KadetJaina
komentáře u knih
Čepel azylu
Lucie Lukačovičová
Lepší než první díl, s postavami je člověk už seznámen (i když román má být schopný stát sám o sobě, pak nevím, jak by se mi s postavami sžívalo, když bych ho četla bez prvního dílu) a teď jen pozoruje, kam dál se dostávají. Čepel Azylu je napsaná podobně jako první díl - je to vlastně taková malá encyklopedie mýtů a duchů zaobalená ve vyšetřování. Těším se, až se s hrdiny potkám v další knize.
Soumrak mužů
Christina Sweeney-Baird
Tuhle knihu jsem četla hned po Světové válce Z, takže způsob vyprávění rozdělený na několik postav mi přišel jako návrat domů. Oproti SVZ je ale příběh ucelenější a máme tu méně postav, sledujeme jejich příběhy od začátku do konce a máme víc prostoru si na ně udělat názor. Ale stejně, jako u SVZ, i tady mi pak konec přišel víc utahaný.
Možná je to tím, že první třetina knihy je emoční náser, pak se věci vyklidní a pak už jen sledujeme pomalý dojezd. Potom kniha začne působit nudně, i když by za jiných okolností nebyla.
Kdybyste těch pandemií neměli za posledních pár let plné zuby, tak doporučuju k přečtení.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Moc krásný příběh z (trochu magického) života, s hromadou naděje na jeho konci.
Zaslíbená Země Nezemě 4
Kaiu Širai
Příběh se stále stupňuje a nikdo není v bezpečí. Líbí se mi, že se napětí drží.
Zaslíbená Země Nezemě 2
Kaiu Širai
Ještě pořád dobrý, ještě pořád napínavý. Stále se stupňuje, bojím se, aby v dalších dílech napětí právě kvůli tomu neupadalo. Zatím ale stále jeden z lepších manga počinů, co u nás vycházejí.
Trochu mě místy mrzí kresba, chápu, že mangy se vydávají jak na běžícím páse a kreslí se rychlostí blesku, ale totálně rozhozené oči a obličeje občas zamrzí. Obzvlášť, když umí autoři tak dobře vyjadřovat vnitřní pohnutí a hororové chvilky.
Zaslíbená Země Nezemě 1
Kaiu Širai
Manga se mi do ruky dostala náhodou, nečetla jsem ani anotaci, ani jsem nehledala, o čem je. Premisa mi potom vyrazila dech. Rozhodně koupím další díly, v rámci vycházející mangy je jedna z lepších.
Kill Creek
Scott Thomas
Za mě ušlo, i když jsem doufala v něco jiného než v zajeté klišé. V pohodě jsem tím zabila tři odpoledne, nikdy mě to nenudilo. Postavy byly poměrně sympatické a to i v tom špatném slovasmyslu. Všehovšude je to ale bezpečný horor - zajeté scénáře, zajeté stereotypy, zajetý konec.
Dandadan 2
Jukinobu Tacu
Nevím, jak dlouho mě to bude bavit, mám obavu, že se mi tenhle druh humoru rychle zají... Ale zatím si ho sakra užívám a tleskám překladatelce, protože ty fóry válí skvěle.
Síťařka
Petr Kubát
Kyberpunk je to fakt dobrý, autor si bere inspiraci z klasik i moderních inkarnací žánru a je to fakt skvělé ponoření do ponurého světa hudby, punku a brouzdání po síti.
Postavy jsou skvěle vykreslené, autor uměl skvěle popsat jejich vnitřní život, pohnutky, vztahy, šlo to skvěle.
Co bych knize vytkla je to, že se pořád rozšiřuje, větví a místy jsem se pak ztrácela v ději a nebylo mi jasné, co a proč vlastně děláme. Některé akční scény jsou rychle utnuté a tak jako nedomrlé. Když je autor ale napíše dobře, jsou zábavné a skvělé. Konečná akce mi hodně připomněla Cyberpunk 2077, ale už mi pak přišel utahaný a o postavy jsem se ani moc nebála.
Ráda po další knize autora sáhnu, až bude k mání. Rozhodně ji doporučuju nejen fanouškům žánru, ale i těm, kteří s kyberpunkem začínají - není tak přetechnologizovaný, aby vás zmátl a unudil, a používá všechny tradiční prvky, které k žánru patří.
Výborná prvotine, autore, tleskám.
Virální životy
Felix I. D. Dimaro
To, co mi dala tohle kniha, jsem tak trochu čekala od Trolla (než mě vytrollil). Výborně vybudované, zábavné čtení, kdy se těšíte, jak to osud hlavní postavě všechno vrátí.
Pět životů: Neznámé příběhy obětí Jacka Rozparovače
Hallie Rubenhold
Začnu pozitivy. Autorka je skvělá vypravěčka, při čtení jsem měla pocit, že se po Viktoriánské Anglii a na jejích nejhorších místech procházím spolu s lidmi z knihy. Dokázala vykreslit bídu a špínu a pocity, které život chudých v 19. století musel vyvolávat. Kdyby byla kniha jen příběh, zasloužila by si pochvalu.
