jfialova komentáře u knih
Očekávání velké (jedna z nejlepších kingovek) vystřídalo zklamání. Zas tak dobré to prostě nebylo. Hlavní hrdinka mi přišla velmi nesympatická, přemoudřelá a příliš správňácká (když na konci knihy prohlásí, že sebe a děti bude léčit podle odborných knih a přitom před pár měsíci podstoupila akutní císařský řez, jen se můj prvotní odhad potvrzuje a je odepsaná). Už tento fakt mi čtení kazil. Hlavní téma dobré, ale některé věci byly prostě pro mě nepřekonatelné. Atomový výbuch zabíjející jen lidi v bezprostředním okolí, minimální snaha o nějakou zemědělskou činnost, dostatek vody, snad i tekoucí (sprchování) při množství zemřelých. Na vše si nevzpomenu, určitě ale znám lepší knihy od tohoto autora.
Zajímavě pojatá dystopie, námětem mi připomíná Bachmanův Dlouhý pochod, který se mi ale líbil díky svému minimalismu asi o něco více. Tady je cítit cílení na kategorii young adult (trošku násilné vynechání explicitní sexuality, přehnané schopnosti mladé hrdinky působící až nedůvěryhodným dojmem, teenagerské výlevy emocí) a konec se mi zdál trochu divný. Celkově ale palec hore!
Možná je problém v tom, že nejsem cílovka tohoto žánru, ale i mladší čtenáři si zaslouží kvalitní literaturu a nejsou mezi nimi samí naivové a pitomci. Autorkou stvořený svět má velký potenciál, inspirace starým Ruskem je originální. Její psaní také není špatné, určitou atmosféru to má a dobře se to čte. Hlavní hrdinka je trochu na pěst, mnohem lepší a zajímavější je postava Temnyje. Ale tolik trapných klišé, platonického vzdychání, fňukání typu "nevím jestli ho miluju nebo ne a jestli on miluje mně", to si fakt ani YA kategorie nezaslouží. A myslím, že v takovém měřítku snad po tom ani netouží-já jsem teda podobné knihy nikdy nevyhledávala, a to ani jako náctiletá. Další díl zkusím, už ho mám koneckonců připravený, tak doufám, že se to vyvine žádoucím směrem.
(SPOILER) Čtivé, ale průměrné. Nápad dobrý, některé momenty ale nedávají smysl. I průměrně bystré malé dítě pozná rozdíl mezi klukem a holkou, nedokážu si představit, že by Teddy nepřišel, jak to s ním je. O chůvě ani nemluvím. Lovestory v příběhu je strašné klišé, se vším všudy. Duchařský aspekt s obrázky v podstatě bylo možné vynechat, Mallory mohla na vše přijít i nějakými konvenčními způsoby-možná by to bylo i zajímavější. Na pár večerů mi to vystačilo, ale patrně mi v hlavě příliš neutkví.
(SPOILER) Toto je kniha, která nejde podle mně ohodnotit-buď je to na plný počet, nebo odpad! Nejsem žádná citlivka, ale je to morbidní od začátku až do konce. Četla jsem hodně nechutných detektivek, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel, ale žádná mi nějak zvlášť neutkvěla v paměti, protože to byl prostě brak. Tady sama nevím. Určitě na tuto knihu jen tak nezapomenu, proto by si zasloužila vysoké hodnocení. Krom té morbidity je tam totiž i něco navíc. Na druhou stranu celkový rámec dystopického světa je nedotažený, a to tak, že mi to při čtení vadilo. Virus, co zabíjí všechna zvířata napříč živočišnou říší? To snad ne (a to nejsem žádný expert, aby mi to přišlo přitažené za vlasy). Proč to nepostihlo i lidi? Pokud ano, je stejné riziko chovat na maso lidské jedince, jako hospodářská zvířata, takže celý kanibalistický koncept ztrácí smysl. Proč nedošlo ke zužitkování mrchožroutů, když už teda představovali takový problém? Opravdu by pro celou společnost nebylo jednodušší vyrábět třeba syntetické proteiny, než čekat desítky let na to, než chovné kusy dorostou? Dalším rušivým prvkem byly divné mezilidské vztahy-proč Marcos vůbec udržoval kontakt se svojí příšernou sestrou? Čekala jsem nějaké vysvětlení, které bohužel nepřišlo. Abnormálně blízký vztah s ošetřovatelkou Marcosova otce jsem taky nějak nepochopila, stejně tak jako vztah se sekretářkou Marcosova šéfa. Přecházení mezi tykáním a vykáním v rámci jednoho rozhovoru bude spíš chyba překladatele, ale taky mě to trošku zarazilo. Hvězdy nedávám, autorku bych nezavrhovala, podle mě má potenciál.
