Jirinamac komentáře u knih
Jsou to pro malé děti krásně, vtipně a srozumitelně popsané pověsti. Myslím, že si je budou dobře pamatovat předškoláci i první čtenáři. Určitě upoutají i ilustrace D. Ježkové.
Díky popularitě deníčků, které si holčičky v té době psaly, se dozvídáme jejich neradostné příběhy. Žádné bezstarostné dětství, ale doba strachu a utrpení, co musely ty děti zažívat a kolik se jich už nikdy nevrátilo domů.
Tato knížka mě bavila ještě víc, než předchozí. Příběhy jsou opět zajímavé a k přemýšlení. Fotky mají širší záběry a v mé představě znázorňují právě tu velkou svobodu v přírodě. Pro mne je takové žití hodně vzdálené i když mám přírodu a samotu ráda.
Příběh je hodně podobný jako v knížce Kluk z kostek. Vztah otce a autistického syna. Rodiče to mají hodně těžké, ale často by jim to mohlo být ulehčeno, kdyby jim vycházelo vstříc okolí. Ani rodiče nebývají připravení na takovou diagnózu a i oni se musí naučit s dítětem spolupracovat.
Už je to dlouho, co jsem tuto knížku četla, pamatuji si obsah, ale vůbec mě nebavilo jí číst.
Jsem trošku zklamaná. Myslela jsem, že půjde o příběhy čerpané ze skutečných událostí. Ten konec mě přišel úplně nedořešený, ale ono na tom v celku stejně nezáleží, když je to skutečnosti dost vzdálené.
Nedovedu si představit, že takové osamocené žití zvládne malé dítě. Naštěstí měla kolem sebe i pár lidí, co jí pomohli vysvětlit, jak to funguje v civilizovaném životě. Kya je velice učenlivá a dokáže se sama protlouct životem přírodním stylem. Lidi jí přitahují, ale zároveň se jich bojí a spíš se před nimi ukrývá. Konec mě ani nepřekvapil, byla chytrá. Moc pěkné čtení, ale v životě nepravděpodobné.
Nejdřív mě docela štvalo, že se střídají kapitoly dvou nesouvisejících příběhů, ale nakonec se ty příběhy lehce propojí. Knížku jsem měla z knihovny, ale určitě jí nepotřebuji vlastnit. Autorčiny knížky mám ráda, ale tato mě nezaujala.
Ona myslela, že přivede islámisty zpět k jejich rodině (matce) ve Francii, odkud zfanatizovaně odešli a zatím se chytla do pasti, ze které byl těžký a problémový návrat. Sama chtěla poznat i jiný život. Pár stránek, ale řeknou dost.
Mám ráda cestovatelské knížky mladých lidí, obzvlášť po revoluci, když se jim otvíral svět poznávání. Trošku mi vadilo, že styl psaní nebyl ani spisovný a ani hovorový, ale pokud to byl původně její deník, tak to asi psala víceméně pro sebe.
Ta holka má odvahu. Plní si své sny, ale občas přecení své možnosti. Umí rozdávat a přijímat lásku. Přeju jí, aby jí ta odvaha a laskavá povaha vydržela celý život. Moc hezké čtení.
Slyšící si neuvědomuje, jak se žije život v tichu. S každým hendikepem je život těžší a je dobře, že doba pokročila a dokáže se přizpůsobit, aby tito lidé měli méně problémů. Knížka je moc dobře napsaná a příběhy zajímavé.
Rychlovka do MHD. Příběhy žen po padesátce, ale spíš bych změnila název po šedesátce.
Knížku jsem četla na doporučení a jsem za to ráda. Čekala jsem něco detektivního,ale to rozhodně není.
Autorka je dobrá vypravěčka a její příběhy se moc dobře čtou. Knížku jsem četla dost dlouho, protože jsem často při čtení brouzdala i v Google mapách. Nejlepší možnost by byla ta, že si to člověk proběhne osobně. Ale to už určitě neprožiji. Žánr je spíš cestopis a místopis než román.
Knížku jsem si stáhla z MLP,lákala mě, protože mám ráda knížky o Praze. Je to psané moc básnicky, můj styl to není.
Zajímavé čtení. Kdyby nebyl tak často zmiňovaný film, tak bych asi tuto knížku nikdy nečetla. K léčitelům moc důvěru nemám, ale je fakt, že v dřívější době byli záchrana chudých lidí a dneska jsou to často podvodníci, kteří bohatnou na důvěře lidí. Knížka mě úplně nestrhla. Film jsem zatím neviděla, ale ukázky se mi líbily.
Knížka se mi líbila, ale trošku míň, než 1. díl, který mě seznámil s historií kraje, kterou jsem neznala. Ve 2. díle už to není nic, co by bylo jiné, než prožívali za války i v jiných částech republiky. Chybělo mi nějaké citové vyprávění, které by mě dojalo. Možná je to tím, že mi chyběla návaznost na předchozí díl a trvalo mi, než jsem se začetla. Přecejen pauza mezi díly byla rok a já mám ráda, když můžu hned číst další pokračování. Moc se mi líbí komentář Veronika5179 z 22.2.
Mám ráda galantnost té doby a ta dělá knížku romantickou. Není tady jen romantika, ale část děje je i napětí. Konec mě dojal k slzám. Milá oddechovka.
Člověk si nedovede představit, že by prožil schovaný v nějakém malém vyhrabaném bunkru pod podlahou jen pár dní, ale vypravěčka příběhu, tam spolu s dalšími 17 osobami včetně dětí prožila 18 měsíců. Nad hlavou jim bujaře žili Němci a oni se nesměli ani pohnout, aby je nebylo slyšet. Měli štěstí, že mezi Němci se našla i rodina, která jim v této době hodně pomohla a díky nim válku přežili. Clara si celou tu dobu psala deníky a všichni jí v tom podporovali. Na základě vzpomínek z deníků vznikla tato kniha.