst a říkáte si, že vás to docela baví, nemáte potřebu si číst každou volnou chvilku. Není tu pražádné napětí. Jediným plusem je konec, kdy to autorka zachránila, ač jsem přesně tohle čekala a doufala v to.
Hlavní hrdinka mi byla značně nesympatická od samého začátku. Hloupá, loajální, úslužná, chladná, servilní...nic co by ve mě vzbudilo sebemenší zájem či soucit. Z doslovu vím, že autorka to tak ani nezamýšlela, Christina nemá být kladnou postavou. Spíš odstrašující případ. Stejně jako její nadřízená Mina, ale snad i ona by si získala více sympatií. Narozdíl od své asistentky byla aspoň chytrá :)
Nemohu se rozhodnout mezi 3*-3,5*. Průměr až slabý nadprůměr. Budoucí autorčina díla klidně vynechám...
4,5*
Sice pomalejší rozjezd, ale jinak super čtení.
Akorát mi vadilo, že Saffie se nechovala na 13 let ani omylem a její máma s ní ani jako se třináctiletou nejednala...
Taky jsem víc sympatizovala s Holly a to jen proto, že byl příběh z jejího pohledu vyprávěný v ich formě.
Jinak nemám výtek. K podobnému tématu (obvinění ze znásilnění) jsem četla knihu Manželka od Alafair Burke a chystám se na Desátý kruh od Jodi Picoult.
Téhle knížky jsem se trochu bála, protože nemusím nechutnosti a všelijaké úchylky. Nakonec ale musím říct, že úplně zbytečně a že jsem se perfektně bavila. Bylo to vtipné, čtivé, oddechové, nenáročné. Bylo to i nechutné, ale na mě to působilo spíš absurdně, než že by se mi vyloženě zvedal žaludek :D
Timothy byl prostě úchyl, vrah, pro mě lidská zrůda, ale to co dělal a jak to bylo popsané mi připadalo spíš k popukání.
Nevím jak ostatní čtenáři, ale já jsem v Mrchožroutovi viděla jistou podobnost se sérií Naturalista od Andrewa Mayna a ve své recenzi jsem si dovolila i trošku srovnávat. Recenzi najdete na mém blogu, odkaz je tady v záložkách "Recenze" i na mém profilu :)
Nejsem takový blázen, aby mi Timothy byl sympatický, ale přesto se těším na další díl a doufám, že se bude náš "mrchožrout" povahově vyvíjet a snad i k lepšímu :)
Knížku doporučuji moc, strhávám půl hvězdičky za tu absurditu Timothyho povahy.
4,5*
Tak tohle byla pecka! Určitě zařazuji na seznam nej knížek tohoto roku, hned vedle Prokleté krve (od S.Thisler) jako nejlepší psycho!
Knížce skutečně nemám co vytknout: byla úžasně čtivá, udržovala v mírném napětí, neměla hluchá místa, naopak měla spád, zkrátka mě moc bavila! Bylo to i proto, že Caroline jako hl.hrdinka mi byla sympatická - nejen, že jsem ji chápala, ale mnohdy jsem skoro přesně věděla, jak se cítí. Ať už proto, že jsem tytéž pocity sama zažila, nebo proto, že to dokázala autorka skvěle vylíčit. Carolininy vztahy ať už s Francisem nebo s Carlem byly realistické, opravdové a plné emocí. Dost mě to sebralo, byl to silný příběh, ač celý vymyšlený.
Označení thriller mi tady (opět) moc nesedí a kdo ho čeká, mohl by být zklamaný. I anotace láká na něco trochu jiného. Toto byl velmi povedený psychologický román a v tomto směru mu nic nechybělo. Postavy nebyly ploché, naopak, dokázala jsem se vcítit do všech.
Co mi vrtá hlavou, že originální, anglická verze nejspíš vyzní úplně jinak: my totiž od začátku víme, že osoba, která je u Caroline v domě, je žena... Zatímco v anglické verzi, pokud je zachována ich forma, se čtenář až téměř do konce nejspíš nedozví, zda je v domě opravdu Carl. Tady si myslím, že si s tím překladatelka mohla trochu pohrát, neprozradit tu ženu a udržovat nás v napětí. Samozřejmě jsem originál nečetla, jen předpokládám, že tomu tak je.
