john_silver
komentáře u knih
Odvolání
John Grisham
Dlouho jsem se této knize vyhýbal a dobře jsem dělal.
Forma brilantní, napsáno čtivě. Politikaření, snobství a ten nejhorší rub chemické výroby mě však v takove koncentraci nebavily. Doufal jsem v dobrý konec, ale ten tedy překvapil. Až na výjimky jsem se při čtení cítil odporně a to jsem ještě ani neznal rozuzlení. Nechápu, proč ve zhola vymyšleném příběhu jako byl tento Grisham zlo nechal vyhrát, čemu to mělo pomoci.
Vyděrač
Felix Francis
Nejslabší felix, má padáka.
Tak nešikovně popsanou krizovou situaci jako tu při potápění jsem od Felixe ještě nečetl. První třetina knihy má dobrou úroveň, ale poté přibývá "co to sakra je" momentů, à la maturitní sloh na téma "Napodobte Dicka Francise". V závěrech kapitol jsem si mohl hlavu ukroutit nad tím, co vše se dá odbýt holou větou.
Kukly
John Wyndham (p)
Název Kukly je tuším metafora na situaci hrdinů, kteří jako zakuklené můry nebo motýli tají na první pohled nerozpoznatelnou "deviaci" či "boží dar", schopnost telepatie.
Kniha je do dvou třetin nadprůměrná, jen mám dvě výtky. Za prvé, ten David. On sice zachrání Petru od utopení, ale také vyzradí Sofii inkvizitorům, nesbalí včas věci pro útěk, Rosalinda za něj cestou zabíjí a nakonec mu zachrání život Sofie. Potřeboval by prostor pro reparát.
Za druhé nedotažený závěr, ten je slabina. Umím si představit pokračování 2. dílem: Michael s Rachel putují na Nový Zéland a netuší, že loď ve tvaru lesklé ryby i s tou Novozélanďankou brzy havarovala. Jejich zachránkyně později jako jedna z posádky lodi umře, ale stihne jim ještě prozradit něco praktického pro zdar cesty. Takže nevypadá už jen jako dlouze moralizující nadsamice.
David s Rosalindou a Petrou a třeba i s pilotem lodi se dostanou do problémů. Pomohou si a cestou se naštěstí znovu potkají s Michaelem a Rachel. Všem nezbývá než dojít a doplout do nového domova stůj co stůj na vlastní pěst. Dochází k lepšímu prokreslení nejen Davidovy figury, ale třeba i k nečekanému rozvinutí Petřiny schopnosti.
Příhody Řeka Melikla
Witold Makowiecki
V dětství jsem přečetl jen polovinu KODovek a tu druhou doháním až teď skoro nad hrobem. A je to zajímavá náplň. Příhody Řeka M. lehce nedosahují kvalit Tří útěků, občas je nějaká pointa předvídatelná. Prostředí starověkého Řecka a okolí však jen tak v dobrodružných knihách pro děti nenajdeme a připadalo mně velice atraktivní.
Pevnost u solného brodu
Friedrich Gerstäcker
Také mě ty lovecké povídky neoslovily, ale zejména první povídka až novela Pevnost u solného brodu je perfektní jihoamerická mayovka. Povinné čtení pro každého milovníka indiánských půtek z dob, kdy ještě domorodci věřili, že mají proti bílým naději.
Tajemství Santa Vittorie
Robert Crichton
Mně nevím proč přijde úsměvné jméno Italo Bombolini. Přijde legrační i Italům?
Na knížce mě trochu zarazilo, jak se z nezáživného popisu, to na začátku, plynule přelévá do frašky nebo grotesky, aby tu a tam zesmutnila do realistického válečného dramatu, mezi tím však většinou trvá kocourkovská groteska.
Občas vysvitne lidová moudrost, třeba o tom, že když se zbabělost dělá poctivě, jde ji i obdivovat a zklamán proto není ani milovník různě hluboké filozofie.
Anotace nelže - je to výborný román.
Léto s vůní čerstvého chleba
Jenny Colgan
Jiné autorčiny knihy už jsem nesnesl, ale přiznávám se, že druhý díl z Cornwallu o Neilovi, Polly a majáku se mi zvrhle líbil skoro stejně jako ten první.
Ostrov s vůní čerstvého chleba
Jenny Colgan
Přilákaly mě rekvizity jako ostrov, maják a pták rosomák. A rád jsem se jimi několik dnů bavil.
Zelňačka
René Fallet
Taková odlehčená francouzská sci-fi s puncem krásné klasické literatury. Obsažnější a vrstevnatější než film s Funesem. Vynikající, úžasný překlad, malebný sloh. Suchý, jadrný jazyk a mokrý humor:
"My oba víme, jak se chovat. My byli i v restauraci." "Jel po dvou, místy po třech kolech, více kol ale nepoužil." "Sousedi dělaj randál. Dobře, hned jim mrsknu antizvukovou vlnou po rypáku."
Připomněla mi trochu jednu italskou tragikomedii: https://www.databazeknih.cz/knihy/tajemstvi-santa-vittorie-40502
Pískle
Jan Mareš
Jako malého kluka mě hodně bavilo číst o tom partyzánském životě v příhraničních lesích na Náchodsku. Na komunisticko-sovětský kontext si už nevzpomínám. Zkusím ji znovu sehnat a přečíst.
