KadetJaina komentáře u knih
Carl a Asad jsou odteď moje oblíbené duo a jen tak někdo je nepřekoná. Samotná kniha byla napínavá a postupné odhalování nedalo hádat, jestli konec bude dobrý nebo hořkosladký. Carl mě místy rozčiloval, hlavně co se ženských týče, ale jinak fajn.
Zábava od začátku do konce. Pořád jsem čekala, kdy se něco podělá, a autor nezklamal. Rocky je nejlepší postava, 10/10.
Chris Carter se zlepšuje s každým dílem. Sice mě pořád ještě rozčiluje tím, že věci, které by mohly být v jedné kapitole, rozsekává do pěti, aby vytvářel falešné napětí, ale postavy už aspoň nejsou úplně mimo a Hunter není jediný, kdo má mozek v hlavě. Zloba je navíc největší thriller a Hunter čelí své minulosti. Je to drsný, je to čtivý a moc baví.
Doteď mi na knihách v sérii Roberta Huntera vždycky něco vadilo. Tentokrát se Carter dokázal zbavit všech předchozích problémů. Akce bavila, odhalování příběhu taky. Mám jen pocit, že by si ten konec zasloužil ještě něco, ideálně nějaké ukončení FBI linky, protože se většinu knihy tvářila jako důležitá, ale nakonec vlastně nic moc nepřinesla a vyšuměla.
U filmového hororu se směju. U knižního většinou čekám, co z něj vyleze. Občas jsem pobavená, občas znechucená, občas znuděná.
A pak přišli Cizinci. Poprvé po fakt dlouhé době jsem měla pocit, že čtu něco nepříjemného, v tom dobrém, hororovém slovasmyslu. Protože už od začátku je z příběhu cítit realita - přesně takhle se mezi námi ti psychopati schovávají.
Cizinci jsou plní vražd a krve, zdají se přímočaří, ale na pozadí se dějí věci, které v rozuzlení na konci překvapí (nebo vás donutí říct: Já to celou dobu vím, ale vůbec jsem to nečekala! - jako mě).
Jestli takhle vypadají ostatní hororové knihy od Morta Castla, pak se ptám - proč u nás ještě nevycházejí? Hororu od něj by to v češtině slušelo.
V Rezavých pannách najdete přesně to, co sami chcete.
Já tam našla otázku svobody a proměny. Strach ze změn, konzervativní společnost a snahu pár mladých dívek být samy sebou.
Je to nádherná kniha.
Horrory si užívám všeobecně, ale v knize potřebuju jednu ze dvou věcí. Buď zajímavé postavy a jejich nekonečné utrpení, nebo dechberoucí atmosféru. Architekt temna má to druhé. Paneláky ve mně vždycky vzbuzovaly stísněné pocity a tahle kniha je přivolala zpátky i na zahradě rodinného domku. Každý detail, každé smítko prachu a zlý pohled souseda se vám vetře pod kůži. V tom domě něco není v pořádku.
I když na konci je to typický horror jako každý jiný, celou dobu čtení jsem si užívala a vracela se do šerých sklepů, kde v každé kóji čekáte mrtvolu. Anebo něco horšího. Temnějšího.
Chvilku mi trvalo se do tohohle dílu začíst, ale pak se děj a postavy zase rozjeli a je to super. Carla by měl někdo přerazit, ale dynamika celého týmu je báječná.
Až na "vyřešení vraha" mě knížka opravdu bavila. Odsýpala, líbilo se mi, jak nás táhne na jinou kolej. Nebyl tam dostatek postav, aby člověk mohl zvažovat víc podezřelých, ale ve finále to nevadilo, já mám radost, když vraha uhádnu.
Knihu jsem přečetla za tři hodiny, protože jsem ji prostě nemohla odložit. Je to fajn duchařina, s otcem, který přišel o dceru a jak to tak bývá, snaží se ji dostat zpátky. Běžný příběh, který má oproti běžnému hororu ale příjemné postavy, nikdo není černobílý hajzl. Hvězdičku ubírám jen za to, že mi některé scény přišly zkratkovité a konec dost rychlý. Příběhu by neuškodilo trochu nafouknout.
Budu se těšit na další knihy autora.
Ludmila Svozilová píše skvěle, dokázala to už v Achernaru a Zemři, Kaine není výjimka. Rozbaluje nám tu příběh plný lží a tajností, které hlavní postava postupně rozkrývá. Nelze věřit nikomu. Mystika z knihy dýchá a nutí čtenáře hltat slovo za slovem a skládat si dílky k sobě ve snaze pochopit vnitřní machinace tajné organizace a mýtů, které ji obestírají.
Jo, a taky má nejlepší obálku, kterou Golden Dog zatím vydal.
Čtěte jen, jestli jste připraveni na depku následovanou depkou. Protože Líp už bylo.
