Kackap
přečtené 183
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Knížka, kterou jsem loni na základě recenzí koupila synovci s nadějí, že si ji pak jednou taky přečtu. Jeho to prý až tak nechytlo, ale já už se sháním po dalších dílech. Jasně, děti jsou hodně vyspělé, je to trochu šablonovitý příběh atd. To je všechno pravda. Jenže mě chytla ta představa Prašiny, tajuplného kousku města, ve kterém shodou okolností žiji celý život. Děj je po celou dobu napínavý, až nebylo moc kde přestat, abych si mohla dát pauzu a dělat jiné věci. Přirovnání k Foglarovi neposoudím, ač jsem jako dítě četla opravdu hodně, Rychlé šípy mě úplně minuly. Možná proto, že to byli jenom kluci a mluvilo se o tom přede mnou jako o četbě pro kluky. Proto jsem ráda, že tady má hlavní roli i holka, a ještě je za tu chytřejší a odvážnější. V rámci hodnocení za ten nápad a atmosféru Prašiny odpouštím všechny nelogičnosti a další potenciální chyby. Pro mě to byl krásný návrat do dětských let plných fantazie a tajuplných dobrodružství (a období, kdy mi předčítala máma, protože nějak se to cukroví upéct musí a audiokniha nebyla po ruce…).... celý text
Čas darů: Pěšky do Konstantinopole. Putování mladého Angličana z Rotterdamu ke střednímu Dunaji
2018,
Patrick Leigh Fermor
K téhle knize jsem se dostala na doporučení jednoho Angličana, kterého jsem potkala při svém vlastním putování do Santiaga. Těžko srovnávat s prožitky Pratricka Fermora. Evropa, kterou zažil on už skutečně neexistuje a mnohokrát jsem přemýšlela, jaké by to bylo podnikat takovou cestu dnes. Autor používá skutečně dlouhé a květnaté popisy i odkazy na různé básníky a další literáty a jeho talent v tomto směru nelze upřít, i když na mě už to bylo chvílemi zbytečně moc. Možná bych uvítala trochu hlubší vhled do tehdejšího života národů, které postupně potkává, na druhou stranu k tomu sám Fermor nejspíš neměl zase tolik příležitostí, vlastně jen „procházel kolem“. I tak se těším na pokračování, protože chci poznat i zbytek této části Evropy před druhou světovou válkou popsaný Fermorovým pohledem a autor sám oplývá charismatem a nakažlivou mladickou energií.... celý text
Romance pro křídlovku
1966,
František Hrubín
Myslím, že Romance pro křídlovku si nezaslouží tak nízké hodnocení, jako má teď. Asi je to důsledek povinné četby k maturitě. Já jsem se k ní naštěstí dostala až o několik let později, v době, kdy začínám poezii pomaličku přicházet na chuť a mohla jsem si ji díky tomu přečíst ryze dobrovolně a vychutnat plnými doušky.... celý text
A přesto říci životu ano: (Psycholog prožívá koncentrační tábor)
1996,
Viktor Emil Frankl
Trochu jiná kniha o holokaustu, než na které člověk běžně narazí. Vedle informací o životě v koncentračním táboře si z ní můžeme odnést i určité poznatky a myšlenky do vlastního běžného života. Viz komentáře níže pode mnou. Přesto, že nevynechává hrůzy, které vězni v táboře zažívali, díky autorovu odstupu jsem i já prožívala jeho příběh s odstupem. Divadelní hra už mě tolik nezaujala, ale to je asi otázka vkusu, každopádně už pro tu první polovinu určitě stojí za přečtení.... celý text
Útěk
2021,
Jiří Hejda
Zajímavý román. Nabízí nejen dobrodružství a napětí, jak hrdina dopadne, ale i mnoho podnětů k zamyšlení. Byla bych já schopná obětovat řadu let života pro své přesvědčení? Stojí to za to? Jaký život člověka čeká v emigraci? Těžko odpovědět. Konec byl pro mě překvapivý.... celý text
Karpatské hry
2017,
Miloslav Nevrlý
Někde jsem tu četla, že to není knížka do metra. Věřím, že číst si ji někde v přírodě během putování bude mít úplně jiné kouzlo. Ale když takhle jede člověk v pondělí ráno do práce, nic se mu nechce a je unavený, je krásné z toho metra na chvíli uniknout do barvitě popsaného prostředí karpatských hor. Vyprávění je to nádherné, chce to jen se uvolnit a nechat se na chvíli unášet romantickými představami, nikam nespěchat. A dávkovat si to po kouskách, abyste si všechny kapitoly náležitě vychutnali. Snad jediná výtka je, že teď zápolím se silným nutkáním ihned vyrazit někam do hor mimo civilizaci.... celý text
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Mě překvapilo už to, že kniha nemá kapitoly, ale je to skutečně jedno dlouhé souvislé vyprávění. Prvky magična se mi velmi líbí, do té doby jsem znala jen Murakamiho a to je zase něco úplně jiného. Jazyk a styl psaní jsou krásné, postavy se mi taky neuvěřitelně pletly, hlavně po delší pauze od čtení, ale s tím jsem se smířila. Jihoamerické prostředí a všechny ostatní výše zmíněné prvky dohromady z toho dělají originální dílo, jaké jsem ještě nečetla. Mám trochu pocit, že bych si to potřebovala přečíst ještě jednou, víc v klidu, protože mi nejspíš spoustu věcí uniklo, ale to není autorova chyba.... celý text