Knížku vřele doporučuji, pokud máte rádi tento žánr a nečekáte thriller, plný akce, napětí a vražd :)
Po Prokurátorovi, kterého jsem zhltla nedávno, jsem čekala něco stejně dobrého. Takže jsem spíš zklamaná. Toto byl navzdory fajn obálce brak hned od první stránky. Naštěstí ale velmi čtivý brak, takže se těch 370 stran dalo přežít.
Jinak se ale jedná o knihu plnou klišé frází a slovních spojení, zápletka nijaká, alespoň že ta Morgan měla nějaké to tajemství, jinak bych se asi unudila k smrti. Knížka ve mně nevyvolala žádné emoce, rozhodně ji zachránila ta vysoká čtivost. Jako oddechovka, proč ne, ale připravte se na ohrané fráze typu: "chvěla se jí stehna, jeho vypracované svaly, oči s kouřovými odstíny syrové smyslnosti, apod" alespoň jsem se u toho trochu pobavila, protože nešlo se nesmát těm směšným výrazům :)
3,5*
S touhle knížkou mám spíš osobní problém, než že by byla skutečně málo dobrá.
Po řemeslné stránce totiž nevím, co vytknout. Dokonce i překladatelka odvedla skvělou práci, moc se mi líbilo, jak si pohrála s věčným problémem tykání/vykání, a místo, aby se to snažila zahrát do outu, tak to skvěle zapracovala. Knížka se četla jedním dechem, kdybych neusnula vyčerpáním vždy po pár kapitolách, přečetla bych ji mnohem rychleji.
Co mi na knížce vadilo, byl osobní názor autorky, který prostupuje celým příběhem. Já mám na spoustu společenských otázek, které tu řešila, jiný názor, navíc hlavní hrdina Luc mi nebyl nijak zvlášť sympatický, a to je to jediné, za co strhávám hvězdičky.
Jinak můžu knížku doporučit.
Trochu masochisticky jsem se pustila do další knížky Anne Jacobsové, i když Panský dům mě nijak nezaujal. Nakonec jsem za to ale ráda, protože musím říct, že tohle bylo o dost lepší!
Na to, že nejsem velká fanynka prolínání různých dějových linií, časových úrovní a postav, se to nečetlo špatně. Příběh byl určitě poutavější a hlubší, než u Panského domu. Ke konci se autorce dokonce podařilo ze mě vymáčknout i slzy. Přece jen téma druhé světové války se chytí téměř vždycky a když je nabídnuto zase z úplně jiného pohledu, tak je to ještě lepší. A proto autorce děkuji za zajímavé historické informace a důvěřuji jí, že si to úplně nevycucala z prstu :)
Nakonec musím přiznat, že se nejspíš pustím i do druhého dílu, protože Jenny se tady svého "konce" nedočkala a tak nějak doufám, že její příběh bude pokračovat!
Příběh, který hlavní zápletkou trošku připomíná Sedmilhářky - je tu domácí násilí, parta "kamarádek", které něco spojuje a taky smrt manžela, o které víme už od začátku. Postupně se však dozvídáme proč a za jakých okolností k té smrti došlo. Spolu s hlavní hrdinkou odhalujeme všechny ty tajnosti a lži, které na ni její teď už skoro bývalý manžel, uvalil.
I když to tak asi nezní, příběh byl celkem originální, čtivý, zajímavý. Dobře propracovaný psychologický román s prvky thrilleru. Ač nemám konkrétní výtku, mám pocit že tomu něco chybělo - šťáva, prostě jakýsi drajv. Fanynkám psychologických "thrillerů" doporučuji ;)
Tyjo, vůbec nevím, kde jsme k téhle prastaré knížečce přišli... Z dětství si ji nepamatuju, ale ty verše mi nejsou cizí. Teď ji odněkud moje mamka vytáhla a já ji čtu synovi a úplně se rozplývám. Nejradši bych mu ji četla denně, však on to nejspíš začne za chvíli sám recitovat :D Nádhera, krása, na to, že je to báseň z roku 1958 a taková relativně smutná, tak mi moc učarovala. Ilustrace nic moc, ale ty se zase líbí Bobíkovi :))) Klenot v dětské knihovničce!
Docela příjemný příběh o přátelství (a sexu - tím se bohužel pan Hartl hned zařadil na seznam českých autorů #Neumímnapsatnicpořádnéhoanižbytobyloplnésexu k Vieweghovi a Třeštíkové). Místy pobavil, místy dojal a četl se moc dobře.
