kaja77 komentáře u knih
Tak mně tedy příběh za srdce opravdu nechytnul, to jsem se spíš chytala za hlavu. Hlavni postava Lucy si z chlapa, který byl totálně nepoužitelný do života, vytvořila "Pištu hufnagla" srovnávala s ním vlastního manžela a úspěšně si podřezávala větev a ve shodě s názvem díla ztrácela světlo (podle mě se jí prostě zatmělo). K tomu naprosto vtipné testy otcovství v 8tydnu těhotenství a další....no velmi romantické. Asi jsem už starší ročník, protože toto romantično opravdu nepochopím.
Prostě mně to fakt bavilo.vtipné to bylo a forma deníku tomu dodala spád. Můžu vřele doporučit
No... nebylo to špatné, ale dost mi to připomínalo harlekýnku. Jako relaxační počtení ovšem velmi příjemné. V knize mně asi nejvíce pobavila revolta Louisiny matky Joyce.
Ale jo bylo to fajn.docela dobra kombinace - v hlavni roli pohledny psychopat a grace, které jsem držela palce
Kniha se mi líbila.zaujal mne popis války z nezvyklého úhlu pohledu.moc mně bavil popis krejčovského umu a návrhářství Ady, originální bylo jak různým druhům latek dávala lidské vlastnosti.ada by za trochu lásky a obdivu duši dala, byla naivní a marnivá...ale stejně tak drsný konec kvůli pitomemu chlapovi uf uf uf
Prostě můj šálek kávy.bavilo mne to ohromně a jako bonus jsem si rozšířila obzory.
Musela jsem si zvyknout na zvláštní styl vyprávění ale pak už to bylo bezva.doporucuji
no...... bohužel se nemůžu zbavit srovnávání se svou velmi velmi oblíbenou knihou sever proti jihu a pro Foxovy to u mně vychází dost špatně. ale číst se to dalo, postava etiena mi byla tak strašně strašně nesympatická že bych ho okamžitě propleskla. takový hejsek odporný :) no, chválabohu, že je dneska jiná doba a že člověk není jižanskou dámou, protože co ty holky musely překousnout a ustát... nezávidím.
Jako uznávám, že je to klasika, ale postupně se mi čtení tak neskutečně táhlo, že jsem měla strach, že to nikdy neskončí. Jo, byly tam i momenty zajimave a svižné... Ale ta část knihy, kdy uprchlice pobyvaly v st. Eufemii byla hodně pozvolna hodně rozvláčná
Osvěžující jízda na vlnách fantazie. Relax, krása, orient z té příjemné stránky. Komu by se nelibily veliké zahrady, plné zvláštních květin, na stromech plno zlatých jablek, pomerančů a sliv, cestičky posypany zlatym piskem a rubiny, v kasnach bublala a sumela růžová voda... Diky čtenářská výzvo za tento návrat do fantazie
Právě jsem dočetla... Příběh mně doslova pohltil. Bylo to tak smutné, reálné a krásné zároveň. Děkuji za to, že svůj život prozivam dnes a ne tehdy-brrrr strašné časy.
No tak teď budu muset přečíst tak dvě sladarny abych ze sebe smyla ten pach latexovych rukavic, ktere Joe užíval.. No uchylarna příšerná to byla... Ale vytrhat zuby, ořezat bříška prstů, zuby poté drtit kladivem a brisky krmit sousedovic psy... Jo to vymysli jen Joe.
Hledáte-li relax, příběh a trochu té holčičí romantiky, sáhněte po Jojo. A myslím že byste neměla být zklamána.
Ale jo, bylo to fajn. po těch trillerech a detektivkách co tak člověk čte to byla sladká červená knihovna. Sice jsem se častokrát pousmála až zachichtala, ale oddechové to bylo a to je hlavní. Jako holčičí knížku na léto můžu doporučit - bonus pravý nefalšovaný sauropod :)
Ja tu liane prostě můžu. Tohle byla prima oddechovka a moje fantazie si naplno představovala ostrov pocmaranych blahovicniku, lednacky, zatoky a tak. Letní čtení jedna radost
To byla taková kravina. Už dlouho mi tak postavy z knihy nešly na nervy. Samý psychopat, feťák a ožrala. ale uznávám, že první část knihy byla docela zajímavá - čekala jsem co se z toho vyklube. druhá část jak začala Luisa testovat vlastní možnosti tak to jsem převážně litovala syna Adama a třetí část už jsem se spíš smála.
Byli jsme v Pobaltí, navštívili jsme Litvu, Lotyšsko i Estonsko, ale to, jak naložili sověti se svými "nepřáteli z těchto končin" jsem neměla ani zdání. Tato část historie je pro mně naprosto neznámou. Je neuvěřitelné jak mohli lidé zacházet s lidmi. Je ale velmi povzbudivé, že i v nelidských podmínkách byli jedinci, kteří zůstali "lidmi" postava matky Jeleny je pro mně vzorem, vztahy mezi sourozenci a rodiči v této rodině jsou pro mně vzorem. Kniha "V šedých tónech" není pěkné čtení, ale je to čtení které hodně dá. Po přečtení si člověk uvědomí, jak se má báječně, jak je zvyklý pokládat vše za samozřejmé a jak málo je vděčný...
Začátek byl pro mne trochu moc rozvlekly, jsem ráda že jsem krizi překonala a četla dál. Od chvíle, kdy se výprava vydala na cestu bylo čtení zase parádní. Kapitoly o pobytu v Číně bych klidně x krát rozšířila. Bylo to kouzelné objevovat jiné světy.
Podle mně je to bezva odpočinkové čtení. Moje druhá Třeštíková a pro mne opět super. Ubohé Michaely, která by za trochu lásky šla světa kraj mi bylo fakt lito.
Kniha byla bezva, četla jsem jich už od. L. Moriarty několik a vždycky mi sedí. Ve všech jejích knihách se sice opakují stejné motivy (dokonalé, vytížené matky z drahých předměstí, příšerně nevychované děti, školní prostředí apod.) ale pokaždé je to zase trochu. jiné. Moriarty rovněž v tomto příběhu roztříští vyprávění do stovky drobných střípků, které si čtenář postupně skládá do sebe jako puzzle. Velmi se mi líbilo, jak v epilogu autorka píše o lásce. 'počáteční zamilovanost je vzrušující a rozjařující. Je lehká a bublavá. Takhle umí milovat každý. Ale láska po třech dětech, po rozchodu a málem i rozvodu...... Je nepopsatelná. Zasluhovala by vlastní termín.'