jirka7470 komentáře u knih

Znal jsem jen film a překvapilo mě, jak je kniha čtivá a poutavá. A oproti ní je film plný zkratek, zjednodušení i "výmyslů" a chybí mu poetika a atmosféra předlohy, byť má svou vlastní. Styl mi připomíná až magický realismus (nebo romantický realismus). Svým generačním záběrem, magičností i popisem genderových vztahů mi připomíná Dům duchů Isabely Allende. Škoda, že na rozdíl od ní Havlíček svou trilogii nedokončil.

7 14.06.2023

Z knihy Orionovi psi jsem byl nadšený. Vedle esence Star Treku a feministického charakteru zachycujících mnoho etických, společenských nebo kulturních a ekologických témat a problémů, se svým pojetím kosmozoí, vesmírných bytostí a krystalické entity zaslouží stát se kanonickým. Konečně někdo dokáže přijít s něčím jiným, než s Borgy. Další kniha Větší než pouhý součet byla kontrastním zklamáním, kdy kromě opět originálního konceptu ještě gigantičtější vesmírné bytosti s ničím novým autorem nepřišel a dokonce nudil i recyklací tématu s Borgy. Přes draé moře je pak průměr někde mezi. Opět zajímavý nápad, vytvoření nových bytostí a jejich ekosystému. Pořád jsem čekal, kdy se to stane, než mi došlo, že to už je ono. Ano, za to dobu se člověk z veleolihněmi sblíží a konec je tradičně dramatický, ale jednak o nic bombastického nejde jednak... copak se autorovi splašily hormony? Kniha je psaná takovým pubertálním způsobem neustále se točící kolem sexuality, sexu, sexuálních myšlenek, fantazií, narážek, obtěžování, sic, okukováním, sexu na pracovišti/pracovní stanici, dvojsmysly jako by všichni měli Pon farr. Jako by téma vodní planety byla jen zástěrka, jak různé členky a členy posádky svlékat, což by bylo vděčným tématem pro seriál, který nemá na dobrý scénář (viz série Enterprise a svlékání T'Pol a masírování olejem). Když jsem si v duchu dělal srandu, netušil jsem, že o odstavec dále se Riker bude potýkat s erekcí. A když přičtu téma zvracení (jednou v náznaku, jednou realizovaného) a pokálení se, tak hotových 120 dnů Sodomy A to módní povrchní psychoanalyzování, které jako sexuální témata působí jako fan fikce. Freud je evidentně nesmrtelný.

12.05.2023

Četl jsem druhé vydání. Vydané deset let po prvním. Dušuje se v něm, že to je poprvé a naposled. Po dvaceti letech vydala třetí. Takže se z toho stala taková tradice. A to je dobře. Ke knížce jsem se dostal po deseti letech, co ji mám. Což je zase moje tradice. A byl jsem překvapený. Čekal jsem něco senzacechtivého a prvoplánového… ale tenhle proud vědomí mě v mých 41 letech dokáže strhnout víc, než ten od Virginie Woolf.

5 26.02.2023

Koncept vesmírné bytosti je originální. Ale to je také všechno. Dokonce, i když jde o Borgy, je to nuda. Běžně ve světe Star Trek jsou Borgové fatálně poraženi, ale v další knize někdo přijde s originálním nápadem, jak je vrátit do hry a vymyslel zase další fatální zásah. V tomto případě autor recykluje jak způsob, jakým se Borgové objeví, tak (po několikáté) způsob, jakým je zneškodní. Nuda. Ale nejvíc mě irituje, že lidé z Hvězdné flotily v daleké budoucnosti mají charaktery, dialogy a zápletky jako z telenovely. Star Trek mě baví, protože zobrazuje progresivní hodnoty, etiku, komplexní společenská témata… Ale ne žárlivost, hloupé vtipy, zaměňovat diplomacii s vesmírnou bytostí přesahující dosavadní zkušenost za lži a manipulace, sic, a cimrmanovsky řečeno kachny, kachny, kachny. Teda děti. Kterými je kniha posedlá. A tak, zatímco v nynější době oceňujeme rodičovství dané adopcí, pěstounstvím, zvolenými rodinami pod. v budoucnu se chtějí biologicky reprodukovat i Borgové, tedy ex-Borgové. Ačkoli již vlastní biologické děti mají. Poselství knihy – kdo nemá (biologické) děti, jako by nebyl, je laciné. A když se autor snaží psychologicky propracovat postavy, tak to stejně vyjde jako povrchní psychologizování a psychoanalyzování. Vážně se ani v daleké budoucnosti nezbavíme prvoplánového Feuda? To už je zajímavější „andorianská čtyřka“ :P

