Jitty82 komentáře u knih
Lennie a George jsou dvě nesmrtelné postavy, které žijí daleko za stránkami této knihy.
Velmi silný a hluboký příběh o loajalitě, přátelství, lásce a naději. O vnímání světa slaboduchým člověkem, který si svou sílu mnohdy neuvědomuje, což ho přivádí do nemalých problémů a o tom, jaké může mít jeho chování zničující dopad pro lidi kolem něho. Hodně jsem však přemýšlela o Georgovi, jak umožnil, aby přátelství rostlo a jak se snažil vytvořit kolem Lennieho ochranný štít. Měli společný sen o malém hospodářství, kde budou svými pány. Cíl, který je pro tu dobu nedosažitelný.
Život může být krutý, když naděje a touhy jsou zmařeny nepředvídatelnou událostí.
Toto je opravdu jedna z mála knih, která v mých myšlenkách zůstane dlouho, a ke které se mnohokrát vrátím a znovu si ji přečtu.
Jedna z mála výjimek, kdy filmová adaptace možná překoná knižní předlohu. John Steinbeck vytváří dvě nesmrtelné postavy, ale film jim dává skutečnou hmatatelnou duši. Především díky výjimečnému hereckému výkonu Johna Malkoviche a charismatického Garyho Siniseho. Brilatní filmová adaptace.
Básnická sbírka Kytice z pověstí národních K. J. Erbena je jedním z pokladů naší národní kultury, která nás vedle Máchova Máje a Babičky od Boženy Němcové provází životem od školních let.
Erben uchvacuje vypravováním o zašlém světě pověr (Štědrý den), o nadpřirozených bytostech (Polednice, Vodník), o kouzelných předmětech (Zlatý kolovrat) a o harmonickém či problematickém soužití člověka s přírodou.
Mezi mé oblíbené balady patří Věštkyně, která předpovídá katastrofy, ale i znovu obnovenou slávu, která postihne český národ. Poučuje budoucí generace, jak se zachovat, aby byl český národ opět obnoven v plné původní kráse.
(...) Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou,
slyšela jsem jeho zlatý zvon,
prv než upřímnost českou starověkou
rozerval lítých vášní shon.
Když pak utuchly v Čechách boží cnosti:
víra i láska s nadějí,
ukryl se kostel v země hlubokosti
a vody místo stápějí. (...)
A Svatební košile, ve které zoufalá dívka se modlí a žádá o svého milého a přitom se rouhá. Ten se jí sice vrátí, ale již nežije. Dívka je donucena zahodit věci, které jsou jí nejmilejší. Modlitební knížku, růženec i křížek po matičce. Nyní pochopí, že je mrtev a schová se do umrlčí komory. Dívku nakonec zachraňuje modlitba k Panně Marii.
(...) A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
modrá světélka laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jako když s tělem k hrobu jdou;
a žabí havěď v potoce
pohřební píseň skřehoce. (...)
Neuvěřitelné vydání nakladatelství BVD.
Sběratelský kousek, na který jsem náležitě pyšná.
Má sbírka se rozrostla o unikátní rukou psané vydání, které má nevídanou podobu.
Malý princ je nádherný příběh o dětství, lidství, hodnotách, přátelství, lásce, strachu a naději.
Učení lišky je krásné a poetické - prozrazuje Malému princi, jak vzniká blízkost, jak vnímáme jedinečnost druhého člověka pro nás a co pro nás může znamenat vytvořit si pouto k někomu blízkému.
"Chceš-li přítele... Musíš být hodně trpělivý... Sedneš si nejprve kousek ode mne... Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž."
"Správně vidíme jen srdcem."
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
Nepochybně jedna z nejkouzelnějších a nejkrásnějších knih, jakou jsem kdy četla ❤️
Malý princ nás učí, jak správně růst.
Velmi čtivá kniha. Hezky podané období totality pro ročníky později narozené, které tuto dobu nezažili. Chvílemi až běhá mráz po zádech při představě, že by události měly jiný spád, než v roce 1989 měly. Svobodu bereme jako samozřejmost. Je dobré si uvědomit, co máme.