Jenže kniha se tváří jako historický text. A to je průšvih. O životě obětí se neví mnoho z toho důvodu, že je o nich málo záznamů. Proto si autorka musela mnohokrát pomoct hádáním a "jak to mohlo být". Předává nám své představy, u kterých si ale nikdy nebudeme vědět, jestli vůbec mohou být pravda. Přičemž ve čtenáři, který není v historii tak zběhlý, můžou zůstat jako fakta.
Nejhorší prohřešek je ale autorčina práce s prameny. Aby si potvrdila svou domněnku o tom, že oběti nebyly prostitutky, ignoruje zdroje a upravuje si ty, které se jí nehodí. Její závěry jsou pak nedůvěryhodné ať už si dala práci jakoukoliv.
Nedoporučuji jako literaturu faktu.
Dvě slunce
Iva Majerová
Dvě slunce mě hrozně bavily číst, užívala jsem si autorčin styl popisů i dialogů, postavy mě bavily, když jsem si zvykla na velmi dramatický styl psaní (něco se uděje, postavy reagují s velkým dramatem, věc se uklidní, něco dalšího se uděje...) tak i styl, kterým autorka psala.
Bohužel musím sundat hvězdičky za strašné množství trojteček v textu. Dialogy vypadaly, jako by měly všechny postavy problém s mluvením a neustále se odmlčovaly. Časem se to dalo ignorovat, ale v dramatickým momentech ty pauzy vždycky vylezly na povrch a já jejich proslovy četla jako by se zadrhávaly za každým slovem. Zároveň jsem měla pocit, že některá dramata byla v příběhu opravdu jen kvůli tomu, aby vzniklo nějaké drama a postavy se tak nechovaly úplně logicky, nebo nezapadalo do příběhu.
Všehovšudy jsou ale Dvě slunce strašně fajn příběh a i přes ty chybky mě bavilo je číst. Atmosféra mě vtáhla a opravdu jsem měla pocit, že na tom divokém západě mezi kovboji jsem.
Bedny - Zabít sráče!
Rosana Zvelebilová
Bedny jsem si hrozně užila, všechny ty děsné a zvrácené věci. Postavy, které si jdou brutálně po krku, ale postupně o nich odhalujete protichůdné informace a zavrtávají se vám do srdce jako červi. To všechno v bizarním světě, který jsem si velmi oblíbila.
Ale nemůžu dát plnou pálku, protože kniha je místy zmatečná. Množství postav mi dokonale rozhodilo čtení a některé scény nejsou úplně dotáhlé do konce. Sazba mi místy taky vadila. A některé komiksy jsou v knize ještě před scénou, takže působí jako spoilery.
Inspektor Šin'ja Kógami 2
Midori Gotó
Psycho-Pass miluju, příběh je dobrý, detektivka ze zajímavého světa (i když bez původní mangy/anime se člověk může trochu ztratit).
Mizerně hodnotím práci nakladatele, spoustu bublin i textu je ustřižených. Je to první manga od Gate (pod hlavičkou Dobrovský), kterou jsem četla, ale z víc směrů jsem slyšela, že problémy jsou i u ostatních. Je smutné, že tohle vypustí ven.
Zaslíbená Země Nezemě 7
Kaiu Širai
Pročetla jsem se 5-7 dílem hned po sobě, takže to, že sedmička je trochu klidnější mi vyhovovalo. Dítka se dostala z bodu A do bodu B a teď se snaží najít další možnost útěku. Potkávají dalšího člověka, který se jich snaží zbavit. Série mě stále baví, těším se na další díly
Beznadějný případ
Ed McBain
Beznadějný případ mě vůbec nenadchnul. Přelouskala jsem ho za chvilku, četl se rychle a nebrzdil, ale nelíbil se mi autorův styl a hlavní postava detektiva. Nechuť ke stylu psaní se překlopila někdy v půlce (do té doby autor vždycky věci shrnul do dlouhého odstavce, místo aby nechal hovořit příběh), hlavní postava mě štvala až do konce (vzato kolem a kolem dávala smysl, namyšlený detektiv s dlouholetou praxí, ale jeho vnitřní pochody mi přišly při nejmenším otravné a při nejhorším urážlivé). Samotný případ měl zajímavou pointu a v průběhu příběhu autor několikrát narazil na společenské problémy, které trvají dodnes. Dám McBainovi ještě šanci, ale zatím nemám pocit, že bude můj šálek čaje.
Izuku Midoria: Počátek
Kóhei Horikoši
Typické shounen. Ten žánr mám ráda, ale v prvním dílu jsem si nenašla nic, co by mě chytlo. Archetypy, klišé, všechno na jedno brdo jako hromada jiných shounenů. To neznamená, že je špatný... jen už to člověk v žánru viděl stokrát a jsou tu mnohem lepší adepti, které zkusit.
Království Dutců
Kira Jane Buxton
Rozjezd trochu pomalejší, když si člověk zvykl na způsob vyprávění vrány. Ke konci první třetiny mě kniha chytla, ale ne natolik, abych se u ní nějak výrazně bavila. Pak to začalo být zajímavější a příběh měl spád, místy byla i napínavá. Zombie žánr mám ráda, příběhy z pohledu zvířat jakbysmet, takže Království Dutců si mě získalo.