jithushka komentáře u knih
Poslouchala jsem jako audioknihu, kde dílo vylepšuje přednes paní Kubařové. Zápletka ale nijaká a doteď jsem moc nepochopila, proč je příběh rozdělen do tolika částí. (Že by se někdo snažil z Aristokratky vytěžit co to dá?)
Autor sází na ten samý vzorec jako u prvního dílu a to, co u Poslední Aristokratky funguje je tady již ohrané a začíná nudit. Pokud od knihy nic nečekáte, jděte do ní. Jestli chcete knihu s příběhem, raději se jí vyhněte.
K téhle knížce se velmi ráda vracím. Není to ani tak kvůli hlavní dějové lince, ale to, co mě učarovalo je popis Kodaně. Kodaň mám velmi ráda a autorce se neskutečně podařilo vykreslit její atmosféru. Pokud bych město navštívila poprvé, nebála bych se knihu použít jako průvodce po hlavních pamětihodnostech.
Příběh je sice předvídatelný, veze se na vlně trendy románů o hygge, ale jako odpočinkové čtení, proč ne.
K téhle knize se pravidelně vracím. Na tak málo stránkách tolik pocitů, děje a hrůzy. Geniální dílo.
Pokud by se z knížky vyndaly scény popisující sex, moc by z ní nezbylo. I tak ale smekám nad umem autorky, zvládla vystavět příběh, který čtenáře nepustí a nutí číst dál a dál.
A fakt mě zajímá - co teda byla pravda a co lež? :D
Jedna z nejlepších divadelních her, kterou jsem četla. Brilantně rozpracované postavy a jejich pohnuté osudy. Čtenář si v mnohých obrazech připadá až jako voyer, sledující něco, co mělo zůstat utajeno a skryto. Přečteno jedním dechem od začátku až do konce.
Pořád nevím, co si o téhle knize myslet. Větší část knihy je směřována spíš mladším, teenagerům, a pak se najednou objeví filozofická část, která se, dle mého názoru, v knize se zbytkem bije. Pro starší čtenáře - nebo spíš čtenářky tahle knížka není (pokud nemají potřebu vracet se do stavu mysli slečny, která je na prahu života a naprosto netuší co chce) ale filozofování zase není pro tu mladší část čtenářů..
Snad jenom Murakami dokáže vydat knihu skládající se z 11 esejů o psaní a čtenář to čte jako napínavý román.
Tenhle díl je pro mě hodně slabý. Celou sérii vyhledávám pro autentické popíši míst, kde se odehrávají, tady jsem ale dostala hodně plytký příběh na pozadí mlhavého turistického New Yorku.
Postava Belly byla úplně mimo /spoiler/, představa podnikatelky, která neví, kolik objednávek je schopná udělat, do světa businessu vůbec nepatří.
Hlavní dějová linka? Červená od začátku až do konce s nereálnými a čitelnými zvraty.
Pořád přemýšlím, jaký byl vlastně smysl a cíl téhle knihy. Jestli nakladatelství hodlalo vytěžit co nejvíce z fanynek, nebo jestli tento typ knih je novým standardem?
Na 300 stránkách se střídá v podstatě jen toto - depka a zoufání si nad životem, nespočet dam a zamilování se, peněze, cestování a pak teda nějaký vývoj kariéry.
Možná nejsem úplně cílová skupina, ale úplně nevím, na jaký věk kniha cílí - teenageři, ještě mladší čtenáři? Kniha mi vlastně dala jen to, že už nemůžu Pavla ani poslouchat.
Určitě je vidět vývoj osobnosti od počátku knihy do konce a chtělo to asi i odvahu zápisky vydat, ale za mě prostě ne. Jako kdybych četla fikci o člověku, který je psychicky úplně na dně a jeho život je prázdný a snaží se život zaplnit aktivitami tak, aby tu prázdnotu zaplnil, popř. přepil...
Naprosto nereálné. Nechala jsem se nalákat obálkou, ta však září mnohem více, než celá kniha.
Od titulů které jsou označený jako "příběhy psané s chutí" člověk moc neočekává. Tato kniha patří mezi velké množství titulů, zabývající se kulturním šokem a nálezání nového domova ve Francii. Je průměrná, místy až podprůměrná. Podprůměrnost je dle mého názoru zapříčiněna velmi chatrným překladem, který místy nedává smysl a češtinářsky je nepřesný. Kniha je těžkopádná a čtení neodsýpa. Ani recepty na konci každé kapitoly to nezachrání, bohužel.
Svým komentářem chci pouze reagovat na ostatní komentáře... u nás sice v překladu vyšla Lewis Trilogy dřív než Enzo Files, ale uvědomte si, že autor nejprve napsal Enzo Files až pak Lewis Trilogy :) Proto tam asi vidíte takový rozdíl.
Výborná kniha.
K Barceloně mám osobní vztah. I když toho o ní bylo napsáno hodně, Tři měsíce v Barceloně dokáží na čtenáře jedinečně přenést atmosféru, kterou můžete při toulání tímto městem nasávat.
K tomu je kniha nádherná i po grafické stránce.
Takhle špatnou knihu jsem již dlouho nečetla. Postavy jednají nelogicky, situace jsou velice nepravděpodobné a, co mi vadilo nejvíce, (možná zapříčiněno českým překladem) základní informace na kterých kniha staví, co de Dürera týká, chybné.
Než jsem si zvykla na styl psaní, bylo pro mě poměrně těžké knihu číst. Když jsem se do příběhu mohla konečně plně položit, utíkaly stránky velmi rychle a já mnohdy jen nevěřícně kroutila hlavou a smekala nad rodiči a dalšími lidmi, kteří se o autisty starají ve skutečném životě. Dle mého názoru, by tato kniha měla být pro každého povinným čtením - má totiž jednu skvělou vlastnost - otevírá lidem oči.
Kniha s velkým přesahem. Hotakainen prostě umí. Čtenář nejenže dostane výborně vystavený příběh, ale i spoustu podnětů k přemýšlení.
Tohle se nedá, extrémní čtenářský nekomfort.
Takové množství poznámek pod čarou je vhodné akorát tak do odborné práce, kde chcete odkázat na další zdroje. V této knize naprosto zbytečné - většina poznámek mohla být přímo v textu, zbytek klidně vypustit úplně.
Ignorovat poznámky mi nešlo. V některých kapitolách zabírají až půlku stránky.
Dál budu fanouškem přednášek, kniha však zůstane nedočtená.
Hodně povedená kniha. Střídat psychologické části s akcí je skvělý nápad.
Jednu hvězdu ubírám za konec, přišel mi mírně řečeno, nemorální a nerozvedený.