Tak tahle knížka byla zklamání. Ale přiznávám, že jsem měla velká očekávání...
Když někdo řekne, že mu na knize vadilo, že byla těžko uvěřitelná, rozčílí mě to - proč by fikce měla být uvěřitelná? Přeci proto to čteme, protože v realitě by se to nestalo...
Proč to teď píšu? Protože tentokrát i já musím použít tento argument, ač ho nesnáším. Nejde ani tak o to, že kniha byla naprosto nereálná. Ale bylo to až uhozené. Přesně to jsem si říkala především v první třetině knihy, kdy jsem se až usmívala nad tím, jak je to celé uhozené, nereálné a směšné.
Tahle knížka je totiž thrillerovou verzí Padesáti odstínů. Jen trochu drsnější.
No a hlavní motiv knihy, ten "zázračný" minimalistický dům, je vlastně metaforou pro celou knihu, také je napsána minimalisticky a prostým jazykem a hlavní hrdinky jsou takové jednodušší, nechci říkat hloupé. Navíc jsou obě neskutečné nesympatické, Emma v tom naprosto vede. Nenašla jsem v knize moc sympatických postav a když už někdo byl, vyklubal se z něj padouch.
Konec mě zklamal velmi, měl obrovský potenciál a nakonec to jen tak vyšumělo...
Ale abych nebyla jen negativní, musím uznat, že se knížka dobře četla a byla celkem napínavá.
OU SHIT! Jo tak přesně tohle mě napadlo po přečtení poslední stránky! Tahle knížka mě neskutečně příjemně překvapila, vědět to dřív, už by byla dávno přečtená, vždyť mi tu leží dobrého půl roku! No prostě pecka, thriller/detektivka (dnes se to moc nerozlišuje) jak má být! Končím s vykřičníky a konstatuji, že téhle knize nechybělo snad nic, vše tam bylo, napětí, tajemno, nečekané zvraty...atd. Moc dobře se četla, nic bych nevytkla. Možná jedna taková malá výtka, ale to může být chyba překladatele, kdoví - střídání přítomného a minulého času v konz istentním chronologickém textu. Pokaždé kdy se tak stalo, úplně to přerušilo moji zapálenou četbu. Ale to je jen drobný detail. Řekla bych dost dobrá knížka, ale po přečtení poslední strany a překonání krátkého šokového stavu říkám: bezkonkurenčně výborná knížka!
P.S. Tématicky podobná Spálené obloze, ale lepší!
P.P.S. Druhá knížka autorky vychází už v únoru, jupí!
Bolavé, depresivní čtení a to zcela zřejmě už kvůli smutné události posledních týdnů, ale taky kvůli neveselému obsahu.
Kdybych knihu četla před půl rokem, vyzněla by trochu jinak, ten konec přináší naději a světlo na konci tunelu, mohl by to být šťastný konec. Ale teď už víme, že nebyl a nikdy nebude a o to víc ta četba bolela.
Mám toho hodně na srdci, chtěla bych k té knize tolik říct, takže jestli se někdy dokopu k sepsání recenze, bude dlouhá...
RIP Matty
Vůbec jsem nečekala, že mi kniha tak moc sedne. Jejím velkým plusem je NEPŘEDVÍDATELNOST. Na to, že se jedná o romantickou oddechovku, v této knize překvapivě není na konci nic tak, jak se na začátku zdálo A to díky zajímavým, ale smutným zvratům.
Příběh jako celek je tedy velmi povedený a stejně tak romantická linka, není přeslazená ale rozbuší vám srdce a možná i dojme ️
Co mi v knize trošku vadilo, bylo příliš mnoho "filosofování". Mám raději, když autor přiměje čtenáře k zamyšlení jinými, nenápadnými metodami - samotným dějem. Což se tady stalo a bylo zbytečné doplňovat příběh hlubokými a mnohdy už otřepanými myšlenkami.
Knihu vám každopádně moc doporučuji!
1,5*
Asi jsem se měla poučit už z předchozí série, protože toto bylo ne stejně špatné, ale ještě horší. Takto si čtení pro ženy nepředstavuju, spíš jsem měla dojem, jakoby to psal muž pro muže.
