jopp komentáře u knih
V doslovu jsem se dočetla, že román má odrážet politické změny v Rusku v 19. století...? Tak to jsem teda nějak nepochopila :)
Podle mého jde o krátký román ruské klasické literatury, který se zabývá vztahy mezi lidmi v soudobé společnosti. Každý si tam najde svoje adekvátně svému věku. Před 20 lety by mě zaujaly kotrmelce postav týkající se romantických vztahů, dnes jsem si až bolestně připomněla svoji úlohu rodiče- vypiplat, obětovat se a pak jen čekat, zda se potomek ke mně bude znát :)
Oddechovka. Místy úplně mimo představitelnou realitu (příliš mnoho zvláštních lidí, náhod, nečekané chování hlavní postavy atd.), nicméně když o tom moc nepřemýšlíte, je to napínavý příběh se zajímavými zvraty a odhaleními.
Moc hezky napsané, dobrodružný příběh a také velmi napínavý - po každé kapitole chtěl syn (necelých 5 let) hned další! :-)
Za mě to bylo oproti jiné autorově sérii - Spár stříbrného sokola - o hodně slabší. Všechno mi přišlo příliš nereálné a tak nějak uměle vykonstruované - 17letá holka bez jakýchkoli předchozích zkušeností se chová jako protřelý hráč, na jedné straně má vzbuzovat její smýšlení sympatie, na druhé straně je její jednání z morálního hlediska často za hranou. Tento rozpor (milá dívka x intrikánka jdoucí přes mrtvoly) mi neseděl a nedovedla jsem si představit ani vzdáleně, že by někdo takový mohl někdy v nějakém světě existovat.
Kniha je velmi čtivě napsaná (ale opět musím poznamenat, že série Spár byla napsaná lépe), nicméně další díly už číst nebudu, spíš zkusím od autora něco jiného.
Od sci-fi nebo fantasy literatury čekám, že to bude oddechovka, ale ne bezduchá, což je tady určitě splněno. Je to čtivé, zábavné a nikoli bez myšlenky. Prostě zábava :-)
Ještě větší zábava než 1. díl! Jen ty divoké sny o mimozemšťanech a vesmírných bitvách... :-))
Četlo se mi to dobře, jen ve srovnání s jinými podobnými knihami na mě tento román působil trochu povrchně - zajímavý příběh, ale ne strhující, který by ve mně zanechal hluboký dojem. Něco mezi 3 a 4 hvězdami.
Zhruba do tří čtvrtin knihy jsem si pletla piloty i jejich manželky či milenky a kniha mi přišla zbytečně dlouhá. Poslední čtvrtina mě bavila hodně. Období 70. let 20. století v Íránu mě až tak nenadchlo,přestože šlo pro danou oblast samozřejmě o důležité revoluční události.
Islám - masakr jako vždy, pro mě nepochopitelné, úplně jiná kultura. Život člověka podle něj nemá vlastně žádnou cenu, v tomhle se naše a jejich kultura nikdy nemůžeme srovnat.. A práva žen, úplná katastrofa.
Za mě od autora zatím nejlepší Šógun.
Taková oddechovka - nenadchne, neurazí. Postavy trochu nereálné, popis letištního prostředí docela povedený.
Tuto knihu zpětně hodnotím jako nejhorší věc, kterou jsem kdy dočetla do konce :-) Tak naivní, tak o ničem. Vím, že kniha je poplatná své době, žít tehdy, viděla bych to asi jinak. Ale v současnosti nechápu, proč se o ní děcka na střední učí :-)
Další skvělá kniha od Rushdieho, četla jsem předtím Děti půlnoci. Klaun Šalimar je na čtení o něco jednodušší, není tam tak moc politických pasáží, které mě moc nebaví. U Rushdiho mě trochu rozčiluje, že můj intelekt je určitě omezenější než u autora :-)
Knihu jsem si vybrala, protože jsem nemocná a nemám vůbec kapacitu přemýšlet. Pro tento účel je ideální. Jde o červenou knihovnu s nereálnými postavami, prostě pohádka pro ženy. Nicméně zase jsem si připomenula, jak velký pokrok naše civilizace za posledních cca 150 let učinila ve vědě, sociálních vztazích... žijeme si teď opravdu dobře a snad nám to co nejdéle vydrží.
Syn (8) včera dostal po stromeček, dnes už má přečteno a líbilo se moc.
Oběma synům se kniha líbila a mně také. Příběh je srozumitelný, poutavý a poučný.
Vejce a já bylo lepší. Ale vcelku jsem se bavila, knihu jsem četla na dovolené a splnila svůj účel jako oddechovka.
Mě to bohužel moc nebavilo. Do půlky chaos- spousta postav bez souvislosti, poté se sice příběh začal spojovat, ale pro mě to bylo celé nedůvěryhodné - proč třeba všichni uvěřili právě té teorii o virtuálním světě? Ten konec (nebudu spoilerovat) mě vysloveně naštval a názor na knihu určitě nevylepšil... a ani styl psaní mi bohužel moc neseděl.
V poslední době jsem přečetla několik knih, které řadím do žánru soukromě nazývaného "pokleslá literatura" a potřebovala jsem nutně nějakou intelektuální vzpruhu. S kým jiným než se Salmanem Rushdiem?
Po přečtení prvního odstavce jsem se začala usmívat. Občas si z některých knih vypíšu větu, která se autorovi povedla. U Rushdieho knih bych musela opisovat třetinu knihy. Vždycky mě dostane tím, o jak inteligentního člověka s neskutečným přehledem o současných i historických společenských a kulturních událostech se jedná. A jeho umění psát je prostě darem od boha, osudu - jak je libo. Škoda, že nezvládnu víc než jednu jeho knihu cca za rok, protože čtení vyžaduje soustředění, kterého se mi večer prostě nedostává.
Román oplývá mnoha vrstvami, magickými prvky (které miluju!), odkazy na problémy současné západní společnosti, řeší se zde problematika přistěhovalců a rasismu atd. - vše zachyceno nádherným květnatým jazykem. Klaním se, tleskám a doufám, že pan Rushdie se dožije nejméně sta let a všichni ti, kteří se mu snaží ublížit pod zástěrkou propagace toho absurdního, omezeného a omezujícího náboženství, ať shoří v (jejich vlastím) pekle!!!
Druhý díl ve stejném duchu jako první, takže končím. A už pozítří nebudu vědět, o čem to bylo :)