Johana komentáře u knih

Svižná, leč dosti odporná a překombinovaná detektivka, nesoucí se na vlně divné módy kupit utrpení a stále dokola překvapovat, až absurdně a vlastně neznámo proč...
Co by tomu řekla slečna Marplová, tážu se? Že takové věci se nedějí a podobné lidi že žádné nezná?
Jako čtení do vlaku či čekárny nicméně - budiž. Kupodivu je mi toto snesitelnější nežli pan Carter, nejspíš proto, že autor sám sebe nebere, myslím si, tak úplně vážně.
A jednu hvězdičku přidávám za následující myšlenku, která mi připadá hodná zapamatování:

- Ke zničení velkého domu jak známo stačí jednoduše rozbít pouze jednu malou okenní tabulku a čekat. Jakmile jednou mají vítr, déšť a zvířata volný vstup, je rozpad už jen otázkou času. Pozoroval jsem starce na gauči, jak si posunul brýle na čtení, a říkal si, jestli to platí i o člověku. Jestli když jednou osud hodí kámen do okna našeho života, tak už nejsme schopni následky tohoto úderu napravit, ať se snažíme sebevíc.

26 14.03.2021

Knížka určená dospívajícím dívkám, aby je pořádně zmátla a přivedla k lichým snům a planým nadějím... Kteréžto sny a naděje jsou, jak se domnívám chápat, neustále zbožím, které jde na odbyt perfektně. Čili za mne ne, ne, ne!
Proč tedy ty 3 hvězdy dávám? Protože jsem poslouchala pěkně načtenou audioknihu po malých kouscích na dobrou noc - a příjemně se mi u toho usínalo. :D ! A byla bych si byla přála, aby tu bylo o hodně víc pohádkové logiky... Aby se u toho usínalo ještě lépe.

26 08.12.2020

Co nám zde vlastně autor chce vyprávět, možná neví ani on sám - ale vypráví fascinujícím způsobem! A ovšem, je tady pistolník, zkuste ho nemilovat...

„O čem to mluvíš?“
„O všem, co je,“ řekl pistolník klidně. „Vydáme se na cestu,
Eddie. Budeme bojovat. Utrpíme rány. A do konce budeme stát
zpříma.“
Teď neříkal nic Eddie. Nemohl na nic kloudného přijít.
Roland jemně sevřel Eddieho paži. „Dokonce i proklatci milují,“
pravil.

26 31.07.2020

Kniha mi přišla neradostná, těžkopádná a nebavila mne, proto nedočteno - ačkoli autor je můj miláček. Ostatně: Četli jste někdo Písečníky? Né? Tak honem! :)

První stránky výborné... A to je vše. Linda Castillo je pro mne osvědčená autorka, kterou mám opravdu ráda, takže velmi nerada přiznávám, že Pocit hanby jsem dvakrát odložila nedočtený, abych se napotřetí donutila dospět ke konci příběhu metodou rychločtení. Pevně doufám, že šlo o výjimku z pravila a že v další knize se zase setkám paní spisovatelkou v plné síle a svěžesti.

25 26.08.2022

Taková solidní, pomalejší historická detektivka, podle mne vhodná na večery na chatě, potažmo k jídlu. Okořeněno čarodějnictvím.

25 23.12.2020

Povídku Berenice znám už dávno, ale Pád domu Usherů mi dosud unikal, tak jsem ráda, že jsem si to doplnila. Pan Poe má jako vždy košatý, mnohomluvný styl a děsivou fantazii:

- Na srdce mi dolehl mrazivý chlad, skleslost, ošklivost – myšlenky prostoupila neskonalá pustota a ničím na světě nedokázal jsem vykřesat z fantazie špetku vznešenosti. Co to jen je, uvažoval jsem, co mne tak podlomilo při pohledu na dům Usherů?

- Podléhal jistým nadsmyslným představám o domě, který obýval a z kterého se už dlouhá léta na krok nevzdálil – představám o působení sil, jejichž mystickou moc líčil příliš mlhavě, abych se zde o ní rozepisoval –představám o tom, jak prý si jisté vlastnosti již samé hmoty a tvaru rodinného sídla, jimž byl tak dlouho vystaven, podmanily jeho duši, jak nakonec hmotná podstata šedých zdí a věží i kalného močálu, v němž se zrcadlily, ovládly duchovní podstatu jeho bytosti.

25 21.12.2020

Nebavilo mne to. První Kingova kniha, kde jsem se nutila do dalšího čtení. Ovšem, je to v podstatě napsané moc pěkně, a Kingovka s dětskými hrdiny snad ani nemůže být tak úplně špatná - ale rozvleklý styl vypravování a dokonce (!) sem tam logická chybka mne přivádějí na myšlenku, že s tím snad starému pánovi někdo pomáhal... Někdo trochu nešikovný.

