Johana komentáře u knih

Útlá knížka, kterou zvedá nosné téma - poválečné křivdy ve vysídlovaném pohraničí - a zajímavý styl. Ale nemohu říci, že by mne nadchla. Dokonce mám z jejího čtení divný pocit, cítím se manipulovaná a vydíraná, že se mi to musí a musí líbit a že kdo neskáče, není Čech...


Nedoporučuji. Ať se to tváří jak chce, kus pořádné literatury chutná jinak.

31 07.04.2023

Kniha vypadá krásně, potěšil mne výběr témat i obrázky z dílny Martina Roty.
Vadí mi dvě věci.
Především je to písmo. Font se pro delší odstavce nehodí, text plave před očima a skoro mne to přinutilo podsouvat si pod řádky záložku, jako prvňáček.
Větší chybou je podle mne to, že některé věci jsou vysvětlené bezvadně - ale jiné ne. Jak na svém kanále, tak v knize má Martin Rota tendenci přidávat na tempu výkladu tak, že mu jistě perfektně porozumí ti, co už měli dřív v problematice naprosto jasno...
Ach ano, při této námitce se přiznávám, že jsem na knihu malinko hloupinká - což rozhodně měli udělat jeho beta čtenáři, měl-li jaké.
Nelituji, že jsem si knihu koupila - ale jako dárek pro puberťáka se podle mne nedá s úspěchem použít, právě kvůli nedostatečné srozumitelnosti některých výkladů.
Což je opravdu veliká škoda.

31 19.12.2021

Průměrná detektivka, kde sledujeme tři linie, docela umně propletené: nevyjasněnou smrt otce policistky Kat, Katin vztah s bývalým snoubencem a zmizení Dany, uživatelky internetových stránek se seznamkou. Příběh Dany mne bavil ještě nejvíc, jinak se mi kniha zdá jaksi umělá - co do sentimentálních nálad a úvah, a dokonce co do natahování do délky, jakoby snad pro peníze... Ale četla jsem zdaleka horší kousky, napsané je to zručně, tak jako oddechová záležitost budiž, tři hvězdičky.

31 05.12.2021

Lehké čtení, které jsem si naordinovala po krvežíznivém Carterovi. Knížka moje očekávání splnila, je to čtivá oddechovka pro ženy, dá se v podstatě schroupat za den, což jsem také učinila. Co se mi líbí - autorka se vyhnula tomu klišé, aby líčila muslimského manžela jako prachtemnou postavu, evropskou manželku pak jenom jako něžnou holubici a politováníhodnou oběť. Pohled na manželství dvou lidí z odlišných kultur je tu daleko barvitější - ačkoli nijak zvlášť hlubokomyslný.

31 23.10.2021

Bavilo mne moc. Nejlepší ze všeho je inkvizitor Glokta, se svou otázkou: "Proč to dělám?", nicméně barbar Devítiprsťák má také říz a krásný mladík Jezal, se svou dokonalou bradou, je případ na zabití tak neodolatelný, až běda a paráda... Svět vymyšlený do šířky a hloubky, v dalších dílech se těším, že se dozvím ještě mnohem víc o mytologii a magii, kteréžto ty všechny košaté potíže zapříčinily - pokud to ovšem nebyla pouhá povaha lidská, na kteroužto pan Abercrombie pohlíží s rozmilou skepsí. Jdu se vrhnout na další díl!

31 24.03.2021

Pokud víme, jak to dopadne, může se nám zdát vyprávění příliš pomalé a snad i dlouhé. A my to víme, protože jde o povinnou četbu... Nicméně se mi kniha líbila, je napsaná pěkným jazykem a celkem uvěřitelně. Za zajímavé považuji, jak zde Zuzana v podstatě zůstává stále věřící osobou - to by se v příběhu, napsaném ve druhé polovině 20. století, nebo teď, ve století našem, asi nestalo. Přemýšlela jsem o tom - modernější autor by v románu z osmnáctého století určitě nechal hrdinku dospět k radikálnímu ateismu, což by ale byla veliká hloupost... Prostě byla jiná doba.
Nelíbil se mi dovětek, utěšuje mne, že v 18. století to asi bylo moderní.

31 13.01.2021

Strašidelná povídka, s démony podle ukrajinského folklóru: zejména s králem skřítků Vijem, kterému oční víčka visí až dolů na zem. Určitě lepší čtení nežli chválený román Útočiště, který jsem dočetla včera a od kterého běžím spravit si chuť k ruské klasice. Ono není fantasmagorie jako fantasmagorie. A, ovšem, pan Gogol má výborný rozum k dispozici a umí psát, není-liž pravda?


- Ozvalo se kohoutí zakokrhání. Bylo to již podruhé: první kokrhání gnómové přeslechli a teď se polekaně vrhali, kam se dalo, do oken a do dveří, jen aby byli co nejdřív venku; ale nepodařilo se jim to. A tak tam uvázli, přiskřípnuti ve dveřích a v oknech. Když pak vstoupil do kostela kněz, zhrozil se při pohledu na zneuctěnou Boží svatyni a neodvážil se již na tomto místě sloužit panychidu. A tak zůstal kostel již navěky tak, jak byl, s přiskřípnutými příšerami ve dveřích a v oknech; po čase obrostl lesem, kořeny, plevelem, planými trnkami, a dnes už k němu nikdo nenajde cestu.


