jxr komentáře u knih
První díl této fantasy trilogie - Půl krále - který by se dal považovat i jako samostatné vyprávění, čtenáři otevírá dveře do zcela nového světa inspirovaného dobou, kdy moře brázdily lodě vikingských nájezdníků, přináší dobrodružný příběh mladíka Jarviho. Někdo je políbený "Matkou válkou", jiný "Otcem mírem" a Jarvi, i když je potomek z královského rodu a mohl by mít po otci povahu válečníka, se kloní spíše k druhé možnosti. Navíc je mrzákem...ne příliš silným, otcem opovrhovaný, zato však bystrého rozumu. Má se stát ministrem, v těchto krajích to znamená být poradcem krále... ale osud si míchá své vlastní karty, bez ohledu na přání člověka a někdy se musí padnout až na samotné dno, pořádně se v tom blátě vyválet, aby pak bylo možné odrazit se a stanout na vrcholu ještě silnější, než kdy před tím...
Opět skvělý Murakami a jeho kniha, která je plná symbolů ( ovce s hvězdou na zádech – symbol kolonizace a společnosti řízené režimem, dívka s kouzelnýma ušima – důležitost naslouchání, odmítnutí nečestně získané odměny – symbol nápravy ), které mistrně vkládá do příběhu tak, že zprvu až absurdně vypadající obrazy působí naprosto přirozeně ( magický realismus ) a ve které se snaží autor vyrovnat s historickými událostmi Japonska. V příběhu se mi líbily pohledy do historie oblasti a krásné obrazotvorné popisy krajin. Samozřejmě nechybí tolik typický poslech hudby z gramofonu, popíjení whisky ( zřejmě kulisy z doby, kdy byl Murakami majitelem jazzového baru ), milostné scény a nezbytná tajemná postava s temnou mocí tolik podobná např. Menšikimu z knihy Komturova smrt nebo panu Óšimu z Kafky na pobřeží…za mě opět pěkné čtení....
Od Ishigura se mi líbila kniha Pohřbený obr a to nejen zajímavým symbolickým příběhem, ale především atmosférou… proto jsem hned sáhl po další jeho knize – Malíř pomíjivého světa. Tato kniha je zcela odlišná, ovšem rukopis autora lze rozpoznat a to mě potěšilo. Proud myšlenek a vzpomínek kdysi uznávaného malíře, jenž se zaprodal svým uměním válečné propagandě. Vzpomíná na Japonsko, ve kterém žil, na svá léta studií malby, na společenský život. Tyto vzpomínky se střídají s jeho současným životem na odpočinku, kdy je konfrontován svým okolím, které mu vyčítá spoluvinu na válečných zločinech. Malíř Ono se snaží provdat svou dceru Noriko podle tradičního zvyku Miai, minulost ho však pronásleduje a brání jeho úsilí. V knize jsou vyobrazeny japonské tradice a společenská morálka.
Druhý díl trilogie Půl světa mě hodně bavil. Oproti knize Půl krále, která byla spíše seznámením s novou zemí a novými hrdiny ( poté co Abercrombie opustil svět Prvního zákona ), je Půl světa fakt jízda. Hlavní postavy z prvního dílu se dostávají trochu do pozadí, byť jsou součástí příběhu. Setkáme se opět s Otcem Jarvim, se Sumael a Rulfem, ale čtenářovu pozornost spíše zaujmou nováčci Trnka a Brand. Jarvi přísahal před Matkou a Otcem…přísahal pomstu a Trnka s Brandem se stanou jeho nástroji k dosažení cíle. Co mě na knize krom příběhu samotného baví, jsou dobře vykreslené charaktery postav a vůbec všechno co se děje okolo hlavní linky vyprávění.
I když jsem se na komiks o Červenáčkovi moc těšil, snažil jsem se nepodlehnout očekávání, abych se nezklamal, držel jsem si jakýsi odstup a přistupoval ke knize jako k jedinečné, abych se nenechal ovlivnit již vydanými věcmi od Pavla Čecha a nesrovnával, protože v každém svém novém díle autor zkouší jak výtvarně, tak i příběhem vytvořit něco nového...V nitru jsem byl zvědavý, jak toto téma zpracuje, jaký odkaz dílo ponese...Samotného mě překvapilo, jak moc se mi knížka o Červenáčkovi líbila - ano, je to možná tím, jak mi jsou příběhy Rychlých šípů a dobrodružství ze Stínadel blízké...je to i tím, že autor protkl do Foglarovy inspirace sám sebe ( tajemná zahrada )...samozřejmě i tím, že jsme mohli nahlédnout jak to vlastně bylo s Červenáčkem, když se sám vydal do Stínadel...ale především pro odkaz o nezadržitelnosti času a o tom, jak vše je pomíjivé a křehké...
