Kackac77 komentáře u knih
Detektivka je můj okrajový žánr, ale když už po nějaké šáhnu, tak chci aby byla dobrá, ve smyslu, že si oblíbím některé postavy, nebo že mi dává to vyšetřování smysl, atd. Tuto knihu jsme poslouchala jako audio a jako výplň při uklízení a jiných nudných činnostech dobrý, ale jinak... nic moc. Postavy byly do jedné divné, nesympatické a s nikoho z nich jsem vlastně nechápala. Moje organizačně schopná analytická povaha těžko snášela chaotické vyšetřování, ignorování stop, nelogické postupy. Závěr jsem nečekala, což je za mě plusový bod.
Audiokniha
Velmi zajímavé čtení. Některé věci mě dost překvapily, i šokovaly. Musím asi ještě trochu vstřebat..
Četla jsem na doporučení a možná má člověk pak velká očekávání. Knížka je fajn, hezky napsaná, zajímavá. Přijde mi, že v ní ze sebe Janda nic moc nedělá. Ocenila jsem, že narovinu přizná, např že podepsal antichartu. A vůbec tak popisuje úspěchy i neúspěchy. Na pět hvězdiček mi tam ale něco chybělo, nevím, ...asi nějaká emoce. Proč čtu občas biografie je inspirace tou osobou, nějaký přesah, že tam objevím nějaké životní moudro nebo AHA moment a to mi tady chybělo. Ale co já vím, třeba mi ještě něco doteče.
Velmi dobře a srozumitelně popsané základy astrologie. Přečetla jsem jednou, ale listuji opakovaně...
Informace v této knize jsou opravdu pouze základní, jak už napovídá název. Je to opravdu takové první seznámení s astrologií. Je graficky hezky udělaná. Mně osobně knížka asi moc nedala, ty informace, které v ní jsou, už znám. Charakteristika jednotlivých znamení, planet a domů je opravdu velmi stručná.
Knížku jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě (přečtěte knihu z místa vaší poslední dovolené). A to bylo Jordánsko. Jsem moc ráda, že jsem se k ní tímto způsobem dostala. Knihu napsala Elizabeth Najeeb Halaby, bývalá jordánská královna, žena krále Husajna. Připadalo mi to během čtení, že ji napsala jako poctu svému manželovi. Královna Núr (což bylo její královské jméno) byla Američanka, ale měla arabské předky. V knize popisuje jak se s Husajnem seznámili, popisuje celou širokou rodinu, hodně je tam také o Jordánsku, ale je tam toho hodně taky o politice.
Z knížky vnímám jak moc krále Husajna milovala a ctila, a taky jak moc si zamilovala tu zemi - Jordánsko.
Nechci nijak hodnotit ty politické informace v knize, nemám na to dostatek znalostí. Ale už při návštěvě Jordánska (které mě okouzlilo) jsem si uvědomovala, jak moc jsem v našem západním světě manipulováni, aby bylo naše smýšlení protiarabské. Vyprávění královny v knížce mi jenom potvrdilo, že to není tak černobílé, jak se nám to snaží sdělovací prostředky namluvit. Situace na blízkém východě byla, je a ještě asi nějakou dobu bude složitá. Královna Núr popisuje, čemu všemu museli kolikrát s mužem čelit. Nedokážou se dohodnout ani arabské státy okolo, do toho neustálé porušování dohod ze strany Izraele, a také neustálé vměšování dalších států - zejména USA.
Čtení je to opravdu zajímavé, i když z toho politického hlediska v tuto chvíli už neaktuální...spíš se tam dozvídáme jak to bylo z pohledu královny v osmdesátých a devadesátých letech minulého století.
Moc mě bavily ty úseky o rodině, o dětech, o místech v Jordánsku...
Doporučuji, je to moc krásná kniha.
V úvodu pan Veselý napsal, že ve věznici zjistil, jak je to jednoduché sjet po tobogánu až na úplně dno. Z těch rozhovorů mi to ale tak nepřipadalo. Někdo z nich třeba neměl lehké dětství, ale dá se tím ospravedlnit vražda?! Co měli skoro všichni společného ( ti co se přiznali i ti co se nepřiznali), je přesvědčení, že ten trest si nezaslouží. Buď je moc vysoký trest, nebo je obětí justice, nebo policie, atd. U málokoho tam probleskuje lítost nad zmařeným životem obětí. Litují hlavně sami sebe. Vím, že existují i justiční omyly, ale určitě ne u poloviny odsouzených.
Jinak ty otázky byly pokládane tak zvláštně, pan Veselý skákal mezi tématy, a čekala jsem to víc na dřeň..
Knihu nehodnotím hvězdičkami, protože cítím, že je dobrá víc, než jsem si z ní dokázala vzít já. Nějak jsem se s ní nedokázala spojit. Autor je psychiatr a téma je, jak se vyrovnat se strachem ze smrti. Uvádí spoustu příkladů ze své praxe. Bylo tam dost myšlenek, které ně zaujaly. Ale celkově jsem se u čtení dost nudila.
Dobře se to četlo, rychle to ubývalo a bylo to i napínavé. příběh dvou bratrů, Jacka a Mattyho, kteří zůstanou sami. Máma se jim zabije a otec je ve vězení. A začíná hon za penězi jejich táty, které pochází z krádeže, aby měli kluci z čeho žít...
