jolii
komentáře u knih

Osudy postav a celý příběh opět vykreslen s velkou lehkostí autorce vždy vlastní. Postav hodně, občas jsem se ztrácela, ale vždy se zase našla. Čtení na jeden dech (den a noc).


Moc hezky zpracované téma vesmíru, seznámení s jednotlivými planetami přiměřenou formou. Děti opravdu baví a nějaká ta informace jim uvízne v hlavičkách.


Moc fajn čtení. Při "Také u nás v Horní Hrudce..." jsem se chechtala nahlas. Ve vlaku. Přečteno komplet při cestě Česká Třebová - Praha.


Styl a jazyk, jakým autorka píše mě moc těší. Jako bych ani nečetla, jako bych jen poslouchala, jako by mi příběhy někdo přímo vyprávěl.


Milé, laskavě humorné, někdy poučné a k zamyšlení, takové je to čtení.


Čtu tuhle knihu ve vlaku a řekla bych, že je to trochu ošemetné, neb s nemizícím mírně přiblblým úsměvem vypadám asi trochu podezřele, ne-li jak tichý blázen. Ale já si to užívám.


Moc dobrá kniha. Trochu tajemna, hodně chuti na kávu, akorát postav a příběhů. Ten poslední by ale mohl být o krapítek víc dotažený a méně sentimentální.


Vlastně nevím, co napsat. Vše už tu bylo řečeno. Jsem ráda, že jsem po knize sáhla o víkendu. Celý patřil jí.


Velmi, opravdu velmi pěkně vykreslené životní příběhy několika generací jedné rodiny. Začnete číst a nejde přestat.


Většinu přečtených knih posílám dál, ale s touhle jsem se chvíli mazlila. Murakamiho styl mě moc baví. Už tuším, co můžu čekat a těším se. Povedená povídka s naprosto pravdivou závěrečnou myšlenkou.


Asi před půl rokem jsem si dala takovou Murakamiho jízdu. Čtyři knihy za sebou. A řekla si už dost! Ale teď, když tu vidím Kafku, právě díky ní, se mi doprčic stýská.


Opravdu nic moc. Dočetla jsem už ledacos, ale tohle zatím ne. Nebaví, bohužel.


K celé sáze chovám emoční ambivalenci. Neboť, jak praví slovník cizích slov, jedná se o "současné prožívání rozporných, smíšených a protichůdných, kladných i záporných pocitů a emocí vůči věcem, podnětům a osobám, např. sympatie a antipatie, lásky a nenávisti". A to jsem při čtení cítila.


Já touhle knihou Marakamiho začínala a říkala si: "Bože, co je to za koninu?" Po přečtení jeho dalších už to vím. Mám ho ráda, kluka bláznivýho. Kluka, co se hledá a nemůže se najít. Rozumím a některé myšlenky z jeho knih mi stále víří hlavou.


Děj si prostě jen tak plynul a já četla. Nic strhujícího, nic překvapivého, nic hluboce filozofického, ale přesto poutavé a čtivé.


Měla bych se učit na zkoušky. Ale copak to jde, když mám na očích tuhle knihu? Další díly jsem pro jistotu strčila pod polštář.


Jeje, to zas byly noci. Krátké a s divokými sny. Platí pro celou trilogii.


I po 10 letech má studentům co nabídnout.

No, my pejskaři musíme dát jedině pět hvězdiček.