Čtenář musí znát Murakamiho knihy, aby dokonale pochopil, jaký význam mají jednotlivé části příběhu, jak dokládá doslov na konci knihy.
Kniha obsahuje dvě dějové linky. Průvodce první linky je zaměstnanec systému, který se živí kódováním informací jako kalkulátor a s nímž si osud pohraje a uvrhne ho do víru událostí, které mu nejsou zprvu milé a které pro něho znamenají „konec světa“. Nakonec se se svým osudem smíří a přijme ho jako něco, co musí nevyhnutelně přijít. Mezi řádky lze vycítit Murakamiho kritický pohled na současnou konzumní společnost. Druhou dějovou linkou nás provází osoba, která se ocitne ve městě obehnaném vysokou zdí na „konci světa“, který byl při vstupu do tohoto tajemného místa zbaven svého stínu a zaměstnán jako čtenář starých snů. Později zjistí, že ztratit svůj stín znamená ztratit svoji duši a žít v zapomnění, rozhodne se proto získat svůj stín zpět a z města uprchnout. Příběh postupně odhalí, že obě dějové linky spolu úzce souvisí.
Knížka je dobře napsaná, zvlášť se mi líbila tajemná až magická atmosféra z města na konci světa, oproti tomu linka kalkulátora, který se smířil se svým osudem, byla na můj vkus ke konci knihy dost táhlá a trochu nudila…
Na další Murakamiho knihu jsem se moc těšil. Prvních sto stran se děj z obyčejného příběhu profesionálního malíře portrétů, který prochází životní i profesní krizí, stává příběh neobyčejný, přímo tajemný. V této části příběhu, který se odehrává v malém domku s ateliérem na předměstí Odawary na vrcholku kopce, jsem se přistihl, že se velmi těším na každou chvilku s touto knihou. Bylo to napínavé, tajemné, krásně napsané, detailní. V závěru knihy nechybí ani typické Murakamiho surrealistické bytí mezi snem a realitou. Trochu mě mrzelo, že konec knihy byl tak rychlý a vše se stručně a bod po bodu vrátilo do starých kolejí bez detailnějšího vysvětlení, které bylo typické pro celou knihu.
Kniha se dobře četla, hlavní postavy si mě získaly....ale...přečetl jsem hodně knih s detektivním žánrem a musím říct, že pro mě tato kniha zase taková bomba není - byl jsem ve tři čtvrtě knihy a děj se neustále motal kolem Jude a jejího vnitřního vyrovnávání s okolním světem po té co byla tři roky vězněna, samotné vyšetřování však vázlo a jako čtenář jsem musel dlouho čekat na objevení dalších stop k objasnění případu...žádné pořádné napětí, zvraty v případu...na knihu jsem se těšil, musím však říct, že byla pro mě zklamáním
Podobně jako ve Stínu krkavce, stvořil i v této knize Anthony Ryan fantasy svět, ve kterém tentokrát fungují parní stroje, kolesové parníky a létají draggové. Stejně je i v této knize ilustrovaná mapa kontinentů a přehled postav v závěru knihy, opět sledujeme několik dějových linek. Hned v úvodu jsme seznámeni s intrikami kovolodní společnosti, syndikátu, kontraktorské společnosti a korvantinské císařské říše ( hodně jsem se v tom topil a na tyto názvy jsem si musel zvyknout…nakonec to šlo ) a jejich honby za mocí a za novým zdrojem pro výjimečné schopnosti krvožehnaných. Schopnosti jako je větší síla, regenerace těla, telepatické komunikační schopnosti a vyvolání ohně se získávají použitím různě ředěné krve draggů, kterých však ubývá a proto je nutné nalézt nový zdroj. Cesta je to nebezpečná, dobrodružná, plná nástrah a pastí…je to však opravdu nový zdroj, bájemi opředený bělokožec nesmírné ceny anebo zkáza všeho? V knize nechybí epické námořní bitvy, špionážní scény plné napětí a objevování tajuplných světů…První dvě části knihy mě hodně bavily – všechny dějové linky byly napínavé a měly spád…. v posledním díle bylo pro mě zbytečně mnoho krve a mrtvol a až neuvěřitelné akce….nicméně závěrečné setkání dvou hrdinů bylo pěkné a čtenáři přivodí chuť do dalšího dílu…
Příběh Vanga ..." prince bez říše "... který je pro svou krev nucen věčně utíkat, je dobrodružný, dynamický a napínavý...je to příběh lásky, přátelství a temných časů německé okupace a stalinského Ruska. Kniha se dobře čte, kapitoly mají určení místa a času a tak se čtenář vyprávěním dobře orientuje. Tobiáš je skvělá kniha, ale Vango je pro mne snad ještě lepší...