Člověk už o tomto tématu četl kdeco, ale pořád ho ještě může něco překvapit. Tentokrát Osvětim a Březinka pohledem sovětského zajatce. Autor vypráví zeširoka po ruském způsobu (i když je Ukrajinec, cítí se být evidentně spíše sovětským člověkem). Pohled vojáka je také trošku jiný než knihy psané prostými civilisty. Musíte snést jistý díl sovětské agitky, což je těžké mít v daných podmínkách autorovi za zlé. Těžko říct, jestli měl podobné názory až do konce života, nebo jde o stav mysli těsně po prožitých událostech. Nic to nemění na tom, že za plotem bych nechtěla strávit ani jeden jediný den. Celou knihu si kladete otázku, jak tam mohl někdo vůbec přežít, o útěku ani nemluvě. Samotnému útěku je věnovaný poměrně krátký úsek knihy, takže je to spíš popis života v táboře.
Kniha zachycuje životní příběh Adama Traska od jeho dětství až po jeho smrt. Děj je zasazen do amerických reálií na přelomu 19. a 20. století, tedy do doby turbulentních historických událostí. V knize se mihne i sám autor jakožto jedna z okrajových postav příběhu. Možná proto na mě kniha působí trochu idealizovaným dojmem, protože postavy mi přijdou příliš sečtělé a zásadové. Nevím, ale nepřijde mi reálné, aby americký farmář té doby četl filozofická díla a dlouhosáhle o nich přemýšlel a debatoval se sousedy. Myšlenky jsou to samozřejmě zajímavé a dávají knize další rozměr, ale přijde mi to trošku mimo realitu, když to srovnám třeba s životem svých prarodičů, kteří žili a pracovali v podobných podmínkách a měli úplně jiné starosti (tedy ještě v době před kolektivizací, pak už to samozřejmě moc srovnávat nelze). Přesto je kniha dobrá, lze v ní najít spoustu zajímavých paralel, zejména odkazujících na Bibli a další klasická díla.
Průměrná detektivka, 92% hodnocení absolutně neodpovídá realitě. Překlad tragický, to mi asi vadilo úplně nejvíc ze všeho, protože to poznamenalo i dialogy, které vyzněly díky tomu často trapně a neodpovídaly situaci a charakteru postav. Číst se to dá, ale fakt jako oddechovka nebo že zrovna člověk nemá v zásobě nic lepšího. Nic nového autor nepřináší, nebýt nadprůměrného množství nechuťáren, kniha by nejspíš úplně zapadla.
Z celé série patří tento díl k těm slabším. Téma už mi přijde poněkud vyčerpané, příběh je tedy dost překombinovaný, aby se dalo vůbec nějak navázat na předešlé díly. Další složku příběhu tvoří rozebírání osobních problémů Joony a Sagy, což mi také nepřišlo bůhví jak záživné. Konec se víceméně dal očekávat, takže ono napětí v podstatě vychází pouze z akčního pronásledování sériového vraha. Vedlejší postavy nám poněkud prořídnou, čekám tedy, že v dalších dílech přijde něco nového-kéž by. Číst se to dá, ale po několika opravdu zdařilých detektivkách této dvojice prožívám trochu zklamání.