- „Ba ne, já vím, proč zahynul: protože se bál. Kdyby se byl nebál, byla by s ním čarodějka nic nepořídila. Stačí se jen pokřižovat a plivnout jí na ocásek, a nic se člověku nestane. To všechno známe! U nás v Kyjevě jsou přece všechny ženské, co sedí na trhu, čarodějnice – jedna vedle druhé!“

31 06.01.2021

Tohle jsem kdysi dávno nedočetla - a ani teď. Jak tam Šedý Bobr pejska brutálně mlátí - kdysi jsem u toho odpadla a pak jsem na to zapomenula, abych teď odpadla znovu.
Jinak pana Londona má ráda, Tulák po hvězdách a Žízeň po životě jsou mezi mými nejoblíbenějšími knihami.

31 31.12.2020

Chytře napsaná, temná detektivka, která mne bavila. Jen bych se obešla bez sexuálních problémů detektiva a psycholožky - a bez toho, kterak drsný policista pořád pobrekává, že mrtvoly jsou ošklivé.

31 27.11.2020

Pět hvězdiček za to, že mi kniha vehnala slzy do očí. Z knih, jejichž námětem jsou zřetelně, (mimo jiné), práva žen, je tato první, která mne opravdu dojala. Není hloupá, křečovitá ani přemoudřelá. A - není to knížka "pro ženy", nýbrž pro lidi. Jedná se o tři příběhy, jejichž hrdinky se nikdy nesetkají, aby se ale v těžké životní krizi všechny tři dotkly jednoho a téhož předmětu. Přečtěte si, vřele doporučuji.

31 24.10.2020

Vhodné pro nás, kteří máme opravdu rádi pana Wernische. Ale nelouská se snadno. Připojuji tři ukázky z toho pelmelu - a takhle je to různorodé celé. Jako poznámkový sešit:

- Jednou se probudíš naposled a od té chvíle už budeš věčně bdít

- Přihodilo se včera na silnici vedoucí k Hoře svatého Šebestiána: Strážník, který zde kontroloval doklady, byl napaden řidičem a jeho spolujezdkyní. Když řidič vystoupil z auta a udeřil strážníka pěstí do obličeje, vmísil se do rvačky kolemjdoucí pes a kousl strážníka do lýtka levé nohy. Policista vystřelil po psovi z pistole a zasáhl sám sebe do nártu pravé nohy.

- Potrpím si spíš na pohyblivé figuríny, spíš na loutky než na lidi. Co mě na lidech zajímá, to mají loutky taky. A přitom nic uvnitř – žádný mechanismus, ještě tak duši snad, ale ne takovou, jakou bych musel nechápat.

30 18.02.2023

Jde o příjemnou, nenáročnou knihu - což jsem podle zdejších hodnocení čekala. Máte-li právě náladu na opravdu prostou detektivku, která ale, pozor, není zase hloupá a nebo špatně napsaná (potažmo přeložená) - pak doporučuji.
Je to čtvrtý díl série, předchozí části jsem nečetla, a protože předpokládám, že osobní život vyšetřovatelky mne nezajímal právě proto, tak v hodnocení přidávám čtvrtou hvězdičku, jak se říká, kvůli spravedlnosti.

30 23.08.2022

Krásná, mrazivá i dojemná povídka o vánoční noci a pilotech. Pilot Johnny asi fakt musel být skvělý chlap, ukázka:
“Ano, pane, skvělý chlap, ten pan Johnny. Pamatuju si ho jako dnes, když stál právě tam co teď vy, před krbem, a povídal mi: Joe, kdykoliv je někdo z nich za takovéhle noci venku a snaží se najít cestu domů, vzlétnu a navedu ho nazpátek.”

30 27.10.2020

Divá Bára se mi líbila, když jsem jí četla asi v patnácti letech, pak se mi líbil film z r. 1949 s Vlastou Fialovou, teď jsem si pustila na dobrou noc audioknihu. Dítě od polednice podstrčené se mi líbilo znova, jakkoli jazyk je trochu archaický... Vůbec mám Boženu Němcovou ráda, vždycky mne zajímaly ty řeči, že za ní její díla psal pan básník Jan Neruda! Zajímaly mne v tom, že pokud taková pomluva může vůbec vzniknout, svědčí to o vysoké kvalitě autorčiných děl!

30 22.06.2020

Tak jsem myslela, že dostanu něco jako je Jirotkův Saturnin. Ale vůbec a ve výsledku nedočteno. Moje chyba. Pana Wodehouse prozatím odkládám na neurčito - jeho styl humoru mi úplně nesedí.

