Kackap komentáře u knih

Knížka, kterou jsem loni na základě recenzí koupila synovci s nadějí, že si ji pak jednou taky přečtu. Jeho to prý až tak nechytlo, ale já už se sháním po dalších dílech. Jasně, děti jsou hodně vyspělé, je to trochu šablonovitý příběh atd. To je všechno pravda. Jenže mě chytla ta představa Prašiny, tajuplného kousku města, ve kterém shodou okolností žiji celý život. Děj je po celou dobu napínavý, až nebylo moc kde přestat, abych si mohla dát pauzu a dělat jiné věci. Přirovnání k Foglarovi neposoudím, ač jsem jako dítě četla opravdu hodně, Rychlé šípy mě úplně minuly. Možná proto, že to byli jenom kluci a mluvilo se o tom přede mnou jako o četbě pro kluky. Proto jsem ráda, že tady má hlavní roli i holka, a ještě je za tu chytřejší a odvážnější. V rámci hodnocení za ten nápad a atmosféru Prašiny odpouštím všechny nelogičnosti a další potenciální chyby. Pro mě to byl krásný návrat do dětských let plných fantazie a tajuplných dobrodružství (a období, kdy mi předčítala máma, protože nějak se to cukroví upéct musí a audiokniha nebyla po ruce…).

5 06.12.2024

K téhle knize jsem se dostala na doporučení jednoho Angličana, kterého jsem potkala při svém vlastním putování do Santiaga. Těžko srovnávat s prožitky Pratricka Fermora. Evropa, kterou zažil on už skutečně neexistuje a mnohokrát jsem přemýšlela, jaké by to bylo podnikat takovou cestu dnes.
Autor používá skutečně dlouhé a květnaté popisy i odkazy na různé básníky a další literáty a jeho talent v tomto směru nelze upřít, i když na mě už to bylo chvílemi zbytečně moc. Možná bych uvítala trochu hlubší vhled do tehdejšího života národů, které postupně potkává, na druhou stranu k tomu sám Fermor nejspíš neměl zase tolik příležitostí, vlastně jen „procházel kolem“. I tak se těším na pokračování, protože chci poznat i zbytek této části Evropy před druhou světovou válkou popsaný Fermorovým pohledem a autor sám oplývá charismatem a nakažlivou mladickou energií.

2 27.11.2022

Myslím, že Romance pro křídlovku si nezaslouží tak nízké hodnocení, jako má teď. Asi je to důsledek povinné četby k maturitě. Já jsem se k ní naštěstí dostala až o několik let později, v době, kdy začínám poezii pomaličku přicházet na chuť a mohla jsem si ji díky tomu přečíst ryze dobrovolně a vychutnat plnými doušky.

7 20.11.2022

Trochu jiná kniha o holokaustu, než na které člověk běžně narazí. Vedle informací o životě v koncentračním táboře si z ní můžeme odnést i určité poznatky a myšlenky do vlastního běžného života. Viz komentáře níže pode mnou. Přesto, že nevynechává hrůzy, které vězni v táboře zažívali, díky autorovu odstupu jsem i já prožívala jeho příběh s odstupem. Divadelní hra už mě tolik nezaujala, ale to je asi otázka vkusu, každopádně už pro tu první polovinu určitě stojí za přečtení.

9 20.11.2022

Zajímavý román. Nabízí nejen dobrodružství a napětí, jak hrdina dopadne, ale i mnoho podnětů k zamyšlení. Byla bych já schopná obětovat řadu let života pro své přesvědčení? Stojí to za to? Jaký život člověka čeká v emigraci? Těžko odpovědět. Konec byl pro mě překvapivý.

04.06.2022

Někde jsem tu četla, že to není knížka do metra. Věřím, že číst si ji někde v přírodě během putování bude mít úplně jiné kouzlo. Ale když takhle jede člověk v pondělí ráno do práce, nic se mu nechce a je unavený, je krásné z toho metra na chvíli uniknout do barvitě popsaného prostředí karpatských hor. Vyprávění je to nádherné, chce to jen se uvolnit a nechat se na chvíli unášet romantickými představami, nikam nespěchat. A dávkovat si to po kouskách, abyste si všechny kapitoly náležitě vychutnali. Snad jediná výtka je, že teď zápolím se silným nutkáním ihned vyrazit někam do hor mimo civilizaci.