Elli H. Radinger se podařilo vytvořit skvělou literaturu faktu, která mě zavedla hluboko do fascinujícího světa vlků. Popisuje svá pozorování tak podrobně a autenticky, že jsem měla pocit, jako bych sama pozorovala vlky v jejich přirozeném prostředí - při lovu obrovského bizona, odchovu a hraní s mláďaty, bojích na území mezi různými vlčími rodinami nebo osudu jednotlivých vlků a vlčic, jako například She-Wolf, jedna z nejlepších lovkyň v Yellowstonském parku.
Vlci jsou krásná a majestátní zvířata. Zvláště působivá je jejich osobnost a inteligence. Spolupracují a logicky myslí. Soudržnost smečky je neuvěřitelně důležitá.
Líbilo se mi zejména to, že autorka vlka neromantizuje, ale zobrazuje jej realisticky ve všech jeho vlastnostech.
Hlavními hrozbami pro existenci vlků zůstává netolerance a předsudky ze strany lidí. Upřímně doufám, že do budoucna se sníží obavy vůči vlkům. Nalezneme řešení, aby lidé a vlci mohli spolu mírumilovně žít.
„Moudrost vlků” není jen kniha o vlcích - je to malé mistrovské dílo, které čtenář nechce odložit, dokud jej nedočte do konce.
Výborná kniha. Citlivý a tragický příběh. Přečetla jsem několik knih o holocaustu, ale tato je jiná a svým způsobem velmi originální a vyjímečná. Odnáším si neskutečný zážitek.
Toto je senzační doplněk k sérii Kim Stoneové. Jsem tak ráda, že autorka myslela na tento úhel. Její široká škála postav je fascinující a navzájem odlišná. Hned je jasné, proč její knihy vyčnívají z davu. Mrazivé a napínavé zápletky, brilantní charakterizace. Návyková od začátku do konce.
Výborně, paní Marsons!
Ruta Sepetys má dar vdechnout život historickým událostem a oživit pohledy, zvuky a vůně dob dávno minulých s úctou. Přenese čtenáře zpět v čase, aby pohlédl na éru z velké části zatemněnou dějinami, která mohla být přehlédnuta a zapomenuta.
V tomto románu o nezapomenutelné lásce, naději a odvaze nás zavede zpět do Španělska 50. let se vší jeho krásou a poválečnou hrůzou. Navzdory děsivým skutečnostem, které postupně stránku za stránkou objevujete, podala Ruta příběh tak, že nepůsobí ponuře. Ba naopak vystihla kouzlo slunečných Madridských ulic, radost lidí a touhu bojovat za život bez ohrožení.
Velice oceňuji, jakou práci si s knihou autorka dala. Nese v sobě poučení a vzpomínku na ty, jejichž život vyhasl ve jménu boje za lepší zítřky.
Seneca patřil mezi nejvýznamnější filosofy antické doby. Těžiště jeho tvorby spočívalo především v oblasti morální filosofie. Vycházel z různých pramenů, které doplňoval o svou vlastní životní zkušenost. Mezi nejvýznamnější zákony života patří život shodný se svou vlastní přirozeností a s přírodou. Jedině tak dosáhneme nejvyššího dobra. K tomu nám také má být nápomocný náš rozum, který pokud jednáme ve shodě s ním, představuje ctnost. A právě ctnost nám bude průvodkyní na cestě k nejvyššímu dobru a k dosažení blaženosti.
Senecova díla jsou velmi čtivá a srozumitelná téměř všem čtenářům, a to i bez předchozích znalostí stoicismu. Traktát „O duševním klidu” patří mezi Senecova nejvýznamnější díla. Na začátku tohoto textu Seneca definuje duševní klid. Abychom mohli nalézt duševní klid, musíme být spokojeni sami se sebou. Nespokojenost v nás samých vzniká z duševní nevyrovnanosti. Když nedosáhneme toho, čeho chceme dosáhnout, i když nám to není od přírody dáno, máme pocit neúspěchu. Z našeho neúspěchu vzniká nespokojenost a ta způsobuje duševní neklid.
Stoická filosofie a její myšlenky jsou stále aktuální a mohou být využity jako forma pozitivního působení na jednotlivce.
Posláním filosofie je činit z lidí lepší bytosti.
Nádherná kniha, psaná srdcem.
Kniha, která vypráví příběh čisté, bezpodmínečné lásky.