25 02.12.2020

Takové drobné, milé, lahůdkové počteníčko. Povídka pro mne nějak rezonovala s Nezbytnými věcmi, což je má asi nejoblíbenější Kingovka. No a spoiler (drobný): autoři možná vyhráli sázku o to, zda jde napsat úspěšnou povídku na námět, "jak zhubnout pravidelným pojídáním čokolády"!

25 28.07.2020

Útlá knížka, silný námět, čtivě napsané - přečetla jsem Vrány na posezení. To ano, ale nadšení se u mne nekonalo. Jak už tu píšou jiní komentující: psychologie postav je jenom matně naznačená a vlastně není moc jasné, proč příběh náhle skončil tak, jak skončil. Chybí mi emoce, co by mne k tomuto konci vůbec dovedly. Myslím, že v knize nejsou. Jakoby hlavní postavy příběhu byly kompletně nějaké autistické, nebo - vyřezávané z papundeklu a pro efekt přetřené latexem. (A zvlášť mne to mrzí, protože potíže s nepochopením pro silně výtvarně nadané lidi se vyskytují u nás v rodině. Vážně to vypadá jinak, umělci které znám měli a mají svůj svéráz: paní Dvořáková ale, právě tak, jako hrdinčina matka, je schopna postihnout vlastně jenom ten fakt, že výtvarník při své činnosti produkuje ostatním nepochopitelný nepořádek v příbytku. Achtymůjbóže... )

25 17.07.2020

Knížka se výborně četla, zejména první třetina, kde jsem se nemohla od jejích stránek vůbec odtrhnout - autorka stručně a působivě podává charaktery svých hrdinů a zejména u hlavní hrdinky mne přinutila spoluprožívat její paniku, zahanbení a hrůzu. Poté už mi příběh začal připadat trochu přitažený za vlasy, zdá se mi, že druhá třetina je i neobratně vystavěna, mnohé z toho, co by mne bavilo uhádnout, je zde servírováno bez varování a zbytečně jednoduše. A závěrečná část je sice napínavá a nápaditá, jenomže úplný konec má myslím tak zřetelnou pachuť snahy překvapit za každou cenu, až mi to vadilo. Celkově: doporučuji jako nadprůměrný thriller pro ženské čtenářky.
(Citát: "Nejsou to pátrací psi. Jsou to psi na mrtvoly," řekne Marco. Nato jí to dojde. Obrátí se zpátky k detektivovi, bledá v obličeji. "Vy si myslíte, že jsme ji zabili!?")

25 30.05.2020

Nedočteno, protože mne děsí, jak je kniha tlustá. Musela by mě bavit tolik, jako kdysi první díl - což ani náhodou.

Čtení pro ženy, které mne nejprve moc příjemně překvapilo. Asi od třetiny to už taková sláva nebyla a konec "vhodný pro zfilmování", což úplně nemusím.
Knížka obsahuje poděkování, které doporučuji k přečtení: dozvídáme se zde, že jde o prvotinu, do které autorce mluvilo hodně lidí. A také, že závěr příběhu je nakonec jiný, nežli ona zamýšlela, protože jí to tak poradil kamarád. Upřímně by mne zajímalo, jak měl příběh dopadnout podle samotné autorky původního nápadu!

24 02.02.2021

Tohle nebylo nic pro mne. Halucinace sem, halucinace tam... A Goethův Král duchů? Fakt? Zmateně, až klopotně vyprávěný příběh, kde nechci uvěřit, že měl někdy získat nějakou literární cenu!
Přeskákáno.

24 05.01.2021

Bijte mne, mlaťte mne, ale tohle je brak hrubého zrna a úchylným navrch. Zkusila jsem audioknihu, je načtená pěkně, nicméně po scénce zarážení hřebíků jsem odpadla, na Cartera je můj život krátký.

24 20.12.2020

Mám dojem, že toto není dobrá kniha, ať se na to kouknete, ze které strany chcete. Je ale nadprůměrně zajímavá. Rozhodně mne přinutila, abych si šla něco přečíst o autorovi, čili teď vím, že se A. L. Huxley narodil roku 1894 v Anglii, že po úrazu špatně viděl, od dvaceti se živil jako spisovatel, že měl slabost pro drogy a že Konec civilizace napsal mezi válkami. Ve zdrojích se také dočítám, že jsem nepochybila, když mi kniha v mnohém přišla jako reakce na utopie se světovládnou ambicí - na komunismus a nacismus. Navíc, autorův brácha že byl biolog, no, úplně vidím, jak se oba bratři při sklence něčeho ostřejšího hádávali o možnosti rozmnožovat lidstvo uměle, včetně možných následků násilného oddělování pohlavního pudu od těhotenství a rodičovství... Autor napsal o 20 let později novelu Ostrov, která má námět znovu otevírat a má to tentokrát být opravdu utopie, nikoli dystopie, tak se těším, že Ostrov seženu a dám si ho, abych získala srovnání. Potom k tomuto komentáři asi něco připíšu.