12.02.2023

Po knize „Péče o nejmenší. Boření mýtů.“ (2012) další klíčová kniha, která sleduje skutečné zájmy dětí a boří mýty, stereotypy, trendy a ideologie nezaložené na empirických důkazech.

11.01.2023

Petr Eisner je neuvěřitelný člověk, a kdybych ho neznal osobně, myslel bych si, že je vymyšlený. Oceňovaná poezie a beletrie (dobrodružná, scifi, detektivka…), náměty, odborné publikace a odborná práce v oblasti sexuality lidí s mentálním hendikepem…
Sci-fi s krátkými dramatickými větami a kapitolkami z různých koutů světa, kde dokonce předpověděl nošení roušek a respirátorů (ve městech). Napínavé a s vtipem. Čte se jedním dechem. Škoda, že i kosmopolitní kniha o globální katastrofě je heteronormativní a vedle různých etnik chybí kdokoli nehetero.

2 06.12.2022

Ve své době jistě počin, ale se Sophiinovu volbou to nelze srovnávat a ten překlad z roku 1972 tomu na autentičnosti ještě ubere. Vliv má také to, že dnes existuje spousta jiné knižní a filmové produkce na toto téma. Dozvědět se o povstání Nata Turnera a otrokářství je důležité, ale fiktivní román holt nejsou Kořeny. Přitom je možné srovnání s jiným fiktivním románem také založeným na skutečném příběhu a to Milovaná od Toni Morrison. Je zajímavé, že Milovaná má prvky Styronovy Sophiiny volby A fyzicky špatně mi bylo u obou knih, Milovaná i doznání Nata Turnera. Těžko říct, zda víc z otevřeně fyzického násilí, nebo z toho duševního mrzačení a ponižování základní lidské důstojnosti.

1 27.11.2022

Byl jsem skeptický. Kafku moc angažovaně nesleduji (tedy na hrobě jsem byl tak dvakrát a mám rád text Ti, kdo běží kolem) a knížku bych si sám nevybral, kdybych ji nedostal jako dárek. Ale ukázalo se, že Kafku (a jeho rodinu a Prahu) lze poznat důvěrně (od něj samého i svědectví blízkých lidí), zjistit, že mi něco z jeho osoby je známé a navíc se dozvědět o společenských poměrech. Takové nahlédnutí do života předminulého století a osudu jednoho člověka. Aneb O čem sní muži…

16.10.2022

(SPOILER) Možná je to tím, že tato trilogie v ČR vycházela tak sporadicky, že tento poslední díl čtu až 12 let od prvního. Možná to je různým autorstvím jednotlivých částí. Ale tahle třetí kniha mi přijde nezáživná, nedovařená a laciná. Zápletky překombinované a charaktery nevěrohodné. SPOILER: Třešničkou na vyčpělém dortu je, že kapitánka Janeway celý příběh „prospí“ a po probuzení se posádce dá rozkaz, aby jí nic neříkali (a informace smazali z lodních záznamů), o příčině tolika zraněných a mrtvých. Protože víme, že ideálním řešením traumatu je udělat z něj tabu a dělat, jako by se nic nestalo… Je zajímavé srovnání s trilogií Volání osudu, která kombinuje nejen různé prostory a časové roviny, ale také posádky. Výsledek je přitom mnohem kompaktnější a dospěje do uspokojivého finále, zatímco tento díl působí dost splácaně.