Čtu si zdejší komentáře, že kniha je krásná a pěkně napsaná... A nechápu. Za mne jde o špatnou, školácky splácanou věc, na které se mi líbí jediné: že totiž o Bílé paní tu psala paní Černá.
Hvězdičku dávám, protože v oboru zneužívání historických námětů ke tvorbě mizerných knih prostě existují ještě daleko horší kousky. Zde toto jsem metodou rychločtení alespoň nějak dokázala přelouskat do bídného konce. Bububu! Bu.

29 10.02.2023

Nedočteno - a i přes to si dovolím dát odpad. Knížka je to asi dobrá, jenomže se tu přinachomýtly dvě naprosto záporné postavy: Adéla Michalíková a Kateřina Stupková. To jsou ty pachatelky! Překladatelky, kterým se to hooodně moc nepovedlo. Nejsem ochotná se prokousávat k příběhu nechutnou vrstvou těžkopádného, místy smysl ani nedávajícího překladu, pardon.

Kniha mi nesedla, dokonce jsem zřejmě nepochopila žánr. Snad historická dobrodružná pohádka? Pro ženy... Přišlo mi to celé nějak nesmírně laciné. Přeskákala jsem.

29 28.05.2021

Kniha pojednává o životě jeptišky Hildegardy, kterou zazdili do klášterní cely v dětství, protože mívala vidění, aby z cely vyšla už jako žena ve středním věku, zůstala v církvi a aby se jako spisovatelka, hudební skladatelka a organizátorka malé komunity pokusila napravit nešvary církve své doby, ve 12.století. Kniha se mi četla moc dobře, čemuž jsem se nedivila - už "Dcery čarodějného vrchu" mne nadchly tím, jak jsou poutavě napsané, a kniha o Hildegardě nezůstává pozadu. Pokud jde o prožívání hlavní postavy - autorka myslím uchopila její pocity a prožitky poměrně povrchně a možná i poplatně dnešní době, takže za to knize musím ubrat hvězdičku. Jeptiška je podaná tak až příkladně emancipovaně, viz ukázka. A katolická církev až moc jednoznačně prohnile, zase viz ukázka:

- „Opravdu by sis přála očistit se od své pravé povahy?“ Soucit ve Volmarových očích byl hlubší než moře. „Pán Bůh tě učinil tím, kým jsi, záměrně. Bez své kuráže a síly vůle bys dodnes seděla v poustevně. Zazděná ve dvou celách.“

- Tihle biskupové a kněží měli zastávat duchovní úřad daný jim od Boha a být prostředníky mezi prostým lidem a Bohem. Jenže jak mohou lidé doufat, že dosáhnou spásy, když ti, kdož by jim měli k tomu pomáhat, se sami po uši máchají v neřesti? Obyčejní farníci začali opouštět církev po celých houfech a přidávat se ke katarům, kteří si říkají praví křesťané. A ti, kdo se měli snažit získat své ztracené ovečky zpátky, ti, kdo měli být jejich pastýři, je chudáky upalovali na hranicích jako kacíře. Zlo plodilo zlo.

Celkově knihu doporučuji, jelikož mne prostě bavila.
A upozorním tu ještě na jednu maličkost: že historická Hildegard zřejmě měla cit pro módu a chtěla, aby se ženy v klášterech neoblékaly do hábitů a nezakrývaly si hlavu plachetkou - to mne zaujalo! Ukázka:

- „Jste zasvěcené panny,“ řekla jsem a v tu chvíli bylo úplně jedno, že některé z nich, například Johanna, jsou vdovy. „A přísná pravidla manželské pokory pro panny neplatí, neboť ty žijí v neposkvrněném ráji a nestárnou, zůstávají plné života jako rašící ratolest. Panna si nemusí zakrývat vlasy plachetkou či šátkem.“

29 30.09.2020

Hororová pohádka o holčičce Koralíně a o její Druhé matce s knoflíky místo očí. Krásně napsané. Ukázka:

- Koralina odporem a hrůzou vykřikla a ta postava se začala zvedat, jako by se probouzela. Koralina zděšením úplně ztuhla. Ta věc pomalu otáčela hlavu, až se černé knoflíky upřely přímo na ni. V bezústém obličeji se protrhla ústa se zbytky té bledé hmoty přilepenými ke rtům a hlas, který už ani vzdáleně nepřipomínal tátův hlas, zašeptal: "Koralino."
"No," řekla té věci, která kdysi bývala její druhý otec. "Ještě že jsi na mě rovnou neskočil." Stvoření zvedlo hůlkovité ruce k obličeji a přesunovalo bledou hmotu sem a tam, až si vymodelovalo něco jako nos. Mlčelo. "Hledám své rodiče," vysvětlila mu Koralina. "Nebo duše ukradené těm ostatním dětem. Jsou tady dole?" "Není tu nic," řekla ta bledá věc nezřetelně. "Jen prach a plíseň a zapomnění."

Pro ty, kteří viděli výborný film Koralina a svět za tajemnými dveřmi, upozorňuji: kniha má trochu jiný děj, film byl spíš o lásce ale originální příběh je víc o statečnosti.

29 20.09.2020