3 26.05.2022

Mě překvapilo už to, že kniha nemá kapitoly, ale je to skutečně jedno dlouhé souvislé vyprávění. Prvky magična se mi velmi líbí, do té doby jsem znala jen Murakamiho a to je zase něco úplně jiného. Jazyk a styl psaní jsou krásné, postavy se mi taky neuvěřitelně pletly, hlavně po delší pauze od čtení, ale s tím jsem se smířila. Jihoamerické prostředí a všechny ostatní výše zmíněné prvky dohromady z toho dělají originální dílo, jaké jsem ještě nečetla. Mám trochu pocit, že bych si to potřebovala přečíst ještě jednou, víc v klidu, protože mi nejspíš spoustu věcí uniklo, ale to není autorova chyba.

9 05.02.2022

Je škoda, že se ve školách více nemluví o ukrajinském hladomoru a průběhu druhé světové války ve Východní Evropě (nebo u našich sousedů Poláků). Co si pamatuji, my jsme byli rádi, že jsme tu druhou světovou stihli narychlo dokončit. Pár dat bitev na tabuli v poslední dny školy, kdy už nikdo neposlouchal. Natož učit se, co bylo potom. Ne že by obecné povědomí o některých událostech nebylo, ale Snyder poskytuje komplexní a velice podrobný popis toho, co všechno se na tomto území v průběhu let událo a proč tomu tak pravděpodobně bylo. Při těch počtech mrtvých si člověk chvílemi říká, že tam ještě bylo koho zabíjet v dalších kapitolách. I tak se ale Snyder snaží, abychom na oběti nekoukali jen jako na šokující číslo tím, že zmiňuje vzpomínky a příběhy konkrétních lidí.

13 23.01.2022

Souhlasím s předchozími komentáři. Ke knihám o osobním rozvoji jsem skeptická, je jich tolik, že těžko poznat ty kvalitnější a skutečně přínosné. K téhle jsem se dostala na doporučení a přínosná se mi zdá. S některými uvedenými příklady výčitek vnitřního kritika se jistě identifikuje každý z nás. Abychom svého vnitřního kritika zvládli „obejmout“ a vyrovnat se s ním, jen přečíst knihu samozřejmě nestačí. Je to otázka vytrvalosti a delšího času, každopádně jsem v knize našla řadu podnětů k dalšímu přemýšlení, a třeba některé postřehy a rady skutečně pomohou časem sebekritiku trochu „zkrotit“.

3 11.01.2022

Nedovedu si představit, že bych tuhle knihu přečetla na jeden zátah. Dávkovala jsem si ji po částech cestou MHD a vyhovovalo mi to mnohem víc, protože jsem pak mohla víc přemýšlet nad jednotlivými příběhy a nechat je zapůsobit.

Ty výpovědi se po čase skutečně docela opakují a je pravda, že mé počáteční nadšení někde v půlce opadlo a ke konci už jsem se trochu přemáhala. Jenže já si myslím, že v tomto případě ani není nutné přečíst to celé. Stačí pár příběhů a můžeme se seznámit s dopady katastrofy na obyčejného člověka, jeho myšlením, způsobem, jakým na ni vzpomíná, ale také s jinou mentalitou a pojmem sovětský člověk.

Takže i přes tu trochu přemáhání na konci dávám pět hvězd, protože rozhodně nelituji, že mi ta kniha přišla do ruky. Obohatilo mě to a ten nezvyklý formát se mi také líbil. Jen se to prostě podle mě nedá přelouskat za jeden večer naráz.

