jirijanovotny komentáře u knih
Autorky v knize zahrnují mnoho užitečných tipů a postupů, včetně toho, jak vytvořit plán, jak zvolit správné kanály pro komunikaci, jak měřit úspěch sítě a jak zvládat různé výzvy, které se při vytváření a správě sítě mohou objevit.
Kniha je psána srozumitelným a přístupným stylem, který je vhodný pro jakékoli úrovně zkušeností s marketingem. Výhodou této knihy je také to, že obsahuje mnoho praktických příkladů a konkrétních kroků, takže čtenáři mohou ihned začít aplikovat tyto techniky do svého podnikání.
Nevýhodou je, že spousta věcí není zrovna nejaktuálnějších. A taky, i přes zdánlivou záživnost, je to mnohdy docela nudné. Než jsem se tím s velkými pauzami prokousal, tak uběhl zhruba rok.
Často nedokážeme správně posoudit hodnotu něčeho, co dostáváme zdarma, což může vést k nevhodným rozhodnutím a chování.
Kniha "Jak drahé je zdarma?" od Daniela Arielyho ukazuje, že občas se vyplatí zastavit a zamyslet se nad tím, co je pro nás skutečně hodnotné. Jinak bychom totiž mohli skončit jako ti, kteří si myslí, že když si koupí tři věci za cenu dvou, ušetřili peníze, i když vlastně utratili více, než původně chtěli.
Tady už není třeba upozorňovat, že je to brutální krvák.
Slečinky odpadly u prvního dílu, takže tady už se dostali jen čtenáři, kteří mají rádi krev, hloubku, násilí, filozofický podtext a samozřejmě krev.
Chat od OpenAI mi k druhému dílu složil pěkné haiku, snad někoho taky potěší:
Berserk, druhý díl
Temný boj hrdiny
Krvavý svět v pohybu.
Berserk je velmi kontroverzní. Svým způsobem ukázal směr, jak dělat brutální mangu, která má hloubku. První díl nastavuje silný ton pro celý příběh a pokud se čtenáři nelíbí, tak už nemá cenu sahat po dalším dílu.
Kresba využívá stínu a světla, čímž vytváří dramatickou atmosféru. Vypravěčský styl je svižný a přímočarý.
Pozor! Tato manga rozhodně není pro každého. Obsahuje hodně násilí a drsných scén, takže pokud jste náchylní k těmto tématům, možná byste se měli raději držet příběhů o Prasátku Pepině nebo Hello Kitty.
Když přeskočíte zhruba polovinu stran, protože jsou zastaralé, nebo specifické pro americký trh (a rovněž zastaralé), tak je to kniha s pěknou myšlenkou a návodem, jak vykročit na cestu k méně práci.
To, že tato myšlenka funguje, dosvědčí příběh samotného autora. Dokázal tuto knihu prodat tolikrát, že teď rozhodně nemusí pracovat v žádné montovně u pásu.
Tomu říkám vykročení do roku 2023 – hledat kachničku a bavit se předlouhými německými slovy v dětské knížce :)
U sci-fi dřívějšího data vydání si často říkám: jak to, že autora nenapadlo to xxx.
U čtení Pozitronového muže jsem to měl podobně, ale Asimov (a Silverberg) vždy překvapil a za pár stránek přišel přesně s tou myšlenkou, na kterou jsem myslel taky :)
Spojení sil dvou věhlasných autorů jde znát. Kniha je skvost s nádherným, hořkosladkým koncem.
Kniha pojednává o tom, jak se vyvíjela práce v lidských dějinách a taky o tom, jak to s "prací" funguje ve zvířecí říši.
Jde o opačný pohled na svět, než který předkládají knihy, které jsem v poslední době četl. Atomové návyky (dej tomu o trochu více, makej na sobě), Kam se poděl můj sýr (jdi si za svým snem, makej) a další hromady knih o marketingu…
Autor se zaměřuje na to, kolik času trávíme prací, kolik času trávili naši nedávní předci a kolik času trávili naši dávní předci, kteří se živili lovem a sběrem. Sice jsme na tom lépe, než dělníci rozjíždějící průmyslovou revoluci, o pohodičce lovecko-sběračských komunit si ale zatím můžeme nechat jen zdát.
Takže si to shrneme: Lidi, spěte (kniha: Proč spíme) a nedřete tolik (kniha: Práce)! Obě knihy jsou dobrou inspirací a svým způsobem i návodem na to, jak si uchovat duševní zdraví v dnešní uspěchané době.
Pozdě v listopadu aneb o mumíncích bez mumínků.
Barvitě popsaný podzim, do kterého vás autorka vtáhne a který vás svou atmosférou doslova pohltí. Obzvlášť, když je za oknem opravdu podzim, chlad, tma a k tomu ještě prší (pokud neprší, tak doporučuji pustit si na podkres zvuky deště).
Podzim je změnou k horšímu. Vše kolem se mění, stárne, vadne, umírá. Dny se krátí, slunce je stále méně a všude se vkrádá vlezlý chlad. Pociťují to i hlavní postavy této knihy, kterým kolektivně "přeskočí v palici" a vydají se na místo, kde vždy bylo vše v pořádku – do muminího údolí.