Stopy vedou na sever
Martin Hanka
Příběh není špatně vymyšlen a vystavěn. Má své světlé chvíle. Sam Hawkens baví. Bohužel Vinnetou v první třetině zmizí a během četby jsem si kolikrát říkal: "Tady bych to napsal jinak a tady zase takhle, aby to víc připomínalo Mayova ducha". Sloh občas klouže do rodokapsové lacinosti a zvraty jsou uspěchané. Je to tak na dva a půl hvězdy. Ale rád zaokrouhluji na třetí za odvahu a snahu sepsat další putování Vinnetoua a Old Shatterhanda.
Démoni jsou věční
Petr Heteša
Musím tomuhle škváru vylepšit profil. Proto: Miluji každé písmeno tohoto literárního odpadu a miluji zelený svět démonů. Miluji, že to konečně není kyberpunkový, ale o něco víc naše. Je to skvostná vyvřelina autorovy zdanielsované a zkouřené fantazie. Líbí se pouze speciálním dětem, jelikož jsme také zplozenci zeleného přísvitu.
Tekuté krystaly
Petr Heteša
Místama slabší, kdy můj procesor dost protestoval za prohřešky proti logice, přesto celkově ne autorova nejhorší. Když se k tomu přičte, že nemám rád chlast, cigára ani kyberpunk, tak je s podivem, proč vůbec Hetešu čtu :-) Když ale mě jeho tvorba a humor baví. On ten svůj brakopis umí vyvážit, jako to uměl Mistr Kulhánek. A když se Hetesha někdy opakuje, tak většinou chytlavě.
Zaujalo "Nechte vzkaz v diskusi ke knize Universalchymie", kterou tedy měl v r. 2015 už rozepsanou.
Taky pobavilo, že se české rohlíky a housky v USA, konkrétně v Chincoteague konečně prosadily před sladkým tousťákem a bagetami :-)
Ostrov modrých delfínů
Scott O’Dell
Miluju tuhle knihu. Jeden z nejlepších ostrovních bojů o přežití. Asi se nehodí kvůli hlavní postavě říci "robinzonád". Každopádně tak dobře a poutavě napsáno, že jsem tam byl s ní.
Osudový konvoj
František Novotný
I když jako hrdina nemám rád scifi s alternativní historií (s výjimkou knižních perel jako "Poslední den stvoření", atp.), po této knize jsem sáhl zcela neinformován. Ta první linka ze současnosti byla čtivá, technické detaily z údržby a řízení jachty zajímavé. Druhá dějová linka mě znechutila, nad křižníky Cheb a Beroun kroutím hlavou, ale naštěstí na rozdíl od hrdiny si mohu vybrat a po chvíli sledování pouze té první linie nechat knihu nedočtenou.
Artemis
Andy Weir
Jsem rád, že jsem nepotřeboval řešit, že Jazz je Arabka, šikovná svářečka nebo úlitba multikulti ideálu s chováním nelogického pubertálního ztřeštiprdla. Jasně, má to pár slabších chvil, kdy úniková hra v pětibublině o 2 000 obyvatelích ztrácí na uvěřitelnosti. Ale asi umím přimhouřit oko, jelikož mě plně uspokojilo prostředí Měsíce a zábavný styl vyprávění. Artemis jsem si užil podobně jako Marťana a nedostatky bych ohodnotil jen malým mínusem k známce jedna.
Jak jedna čtenářka poznamenala, příště by se hodilo zavítat na Pluto :-)
Klekí Petra, bílý otec Apačů
Jaroslav Moravec
Vynikající chuťovka. O tomto vlastně "nultém dílu" Vinnetoua jsem v životě neslyšel. Až teď ho náhodou objevil a čirá radost. Knížečka je umně vymyšlená a skvěle napsaná - vyzařuje z ní duch originálů tak trefně, že změnu autora nepocítíte a když tak jemně k lepšímu. V hloubce učitelových úvah a smutku nad osudem Indiánů snad český spisovatel i překonal mistra. Příběh se čte hladce, nikde nedrhne a v pasážích s Apači se člověk neubrání tetelivému štěstí, jako by právě našel nikdy nevydanou mayovku. Dojem umocňují výborné Burianovy ilustrace.
Ochránci
John Grisham
Téma se zprvu zdálo přitažlivé, malá chudá právnická firma usilující o nápravu případů nespravedlivě odsouzených. Ale zpracování mě vůbec nenadchlo. Téměř na každé stránce přibude nová postava, za chvíli jich tam je skoro jako ve Starém zákoně a příběh se odvíjí hlavně díky nim. Jinak ubíhá poněkud nezáživně. Také na mě působil dost temně. Kniha se nestane od autora mou oblíbenou, podle zdejších hodnocení jsem čekal trochu více.
Amatéři
John Grisham
Má jedna z nejoblíbenějších od Grishama. Více odlehčená, úsměvná a méně thrillerová. Příjemné zábavné čtení s dobrou pointou. Na vykreslenými charaktery postav a jejich jednáním se můžete bavit a nemusíte se šklebit odporem nebo kroutit hlavou, ani vám nehrozí nuda jako u novějších autorových děl.
Vyvolávač deště
John Grisham
Mně se prostě líbí Grishamův sevřený spisovatelský styl a vtip. Když je dobře vystavěný příběh obohacen o postavy, k nimž necítíte antipatie, dostanete čtivou pohodovou knihu. Ano, tentokrát je trochu sladkobolná a lidsky dojímavá, ale nijak přehnaně a podle mě patří od autora k těm lepším.