V příběhu se prolínají dějové linky postav a tím je kniha oproti Tobiášovi složitější pro čtenářovu orientaci...námět je nápaditý a poetický - pohádkový svět se mísí s únikem do našeho světa v době 2. světové války a s vyprávěním chlapce ( později dospělého muže ), který objevuje tajemství mladého krále ve vyhnanství, víly, jenž obětovala vše a jejich snahu naplnit ztracenou lásku...kniha je originálně ilustrovaná, na kvalitním papíře a text je netradičně tisknutý modrou barvou - to vše spolu s příběhem dělá z knihy umělecké dílo.
krásná, smutná kniha, která je pěkně ilustovaná...čtenáři připomene, co všechno neuvěřitelného se může na světě stát...
" Stačí zašeptat a já to provedu, mi domina ". Druhý díl dobrodružné fantasy trilogie Nikdynoc s názvem Boží hrob je rozdělen do tří částí, z toho první část je retrospektivní. Mia Corverová je drsná holka, nyní již jako vycvičená " čepel " plní úkoly Rudé církvi, které si musí dobře plánovat. Ne vždy je osud nakloněn jejím plánům a Mia je nucena improvizovat. V příběhu jsou dobře načasované momenty překvapení a hlavní hrdinka pomalu odkrývá tajemství, kdo skutečně stojí za ztrátou její rodiny a kdo vlastně byli její rodiče. Nyní její pomsta nabývá zřetelnějšího obrysu. Kniha má v první polovině dobré tempo, příběh nikde nedrhne a autor tak může rozehrát své hry se čtenářem. Druhá polovina knihy je podobná mlýnku na maso a je plná překvapivých zvratů a událostí, které vedou k otevřenému konci...
Na lodní zádi stojí starý muž. V náručí svírá lehký kufřík a novorozeně, které je ještě lehčí než kufr. Starý muž se jmenuje pan Linh. Že se tak jmenuje, ví jen on sám, protože všichni, kdo to věděli, mu umřeli…Rodiče holčičky byli děti pana Lynha. Její otec byl jeho syn. Zahynuli ve válce, která jeho zemi pustoší už dlouhá léta. Jednou ráno odešli i s dítětem pracovat na rýžoviště, a večer se nevrátili. Starý muž utíkal, co mu síly stačily. Bez dechu doběhl k rýžovému poli. Zbyla z něj jen obrovská bahnitá díra…taky tam leželo tělo jeho syna i synovy ženy a o kousek dál holčička s vytřeštěnýma očima, zavinutá v látce, bez jediného škrábnutí, a vedle ní panenka, její panenka, stejně velká jako ona, které výbuch bomby utrhl hlavu.
Smutný příběh starého muže, který uteče před válkou do daleké, cizí země….příběh ztráty, samoty, naděje…příběh, jehož konec vyrazí dech…
Vyprávění přátelství mladého muže Satora Mijawakiho a kocoura Nana je nejen dojemný, ale zároveň ukazuje japonskou kulturu ve své podstatě. Výrazné jsou společenské a rodinné vztahy, které příběh odhaluje. Kniha je rozdělena do několika kapitol, často jsou jejich názvy pojmenované podle Mijakawiho přátel, které postupně navštěvuje se svým kocourem a u kterých autor dovolí nahlédnout do jejich společné minulosti – každé přátelství nese svůj příběh. Kniha nejen dojme smutným dějem, ale dokáže i pobavit vtipnými dialogy mezi Satorem a Nanou. Samotná četba plyne pomalu a lehce, bez větších dějových zvratů, je spíše klidná a odpočinková….
