juckey komentáře u knih

To nejlepší z Chucka. Jak moc se dá spisovatel obdivovat? Láska není to správné slovo, ale napadne vás jako první. Takže, pokud sami chcete přijít na to, co by Ježíš rozhodně neudělal, tak vy rozhodně nečtěte tuto knížku, protože návod, jak souložit v letadle vám to dóst ulehčí. Prostě... Nemám slov.

1 27.06.2013

Ze začátku jsem se sama sebe ptala, o co se ten dědek proboha snaží, a i když je toto můj první Bukowski, říkala jsem si: "Už zase? Chlast, dostihy a psaní o psaní?" Pak, asi v polovině, mě to začalo neuvěřitelně bavit. Když jsem nečetla, bylo mi po něm smutno, takže tu druhou půlku jsem zvládla na jeden zátah. To je Bukowski. Teď už vím, co to znamená.

1 27.06.2013

Tak to bylo něco.. I když se mi zdálo, že tolik erekcí se k Irvingovi nehodí, nakonec je zastínil ten úžasný příběh, plný překvapení ( i když bych možná uvítala i nějaký ten obyčejný život, a to hlavně protože se na konci začnete ztrácet v tom, kdo má vyřízlý jazyk schválně, kdo ne, kdo je jednooký, kdo koktá a kdo nemá ruku) a zvratů. Garp byl konečně postavou, která ztělesňovala pravé mužství a který přes své chyby si zasloužil být opěvován v 600 stran dlouhém románu.

1 27.06.2013

Jana Eyrová je snob a vůbec není tak velká oběť, jak se každý snaží namluvit mladým dychtivým slečnám, které si čtením sester Brontëových krátí chvíle mezi vyučovacími hodinami. Proto si nezaslouží pátou hvězdičku. Ale její příběh má spád a celkem dobře se čte, navíc pan Rochester je tak charismatická postava, že naštěstí Janu Eyrovou zastínil a proto i já se přidám k těm, kdo mají rádi brontëovské temné harlekýnky a kdo se k nim za dlouhých zimních večerů budou ochotně vracet.

1 27.06.2013

Bohužel musím konstatovat, že toto není perla Palahniukovy literatury. Předvídatelné, divné (ale ne v dobrém, Palhaniukovském smyslu slova), jen těžko se dokážete ztotožnit s hlavní postavou. SPOILER ALERT: Ďábel je fakt hajzl a vzhledem k tomu, co se událo v prvním díle, mi tady nic nedává smysl. Zejména další postavy nějak nechápu, takovou tu připravenost osudů všech a vůbec hodně dalších věcí. Co mi ale nejvíc nedává smysl, je Chuck. Nemůžete ho někdo probrat, prosím?

09.01.2018

Kategorie "příjemná odpočinková četba", bohužel sledu bláznivých událostí jsem se nedočkala. Je tam tajemství, to jo, je to místy dojemné a celé je to laskavé, až hanba, ale to je tak všecko. Smysl života jsem neobjevila, smysl Života ano. Tož, co víc si asi přát.

19.06.2017

I přestože Payne trošku (čímž myslím fakt dost) přitahuje příběh za vlasy, neřekla bych, že byla 4 horší než 3. Co do vtipnosti si samozřejmě s 1 nezadá, ale zas taková tragedie to není, vážně. Protože by Nickův život byl moc jednoduchý, budete muset strávit několik nových postav a tváří, to je jasné, ale zase jste odměněni novou šancí pro Nicka (pokud mu teda za tu dobu ještě fandíte - já jo). Jo a v Mexiku je prej hezky, asi se tam taky zajedu podívat.

01.03.2014

Hele, Nick si dokázal vytvořit další alter ego! A s jakým úspěchem! POZOR SPOILER: Nickovi se konečně začíná dařit, fakt, že si vrzne až v obleku holky, nechávám psychoanalytikům. Rodiče vyměnil za plechovky s uzeným a fazolemi, čímž nás ochudil o celkem bohatý zdroj vtipu, ale zase obohatil o spoustu nadýmavé vlákniny. Pokud to ale můžu zhodnotit, to, že Nick a Francois neměli příležitost komentovat svůj rodičovský teror, že Carlotta byla vcelku slušná holčička a že Sheeni se přestala chovat jako nebeská kráva, srazilo zábavu třetího dílu ještě o kus pod dvojku. A pokud vás to zajímá, to s těmi psy se nevysvětlilo. Sakra.