06.09.2022

fun fact: klasický příklad, že největší homofobové jsou ti, kterých se to nejvíce týká. Církev ho nedávno začala soudit za sexuální kontakty, které měl se svými mužskými klienty... Jeho chování bylo známé dvě dekády. Byli za ním posíláni mladí muži ze semináře, aby je vyléčil z homosexuality... A on je zneužíval.
https://www.ncronline.org/news/accountability/french-priest-former-vatican-adviser-face-church-trial-abuse-claims

fun fact: už jen z anotace člověka napadne, že ten muž má nějaký duševní problém.. pointa je, že dokonce sama církev ho nedávno začala soudit za sexuální kontakty, které měl se svými mužskými klienty... Jeho chování bylo známé dvě dekády. Byli za ním posíláni mladí muži ze semináře, aby je vyléčil z homosexuality... A on je zneužíval.
https://www.ncronline.org/news/accountability/french-priest-former-vatican-adviser-face-church-trial-abuse-claims

Guilty pleasure ohledně Borgů. Fascinuje mě, že v každé knize jsou absolutně poraženi, aby vždy znovu povstali a měli novou fatální výhodu, aby zase byli absolutně poraženi. Nicméně tato trilogie je alfou a omegou Borgů. Takže spoko. (Jinak musím přiznat, že ty romantické linky mě rušily a některé hlášky mi přišly jako tlačení na pilu a laciné. Mám dojem, že jednotlivé postavy mají na víc.)

08.04.2022

Kniha je tak trochu všechno a nic. Na jednu stranu pojednává obecně o poradenství a vybírá určité aspekty, zatímco na jiné důraz neklade. Na druhou stranu vybírá konkrétní poradenské okruhy, které podrobně rozebírá. A je otázka, próz mužský autorský tým vybral zrovna tyto obecné a konkrétní okruhy a jejich rozpracování. Poradenské okruhy se týkají prakticky jen školního a pedagogicko-psychologického poradenství. Pokud by kniha od začátku avizovala zaměření na pedagogicko-psychologické poradenství, dávalo by to větší smysl. Např. vztahové a partnerské (v knize spíše manželek) poradenství je odbyto přílepkem kratší kapitoly o instrumentálních složkách partnerství (s vynecháním sexu, přestože je zásadní složkou vztahu a poradenství, a opomíjením důkladnějšího probrání komunikace, přestože i kniha naznačuje, že je zásadní) a o rituálech (proč zrovna rituály?). Kniha končí opět krátkou kapitolou o etice, která je pojata obecně, filozoficky, s jedním konkrétním příběhem s poradenské praxe, který má otevřený konec v podobě otázek, než vodítek. Přitom pokud z praxe něco víme, tak že poradci a poradkyně mají tendenci moralizovat a promítat osobní normy a postoje do poradenské praxe. Proto by mi třeba zrovna tato kapitola přišla klíčovější, než školní zralost nebo mentální retardace.

08.03.2022

Hodnotím z pozice profesionála, pro koho obsah knihy není ničím novým. Zároveň pro laika to může být náročné. Tak neodkážu posoudit. Já osobně jsem knihu prolétl, zajímavé myšlenky má, pro mě málo inspirace (protože už to znám). Ale metaforu s Rumplcimprcamprem jsem v práci použil ještě ten den, co jsem to četl, a úspěšně :) Takže ji zařadím do repertoáru.

14.11.2021

Měl jsem od knihy větší očekávání. Ale jedna zajímavá myšlenka je s psychoanalytickou obsesí roznimrána do celé knihy, kde slouží jako omáčka anekdotickým záznamům z černé kroniky. Pro zajímavost – během čtení mi na mysl často vytanul Andrej Babiš.

29.10.2021

Chester Brown (který je zřejmě aromantický) je možná radikální, ale odnaučovat se (napsal bych odnaučit se, ale spíš je to neutuchající proces) zakládat svou sebeúctu na tom, zda jsme v romantickém/sexuální vztahu, je proti všemu, do čeho nás společnost normativně tlačí.

Téma sexuální práce sice je ústřední, ale kolem něj dekonstruuje mýtus ideálu (posesivní) monogamní romantické lásky. Brown sám na začátku knihy žije v polyamory vztahu, ale i poté se vymyká konvenční normativitě.