Ale změna je život, stejně tak, jako že po létě přichází podzim. A tak na místě, kde čekali útěchu nacházejí… no, to už si musíte přečíst sami.
Na pohádku je tato kniha dost temná. Přesně tak bych si ale pohádky představoval. Život není pohádka, tak proč mazat dětem med kolem pusy nějakým prasátkem Slaninou, čí jinými bezduchými oblbováky.
8 miliard lidí na planetě Zemi způsobilo to, že děti, jídlo i životní prostor jsou na příděl. K tomu neustálá hrozba automatizace práce – nahrazení lidské práce robotickou. Takto si Asimov představuje svět za více než jedno tisíciletí.
Od autora slavných sci-fi se můžeme poučit určitě mnohé, nejvíce však, že budoucnost opravdu nelze předvídat. Sedmdesát let stará kniha nám ukazuje svět budoucnosti, která působí z dnešního pohledu směšně. Volání na příděl? 8 miliard lidí lze nakrmit jen pomocí kvasinek?
Jediné, v čem se bohužel možná trefí je, že se lidstvo na zemi nezbaví špinavého nánosu náboženství. Ostatně to nebyl schopen ani autor sám, když několik stran knihy zaplácal hloupými debatami o biblickém původu jmen, a dokonce nějakými hloupými citáty z bible. Nu, svůj hlavní potenciál vyčerpal na třech robotických zákonech, nemůžeme po něm chtít pokrokovost ve všech ohledech.
I přes to, že je kniha psaná doslova na zakázku a je to z ní znát na první pohled, tak to není ve výsledku vůbec na škodu (ale na Škodu).
Tím, že je zakázkové psaní přiznané, tak člověk ví, do čeho jde. Navíc je kniha zajímavě doplněna o technické vysvětlivky formátu, který už ani nejde nazvat jako "pod čarou".
Prvky sci-fi jsou pojaty poměrně střídmě a autor se drží celkem při zemi. Prezentuje budoucnost technologií tak, jak je aktuální trend a kam právě směřují. Tedy až na tu Škodovku, ta se možná roku 2044 nedožije :)
Kniha se zabývá nesmírně zajímavou tématikou… kterou však svým zpracováním dělá nesmírně nezajímavou.
Je to extrémně dlouhé. Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem u toho usnul.
Když však zvládnete udržet pozornost a prokousat se tím, tak se určitě mnohému přiučíte.
Kniha je to zajímavá, je v ní povídání o historii juda, co judo je, jak se rozehřát, jak padat… to vše je super a pro začátečníky ideální.
Pak ale najednou skočí na škrcení, páčení a úniky z držení, což mi přijde jako docela skok s vynecháním pár mezistupňů.
Něco jako běhat kilák hned poté, co se naučíte chodit.
Nejsem si tedy jist, jestli je vhodná pro začátečníky.
Vlastně ani pro pokročilé. Nějak mi není jasné, pro koho je kniha primárně určena.
Hezké prohlížení a trocha komentářů od autorů kreseb na karty. Hezký kousek na vystavení v knihovničce, ale taky dobrý lapač prachu.
Zajímavá kresba, ale příběh celkem o ničem. Podobně jako pátý díl komixu i tento je dost slabota.
Čtení pro děti je to zajímavé. Četl jsem to na táboře před dětem před spaním a kniha se líbila všem.
Zábavná jednohubka na prolistování po dobrém jídle.
Kupovat ani vlastnit to ale nepotřebuji.
Autorka zapracovala do knihy několik zajímavých nápadů, na které jsem jinde zatím nenarazil. Za to si určitě zaslouží o hvězdičku navíc. Zajímavě byly taky zapracovány vysvětlivky technologických pojmů.
Poměrně nevtíravým způsobem byla zpracována i reklama na Škodu. Není tedy škoda si knihu přečíst :)
Místy děj trochu drhne, ale i tak jsem si tuto jednohubku užil a určitě se při nejbližší příležitosti poohlédnu po něčem podobném.
Vražda, nahota, detektiv, cestování nadsvětelnou rychlostí, roboti… prostě vše, co má správné sci-fi mít.
Není to ani tak brutální (jak jsem byl v poslední době u sci-fi zvyklý), nestřílí se, nenadává a mozky netvoří novou výzdobu stěn.
Zato se pěkně zamyslíme nad přešlechtěným člověkem a eugenikou, přečváchneme pár stereotypů a planetismus (asi tak bych nazval rasismus na planetární úrovni).
Málokdy mě u knihy nadchne už samotný úvod. Tady se to však povedlo.
Chutná jednohubka, která je dosti podobná knize Poutník z Mohameda. Nebo spíše naopak, Poutník se mohl inspirovat zde.
Takový příjemný mix Poutníka z Mohameda a planety opic, řekl bych.
Pár pasáží bylo trochu navíc a lehce na sílu, ale jinak parádní oddechovka.