Jirinamac komentáře u knih
Už jsem na tyto knížky stará, ale ve věku 13-16 let, by mě asi bavila. Čtení je to něžné a předvídatelné, ale vždyť to není detektivka, tak mi to vůbec nevadilo. Četla jsem jí, že se odehrává v tomto předvánočním čase.
Knížka se mi četla dobře, ale místy jsem měla pocit, že jde o stručné výpisky z dobrého románu. Asi bych uvítala, kdyby knížka byla silnější a děj obsáhlejší. Víc se mi líbí autorčiny knížky, které popisující život v Provence.
Při čtení takovýchto knížek si člověk uvědomuje, jaké štěstí je mít zdravé děti. Autorka tu sílu musela zvládat 2x, ale obdiv patří celé široké rodině. Po přečtení knížky, doporučuji kouknout se na její facebookové stránky, kde je popsané pokračování jejího příběhu.
Knížka je moc pěkně napsaná. Nejsou popisovány žádné drasťárny, jak sama autorka říká: ,,Vyprávějte to dítěti, když to ani dospělý nemůže pochopit, pokud to nezažil.'' Je zde popsané šťastné dětství a mládí do věku 16 let, pak byly s maminkou a sestrou odvezeny do tábora Ravensbrücku a o osudu Lidic se dozvěděly až po válce. Paní Jařa má šťastnou povahu a i když to nebylo jednoduché ani po válce, tak si vždy dokázala poradit. Knížka je tenká a je to čtení na pár hodin, ale obsáhne celý život jedné lidické rodiny. Doporučuji na internetu vyhledat i rozhovory s autorkou.
Taková čtecí rychlovka. Pán taxikář mi byl docela sympatický a dovedu si ho představit, jak si sepisuje poznámky, aby využil čas při čekání na zákazníka.
Jedna z knih, která dobře seznamuje s rasismem v minulém století. Bílé paničky se černochů štítily, ale jejich práce a doteků při ní se neštítily. Děti jim svěřily a nevadilo jim, že jsou černé, ale sami k dětem cit neprojevovaly. Název plně vystihuje téma knihy.
Trošku mi tam chybělo dovyprávět i příběh vztahu s manželem a na konci bych někoho nevinného nenechala umřít. V knížce je hodně napětí a ke konci, už je to opravdu ,,na jedno nadechnutí,, Přistihla jsem se, že s napětím jsem zrychlila i rychlost čtení. :-)
Líbil se mi začátek knížky, ale pak se mi to zdálo hodně nepřehledné a vyprávění sester se mi pletlo, knížku jsem odložila na snad to někdy dočtu. Dočetla jsem, ale učitě to není nic, co by mě uchvátilo. Hodně událostí tam není ani zodpovězeno a čtenář si to může jen domyslet.
Rok ze života autorky, kdy se prala s nemocí, ale i se soukromým životem. Člověk takto nemocný, by očekával i citlivější přístup lékařů, ale u některých je ten přístup každodennosti otupělý a neumí jednat citlivě. Léčba pokročila, ale i citlivost by měla pokročit. Radost je i to, když má člověk kolem sebe přátele a milující rodinu.
Nechci hubnout, ale zajímalo mě nějaké zdravější stravování. Knížku jsem měla pouze půjčenou a myslím, že si jí kupovat nemusím, ale pár zajímavostí jsem tam našla.
Tato knížka u nás v rodině nepatřila nikdy ke knížkám, které byly oblíbené čtení našich dětí. Máme hodně staré vydání a knížka je krásně zachovalá, protože za pomalu 100 let nebyla mockrát čtená. Je dost krutá a dětská přirozenost nemá ráda krutost, ale musíme si uvědomit,kdy byla knížka napsána a jaká tenkrát byla výchova dětí. Ale večerníčky, které byly podle námětu knížky, tak byly pěkné a dětem se líbily.
Poslední část knihy Sadistické dozorkyně je hodně děsivá, ale ani se příliš netýká prostituce. Jinak je knížka souhrn informací o německé krutosti, která je zmíněná i v jiných knížkách.
Knížka není jen o životě Jiřího Fišera a jeho bratra Josefa. Je tady i spoustu dalších zajímavých informací např. o vynálezci Cyklonu B F. Haberovi nebo trošku ze soukromí J. Mengeleho. Pár stránek, ale zajímavostí hodně. Doporučuji.
Začíná to osídlováním po válce, kdy Němci museli opustit republiku a nástup komunistů k moci. Manipulace s lidmi a co to udělalo i s jednou rodinou. Schůzovaní, budování socialismu, nevěra, žárlivost, msta. Konec je hodně překvapivý. Od autorky je to má 2. knížka, co jsem četla a umí psát velmi sugestivně.
Knížka mě moc nebavila. Nevím, jestli to bylo tím chaotickým vyprávěním nebo nezáživným stylem psaní. Neznám ani moc holandských měst a to, že se stěhovali z toho města do onoho města a já ani nevím, že takové město nebo vesnice existuje, to bude moje chyba. Kdo zná Holandsko, tak asi bude mít lepší přehled. Trošku mi to přišlo, že autor chce vytěžit z popularity Anny Frankové. Možná, kdybych viděla ten dokument, tak bych měla z knížky jiný zážitek.
Některé příběhy jsem znala jen zběžně a při čtení této knížky jsem se snažila vyhledat si i další informace, ale i tato knížka poskytne spoustu informací a zamyšlení.
Čte se to hezky, ale pochybuji, že by ve skutečném životě všechno tak vycházelo a Marika by vyřešila všechno tak rychle. Dost nepravděpodobné. Náhodně se najde kupec na dům, další náhodný kupec na auto a další náhody....
Čekala jsem nějaké drsnější čtení a ono je to spíš holčičí čtení. První polovina mě bavila víc, když jsem ještě myslela, že to bude mít jiný děj.
Knížka, která by mohla fungovat i jako reklama. Tři ženy, tři kontinenty, tři osudy. Na počátku indická matka a dcera, která poskytne produkt své ženskosti italské firmě a ta dodá zpracovaný produkt až do Kanady, kde pomáhá ženám v jejich problému. Knížka je jednoduchá a předvídatelná, ale to vůbec nevadí, vždyť to není detektivka, ale příběhy k zamyšlení.
Tak nevím, jestli je paní nemocná a nebo je to taková manipulátorka lidí, které toto čtení ovlivní. Z těchto lidí jsem spíš smutná, že je to ovlivní.