24 29.06.2020

Poutavě napsaná dystopická kniha? Ó ne. Příběh se totiž odehrává v budoucnosti, která je utopická, ne dystopická, a jejíž idylku ohraničuje jenom neschopnost tamního lidstva rozšířit se dál do vesmíru, takže umřít tam občas někdo musí...

A právě zde vidím chybu knihy: Autor si vysnil chytrý, překvapivý, místy šokující, opravdu poutavý příběh, jenže pozadí příběhu, ten krásný utopický svět, kdy lidé vědí všechno a žijí si, jak nejlépe to jde - je v knize převážně světem dnešním, my s vypravěčem neprocházíme rajskými zahradami, v nichž by všeznalí lidé řízení všeznalou entitou lahodně přebývali způsobem, nám dnes nedostupným! A tak se oživování lidí, kteří skočili z výšky a "rozplácli se", stává pro čtenáře jediným důkazem o jedinečnosti onoho světa. Že sekta věří v tóny? To může i dnes, ba dnes tomu zřejmě mnozí věří. Ano, dokonce nákup potravin má takto odfláknutý popis: že tohle kuře je slisovaná řasa? Opravdu?

(Jedině představa, že lidstvo se v budoucnosti v letadle zruší prostřední místo, takže sedadla budou jen do chodbičky nebo k oknu - mi připadá plnohodnotně utopická ale myslím, že to pan autor připsal jen jako dobrý vtip. Což je...)

Autor by byl mohl dosáhnout daleko razantnějšího efektu, kdyby svět budoucnosti vybudoval víc do hloubky, což neudělal a podcenil tím svého čtenáře, jakkoli svým dílem evidentně obmyslel především YA publikum.

24 19.06.2020

Tak že si přečtu o epidemii - místo toho mi pan spisovatel povyprávěl, s velice hořkou veselostí, jak to vidí chodit v politice a tak nějak mezi lidmi vůbec. Dozvíme se, jak se může snadno zrodit diktatura. (Jak je napřed ovšem třeba ochromit třetí velmoc, média.) Jsme svědky, jak se rodí oportunisté a jak se z oportunistů stávají zločinci, a že člověk pod tlakem beznaděje přivykne asi opravdu i na to dřevěné sako... Je nám také ukázáno, že surovost k bližnímu není tak dána pohlavím, jako pocitem moci a slabostí lidských povah. A celkově v knize, která má být odlehčená a jak se o ní píše: satirická, můžeme občas zavnímat hluboký žal spisovatele, který snad vidí svět skoro jako obraz Hieronyma Bosche a k jakože dobrým koncům se svým hrdinou dospěje tak nějak bez zábran - navzdory zdravému rozumu. Zdejší úspěšný výrobce vakcíny tedy není doktor Galén... Knihu doporučuji, jakkoli její literární kvalita je podle mne rozporuplná už proto, že se autor zřejmě snažil psát lehkým perem a sklouznout po povrchu - což ale nedokázal. Při rozhořčení, kterému zde popustil uzdu, se nedivím vůbec, že se pan Merle následně uchýlil na dlouhá léta do minulosti, do své ságy Dědictví otců.

24 17.05.2020

Výborná detektivka. Pravděpodobní hrdinové, překvapivé situace, čte se to jak víno. Vypravěčem je psycholog, tak akorát skeptický k možnostem své profese. Dala bych 5, nakonec mne od nejvyššího hodnocení odradilo, že na brutalitu pachatele, se kterou se střetneme v závěru knihy, jsem zrovna já trochu citlivá povaha - komu to ale nevadí, doporučuji všemi deseti!

24 14.05.2020

V rámci žánru vysoko nad průměrem. Ačkoli červenku většinou nečtu, tuhle příběh na námět pohádky o Popelce jsem celkem přelouskala s chutí a jenom s trochou přeskakování.
Od paní Quinnové jsem si totiž chtěla přečíst něco ze série o Bridgertonových, abych si udělala obrázek, podle čeho byl točen seriál na Netflixu, Bridgertonovi.
Seriál mi, mimo jiné, přišel opravdu špatný. (Je to ten přetřásaný hlavně kvůli obsazení afroamerických herců do rolí britských aristokratů 19.století - včetně královny. Sic? No, napsáno to tak rozhodně nebylo.)

23 31.12.2020