Ohledně sexuální práce kritiky poukazují na to, že kniha je psána z jeho pohledu, ne z pohledu těch žen. Na druhou stranu autor s nimi mluvit a s mnohými se sblížil, jen nemohl osobní skutečnosti uvést v knize, aby je nekompromitoval. Přesto má kniha bohaté poznámkový aparát, kde se zamýšlí i nad jinými kontexty, včetně možného sexuálního otroctví a podle čeho na něj lze usuzovat, či ne.

Brown je radikální v tom, že nechce sexuální práci jen dekriminalizovat, ale i deregulovat. V tomhle jsem konzervativní radikál a o některých argumentech bych diskutoval.

Např. mám pocit jisté ambivalence, kdy podporuje komercionalizaci sexu, ale zároveň ctí jeho privatizaci. Protože „se dělá v ložnici“. Nicméně to narážel na argument z 60. let (který je fakticky překonaný), týkající se dekriminalizace homosexuality. Proč zrovna sex, ač se týká těla, má být vyjmut z regulace, na rozdíl od jiného obchodu, který se také těla týká? Bude určený rozdíl mezi thajskou a erotickou masáží? Jak to, že na jednu stranu komerční sex obhajuje a přitom na druhou stranu apeluje na to, že je „příliš intimní a posvátný“? Nemá pravdu, když to přirovnává ke stejné svobodě, jako když jemu platí za komiksy. Protože jsem přesvědčen, že má nějakou legální dohodu. Ano, je možné mít web, kde umožní přístup k obsahu jen platícím lidem, ale takto fungují OnlyFans. Vůči redakci má jistě smlouvu, kdy oni mohou vymáhat produkt a on peníze.

Když vykresluje svět bez kriminalizace a regulace sexuální práce, mohl by oslovit i jiné kontexty. Tedy diskuze nad neplacenou prací jako takovou je na místě. Nevím, zda ho napadlo, že když se žena (a je zde poněkud heteronormativní kontext) ve svém soukromém životě odmluví, že souhlasí se sexem, ale chce finanční odměnu, stejně tak se druhá strana může odmluvit na finanční odměně za to, že bydlí v jeho bytě, nebo že uvaří či poskytne jinou službu, což myslím, že Brown opomíjí.

Ohledně genderového kontextu je pravda, že v jednom dodatku mluví o mužích a upozorňuje na dvojí metr a tendenci k paternalizaci žen. U mužských sexuálních pracovníků takové tendence nemáme. Na druhou stranu vzít v potaz genderový kontext, dynamiku a nerovnováhu moci spíš chybí. Např. nabídku „kuřby“ od prostitutky na ulici nebere jako obtěžování, ale „prostý dotaz“. Ano, kdyby se to opakovalo, obtěžovalo by ho to. Myslím, že ženy na ulici jsou ale v jiném postavení ohledně vystavení obtěžování. Navíc, mě obtěžuje i telefonát z call centra nesexuální povahy.

Ohrazuje se také vůči povinným lékařským prohlídkám. Nevím, jak je to v Kanadě, ale já sám mám zákonnou povinnost pravidelných lékařských prohlídek a jako omezování svobody to nevnímám. V porno průmyslu pak jsou také samozřejmostí. Chápu jeho argument, že se svým zdravím má být člověk zplnomocněn zacházet sám, což přirovnává ke kouření, ale kouření regulováno je - především pasivní kouření. Tedy nebere v potaz, že se neřeší zdraví dané sexuální pracovnice, ale spíš ohrožení zdraví klientely.

Také mám pocit, že ohledně regulace sexuální práce používá argument výjimky potvrzující pravidlo (když mluví v podstatě o jednom případu ranče, na kterém vykresluje, proč je regulace státem vždy špatná). Přitom na případech sexuálního otroctví vždy poukazuje, že to jsou výjimky – tedy že to, že někdo k výrobě bot zneužívá lidi, neznamená, že zakážeme boty, ale řešíme ono zneužívání od výrobce, či dodavatele.

S čím vůbec nesouhlasím, respektive kde Brown nemá pravdu, když popírá závislost (drogovou) jako možnou fyzickou či duševní poruchu. Dle něj člověk prostě může udělat rozhodnutí a přestat si píchat heroin. Tam si myslím, že už není radikální, ač chápu jeho pint, ale mýlí se.