11 18.11.2021

Pro mě jde o první setkání s autorkou, protože jsem ani nevěděla, že se jedná o sedmý díl série. Ničemu to ale nevadilo a knihu jsem si mohla užít i bez znalosti předchozích dílů.
Oceňuji určitou střízlivost děje. Že tu neběhá šílený a geniální sériový vrah, který vraždí po desítkách jako na běžícím pásu ohavně brutálním způsobem, a zápletka je pro mě díky tomu uvěřitelná. To mě u některých zahraničních detektivek už trochu dráždí a v českém prostředí by mi to nesedělo ještě víc.
Děj je napínavý, životní příběhy postav jsou zajímavé, prostředí tajemné a pachatelem jsem si nebyla jistá do posledních chvil. To je vše, co od detektivky požaduji a proto věřím, že se s paní Klevisovou nepotkáváme naposledy.

18 15.11.2021

Mrzí mě to, asi to je stylem psaní, který mi nesedl, ale mě tedy Piraně tolik nenadchly. Chyběl mi tam nějaký hlubší pohled do duše teenagera, který se rozhodne stát členem paranzy, jeho rodičů i přítelkyně. Taky mi přišlo neuvěřitelné, s jakou lehkostí se partě puberťáků daří dosahovat takových úspěchů v podsvětí s o dost zkušenějšími členy, ale v tomto směru jsem asi jen hodně naivní. I vztahy mezi členy paranzy byly po většinu příběhu celkem idylické, nijak víc rozebírané. Přišlo mi to celé trochu ploché, moc mě to nebavilo.

3 12.10.2021

Svižně ubíhající a vtipně psané počtení na pár odpoledních chvil. Ačkoli neobsahuje vyloženě šokující a převratné informace, není na škodu si čas od času zopakovat některé základy a popřemýšlet o nich. Navíc se nezřídka stává, že nám některé zdánlivé samozřejmosti unikají. Brala jsem to hlavně jako inspiraci k zamyšlení se sama nad sebou. A v případě, že budete chtít jít více do hloubky, je na konci i seznam doporučené literatury. Přesto se mi o něco více líbí přednášky pana Vojtka, je to ten typ přednášejícího, který umí být zábavný a poučný zároveň.

3 24.09.2021

Prvních asi sto stránek jsem se musela trochu přemáhat, než jsem se do toho ponořila. Pak se ale na scéně konečně objevil Klub nenapravitelných optimistů a já jsem se těšila na každé čtení. Nejvíc mě bavily právě příběhy členů klubu ať už z jejich vlasti nebo to, co prožívali v Paříži. Postupně mě ale začal zajímat i život Michela a jeho rodiny a hlavní hrdina mi přirostl k srdci tak jako všichni ostatní.
Zpětně si říkám, že na reálný život je tam těch událostí na jednoho dospívajícího chlapce až dost, ale Paříž té doby a zážitky východoevropských emigrantů jsem si díky autorovu stylu vyprávění tak užila, že mi to vlastně vůbec nevadí. Po dlouhé době jsem zase četla knížku, u které jsem byla nešťastná, že už končí.

9 25.06.2021

Je to zkrátka oddychovka pro zkrácení dlouhé chvíle trochou humorného vyprávění, kdy nemáte chuť na dlouhosáhlé tragické příběhy nebo filozofické romány. A je napsaná skvěle, vyprávění plyne rychle a autorka je mi sympatická. A co se týče toho, jestli vám kniha něco dá kromě pozvednutí nálady, pro mě je Betty MacDonaldová inspirací právě v tom, jak se dovede s obtížnými životními situacemi vyrovnat s humorem. A že jich bylo během jejího života víc, než jen těžký život na farmě.

12 23.03.2021

Určitě doporučuji audio verzi. Zvukové kulisy dodaly skvělou atmosféru. Líbí se mi styl vyprávění, Karika psát umí. Hlavně ze začátku při části z blázince jsem byla skutečně v napětí a děj mě pohltil. Pak mé nadšení bohužel trochu polevilo. Asi i proto, že jsem si z nějakého důvodu myslela, že by to mohlo mít lehce detektivní zápletku a my budeme zjišťovat o Fischerovi víc. Určitě Trhlinu hodnotím kladně, bylo to napínavé a čtivé vyprávění, ale přeci jen mi tam ještě něco chybělo.