12.02.2014

Poměrně čtivá a srozumitelná monografie věnující se jak osobě samotné Marie Terezie, tak i jejím vladařským a vojenským úspěchům a neúspěchům.

15.12.2013

Ach, ze začátku to bylo tak krásné, tak nevšední, tak vtipné, tak poetické, tak opravdově filosofické.. Škoda té rádoby filosofie a předvídání budoucnosti na konci! Zlý, zlý, Barnes. Na druhou stranu tak zajímavou postavu, jako Jean Serjeantovou, abys pohledal. No skutečně! Jean na začátku a Jean na konci - dva úplně jiní lidé. Když nad tím tak uvažuju, tak takhle je to asi s námi všemi, co? Lidé, kteří sice na konci nejsou moudří, ale aspoň se zbavili stupidity. Jenom, že ten pokrok není tak náhlý, jako tady (mluvím o 250 stranách, ne o Jeanině životě). A ta její naivita, kterou by za naivitu považoval jenom skutečný naiva, no prostě krása. Jo mimochodem - ta otázka s norkem je dost divná, ale ty Lindberghovy sendviče a Ježíš jezdící na motorce po hladině irského jezera, to by mě fakt dost zajímalo. A taky ten Posserův strach. Ten byl asi nejzajímavější.

11.11.2013

Jupí! Konečně knížka pro děti, která je vzdělává (a musí taky nehorázně bavit)! Kdo by to byl tušil, že upálená Johanka z Arku nebyla tak ouplně Johanka z Arku a že bitva u Waterloo nebyla tak ouplně fiasko, jak se šeptá. Navíc ta makačka na bednu s dírami v čase a s míjením v čase a s vertikálními a horizontálními linkami času - no prostě vaše chytré děti budou ještě mnohem chytřejší. A pak je tady taky další kopa Prdicího prášku doktorra Viktora Proktora a zamilovaný trojúhelník a vana času a Tour de France a Bulík a Líza a je to fajn..:)

22.07.2013

Tak prý úžasné dílko. Hmm.. Mozek mi pracuje na plné otáčky, ale nacházím v něm jen "dílko", po "úžasném" ani stopa. Dějově bych ji přirovnala k Šifře Mistra Leonarda (snad, vzdáleně..) stylem ovšem rozhodně ne. Nápad byl velmi dobrý, ale o autorově umu silně pochybuji. Kdyby něco takového napadlo Browna, je tu senzace, o které se bude mluvit ještě několik příštích let a režiséři se budou prát o to, kdo příběh zpracuje pro filmová plátna. Držme, prosím, minutu ticha za promarněný skvělý nápad.

27.06.2013

Miluju cynické lidi. A jejich příběhy. Takže k zasmání i pro zamyšlení jsou tady Pravidla směšného chování.

27.06.2013

Napínavost příběhu trochu kontrastuje s jednoduchým stylem vyprávění, což se mi velmi líbí. Mnoho protikladů a fatálních chyb v Osewoudtově životě dělá jeho postavu živou a skutečnou. Vraždy vykonává s velkými obavami, ale odhodlaně a bez výčitek, neboť nepochybuje o tom, že to, co mu Dorbeck přikazuje dělat, je správné. Všechny tyto děje jsou popisovány suše, očima muže, který je pouze pozorovatelem okolního dění a nechá sebou zmítat v době, kdy je životně důležité postavit se na tu nebo na onu stranu.

27.06.2013

V tu chvíli, kdy si začnete myslet, že vás už u Chucka nic nepřekvapí, přijde jeho prvotina a vy se celých těch 211 stran prudce nadechujete (což znamená, že jste šokovaní, pro pořádek) a všechny podezříváte ze všeho. Že je Evie Shannon, že je Shannon Shane, že je táta máma a tak dále. Skok do doby, kdy jste četli Klub rváčů a tam se všechna vaše podezření a nejhorší sny (doslova) staly skutečností. Tady to naštěstí s těmi rozdvojenými osobnostmi není tak strašné, až na mírně nevyrovnanou hlavní hrdinku, a její mírně nevysvětlený šílený čin. Krom toho je to ale Palahniuk tak, jak ho známe. Nic mu není svaté. Díkybohu.

27.06.2013