“Feminists have accepted that choice is possible when it comes to a different, difficult subject: abortion. The feminist position (and I agree with it) is that women own their bodies and therefore each woman has the right to choose to get an abortion if she gets pregnant. This is called being "pro-choice". Feminists should be consistent on the subject of choice. If a woman has the right to choose to have an abortion, she should also have the right to choose to have sex for money. It's her body; it's her right.”

15.10.2021

Moderní a kritický feministický přístup k psychoanalýze (i feminismu) a genderovým rodinným vztahům, který jen nevyměňuje jeden dualismus za druhý. Kniha je psychoanalytická, tedy náročná. Na jedné straně analyzuje moc v rámci BDSM, na druhé straně především v genderových vztazích v celé společnosti a rodině (podává kritický přístup k tradičnímu psychoanalytickému pojetí genderových rolí a výchově dětí).

"Jsem přesvědčena, že – za předpokladu, že by došlo k podstatné změně v genderových očekáváních a rodičovství – oba rodiče mohou být pro své děti postavou separace stejně jako přimknutí; že chlapci stejně jako dívky mohou využít identifikaci s oběma rodiči, aniž by to zmátlo jejich pohlavní identitu. Bohužel jsou tato tvrzení stále kontroverzní. […] Když je toto křížení dovoleno ve vhodné době, jedinec nevyrůstá ve zmatcích kolem své genderové identity; spíše může být flexibilní v jejím vyjadřování. V mysli jedince genderová sebeprezentace koexistuje se sebeprezentací bezgenderovou, nebo dokonce se sebeprezentací v rámci opačného pohlaví. Osoba se tak může střídavě zakoušet jako „já, žena; já, subjekt bez genderu; já, podobná muži“."

21.09.2021

Copak já se v posádkách a dějích neztrácím (oceňuji na konci knihy seznam jednotlivých posádek a větší, byť ne dokonalou snahu vyhnout se „generickému“ maskulinu“ při označování hodností; také přechylování pozemšťanek je zvláštní). Ale nechápu, kde ty Borgy pořád berou :D V předchozí knize je vždy definitivně rozmetají, musím si konec vždy připomenout, ale pak se vždy objeví, jako by se nechumelilo… Ale oceňuji, že stále nacházejí další feministická témata – nakolik žena může rozhodovat o tom, zda donosit dítě, které nemůže přežít a navíc ohrozí její vlastní život (a to celé v kontextu výkonu služby); dilema pacifismu, ochrany vlastního a cizího druhu…

24.08.2021

„Dcera štěstěny je napínavým dobrodružným příběhem z doby poznamenané násilím a chamtivostí, ale zároveň prodchnutým touhou po lásce, přátelství a spravedlnosti.“

Isabel Allende je významná chilská feministická spisovatelka. Vedle zfilmovaného románu Dům duchů je Dcera štěstěny jedním z jejích nejúspěšnějších děl. Zachycuje nejen chilskou či americkou společnost v polovině 19. století, v období zlaté horečky. Vykresluje genderové poměry mísící se s dalšími charakteristikami, jako etnicita/rasa (zmiňuje i „underground railroad“, americkou síť přes kterou se pomáhalo lidem z otroctví), nebo sociální postavení. Nově příchozí do svobodné země Ameriky obecně z různých důvodů využívají jinou než svou původní civilní identitu, a hlavní postava ve světě, kde je naprostý nedostatek žen, raději dokonce vystupuje jako muž. Jedna postava je pak vyloženě trans muž. V té době tento koncept, natož diagnostika a medicínský diskurz neexistovaly, tudíž tím prostě jen žije. Je „vedoucí“ nevěstince, používá ženský rod, ale výhradně mužské oblečení a výrazně mužské jméno Joe Lamželezo. V jedné zmínce si vyloženě posteskne nad „božím záměrem“, že má ženské tělo, když to cítí jinak.

3 21.07.2021

Trochu všechno a nic. Obrázky jsou někdy z nějakých 70. let, někdy jen vizualizace, někdy neexistující stavby…

19.05.2021