JIKO74
komentáře u knih

Wow...nenasytná vášeň pro sběr léčivých bylin, naprostá nezřízenost v kontrastu k - měřeno běžnými měřítky - asketickému životu...to tu ještě nebylo, nebo já na něco takového v literatuře nenarazila. Možná mi někdo dá tip, kde jinde...:-).
Každopádně měla jsem chuť, páč čtu tuto knihu v létě, vzít kolo a košík a poprat se s větvěmi, odlehlými zarostlými kouty...vyvolalo to vzpomínky z dětství ty omamné vůně na půdě, bezové dusno u rybníka...Wov podruhé za vytváření atmosféry, způsobem, jakým to autorka dělá na mě funguje spolehlivě. Moc děkuji za možnost prožít si tento příběh...
Je krásně bolavá letní kniha, která i v zimě zahřeje. Můj tip: tato kniha je jednoznačnější než Ke dnu, mně se vyplatilo číst nejdříve Ke dnu, pak do Tmy...nebyl to takový kontrast...


Bezesporu pro mne jeden ze silných zážitků roku. Nadchlo mě, jak jednoduše dokáže autorka nahlížet a popisovat nitra jednotlivých postav. Vytvořila prostor pro realitu bez sentimentu, patosu, ale také černobílého vidění. Hrdinové nejsou ani kladní ani záporní, jsou plastičtí, z masa a kostí. Moje nejvíc bylo asi v dovedném popisu bezmoci z pohledu dítěte-spratka.


Osud, směsice charakterů, lidské příběhy ve válečném kotli. Punc skutečného. Trochu více mě nadchl Leopardi kožich, ale tam k vypointování příběhu byla zcela k dispozici autorská licence....
Stojí to za to.


Svižné, jako kaleidoskop - rychlé střídání obrázků jako rychlé střídání životních událostí v osudu jedné rodiny, bez sáhodlouhých rozborů a popisů, jednoduše a přitom moudře a ne povrchně. A to mě bavilo. Víc než autorčina Hana.


Pro mě nejsilnější že všech "svědeckých " knih o holocaustu. Teď nemluvím o spisovatelské zručnosti, místy byla kniha nesrozumitelná. Fantastický příběh, působil až fantasmagoricky, ale právě proto lze věřit, že je to skutečné. Úplně mě posadilo na zadek to, jak autor dokázal reflektovat celkovou šílenou mašinérii, ukázat jaký zvrácený byznys se přitom odehrával, který se takto mohl dít nejen proto, že nacisti byly zrůdy, ale bohužel také proto, že byl geograficky umístěn tam, kam byl umístěn....
Nejvíc mě dostalo, jak pan Glazar dokázal příběh uchopit zevnitř, psychologicky, introspektivně. Přes velké pocity viny, které takovéto trauma doživotně provázejí, byl otevřený a nešetřil se...vykreslil vznikající zvrácené vztahové vazby mezi otroky a jejich katy. Představovala jsem si další nevyřčené hrůzné věci, zárodky běsů, které pak mnohé z těchto obětí dohnaly k sebevraždě... Odpočívejte v pokoji, pane Glazar, smekám...


Kolektivizace zobrazená na lidských osudech, pak velmi živá aktuální linka a hezky vykreslená atmosféra vesnice v současnosti..zápletka. Pro mě to bylo čtivé dílko. A osvěžující mužská próza po předchozí smršti počinů od ženských spisovatelek.


Magický realismus se opět vzmáhá..je to mne milý literární styl...takhle krásně jsem se s ním u českého autora/ky nepotkala. Svým jazykem pěkně navozuje atmosféru. Výrazové prostředky jsou neotřelé a poselství o lidských vztazích nápadité, moudré..


Co vyzdvihnout....Moc hezký popis vztahových ztrát, které se dějí se kolem nás dnes denně, mají drtivý dopad na každého jednoho člena rodiny, přesto v tom poznáváme běžný život. Mám ráda hrdiny z autorčiných knížek, jsou to lidé, které potkávám. Jsem ráda, že jejich příběh někdo pozvihne na úroveň epické balady a dá tím aktérům najevo, že je někdo vidí, vnímá, bere vážně...


Je to krásné dílo. Zpočátku se četlo těžce. Posléze příběh nabyl na významu, krásné postřehy, moudrosti, kouzla se slovy..Nu čto, Román.


Pro mě mělo sílu a důležitost to svědectví oběti pokusů. Kniha byla hodně o celkovém utrpení a ztrátě, o odžívání starých hrůz, a idealizovaném vzpomínání na rodinu, taková očista na konci věku. To bylo také krásné a silné. Málo pozorování a postřehů o Mengelem, o fungovani celého jeho pseudovědeckeho týmu, což jsem od této knihy čekala....


Knihu jsem četla před nějakým časem,
možná jsem utrpěla nějaký šok, zřejmě z opětovného poznání křehkosti mužské identity, (tady bych dala smajlík) , nicméně knihu doceňuji až s odstupem. Na první dobrou byla kniha osobitým způsobem humorná a byla v ní krásná nadsázka, hezky položená a nazaměnitelně mužsky pojatá. Asi i proto mi ta kniha byla trochu protivná a v něčem příliš neutěšená. Ale! postupně mi přijde moudřejší a hlubší než jsem jí původně přisoudila. Vzácný jev, zraje ve mně jako víno...


Má se skvěle a má vše pod kontrolou. Její přístup i postoj k víkendům mě hodně nadchl. Stejně tak i brazilská depilace jako začátek proměny. Začala jsem jí hodně fandit... Další Elionořina vrstva o tom "hele ta holka není tak v poho, jak se tváří" mě trochu lekala a bála jsem se, že to sklouzne k tomu "ta holka to má fakt těžké", což se stalo. Ale smekám před autorčinou schopností popsat kontakt "nemocného" se zdravým a vřelým přijetím a před schopností popsat mechanismy změny v terapii. Okamžiky zvratů v práci a proměna kolegů mi přišla hodně pohádková a zbytečně nerealistická. Stejně jako závěrečná věta o tašce na kolečkách a staré vestě..možná ne tolik nereálná jako stylizovaná..Ale děkuji autorce za toto setkání.


Bylo to hodně originální, spousta postřehů v kreativním módu působivě a překvapivě propojených. Dlouho jsem asi nečetla takovou originální knížku. Zůstala mi v hlavě. Přitom povídky...


Souhlas, nápadité. Zápletka a napětí dobře namixované. Ale také to bylo procítěné, ty pasáže s umírajícími lidmi byly moc krasně zpracované. Mělo to hloubku...


Bylo to poetické a nápadité, je u toho znát, že autor v té době prožíval ztrátu/ odcházení blízké osoby...takové milé, smutně milé a zároveň vtipné, humorné...bavila jsem se....


Moc hezký mužský humor. Milé, ne hloupé čtení


Hmm... kniha obsahuje prasečinky, je místy pornografická, ano je asi mužská... ale to v ní není úplně špatně.
A díkybohu to taky není všechno, co přináší. Těšila jsem se na detektivní zápletku, což byla postupně slabnoucí dějová linka, která mě mrzela. Velice mě bavily historické exkurzy okořeněné fantsmagoriemi trochu jako z Indiana Jonese.. Moc, moc dovedně a lákavě autor vykresloval atmosferu staré c. k. Prahy.


Super. Krásné, mytologické, místy až příliš mystické....Ale ty obrazy reality, lesku a bídy lidskosti byly tak výmluvné a opravdové, až mi to bralo dech... Zážitok!
