Kackap
přečtené 186
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Mě překvapilo už to, že kniha nemá kapitoly, ale je to skutečně jedno dlouhé souvislé vyprávění. Prvky magična se mi velmi líbí, do té doby jsem znala jen Murakamiho a to je zase něco úplně jiného. Jazyk a styl psaní jsou krásné, postavy se mi taky neuvěřitelně pletly, hlavně po delší pauze od čtení, ale s tím jsem se smířila. Jihoamerické prostředí a všechny ostatní výše zmíněné prvky dohromady z toho dělají originální dílo, jaké jsem ještě nečetla. Mám trochu pocit, že bych si to potřebovala přečíst ještě jednou, víc v klidu, protože mi nejspíš spoustu věcí uniklo, ale to není autorova chyba.... celý text
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
2013,
Timothy Snyder
Je škoda, že se ve školách více nemluví o ukrajinském hladomoru a průběhu druhé světové války ve Východní Evropě (nebo u našich sousedů Poláků). Co si pamatuji, my jsme byli rádi, že jsme tu druhou světovou stihli narychlo dokončit. Pár dat bitev na tabuli v poslední dny školy, kdy už nikdo neposlouchal. Natož učit se, co bylo potom. Ne že by obecné povědomí o některých událostech nebylo, ale Snyder poskytuje komplexní a velice podrobný popis toho, co všechno se na tomto území v průběhu let událo a proč tomu tak pravděpodobně bylo. Při těch počtech mrtvých si člověk chvílemi říká, že tam ještě bylo koho zabíjet v dalších kapitolách. I tak se ale Snyder snaží, abychom na oběti nekoukali jen jako na šokující číslo tím, že zmiňuje vzpomínky a příběhy konkrétních lidí.... celý text
Obejměte svého vnitřního kritika
2016,
Hal Stone
Souhlasím s předchozími komentáři. Ke knihám o osobním rozvoji jsem skeptická, je jich tolik, že těžko poznat ty kvalitnější a skutečně přínosné. K téhle jsem se dostala na doporučení a přínosná se mi zdá. S některými uvedenými příklady výčitek vnitřního kritika se jistě identifikuje každý z nás. Abychom svého vnitřního kritika zvládli „obejmout“ a vyrovnat se s ním, jen přečíst knihu samozřejmě nestačí. Je to otázka vytrvalosti a delšího času, každopádně jsem v knize našla řadu podnětů k dalšímu přemýšlení, a třeba některé postřehy a rady skutečně pomohou časem sebekritiku trochu „zkrotit“.... celý text
Modlitba za Černobyl: Kronika budoucnosti
2017,
Světlana Alexijevič (p)
Nedovedu si představit, že bych tuhle knihu přečetla na jeden zátah. Dávkovala jsem si ji po částech cestou MHD a vyhovovalo mi to mnohem víc, protože jsem pak mohla víc přemýšlet nad jednotlivými příběhy a nechat je zapůsobit. Ty výpovědi se po čase skutečně docela opakují a je pravda, že mé počáteční nadšení někde v půlce opadlo a ke konci už jsem se trochu přemáhala. Jenže já si myslím, že v tomto případě ani není nutné přečíst to celé. Stačí pár příběhů a můžeme se seznámit s dopady katastrofy na obyčejného člověka, jeho myšlením, způsobem, jakým na ni vzpomíná, ale také s jinou mentalitou a pojmem sovětský člověk. Takže i přes tu trochu přemáhání na konci dávám pět hvězd, protože rozhodně nelituji, že mi ta kniha přišla do ruky. Obohatilo mě to a ten nezvyklý formát se mi také líbil. Jen se to prostě podle mě nedá přelouskat za jeden večer naráz.... celý text
Drak spí
2020,
Michaela Klevisová
Pro mě jde o první setkání s autorkou, protože jsem ani nevěděla, že se jedná o sedmý díl série. Ničemu to ale nevadilo a knihu jsem si mohla užít i bez znalosti předchozích dílů. Oceňuji určitou střízlivost děje. Že tu neběhá šílený a geniální sériový vrah, který vraždí po desítkách jako na běžícím pásu ohavně brutálním způsobem, a zápletka je pro mě díky tomu uvěřitelná. To mě u některých zahraničních detektivek už trochu dráždí a v českém prostředí by mi to nesedělo ještě víc. Děj je napínavý, životní příběhy postav jsou zajímavé, prostředí tajemné a pachatelem jsem si nebyla jistá do posledních chvil. To je vše, co od detektivky požaduji a proto věřím, že se s paní Klevisovou nepotkáváme naposledy.... celý text
Piraně
2019,
Roberto Saviano
Mrzí mě to, asi to je stylem psaní, který mi nesedl, ale mě tedy Piraně tolik nenadchly. Chyběl mi tam nějaký hlubší pohled do duše teenagera, který se rozhodne stát členem paranzy, jeho rodičů i přítelkyně. Taky mi přišlo neuvěřitelné, s jakou lehkostí se partě puberťáků daří dosahovat takových úspěchů v podsvětí s o dost zkušenějšími členy, ale v tomto směru jsem asi jen hodně naivní. I vztahy mezi členy paranzy byly po většinu příběhu celkem idylické, nijak víc rozebírané. Přišlo mi to celé trochu ploché, moc mě to nebavilo.... celý text
Vztahy a mýty
2020,
Jan Vojtko
Svižně ubíhající a vtipně psané počtení na pár odpoledních chvil. Ačkoli neobsahuje vyloženě šokující a převratné informace, není na škodu si čas od času zopakovat některé základy a popřemýšlet o nich. Navíc se nezřídka stává, že nám některé zdánlivé samozřejmosti unikají. Brala jsem to hlavně jako inspiraci k zamyšlení se sama nad sebou. A v případě, že budete chtít jít více do hloubky, je na konci i seznam doporučené literatury. Přesto se mi o něco více líbí přednášky pana Vojtka, je to ten typ přednášejícího, který umí být zábavný a poučný zároveň.... celý text
Klub nenapravitelných optimistů
2012,
Jean-Michel Guenassia
Prvních asi sto stránek jsem se musela trochu přemáhat, než jsem se do toho ponořila. Pak se ale na scéně konečně objevil Klub nenapravitelných optimistů a já jsem se těšila na každé čtení. Nejvíc mě bavily právě příběhy členů klubu ať už z jejich vlasti nebo to, co prožívali v Paříži. Postupně mě ale začal zajímat i život Michela a jeho rodiny a hlavní hrdina mi přirostl k srdci tak jako všichni ostatní. Zpětně si říkám, že na reálný život je tam těch událostí na jednoho dospívajícího chlapce až dost, ale Paříž té doby a zážitky východoevropských emigrantů jsem si díky autorovu stylu vyprávění tak užila, že mi to vlastně vůbec nevadí. Po dlouhé době jsem zase četla knížku, u které jsem byla nešťastná, že už končí.... celý text
Vejce a já
2004,
Betty MacDonald
Je to zkrátka oddychovka pro zkrácení dlouhé chvíle trochou humorného vyprávění, kdy nemáte chuť na dlouhosáhlé tragické příběhy nebo filozofické romány. A je napsaná skvěle, vyprávění plyne rychle a autorka je mi sympatická. A co se týče toho, jestli vám kniha něco dá kromě pozvednutí nálady, pro mě je Betty MacDonaldová inspirací právě v tom, jak se dovede s obtížnými životními situacemi vyrovnat s humorem. A že jich bylo během jejího života víc, než jen těžký život na farmě.... celý text