První díl Nikdynoc mě překvapil a potěšil zároveň - originalitou, paralelními časovými linkami, rozjezdem hned z první stránky, překvapením okolo rodiny Corverů, stínovou magií, zvraty, intrikami a zradou…Druhý díl nabral nový vítr a děj okolo gladiatii byl jako koření, dokonalé plány Vrány zase třešničkou na dortu a závěr – bomba…to všechno, co se mi doposud na této trilogii líbilo ve třetím díle Rozetmění bohužel chybí. Kniha je celkem rozměrná, ale 600 stránek je zbytečně moc na tak plytký děj, ve kterém se vlastně, krom dlouhé cesty, nic moc neděje ( poznamenal jsem si, že první zajímavá scénka se objeví až na 240 stránce, další pak až na straně 388 ). Autor se zbytečně a neustále vracel do minulosti, aby neustále připomínal, co se už odehrálo, cestu za pomstou natahoval a vycpával vatou a četnými erotickými scénkami, které v prvním a druhém díle byly skromnější, zato však zábavnější. Růst a vývoj hlavní hrdinky Mii Corverové byl v prvním i druhém díle dobře vystihnutý, ve třetím díle si však Mia jakoby neví rady, situace nemá ( tak jako v předchozích dílech ) pevně pod kontrolou a jediné co řeší jsou její vztahy. Nu a závěr knihy a rozuzlení? O tom se nebudu ani vyjadřovat…škoda. Nicméně, kdybych trilogii hodnotil jako celek a z nadhledu, musím ocenit námět – cesta za pomstou + legenda okolo Bohů, který je hodně zajímavý a originální, tak i fakt, že pro mne horší třetí díl vyrovnají dva dobře napsané předchozí díly…
(SPOILER) Příběh Gerty Schnirch, dívky z česko –německé rodiny, žijící v Brně v době vzestupu a pádu nacistického Německa, která se vždy cítila víc po matce Češkou a která, tak jako tisíce dalších, musela zaplatit za hříchy jiných a nést toto břemeno do konce svých dnů…Bohužel, dějiny lidstva jsou spojeny s otřesnými, šokujícími a znepokojivými událostmi, které často doprovázejí nelidské, bezcitné a kruté chování člověka k člověku. Kdysi slušní lidé, sousedé, přátelé se ve zfanatizované mase chovají jako smyslů zbavení a lidský život v té chvíli nemá žádnou cenu. Příběh o poválečném odsunu Němců, které doprovázelo kruté zacházení, znásilňování a vraždy, příběh o normalizaci, kádrování a omezování lidské svobody v době totalitního Československa, příběh o napravení křivd a smíření se s osudem po pádu komunismu…Kniha je vynikajícím dokumentem těchto dob, viděn nejen očima samotné Gerty, ale i očima druhých, kteří to vše vnímali tak trochu z jiného úhlu pohledu, avšak po literární stránce jsem si nemohl zvyknout na autorčin styl, četba tak byla pro mě hodně obtížná a těšil jsem se na konec…
Nejlépe chutná za studena, další z Abercrombieho knih, jsem - nadneseně řečeno - otevřel a nezavřel, dokud jsem nebyl na konci...tak mě bavila. Úvod příběhu není nijak velký a po několika hbitých stránkách se dostáváme k jádru knihy, kterým je, jak název napovídá, pomsta. Čtenář, který zná knížky od Abercrombieho, čeká, že se opět střetne s některými postavami, které zná z trilogie Prvního zákona a dočká se – to se mi na tom moc líbí, všechny doposud vydané knihy tak tvoří ucelené dílo, byť každá z nich je vlastně samostatná…Knížka má spád, příběh nikde nedrhne, autor si se čtenářem hraje tím, že i když jde z nadhledu o zápornou postavu, čtenář si ji získá a fandí ji a tak nějak je mu sympatická, není nouze o zvraty a konečně – to jsem musel v duch zatleskat – na závěr knížky čeká velké překvapení…Monzcarro Murcatto, had z Talinsu, je zavražděna…zavražděna svým zaměstnavatelem, velkovévodou Orsou, kterému přinesla korunu Styrie přímo k nohám…jediná potíž je v tom, že svou smrt přežila…pomsta je to jediné, co ji žene kupředu…a nejlépe chutná za studena.
Knížka, která je rozdělena do dvou povídek, mě fakt bavila a naplno jsem si užil Faberův styl. Zatímco v první jsem si vychutnal atmosféru přímořského městečka Whitby, kde se odehraje příběh náhodného seznámení a odhalení pradávného tajemství, u druhé jsem se bavil žertovnými až absurdními situacemi a obdivoval jak si autor dokáže vtipně hrát s textem...pěkné čtení.