jprst komentáře u knih
Ve srovnání s dnešním bojem o korýtka ve státní správě byly tehdejší problémy úředníků docela idylické.
Téma sice nadčasové, ale pro současnou generaci asi nepříliš zajímavé. Přece jenom doba se změnila .
Silně poplatné době napsání a vydání. Jediným důvodem, proč to číst, může být zájem udělat si obrázek o celkové tvorbě autora.
Podle této knihy byl v roce 1985 natočen stejnojmenný film (režisér Jiří Svoboda).
První kniha z autorovy volné tetralogie o emigrantovi Pravoslavu Komendovi, jakémsi " výluhu " z českých emigrantů, které autor znal více než dobře.
Také způsob, jak podstrčit čtenáři nějaké problémy k přemýšlení. Dobré je, že se o nich dozví, špatné, že je nemůže až tak moc ovlivnit.
Kniha napsaná " příliš rychlým perem". Vyskytují se v ní četné faktické chyby, některé údaje si dokonce odporují a řadu údajů bych asi bral s rezervou. Ale přečíst se dá.
Je nepříjemné připustit, že i tací emigranti byli. Ale jinak to není nic mimořádného, takové povahy se vyskytují mezi námi naprosto běžně.
Další z Ulčových knih, která asi dokáže zaujmout i čtenáře, pro které není cestopis zrovna to pravé. Ale on to zase není až tak docela cestopis.
Obsah knihy upřesňuje pokračování jejího názvu: Ostrovní komunikace a lidožroutská tradice.
Přes veškerý děj z tohoto příběhu vylézá otázka, která snad musela napadnout všechny emigranty, a to: Kde a co je pro mne "doma" ? Pro mnoho z nich to může být i dnes dost složitá odpověď.
Tato kniha je důkazem, že cestopis se dá napsat s humorem a tak čtivě, že ho s chutí přečte i čtenář, který cestopisy až tak moc nemusí.
Především autorův pohled zblízka a jeho osobní vzpomínky způsobily, že jím popisované historické události pro mě přestaly být jen "suchým" dějepisem.
Román s autobiografickými prvky - vzpomínky na návrat po válce a první poválečné měsíce doma. K zamyšlení jsou zde názory a válečné zkušenosti lidí z protektorátu a vojáků, keří se aktivně zúčastnili bojů. Je zajímavé, jak výrazně se liší.
Prvá část románového cyklu, kerý pokračuje románem Marieta v noci. hlavní postava příběhu je člověk naprosto obyčejný, o to větší a přirozenější jsou jeho pocity a postoje.
Podle mého názoru nejlepší kniha ze všech autorem dosud napsaných, protože nakonec donutí čtenáře zapřemýšlet, co jsou ty nejdůležitější věci v životě.
Několik knih Martina Nezvala jsem už přečetl, ale tohle dílko je daleko nejhorší.
Kniha musí mít takové téma a být napsána tak, aby byla prodejná a zisková, což autor umí a ví, na jakou notu pro své čtenáře zahrát. Ale jinak je to docela slabota a v mé knihovně to místo nemá.
Na příběhu je patrná autorova znalost novinářského prostředí - to, že pracoval v redakcích několika známých novin a časopisů. Jinak nic co by nějak víc zaujalo.
František August je pro mě osoba záhadná, nepodařilo se mi o něm nic moc extra zjistit. Ale Jan Beneš by do nepodložených údajů nešel.