Káča2015 komentáře u knih
Pan Třeštík opět nezklamal. Já i manžel jsme jeho knihu přečetli jedním dechem a měli si několik večerů o čem povídat.
Čekala jsem víc. Dočetla jsem s přemáháním. Postavy - hlavní problém, kdybych to četla podruhý, udělám si poznámky, kdo je kdo. Protože jednotlivé kapitoly jsou brány z pohledu postav, ale nestřídají se nijak dynamicky, hlavně ze začátku jsem naprosto ztrácela orientaci, kdo to vlastně mluví a jakou má v příběhu roli.
Dcera (16) za mnou přišla ve chvíli, kdy jsem se chystala knihu číst. Tak jsme si ji daly spolu jako za starých časů, pěkně nahlas a na jeden zátah. Příběhy milé, ale do Malého prince to má opravdu daleko. Nicméně bych ji klidně dětem četla několikrát za sebou a ráda.
Rozhovory nad Biblí. Ve srovnání s knihou rozhovorů s pány Sokolem a Heryánem mě kniha spíš zklamala. Sokol byl plný nových podnětů a myšlenek, které by mě nenapadly, Heryán velmi citový a také poučný, otevíraly se mi úplně nové dimenze náhledu na biblické příběhy. Zde si nevím rady, připadá mi to jako bych si neodnášela mnoho, takové běžné kázání k textu. Možná je ale chyba ve mě, třeba jenom neslyším, co slyšet mám.
Prima oddechovka, od půlky už víte, co bude, ale to vůbec nevadí.
Moc jsem si knihu užila. Je už to delší čas, co jsem četla Špičkou jazyka, takže mi nevadilo, že téma je hodně podobné. Bavily mě fotografie a vhled do viktoriánské Anglie... O tehdejším vězeňství jsem třeba nevěděla prakticky nic :)
Za mě svižné, s nečekaným koncem.
Nazvala bych to črta z akademického prostředí. Ale téměř čtyřsetstránková črta? Román těžko, je to tak těžkopádné a přitom mělké, stále se opakující fráze o začátku příběhu ještě v půli knihy. No, ale dočetla jsem do konce, takže dvě hvězdičky.
Manžel přečetl jedním dechem, je nadšený, neustále mi něco citoval a hodně se smál. Teď se do toho pustím já, potom napíšu, vlastní dojem :)
..... Přečteno, ale já tak nadšená nejsem. Četla jsem těsně po Kunderově Životu jinde a už mám těch povrchních levicových intelektuálů opravdu plné zuby, resp. nechci s nimi trávit čas ani čtením jejich pamětí. Doba byla ohavná a já se nedokážu smířit s tím lehkým vychloubáním bohémským životem pražské intelektuální smetánky. Když si uvědomím, co souběžně prožívali pronásledovaní... no zkrátka, raději si přečtu něco o faráři Toufarovi.
Dávám ovšem plné hodnocení, protože kniha prostě je skvělou výpovědí o té době a její autor je úžasný vypravěč.
Nádherná kniha, dostala jsem ji k Vánocům a přečetla snad již třikrát.
Přečteno jedním dechem a po dočtení mi obrazy ještě dlouho rezonovaly v hlavě. Za mě 100 %.
Četla jsem minimálně pětkrát. Biografie, která je (podle mě) lepší než dílo autorky samé.