Martin Štefko opět nezklamal. Jedná se o detektivní thriller, který vás vtáhne a šokuje už od první stránky. Oproti Mrtvým ženám je trochu zmírnění násilí (ale jen špetička). Uzavírají se některé linky otevřené v první knize a otvírají se další záhady. Hank jako postava mě baví čím dál víc, už víc tuším, co od něj čekat, ale stále umí překvapit. Cynické konverzace s Mariem pobavili až k hlasitému smíchu a doufám, že tenhle vedlejší úchylák bude mít víc prostoru někdy v budoucnosti.
Český trh potřebuje víc knih, které čerpají z folklóru a mýtů jiných, než těch Evropských. Běsnění kojota je postavené na mýtech původních obyvatel Ameriky a je to osvěžující Jiný pohled na dlaky, jiné nestvůry číhající ve stínech, jiná pravidla.
Kniha, ač horror, který se nebojí párat těla a sekat hlavy, je spíš taková bajka. To se mi na ní moc líbilo. Řešení problémů mají často právě takový ten bajkový nádech - místo úprku nebo boje prostě někoho přechytračíme, mnohdy i úsměvně. A proč ne?
Hvězdu dolů dávám za ten konec. Doteď nevím, jestli to byl cíl cesty a zbytek je teda pro příběh zbytečné, nebo se rozhodl, že si to má čtenář vymyslet sám. Jestli jsem přehlédla nějakou hlubší myšlenku... No prostě zrada a utnuté. Jako by se autor řídil heslem, že tím nejlepším se má přestat.
Chvilku mi trvalo začíst se do autorčina stylu a vcítit se do hlavní hrdinky (i když vím, že být mi ještě osmnáct, tak ji žeru), její přemýšlení mě někdy vytrhlo ze čtení. Nejvíc se mi líbily návraty do minulosti, taky grafické zpracování novinových článků.
Jde o pěknou jednohubku, přečtená je za pár hodin a je plná krve, duchů, čarodějnic, sexu a kafe. Fakt hodně kafe.
Podravy záhrobí byly fajn. Místy mrazivé, místy thriller a místy detektivka. Benedikt je fajn hlavní hrdina, který začíná na tom, že je samotář, ale naštěstí oproti mnohým jiným podobným typům jím nezůstává. A to je dobře, protože má s ostatními postavami dobrou chemii a hezky se odráží jedna od druhé.
Pozdravy doporučuju. Prostě pěkná duchařina.
Dítě tmy mě bavilo, četlo se rychle, děj ubíhá svižně a není to na škodu. Horor je krvavý, ale nikdy ne tak, aby úplně znechutil. Naopak umí tnout do živého u situací, se kterými se můžeme setkat i v reálném životě.
Dětští hrdinové jsou skvěle napsaní, devadesátkové prostředí mi přineslo hodně nostalgie. Jen bylo na škodu, že si ani po dočtení nebyla jistá, jakým rozsahem moci vlastně disponuje vrahoun.
Nemůžu hodnotit autorova jiná díla, protože jsem je nečetla. Porovnám knihu tedy se zbytkem Golden Dog hororových knih - Děti tmy jsou určitě nejčtivější, ale je to také tím, že víc klouzají po povrchu, mají více postav než třeba Kazatel nebo Mízožravci, takže se do nich neponoří úplně. Rozhodně ale mají nejlepší obálku - ilustrace přímo ke knize si fakt stojí lépe, než stock image.
Na knihu jsem se hrozně těšila a většinu první části mě neuvěřitelně bavila. Zažrala jsem se do popisu carského Ruska a Sibiře, umírajících lidí a atmosféry. Když došlo na humor, byl taky dobrý a typický pro tohle období.
A pak přišel šok a odhalení konce první části a začátku druhé části... a příběh mě ztratil. Byl dobře napsaný, vystavěný, funkční na všech úrovních. Nebyla to špatná kniha! Jenže moje očekávání bylo zbouráno a narušeno a místo, aby moje reakce byla: "Hustý zvrat, to se málo vidí." byla moje reakce: "Co? Neeeee!" Asi jsem chtěla víc biopunku a míň scifi :).
Nadšenci do scifi hororu si knihu ale rozhodně užijou.
Co mi ale drhlo bylo označení slova "sajrajt" v pohledech všech postav a to i těch, které by o něm věděli trochu víc.
Suprové popisy prostředí, jako bych tam byla. Spolu s vnitřními pochody hrdinky, která každým dnem ztrácí něco ze své lidskosti.
Stejně jako předchozí kniha autora Zůstanou jen skvrny, i Připoutaní je ze života, jen tentokrát není tak drsná, ale není o nic míň srdceryvná. Příběh o otci, který nechce dělat chyby svého otce, tak dělá úplně jiné chyby. O generačním traumatu, které se přenáší a jakou práci dá ho zlomit. Ale hlavně příběh ze života, který vám ukáže, že v problémech nejste sami.