jiri4861 komentáře u knih
Neřekl bych, že kniha je vyloženě pro ženy. Napsaná sice ženou, s velkým důrazem na vztahy. Na tuto knihu jsem se chystal dlouho a neliruji. Napínavé až do konce.
(SPOILER) Ze začátku jako super příručka k tomu pochopit kdo je psychopat a jakým směrem se ubírá. Historická část mi dala trošku zabrat ale ke konci zmiňovaný Babinský všechno vyvážil.
Román sice pro ženy, ale dal jsem si ho. Příjemný debut, líbí se mi jaký důraz byl kladen na psychiku hlavní postavy.
(SPOILER) Navazuje na Kladivo na čarodějnice, nebo lépe řečeno, chápu knihu jako nové zpracování. Inkvizitoři se oháněli bojem proti zlu a přitom byli oni to nejhorší zlo.
Na Pomezí sci-fi a hororu, doufám že nikdy lidstvo nedospěje do situace že se budou muset porcovat lidská těla.
Krásné rozhlasové zpracování. Zvlášť teta Kateřina a její přirovnání, nebo hlas Milouše opravdu vynikal.
(SPOILER) Henry zase střídá x zaměstnání, někdy mě to už unavovalo, proto jsem knihu četl déle. Na konci knihy dokonce léčí filcky, pojal jsem tedy podezření, zda by si místo Bukowski neměl říkat raději "Šukowski".
Některá témata byla na mě moc složitá, ale oceňuju hlavně ten začátek. Knihu by si měli přečíst všichni, kterým nevadilo "že si lízne." :D Pana Kmentu mám rád, otevřel mi oči.
Terapeut hrající si na detektiva, asi jsem čekal trochu víc.
Příběh tak za tři hvězdičky a rozhlasové zpracování za pět. Velice jsem ocenil hlavně metalovou hudbu, která velice dobře dokreslila ponurou atmosféru románu.
I don't want to be buried in a pet sematary
I don't want to live my life again
Kniha se četla sama. Zatím patří společně s Christinou k tomu nejlepšímu, co jsem od Kinga četl.
(SPOILER) Silná kniha o ruských zvěrstvech, nakonec vše dobře dopadlo, alespoň v knize. Jak se říká, kdo se nepoučí ze své historie, je nucen ji opakovat.
Mám vystudovanou žurnalistiku, takže pro mě určitě zajímavé čtení.
Super, za mě jedna z těch lepších, co King napsal. Dalo se do toho krásně vžít, vraždící auto je prostě dost dobrý motiv pro horor.
Oceňuji otevřenost. Jsem na vozíku a vztahy co jsem zatím měl nebyly vztahy, ale otroctví. A i když už jsem to taky dělal, bylo mi líp když jsem byl panic. Naučte mě někdo pořádně přirážet a bude mi třeba fajn. Lásku všem.
Krásné, děkuju za tuhle knihu. Každý žijeme se svými démony více či méně, jsem vděčný za tuhle knihu i za její autorku. Spousta dětí nebo lidí co mají autismus (zvlášť pak i mentální retardací) bohužel nemají to štěstí být tak inteligentní aby popsali, co cítí. U Denise je super že popisuje své pocity i přes to břímě které nosí.