Parádní kniha, žádná jednoduchá oddechovka, ale poctivý umělecký kousek. Čtu každý den pouze před spaním, s prací a třemi malými dětmi se k tomu člověk jindy prostě nedostane, přesto jsem se pokaždé těšila. Výborný sloh, plno myšlenek, prolínání jednotlivých časových a vypravěčských rovin udržuje čtenáře stále ve střehu, protože nikdy nevíte, co se vynoří. I když postupně si čtenář dává jednotlivé střípky dohromady, vše se odhalí až v úplném závěru knihy. Postavy jsou perfektně vykreslené, od trošku podivínské Laury, která je vlastně obětí své rodiny a doby, čistá duše zatažená do nečisté doby, její sestry Iris, která je vlastně hlavní vypravěčkou příběhu a tvoří Lauřin protipól průměrného tehdejšího člověka, až po jejího příšerného manžela Richarda a pošahanou švagrovou Winnifred. Moje nejoblíbenější postava byla každopádně Rennie, žena z lidu, která měla vždycky na všecko tu správnou odpověď-tam bych asi spatřovala ten avizovaný humor, ale nejde určitě o nějakou lidovou srandu, kdy se za břicho popadáte.
Kniha je napínavá a dobře se čte. Konec byl docela překvapivý, i když zpětně musím říct, že se to dalo vydedukovat :-) Reacherovy postřehy byly místy trošku mimo mísu, ale nebyl to extrém, tak se dalo přimhouřit oko. Co mě ale u celé série dere, je odfláknutý překlad, kdy některé části textu nedávají pak vůbec smysl. Například: vanu naplnila 6 centimetrů pod okraj, pak do ní vlezla a hladina jí dosahovala až po kotníky (volně citováno). Nebo že z cedru opadaly všechny červené plody-mám teda doma cedry dva a kromě šišek na nich vážně nic, co by připomínalo červené plody, neroste :-)
Začátek byl super-opuštěná dálnice v poušti a ejhle, policajt. A už tam ty šoféry sbírá jak hrušky a vozí si je pěkně na jednu hromádku do divného opuštěného městečka. Napětí roste, nevíme proč se to děje, co je to za chlápka, koho dalšího v městečku ještě najdeme. Za polovinou knihy se teprve začíná rozkrývat pozadí celého příběhu a přestože to celé tak nějak sedí, v porovnání se začátkem už to prostě není ono. Takže s plánovaných pěti hvězd jsou nakonec jen čtyři.
Až při čtení této knihy jsem si uvědomila, že už jsem ji kdysi četla. Obě povídky mají společné téma fascinace smrtí, i když v každé z nich na to jde autor z jiné strany. Zatím co v první povídce je hlavní hrdina smrtí zvráceně fascinován, v druhé jde o čirou dětskou zvědavost. Nadaný žák mi přijde zajímavý i tím, že tam v podstatě není žádný kladný hrdina-ti dva hlavní jsou zvrhlí úchyláci, rodiče jsou pitomci a alibisti, výchovný poradce je taky divný a i když se na konci snaží to šílenství zastavit, nepochodí. Povídka Tělo mi přijde velmi silná, uvízla mi hodně v paměti. Hlavní hrdinové, partička malých smradů, kteří se vydají za dobrodružstvím-najít tělo vlakem sraženého kluka. Výlet nakonec ale znamená především konec dětství a procitnutí do kruté reality, která předurčuje i další osudy jednotlivých aktérů. Zajímavá sociální sonda do poměrů amerického poválečného venkova.
