Kackap komentáře u knih
Někde jsem tu četla, že to není knížka do metra. Věřím, že číst si ji někde v přírodě během putování bude mít úplně jiné kouzlo. Ale když takhle jede člověk v pondělí ráno do práce, nic se mu nechce a je unavený, je krásné z toho metra na chvíli uniknout do barvitě popsaného prostředí karpatských hor. Vyprávění je to nádherné, chce to jen se uvolnit a nechat se na chvíli unášet romantickými představami, nikam nespěchat. A dávkovat si to po kouskách, abyste si všechny kapitoly náležitě vychutnali. Snad jediná výtka je, že teď zápolím se silným nutkáním ihned vyrazit někam do hor mimo civilizaci.
Souhlasím s předchozími komentáři. Ke knihám o osobním rozvoji jsem skeptická, je jich tolik, že těžko poznat ty kvalitnější a skutečně přínosné. K téhle jsem se dostala na doporučení a přínosná se mi zdá. S některými uvedenými příklady výčitek vnitřního kritika se jistě identifikuje každý z nás. Abychom svého vnitřního kritika zvládli „obejmout“ a vyrovnat se s ním, jen přečíst knihu samozřejmě nestačí. Je to otázka vytrvalosti a delšího času, každopádně jsem v knize našla řadu podnětů k dalšímu přemýšlení, a třeba některé postřehy a rady skutečně pomohou časem sebekritiku trochu „zkrotit“.
Mrzí mě to, asi to je stylem psaní, který mi nesedl, ale mě tedy Piraně tolik nenadchly. Chyběl mi tam nějaký hlubší pohled do duše teenagera, který se rozhodne stát členem paranzy, jeho rodičů i přítelkyně. Taky mi přišlo neuvěřitelné, s jakou lehkostí se partě puberťáků daří dosahovat takových úspěchů v podsvětí s o dost zkušenějšími členy, ale v tomto směru jsem asi jen hodně naivní. I vztahy mezi členy paranzy byly po většinu příběhu celkem idylické, nijak víc rozebírané. Přišlo mi to celé trochu ploché, moc mě to nebavilo.
Svižně ubíhající a vtipně psané počtení na pár odpoledních chvil. Ačkoli neobsahuje vyloženě šokující a převratné informace, není na škodu si čas od času zopakovat některé základy a popřemýšlet o nich. Navíc se nezřídka stává, že nám některé zdánlivé samozřejmosti unikají. Brala jsem to hlavně jako inspiraci k zamyšlení se sama nad sebou. A v případě, že budete chtít jít více do hloubky, je na konci i seznam doporučené literatury. Přesto se mi o něco více líbí přednášky pana Vojtka, je to ten typ přednášejícího, který umí být zábavný a poučný zároveň.
K téhle knize jsem se dostala na doporučení jednoho Angličana, kterého jsem potkala při svém vlastním putování do Santiaga. Těžko srovnávat s prožitky Pratricka Fermora. Evropa, kterou zažil on už skutečně neexistuje a mnohokrát jsem přemýšlela, jaké by to bylo podnikat takovou cestu dnes.
Autor používá skutečně dlouhé a květnaté popisy i odkazy na různé básníky a další literáty a jeho talent v tomto směru nelze upřít, i když na mě už to bylo chvílemi zbytečně moc. Možná bych uvítala trochu hlubší vhled do tehdejšího života národů, které postupně potkává, na druhou stranu k tomu sám Fermor nejspíš neměl zase tolik příležitostí, vlastně jen „procházel kolem“. I tak se těším na pokračování, protože chci poznat i zbytek této části Evropy před druhou světovou válkou popsaný Fermorovým pohledem a autor sám oplývá charismatem a nakažlivou mladickou energií.
Moc hezká knížka, dozvěděla jsem se o vlcích dost nových zajímavostí, kniha se dobře čte a k tomu pěkné fotografie. Dozvěděla jsem se o ní díky rozhovoru s Tanjou Askani v DVTV a jsem za to ráda.
Určitě doporučuji audio verzi. Zvukové kulisy dodaly skvělou atmosféru. Líbí se mi styl vyprávění, Karika psát umí. Hlavně ze začátku při části z blázince jsem byla skutečně v napětí a děj mě pohltil. Pak mé nadšení bohužel trochu polevilo. Asi i proto, že jsem si z nějakého důvodu myslela, že by to mohlo mít lehce detektivní zápletku a my budeme zjišťovat o Fischerovi víc. Určitě Trhlinu hodnotím kladně, bylo to napínavé a čtivé vyprávění, ale přeci jen mi tam ještě něco chybělo.
Zajímavý román. Nabízí nejen dobrodružství a napětí, jak hrdina dopadne, ale i mnoho podnětů k zamyšlení. Byla bych já schopná obětovat řadu let života pro své přesvědčení? Stojí to za to? Jaký život člověka čeká v emigraci? Těžko odpovědět. Konec byl pro mě překvapivý.
Četla jsem jako dítě a vím, že mě to tenkrát hrozně bavilo. Skvělá cesta, jak se dozvědět víc o da Vincim. Doporučuji!
Kniha byla hodně zajímavá, o krevni mstě v Albánii jsem předtím věděla jen že existuje a určitě jsem ráda, že jsem se dozvěděla víc o Kanunu. Nevím, jestli by mne Krvavý duben zaujal i kdybych tyhle informace už znala, ale takhle si myslím, že rozhodně stál za přečtení.