1 18.02.2021

Velmi oceňuji, že se autor snažil podat příběh a osobnost Oskara Schindlera objektivně a bez kříkras. Mám ráda příběhy o odvaze obyčejných lidí, kteří mají jinak k charakterově dokonalému superhrdinovi daleko. Jsou pro mě mnohem uvěřitelnější a silnější. Na začátku jsem se zalekla stylu vyprávění, bála jsem se, aby to nebylo moc suché a pro mě nudné. Nakonec jsem se ale do knihy ponořila, využívala každého volného času ke čtení, a příběh na mě zapůsobil mnohem víc než řada jiných dramatičtěji psaných knih na toto téma. Těším se teď, že se vrhnu na další ze svých restů, a podívám se i na filmovou verzi.

9 08.02.2021

Když projdu hodnocení, je to buď pět hvězd, nebo odpad. Já se pořád nemohu rozhodnout na kterou stranu se přiklonit. Dočetla jsem se, že Kosinski nikdy nepopíral domněnky, že je román autobiografický, což ve skutečnosti není pravda. Z doslovu ke knize to vypadá jinak. Ale přesto, že se mi příčí vydávat smyšlenky za pravdivý příběh, byla jsem nachystaná knihu ocenit, pokud si to zaslouží.

Jenomže podle mě všeho moc škodí. Celý děj mi připadal jako jeden velký výčet násilí, jako seznam všechno zlého, co se vám za druhé světové války mohlo přihodit. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co mi to má vlastně dát, na mě z toho dýchala snaha šokovat a na mysl mi přitom přišel i Tarantino a jeho potřeba prolévat ve filmech spousty krve. Problém je, že když je toho násilí a hrůzy moc, časem otupíte a já se vlastně nudila.

Přesto nechci dávat jednu hvězdu nebo odpad, protože si pořád říkám, že třeba mi jen to zásadní a pro mě nové poselství prostě zůstalo skryto. Možná je to tím, že už jsem přečetla řadu knih z dob druhé světové války a dalších, které pojednávají o tom, jak krutý a bezcitný člověk umí být. Možná se mohl Kosinski trochu víc zabývat tím, co vesničany vedlo k takovému zacházení. Já vím, že je to perspektivou dítěte, ale vesničani byli vykreslení převážně jen jako tupí sadističtí balíci. Možná měla ta kniha správný dopad v době, kdy vznikla, aby šokovala ty naivní cizince, které Kosinsky potkal ve Švýcarsku, jak líčil v doslovu.

Líbil se mi jeho styl psaní, umí pěkně pracovat s jazykem, metafora s nabarveným ptáčetem je také vydařená, ale fakt, že lidé nemají rádi ty, kteří se nějakým způsobem liší už je mi znám delší dobu, a proto ve mně kniha nezanechala žádnou větší stopu a nemám potřebu ji číst znovu. Třeba bych na ni měla úplně jiný pohled, kdyby to byla jedna z mých prvních na toto téma.

Pro mě příjemné překvapení, protože po Chirurgovi jsem sáhla spíše náhodou. Téměř všechny postavy v knize mi byly dost nesympatické, a to včetně hlavního protagonisty (myslím, že jsem mu pak držela palce spíš z lítosti k němu i jeho okolí). Jejich charaktery ale byly dokonale vykreslené a uvěřitelné stejně jako celý příběh. Díky tomu, že jsem měla audio verzi, mi ani nevadila hovorová čeština, kterou u knih v psané formě nemám zrovna v lásce. Trochu teď přemýšlím, i vzhledem k tomu, co už jsem slyšela o tomto prostředí ve skutečnosti, co za povahy to ta medicína vlastně přitahuje.

4 19.07.2020

Četla jsem jako dítě a vím, že mě to tenkrát hrozně bavilo. Skvělá cesta, jak se dozvědět víc o da Vincim. Doporučuji!