Scény, ve kterých Massimo vypráví o ježcích, jsou velmi dojemné, zvláště ty s Ninnou: není možné ji nemilovat od prvních stránek! Péče, kterou věnuje tento úžasný veterinář malým a bezbranným tvorečkům je dojemná a obdivuhodná. Změnu, kterou to přineslo ve všech aspektech jeho života, je působivá.
Děkuji Massimovi za jeho práci a obětavost a Antonelle za to, že dala hlas tomuto příběhu s grácií a poezií.
Citáty, které mne oslovily:
Žádný den neprožiješ naplno, pokud nevykonáš něco pro někoho, kdo ti to nebude moci oplatit.
Každá živá bytost má význam a své přesné místo na světě.
A pamatuj: nikdy nesmíš dělat něco jen proto, aby se ti od někoho jiného dostalo uznání. Naopak musíš dělat to, co bude dělat dobře tobě samotnému.
Můj příběh…
Tuto knihu jsem koupila proto, že k nám na zahradu zavítal ježek. Chodil pravidelně a pojmenovala jsem ho Rupert. Prohlédla jsem ho, byl zdravý, ale neměl dostatečnou váhu pro přezimování. Bylo zřejmé, že potřebuje mou pomoc, bez které by neměl šanci přežít zimu. Denně dostával kočičí kapsičku. Vybudovali jsme mu domeček a vystlali ho slámou a trochou listí. Ježčí úkryt jsme zapustili v klidné časti zahrady do země, navrstvili hromádku listí a kousků dřeva. Blížil se konec listopadu a Rupert dosáhl potřebné váhy. Moc jsem si přála, aby u nás přezimoval, ale nakonec odešel. Pevně věřím, že se s Rupertem na jaře opět shledám.
Vánoční koleda od Charlese Dickense je pro sváteční období literární nezbytností.
Jedná se o úžasný nadčasový příběh, který si zaslouží všechna uznání. Pozvedne vaši duši a přiměje vás věřit v sílu lidstva a lidského ducha. Ilustrace od Roberta Innocentiho doplňují příběh k dokonalosti. Užila jsem si strašidelnost duchů a zároveň mě dojala Scroogeova schopnost změnit se a poskytovat pomoc těm, kteří to potřebovali.
Jaký úžasný svět by to byl, kdybychom celý rok drželi v srdci ducha Vánoc.
„Na člověku by mělo být vše krásné: tvář, šaty, duše i myšlenky.”
- A. P. Čechov
Tento výrok Antona Pavloviče vložený do úst doktorovi Astrovovi, je aktuální dodnes.
Podle mého názoru by však měly být v tomto řetězci na prvním místě umístěny myšlenky. Náš vnější vzhled je odrazem našeho vnitřního světa. Právě změnou myšlení začínají všechny významné změny v životě.
Změnit myšlení je však nesmírně obtížný úkol, protože každou chvíli prolétne myslí nespočetné množství obrazů. Snažit se řídit tento proces je jako snažit se jet v bouři.
A zde nám přicházejí na pomoc slova, která jsou v podstatě ukazatelem našeho myšlenkového pochodu - lakmusovým papírkem, který nám umožňuje určit naše hodnoty, náš postoj k danému okamžiku, problémům a obecně způsob myšlení.
Nechybí ani zpětná vazba. Když si stěžujeme, pomlouváme nebo kritizujeme jinou osobu, živíme tím odpovídající myšlenkový pochod. Kultivujeme a hromadíme negativní emoce, které nevyhnutelně ovlivňují náš vnitřní a následně i vnější svět.
Autor nás vyzývá, abychom uvolnili energii plýtvanou lamentováním nad nedokonalostí světa a jeho nesouladem s našimi očekáváními a nasměrovali ji k tvůrčí činnosti.
Jako nástroj, díky kterému si lépe uvědomíme, kdy a jak často si stěžujeme, navrhuje použít fialový silikonový náramek.
P.S. Podle statistik citovaných Willem Bowenem si průměrný člověk stěžuje 15 až 30krát denně, a to nevědomě.
Něco k zamyšlení…
Pro mě jsou krimi thrillery Angely Marsons něco jako Pán prstenů pro fanoušky fantasy. Jestli je totiž autorka v něčem skutečně dobrá, tak je to udržování čtenáře v neustálém napětí. Právem si získala oblibu po celém světě. Tahle série patří mezi mé oblíbené.