Někdy mi přijde, že i když napíše King nákupní seznam, šlo by to vydat knižně :-) Tuto povídkovou knížku už jsem kdysi četla, zejména Prám si dodnes pamatuju. Je to přesně ten typ povídky, kde jsou jen 4 lidi, opuštěné jezero a "to", neřeší se, co bylo předtím, co bude potom, za mě geniální. Zbytek je taky dobrý, s paní Toddovou super nápad a skvěle vypravěčsky podané, Úžina je hodně nostalgická a má takovou studenou zimní atmosféru. Při delší cestě vlakem se to dá dát na jeden zátah :-)
Poměrně krátká, ale velmi čtivá kniha ze světa tajných služeb. Děj má velmi rychlý spád a stejně jako hlavní hrdina v podstatě nevíme, co a proč se děje. Vše se dozvídáme spolu s ním za pochodu. Příběh s konspiračním, ale uvěřitelným námětem. Otevřený konec je sice taková trochu zrada na čtenáře, ale nedovedu si představit v podstatě lepší.
Historický román pro mainstreamové ženské publikum. Hvězda navíc za snahu čtenáře alespoň trochu historicky vzdělat, oceňuji, že aspoň s tím si dala autorka práci. Jinak žádné zázraky nečekejte. Hlavní hrdinové jsou klaďasové na celé čáře, bez špetky negativních vlastností, dokonalí lidé jak po morální, tak po fyzické stránce, rovněž jejich přátelé. Záporné postavy jsou odporné, zavrženíhodné, nemají jediný kladný rys. Stylisticky slabé, ani náznak snahy o nějaký umělecký počin v jazykové rovině nebo náznak práce s dějem, aby se čistě popisný styl psaní trochu ozvláštnil. Na druhou stranu není třeba u čtení příliš přemýšlet, takže jako oddechovka se dá použít.
Výborné špionážní drama se zajímavou milostnou zápletkou. Německý špión na území britských ostrovů za druhé světové války to nemá vůbec jednoduché, zvlášť když je navíc tak trochu psychopat a proti sobě má nejlepší mozky ze Scotland Yardu a MI5. Autor má vypravěčský talent, atmosféra odtrženého ostrova je výborně vystižená. Postavy jsou dobře vykreslené, jejich charaktery a vnitřní úvahy uvěřitelné a celkový příběh dobře doplňují. Dovedla bych si představit i nějaké detektivní pokračování, ale i takto je to dobré čtení.
Dobrá a čtivá detektivka, pravda, poněkud morbidnější, než bývá zvykem. Něčím ale autor v té přehršli musí vyniknout, tato autorka prostě si vybrala nechutné detaily, no. Pachatel je záhy odhalen, v polovině knihy jsem si říkala, co se proboha bude ještě dál řešit? A ono to nakonec bylo všechno kapku jinak, jak už to tak bývá. Do dalších dílů se určitě pustím.
Četla jsem tuto knihu kdysi dávno, ale od té doby se mi úplně vypařila z hlavy. Takže když jsem začala nyní podruhé, začalo mi pomalu docházet, že toto jsem už někde... Až mi to docvaklo :-) Tuto knihu jsem bez jakékoli návaznosti četla ještě před celou Temnou věží, možná proto se mi vykouřila z hlavy, protože mnohé je bez znalosti hlubších souvislostí poněkud vytržené z kontextu. Teď už si zase podrobnosti z Temné věže nepamatuji, ale hlavní lajna se mi z hlavy asi už nevypaří, takže to tentkrát dávalo větší smysl. Pár výhrad by se našlo-například tehdy i teď mi intelektuální motorkáři nějak neseděli, Frňák v roli truchlícího otce byl tak nějak moc nad věcí naproti vyschýzovanému Fredovi a Jack byl moc velký klaďas. Celkově ale napínavý příběh a komu nevadí pár nechuťáren (což asi pravidelní čtenáři Kinga vydrží), k Temné věži dobrý doplněk.
S manželem jsme oprášili film Rok Ďábla a já na to konto vytáhla z knihovny tuto záležitost. Stálo to za to, protože i po několikerém přečtení vás tam pokaždé něco upoutá. Třeba aktuálně:
Vítr vane naším směrem,
snad se z toho neposerem...
Tak ať nám to vydrží :-)