Bylo to drsné, vulgární, bez emocí, bez citů, plné povrchního sexu (nebylo to erotické, spíš pornografické, ale naprosto nevzrušující), hlavní postavy byly skrz naskrz záporáci. Nefandila jsem jim ani trochu. Prostě nic pro mě.
Rozuzlení trošku vylepšilo můj celkový dojem z celé knihy a přidávám za něj hvězdičku, nečekala jsem to. Doufám, že už jsem se dostatečně poučila a po dalších knihách od autorky nesáhnu :)
Od knihy jsem čekala něco trochu jiného a dostala jsem slabší odvar Sexu ve městě. Hlavní hrdinka Lucy je chodící katastrofa a její problémy nejsou skutečnými problémy. Za to, co se jí děje si může vesměs sama (další a další šance nevěrnému příteli atp.)
Ve srovnání s tím byly příběhy jejích kamarádek o poznání zajímavější a každopádě vážnější. Bavila mě i akce, kterou se holky rozhodly společně podniknout. Bylo tu mnoho bizarních situací a některé dokonce i vtipné. Ale ta "omáčka" mezi tím, všední příhody Lucy mě zkrátka moc nebavily. A ani na tu čokoládu jsem neměla chuť...
Škoda
P.S. Pokud u nás ovšem vyjde další díl (v originále se jedná o několikadílnou sérii), nejspíš mu dám šanci, protože mě zajímá, co bude s holkami dál :)
Diář jsem dostala a sama bych si jej nevybrala, rozhodla jsem se ale, že si do něj budu zapisovat vše, co se týká čtení. Takže mám vlastně dva diáře, jeden ryze čtenářský, druhý klasický. Mám totiž jisté výhrady k běžnému používání tohoto jako klasického diáře:
- hrozně jednoduchá základní grafika, preferuji větší členitost, třeba v poznámkách, více kolonek, předtištěné seznamy a vše okolo knih, upřímně, líbila by se mi jakákoliv blbost třeba rámeček "Tento týden čtu" apod.
- žalostně mi tady chybí prostor na konci a začátku každého měsíce na vlastní seznamy. Mohly by tam být i graficky naznačené, nějaká tabulka, šablonka... Ráda si zaznamenávám, co jsem daný měsíc přečetla a dělám "TBR" seznamy knih, na které se chystám.
- stejně tak mi tu chybí nějaký prostor na: "Tento měsíc vychází" nebo "Tento měsíc si chci koupit"
Tento diář vnímám jako nevyužitý potenciál. Pro knihomola, jehož hlavním koníčkem je čtení, je to prostě nedostačující. Grafika je příliš jednoduchá. Sama si tisknu a vlepuji do diáře stránky, které se dají volně stáhnout třeba na seznamy, nebo celoroční přehled přečtených knih ve formě obrázku knihovny, kde se na hřbety zapisují názvy a jako bonus si je můžu vybarvit :)
Je super, že diář je skvělým průvodcem pro Čtenářskou výzvu 2022, ale asi tolik ji neprožívám a tady je to hlavně o ní, je jí věnováno na můj vkus až příliš mnoho prostoru.
Chápu a věřím, že dát dohromady takový diář není žádná sranda a je to náročný úkol, o to víc bych si přála se na něčem takovém podílet a cením si toho, že něco takového u nás vůbec vzniklo.
Co se mi na diáři líbí?
+ formát
+ materiál
+ barvy
+ omezený prostor na "Chci si koupit" :D Motivoval mě k tomu kupovat méně knih :)
Hezká, milá knížka.
Zvuky pěkně dokreslují atmosféru.
Textu není příliš mnoho, přečtete za pár minut před spaním :)
3,5*
Přečteno v angličtině, ale doufám, že vyjde i u nás.
Nebyla to nikterak náročná kniha ani po stránce jazykové, ani dějové. Co se mi líbilo nejvíce, je humor. Ten mi sedl opravdu moc.
Hlavní postava Nina mě ale začala někdy ve druhé třetině hrozně vytáčet tím, jak se snažila být nezávislá. Romantická linka zde není to nejdůležitější, ale štvalo mě, jak se Nina vztahu bojí, jak se bojí o své soukromí a svůj volný čas. Tohle nejsem ochotná pochopit ani v reálu :D
Autorka je na můj vkus až moc progresivní, ale vlastně se není čemu divit, když se příběh odehrává v LA.
Jako milá oddechovka to nebylo špatné...