Tohle pro mě bylo těžší na čtení, občas mě zaujala nějaká dějová linka, občas jsem se musela donutit se některými částmi prokousat. Celkově je ten příběh zajímavý, osudy jedné rodiny, i o historii Sicílie se dost dozvíme. Možná, kdyby to bylo kratsi a dej více odsýpal, tak vy to knížce pomohlo. Nudila mě ty spousty hovorů s obchodními partnery, apod. Už asi po dalším dílu nesáhnu. Vlastně mi ty postavy nebyly ani moc sympatické. V těch mužských bylo tolik tvrdosti, a v těch ženských postavách zase tolik bolesti a zapšklosti.
Vím kdo byl Baťa, a tak mě knížka velmi překvapila množstvím informací, které jsem vůbec netušila. I když je kniha velmi rozsáhlá, četla se dobře. Musím říct, že to byl opravdu velmi inspirativní a nadčasový člověk. Zaujalo mě hodně věcí, např. jeho názor, že má škola vychovávat sebevědomé lidi, kteří se nebojí dělat chyby, to bych podepsala a pětkrát podtrhla, proč proboha se pořád ještě i po 100 letech honorují ve škole cvičené opice a potlačuje samostatné myšlení?! Úžasných myšlenek je v knize mnohem víc. Za mě 5 hvězd a ještě to ve mě doznívá a chvíli asi bude.
Poprvé jsem četla o Fridě Kahlo, nic jsem o ní nevěděla. Moc se mi líbila knížka a moc se mi líbila i Frida, její osud mě fascinoval, jak se se vším dokázala vypořádat. Krásný a inspirativní příběh.
Audiokniha
Hodně jsem váhala s hodnocením. Nesdílím nějak všeobecné nadšení, i když určité části knihy se mi moc líbily. Hlavně vztah Johna s tatínkem, vývoj, vysvětlení. Ten ústřední romantický motiv - vztah Johna a Savannah.. já nevím. Přišlo mi to nějak prvoplánově srdcervoucí, zdlouhavé a střídavě mi lezly na nervy oba (ale Savannah víc). Bylo to takové...americké. Hodně keců, hodně emocí, velká gesta....ale tak nějak prázdné.
Na knížku jsem narazila náhodou ve slevě u Dobrovského a zaujala mě anotace. Až později jsem si všimla, že je to vlastně young adult, tak jsem si říkala, co to bude za blbost. Ale příběh mě od začátku zaujal a bavilo mě to. Bylo to napínavé, čtivé. Nedokázala jsem si během čtení vybrat stranu, které fandit. Král nebo reverse? Pořád jsem čekala na ty správné informace, které ale nepřišly. Já teda nepotřebuji mít u knížek jasné ukončené a vysvětlené konce, ale toto?! Jsem musela zkontrolovat, jestli se mi neslepily na konci dvě strany, ale ne... Celý konec je napínavý, čekáte jak to dopadne, na které straně je ta pravda... no a ono to skončí a nevíte nic. Naštěstí to má pokračování, do kterého musím jít, už teď jsem napnutá, jak to bude dál...
Zvláštní čtení, každopádně to bylo zajímavé, takove filosofické zamyšlení nad tím, co kdyby někdo uměl létat, nebo byl neviditelný, nebo četl myšlenky...???
(SPOILER) Náhodou se ke mně dostala tato kniha, přečetla jsem ji, i když nejsem cílová skupina. Několikrát během čtení jsem si říkala, že by to mohlo bavit moji náctiletou dceru. No, četlo se to docela dobře, rychle to plynulo, ale bylo to takové nedotažené. Konec zůstal otevřený, vůbec jsem nechápala chvilku, že už jsem na konci knihy, protože se vlastně nic nevyřešilo a otázky spíš přibyly.
Druhý díl se mi líbil míň než první. Možná že jsem u prvního byla v náladě na romantiku a druhého tolik ne...nevím. Každopádně děj naprosto předvídatelný, některé popisy sexuálních scén hraničily s debilitou, už mi to hodně připomínalo Harlequin. Jinak čte se to rychle a dobře. Ale dám si teď na chvíli s romantikou pokoj a vrhnu se asi na Hru o trůny ať to sladidlo něčím přebiju..
Paní Hogenovou miluji, její slova mě vždy zasáhnou, nebo možná zatáhnou někam, kde přemýšlím o sobě, o světě, poskytnou mi jiný pohled. A to spoustě věcem v knížce vůbec nerozumím. Ale už se mi víckrát stalo, že jsem nechápala, co paní Hogenova říká, a pak najednou, za pár dní nebo týdnů to doteklo a bylo to prostě whauuu.. Nejsem filosof a tak se mi knížka četla těžko, pomalu, musela jsem u toho hodně přemýšlet. Někdy jsem toužila se ptát místo pana Slaninky, víc polopaticky.... Přesto dávám plný počet hvězdiček, protože nějak nevysvětlitelně cítím, že je to všechno přesně tak, i když jsem k tomu ještě "nedorostla"
Příběh dívky Kantu o jejím duchovní cestě. V knížce jsem našla spoustu inspirativních myšlenek, uvědomila jsem si, nebo spíš vzpomněla, že my ženy svou sílu nevnímáme nebo o ní nevíme nebo v ni nevěříme. Co mi tam ale chybělo je asi nějaký návod na to uvědomění. Protože ten co v příběhu je, je pro normální ženu dost neuchopitelný. Každopádně, docela hezký střípek do skládačky...
Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem knížku nedočetla. Chtěla jsem se přemoci, ale ta nuda byla bezbřehá a život krátký na to číst blbosti... Nenarazila jsem na jedinou myšlenku, která by mě zaujala, vlastně ani na tu která by mě nezaujala, prostě popis událostí, kde chlastali, kam jeli,. ...bla bla, za mě nuda velká.