V tomto případu se ponoříme hluboko do minulosti samotné Kim. Odhalíme její nejniternější tajemství, která jsou pro ni velice bolestná.
Autentické, čtivé a hluboké.
O tragické události v Životicích jsem se dozvěděla až prostřednictvím této knihy. Atmosféra té doby na čtenáře dýchá z každé stránky, což posiluje autentičnost díla. Jsem ráda, že autorka příběhy Životických obětí vynesla na světlo a navždy je zapsala pro další generace, protože toto smutné období našich dějin nesmí být zapomenuto.
Díky Karin Lednické se tento kout země dostane do podvědomí.
Angela Marsonsová si ve svých knihách vede tak dobře, že dokáže přivést k životu každou postavu, dokonce i postavy, které v této sérii nejsou pravidelnými. Tento 11. díl má děsivou úvodní sekvenci. Jak kniha začíná, příběh je vyprávěn z pohledu vraha a je z toho mrazivá první scéna. Okamžitě jsem měla pocit, že je to někdo, kdo prahne po pomstě, a chtěla jsem vědět, co ho vedlo k tomuto zničujícímu rozhodnutí. A právě díky tomu jsou Angely knihy tak poutavé - až do konce vás udržují v neustálém napětí.
Musím poděkovat Angele, že mě nikdy nezklamala.
Pro Juliana byl Štědrý večer vždy velmi výjimečným a krásným dnem, na který se netrpělivě těší, protože má také narozeniny. Letos 10. Jen tohoto roku je očekávání zastíněno velkým smutkem. Ale pak Julian potká Hedviku…
Jaká nádherná vánoční kniha!
Příběh ve 24 kapitolách, který vás rozesmutní a dojme k slzám, ale také vzbuzuje naději a přes všechen smutek potěší.
Kniha dojímá nejen svým příběhem, ale také mimořádně krásnými a působivými ilustracemi, které dokonale završují příběh.
Přečtěte si tento kouzelný a hřejivý příběh.
Psaní Ira Levina je brilantní - jsem v úžasu! Tato kniha je opravdovým hororovým klenotem. Vyšla v šedesátých letech minulého století a v té době skutečně vyvolávala hrůzu u svých čtenářů. Třebaže už není víra v temné síly tak silná a děl o Antikristu bylo napsáno nespočet, tato kniha neztrácí své kouzlo.
Čarodějnictví. Obětování. Krvavé rituály. A toto již není satanské spiknutí, ale skutečný ďábelský kult až leckdy tuhne krev v žilách. Atmosféra houstne, situace gradují. Zde je náboženské poselství. Je těžké si nepovšimnout, že toto se děje v agnostické rodině, která se odvrátila od Boha a stala se snadným terčem pro ďábla.
Lehké čtení našeho století, ale skutečná hrůza té doby. Nesmrtelná klasika, kterou by si měl přečíst každý.
Vím, že žádná kniha, jakkoli dobře napsaná není určena všem. Stále více věřím a pozoruji, že mnoho lidí, žen pravděpodobně ještě více než mužů je zajato kolektivními normami. Ztrácejí spojení sami se sebou, se svými přirozenými instinkty. Mnoho lidí už ani neví, co je dělá skutečně šťastnými a dává jim pocit vnitřního uspokojení. Při čtení této knihy jsem se cítila motivovaná pokračovat ve své cestě.
Kniha není jen pro ženy. Mužům poskytuje hluboký vhled do divoké a zároveň jemné ženské duše.
Název knihy přináší to, co slibuje: autor velmi čtivým způsobem zprostředkovává různorodé aspekty vztahu člověka - vlka - psa, a to jak historicky tak geograficky. Jako biolog, který pracuje se psy a vlky, dokáže laikovi poskytnout velmi zajímavý náhled do své každodenní práce a dát ho do souvislosti s tisíciletým vztahem mezi lidmi, vlky a psy. „Své” vlky a psy nepovažuje za objekty výzkumu, ale chová se k nim s velkým respektem a empatií.
Nádherná kniha s úchvatným příběhem, který jednoduše pohltí. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem a musím říct, že postupně ve mně probouzela množství emocí, jež jsem během četby zpracovávala. Pro mě určitě jedna z knih, které by měl dát šanci každý.