Kaci90 komentáře u knih
Tu vůni na Anny půdě cítím ještě teď, chvíli po dočtení. Ty svíravé pocity mě pravděpodobně také nějakou dobu neopustí. Uf, ani nevím, co říct, velice intenzivní a emocionální dílo, kde děj nebyl vůbec to nejdůležitější, ale pocity ano.
No. První díl jsem vzala do ruky, protože jsem chtěla něco hodně nenáročného, oddechového a celkově jiného, než obvykle čtu. Druhý jsem vzala ze stejného důvodu a také proto, že mám ráda série přečtené celé. Ale panebože, tohle bylo tedy hodně slabé. První díl mi přišel vtipný, děj běžel, sice předvídatelné, ale milé. Toto bylo jen přemáhání, Caroline otravná nejotravnějším ženským způsobem, hledání problémů tam kde nejsou a pak ještě dělat, že vlastně žádný problém nemám a čekat až to “vyhnije”? Kolik že jí je, 17? A to ani nemluvím o Sophii, vážně mi přišlo, že čtu nějaké myšlenkové pochody puberťáků, a to i ty puberťáky asi podceňuju.
Vzala jsem ji jako něco, u čeho nebudu muset vůbec přemýšlet a co mě trochu pobaví. Obojí vyšlo. Předvídatelné, někdy přehnané, ale proč ne, někdy je holt takový pokles potřeba :) Jen bože, někdy to příšerné opakování výrazů, to skutečně nenapadla autorku (či překladatelku?) jiná přirovnání?
Podstatně lepší, než Noční lovec, ten mě moc nezaujal. Ale Temné hlubiny, to je jiné kafe. Napínavé, zajímavá zápletka a oceňuji i trošku více osobního života Eriky.
Špatné to nebylo, ale nic výjimečně dobrého bohužel také ne. Já si nemohu pomoct, na můj vkus tu bylo příiš mnoho zbytečných klišé vsuvek, kterých si sice nemusím všímat, ale bijí mě do očí : “Vraha musíme najít co nejrychleji.” “Nemám z toho dobrý pocit.” , no né.. příběh jako takový fajn, co mě vyloženě zklamalo je závěr jak přes kopírák s Dívkou v ledu.
Prvních asi sto stran pro mě bylo doslova utrpením. Třikrát jsem knihu odložila s tím, že nebudu ztrácet čas s něčím, co mě tak ukrutně nebaví. Nicméně mi to nedalo, proč by se stal Nesbo takovým fenoménem, jestliže je to tak nečitelné? Nejsem snad jediná, koho to nebaví? A tak jsem se podívala na recenze, a k pokračování ve čtení mě přesvedčily názory lidu-že tento díl je nejslabší, že další jsou lepší... a já prostě nedokážu začít dvojkou, když vím, že někde je jednička :) Zakousla jsem se a dobře jsem udělala, kniha mě nakonec i přes dle mě zbytečné množství australských bajek a historie, zaujala, a do děje vtáhla. Upřímně, jedna z mála knih, kde jsem si absolutně nebyla jista pachatelem. Bylo to nakonec překvapivě dobré.
Dobrá kniha. Plný počet nedávám asi hlavně kvůli tomu, jak dlouho mi trvalo, než mě vtáhla. Pak už jsem se vezla, byla jsem zvědavá na vývoj postav, ačkoliv vyprávění bylo tak zvláštně odosobněno, že si člověk těžko k někomu vybuduje hlubší sympatie. I tak, vážně dobré. Přečtu i ostatní.
Kniha pěkná, to ano, avšak nějak mě zkrátka nepohltila tak, jako jiné. Zajímavý příběh a náhled do lidské duše, ale něco tomu chybělo.
Mně se kniha líbila. Nesouhlasím, že by byla příliš naivní a nepodobná realitě-já sama ve svém okolí mám více než jednu matku, která otěhotněla po pár měsících, v jednom případě i týdnech, vztahu a muž se zachoval stejně, jako knižní Tomáš-nastávající maminku si vzal. A upřímně, nějaká vysoká škola? Hodně žen přehodnotí žebříček hodnot, když už se "to" stalo. Mně zkrátka přijde, že je kniha ukázkou toho, že když už se plány zhroutí, je to o tom určit si priprity a umět být šťatná i tak. Že nemusí být vše jen horor. A s pohledem na porodnictví také souhlasím, není to tak dlouho od mého vlastního porodu a to trauma z nepřirozenosti si s sebou nese spousta z nás. Za mě prostě ano-jednoduché, žádný zvrat, ale proč ne?
Krásná kniha. Zprvu mi dělalo problém začíst se, ale po překonání prvních asi 50ti stránek mě děj vtáhl. Nádherné popisy a přirovnání, celé takové, jak už tu bylo řečeno, snové. A smutné, ták smutné... zůstane v duši dlouho.
Začátek byl opravdu na můj vkus velmi obsáhlý, dlouhosáhlé popisy, téměř žádný děj... ale po překonání se do knihy člověk ponoří, pohltí. Zajímavý pohled do této doby.
Kniha se mi velmi líbila, vlastně hned po Než jsem tě poznala je dle mě nejpovedenější od Jojo. Příběh Sofie jsem doslova hltala, vážně pohlcující, čtivé, působivé. Konec možná až těžko uvěřitelný, ale proč ne?!
Hezká, lákavá obálka, to jo. Ale tím to za mě bohužel končí. Snad první kniha v mém životě, co jsem se prostě nedonutila dočíst, absolutně mi nesedla.
Kniha se opravdu velmi dobře čte, není špatná, ale ani nepatří k těm, co přečtu znovu. Závěr mi přišel odbytý, tak nějak zvláštně rychle ukončený děj, navíc se mi tento konec ke knize vůbec nehodil.
Velmi čtivá kniha, slova do hlavy kloužou jedna radost, příběh plyne svižně, není to nuda. Za mě skvělé.
Za mě perfektní. Autorka si se mnou pohrála, nevěděla jsem komu "fandit", koho nenávidět, kdo mi je sympatický a komu věřím. Četla jsem jedním dechem a zcela mě pohltila.
Nemůžu se zbavit pocitu zklamání, ale můžu si za něj pravděpodobně sama svým přehnaným očekáváním. Pro mě byla předchozí kniha zakončena, žádné pokračování bych nepotřebovala, nicméně jsem taková, že když už pokračování existuje, musím ho mít a číst. Kdybych tak nemilovala Než jsem tě poznala, asi by se mi kniha líbila. Takhle jsem zkrátka musela srovnávat pocity, které ve mně obě knihy probouzely, a tato mě nechala chladnou. Bohužel.
Je těžké o této knize cokoliv napsat, je to už pár let, co jsem ji četla, a i přesto je to jako včera. Silný příběh, co se čte tak lehce. A ten konec?!
Skvělé čtení, ve chvílích, kdy jsem zrovna nečetla, jsem o knize musela alespoň přemýšlet :) Má první kniha od této dvojice autorů, určitě ne poslední.